Vtipy

Moj drahi synak!

Píšem pomaly, bo viem, ze nevieš rychlo čítať.
Už nebývame tam, gde jsme bývaly. Tvoj tato čítal, že nejviac dopravných nehod se stane v dvacatkylometrovom okruhu od domova, tag sme se presťahovaly jinde. Nemožem ti napisat čislo domu, pretože predošlý gadzovia ho vzali so sebou, aby si nemuseli meniť adresu.
V novom dome je všecko fajne. I pračku teras máme, i keď nejak nefunguje. Dala som do nej šaty, zatiahla za šnúrku a od tej doby som ich nevidela.
Ale neni to tu špatné. Minulý týždeň pršalo jen dva razi. Prvýkrát tri, druhýkrát štyry dny.
Poslala som ti kabát, kerej si chcel, ale podle tvýho oca by byl balík kvoli knoflíkum moc ťažký, tak som je odrezala. Máš ich v lavom vačku.
Tvá sestra dnes ráno porodila, ale ešte nevieme čo. Tak ti nemožem zatial povedať, či si ujo alebo teta.
Tvoj brácha si včera zabuchol klúče v aute, dost sme se bály, pretože trvalo viac než dve hodiny, než sme ho s otcom z toho auta vyslobodili.
Sused minulý týždeň spadol do sudu s domácou hruškovicou. Zkúšaly ho vytiahnut, ale hrdinsky ich premohol a utopil sa. V krematóriu horel asi tri dni.

Ale jinak sa nic zvláštneho nedeje, všecko ide po starých kolajoch.

Tvoja mylujúca matka.

P.S. Chcela som ti ešte dat nejaké love do obálky, ale uz bola zalepená.

***

Potkají se žralok, orel a vlk.
Žralok říká:
"Já pracuju u americký policie, u pobřežní stráže, honím nelegální přistěhovalce, drogové zásilky a další trestnou činnost. Když něco odhalím, zvrhnou mi do vody náklaďák masa, no žiju si jako pán, jsem moc spokojenej."
Orel vypráví
"Já pracuji pro ruskou policii. Celý dny lítám nad státníma hranicema, ale i ve vnitrozemí a odhaluju pěkně shora trestnou činnost. Když něco odhalím, a že je to často, dostanu vrchovatý kbelík masa. Taky si žiju dobře a jsem moc spokojenej."
Nakonec se přidá vlk:
"Já pracuju pro českou policii. Celé dny obíhám nejen statní hranice, ale i vnitrozemí. Vyhledávám a objasňuju všechny druhy trestné činnosti. A pokaždý, když něco odhalím, dostanu vrchovatý kbelík oříšků."
Orel se žralokem se podiví: "Oříšků? Jsi přeci šelma, proč nedostaneš maso?"
"Protože jsem na tabulkovém místě veverky."

Nu a ten nejklasičtější anglický určitě znáte.
Manželé slavili třicáté výročí svatby. Při té oslavě se manžel zeptal, zda mu žena byla někdy nevěrná. Ona odpoví, že nikdy.
"A pamatuješ, když jsem se před dvaceti lety nečekaně vrátil domů, měla jsi prostřeno pro dva?"
"Jezíšmarjá!" zakřičí žena, skočí ke skříni a z ní vypadne kostra.

„Koupil jsi chleba?“
„Chleba, nákupy, to není chlapská práce, prdelko.“
„Tak se svlíkni a pojď dělat chlapskou práci.“
„Ježíši, ty vůbec nerozumíš srandě, dej mi tu tašku!“

Vpadne chlap večer do hospody, objedná si pivo, hodí ho tam a chce další. Tak si jich dá pět
Hostinský: „To je ale žízeň!“
„No, já venku souložím v autě s nějakou ženskou. Je hrozně vášnivá, já už vůbec nemůžu“
„Sakra, to bych si taky dal říct.“
„Tak já to tady vezmu za vás a běžte. Ona to v tý tmě nepozná.“
Hospodský vlítne do auta na ženskou a jede.
V tom jde okolo policajt, zasvítí do auta a křičí:
„Co to tady děláte?“
Hostinský: „Ale, souložím tu s manželkou.“
„Omlouvám se, to jsem nevěděl." povídá policajt.
Hospodský: „Já taky ne, dokud jste mi neposvítil.“

Let letadla, kapitán hlásí:
"Dámy a pánové, vítám vás na palubě. Náš let probíhá právě nad Tichým oceánem, ve výšce 10000 metrů,  rychlost je 900 km/h, teplota vzduchu a .... a do prdele! Ježišmarjá, Ježišikriste!"
Odmlčí se, pasažéři blednou, panika, křik ....
Po chvíli se kapitán ohlásí:
"Dámy a pánové, omluvte mě! Letuška mě polila kávou. Kdybyste viděli moje  kalhoty zepředu ... ."
Vtom jeden cestující zařve :
"Ty hovado! Kdybys  viděl moje kalhoty zezadu!"

Kamarádka se kamarádce svěřuje, že dostala od milence krásný zlatý prstýnek. Bojí se ho ale nosit, protože má žárlivého manžela. Kamarádka jí poradí. Až půjdete s manželem a se psem do parku na procházku, tak dělej,žes ho tam našla. Stane se. Manželka jde s manželem a psem na procházku do parku a šikovně prstýnek pohodí. Pak se sehne a říká: "Hele Karle, já našla krásný prstýnek. A je celý zlatý a má i kamínek." Nasadí si prstýnek na ruku a říká: "A on mi i padne." Manžel na ni kouká a říká: To máš štěstí. Já tuhle našel za postelí trenýrky a byly mi malý."

Býval jakýsi profesor Seeman, slavný foniatr, který se zabýval mimo jiné koktáním. A ten neměl rád vtipy o koktavých až na jeden:
Potkají se dva:
"Tak co pořád děláš?"
"A a a le je je je to do do dobrý. Cho cho chodím k pro pro profesoru Se Se Semanovi kvůli to to tomu ko ko koktání."
"No a jak ti to jde?"
"Dě dě dělám ce ce celkem po po pokroky, po po po slouchej. Tři tisíce tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři tisíce tři sta třicet tři stříbrných střech."
"No to je vynikající!!"
"No no no jo, ale vo vo vono na to má má málokdy přijde ře ře ře řeč."

Faráři ukradli kolo! Postěžoval si kostelníkovi, jaká že to svoloč teď na světě žije! Ani posvěcených předmětů si již neváží! Kostelník dostal nápad:
"Pane faráři, připravte si na neděli kázání o desateru! Já se schovám za sloup a budu pozorovat ovečky, až se dostanete k tomu sedmému, nepokradeš, tož on se možná někdo zastydí a začervená!"
Neděle, konec mše, kostelník rozčileně běží za farářem:
"Ale pane faráři, vždyť vy jste se k tomu sedmému přikázání vůbec nedostal"
"Správně synu, já jsem si u toho šestého vzpomněl, kde jsem to kolo nechal!"

Paní přijde ke gynekologovi se svým synem Pepíčkem. Doktor ho nechce pustit do ordinace, ale pani ho ukecá, že Pepíček všemu rozumí a nebude zlobit.
Tak si žena lehne na vyšetřovací stůl, doktor strčí dovnitř ruku a obrátí se na Pepíčka:
"Schválně, co teď dělám ?"
"Kontrolujete, jestli nemá maminka vevnitř nějaký nádor."
Doktor začne pani prohmatávat prsa a znovu: "Co teď dělám?"
"Kontrolujete jestli nemá maminka nějakou bulku v prsu, která by mohla být rakovinotvorná."
Doktora to naštve a začne s ženou divoce souložit. Přitom se zase ptá Pepy:
"A co dělám teď?"
"Velkou blbost. My jsme totiž přišli kvůli tomu, že maminka má syfilis."

Dobře, že děláme chyby

Říkáme o sobě, že jsme jen lidé, že jsme bytosti chybující. Každý se také snažíme chyby nedělat nebo se aspoň vyhnout jejich důsledkům.

Ale jak by to vypadalo, kdyby se někomu skutečně podařilo vyhnout se všem chybám, dosáhnout skutečné dokonalosti a opravdu dělal všechno správně?

V první řadě by ho opustili všichni přátelé a blízcí lidé. Vy byste snad chtěli vedle sebe mít někoho, kdo je naprosto perfektní? Takový pan Dokonalý by nám jen připomínal naše vlastní chyby a to je jednak děsně nepříjemné a druhak strašně demotivující.

Dokonalost a bezchybnost také v člověku vyvolává pocit, že je dobrý, zvedá sebevědomí. Je fajn si věřit, ale přebujelé sebevědomí vede k namyšlenosti, pýše, aroganci a pocitu neomylnosti. A pýcha v nás uspí tu bdělost a ostražitost, díky které vnímáme své okol a přizpůsobujeme se mu. Díky pýše někdy přehlédneme, že se podmínky změnily, že situace kolem nás je jiná, že musíme reagovat jinak.

Naše chyby jsou vlastně takový korektor, který nás upozorňuje na meze  a mezery v našich schopnostech. Je to tak trochu jako špatná známka ve škole: když dostanu pětku z násobilky sedmi, je to jasný znak toho, že se musím něco doučit, pokud se chci vyhnout větším problémům. Jen ten život je trošku méně přehledný a občas nevíme, čím jsme si tu "špatnou známku" zasloužili a co se máme naučit.

Vtipy

Počítačová konzultantka pomáhá pracovníkovi se zabezpečením
jeho PC a ptá se, jaké si přeje nastavit uživatelské heslo.
Pracovník ji chce přivést do rozpaků a odpoví “PENIS”.
S konzultantkou to ani nehne a heslo zapíše. Po chvíli se
však skolí smíchy, když počítač odpoví:
“Pro nedostatečnou délku zadejte jiné heslo!”

—
Chlap u psychologa:
“Kdy jste měl naposledy pohlavní styk?”
“Mohl bych si zavolat manželce?”
“Samozřejmě.”
“Haló, Líbo, kdy jsme měli naposledy pohlavní styk?”
“Co? Nerozumím.”
“Kdy jsme měli naposledy pohlavní styk?”
“A kdo volá?”

Kohn se chtěl zajistit pro případ úmrtí a rozhodl se koupit látku na rubáš. Grün mu nabízí látku po pěti korunách za metr. “Hned sa vrátím”, povídá Kohn a jde naproti do Taussigova obchodu. Tam mají tutéž látku za čtyři koruny, tak ji hned koupí. Nelení a jde nákup ukázat Grünovi.
“Podívej,” říká vyčítavě, “Taussig mi prodal po čtyřech korunách za metr.”
Grün znalecky promne látku mezi prsty a opovržlivě povídá: “Toto jsi koupil? Třikrát se obrátíš v hrobě a máš holý zadek!”

Povídá paní učitelka:
“Děti, pamatujete si, jak jsem při tělocviku stála na hlavě? Jakou barvu ta hlava měla?”
“Červenou, červenou!” volají děti.
“Správně, a proč?”
“Protože vám do ní natekla krev!”
“Výborně, děti! Ale teď stojím na nohou - jak to, že mi do nich také nenatekla krev a nejsou červené?” dává chyták paní učitelka.
Ozve se Pepíček: “Protože nejsou duté!”

J - jaro.

Jaro. Může někdo nemít rád jaro? Nedokážu si to představit. Já ho mám ráda a vždycky sleduju, jak se ze mě klubou další a další kytičky, od sněženek a bledulí, přes tulipány, narcisy, až se pak celé zahrádky zbarví záplavou květin.
Představuju si, jak to asi muselo vypadat před nějakými stovkami let, kdy lidé za celou zimu neviděli ani kytičku. Žádné pokojovky nebo řezané květiny, koupené v květinářství. K tomu nedostatek světla, protože svíčky a louče rozhodně nedaly tolik světla, jako naše elektrické žárovky a zářivky. To muselo být docela depresivní. Jaký pak pro ně musel být zázrak, když se objevila první sněženka. Vlastně na tom ještě nejsme tak špatně. Máme spoustu možností, jak si tu dlouhou zimu zpříjemnit. Krásné knížky, dobré jídlo, společnost přátel, voňavá koupel, dokonce i ty květiny si můžeme koupit, aby nám prosvětlily šedivé podzimní a zimní dny. 
I když já je moc nekupuju. Nejsou zrovna levné a taky se zřejmě pěstují někde v jižní Americe nebo čertví kde. Za podmínek pro pěstitele ne příliš výhodných. Za použití spousty chemikálií, mnohem více, než při pěstování potravin. Navíc se znečišťuje životní prostředí, protože je potřeba ty květiny dopravovat. Takže si radši počkám na to, až tulipány, růže a jiné kvítí vykvete i u nás.

I - inspirace

Inspirací pro písmenko I se mi stalo samo slovo inspirace. Miluju stav inspirace, kdy píšu a bez dlouhého přemýšlení se slovíčka skládají na monitor. Jindy to zase vázne, přepisuju, opravuju, a nedaří se mi vyjádřit svoje myšlenky tak, abych s tím byla spokojená. Kde se vlastně ta inspirace bere? Co to je? Jak ji přivolat? To jsou tak neuchopitelné a těžko zodpověditelné otázky. Chápu, proč spisovatelé mluví o inspirativním polibku múzy a chápu i to, jak nepříjemný může být spisovatelský blok. To je stav, kdy se člověk vůbec nemůže hnout z místa, cokoliv, co napíše, mu připadá nepoužitelné a neví, jak dál.

Taky takové stavy znám a mám několik způsobů, jak se  nich snažím dostat.

Nejvíc se mi osvědčila psací rozcvička. Otevřu si nový textový soubor, stanovím si limit třeba tisíc slov a začnu psát. Cokoliv, třeba úplné nesmysly, jindy třeba úvahy a myšlenky, na tom nezáleží. Hotový text totiž zlikviduju, nebudu ho schovávat ani publikovat. Slouží skutečně jako rozcvička. Pomůže mi rozhýbat se  a teprve pak začnu psát něco použitelného.

Někdy pomáhá procházka, úklid nebo fyzický pohyb. Chůze je vůbec úžasná podpora pro duševní činnost. Jednoduchý rytmický pohyb, připadá mi, že jak se hýbe tělo, tak ani ten mozek prostě nedokáže být úplně nečinný.

Největším zabijákem pro inspiraci je stress. Pro plynulou tvorbu potřebuju být uvolněná a v pohodě, jinak mi to opravdu nejde. Zajímalo by mě, jestli to stejně tak mají i ostatní. Jestli se třeba jiným psavcům píše naopak lépe pod tlakem a ve stresu.   

H - hodiny

Abecední seriál - písmeno H. Po kratším přemýšlení mě napadlo slovo hodiny nebo hodinky. A s tím souvisí pojem času. A samozřejmě i jeho nedostatek, se kterým se dnes pereme snad všichni. Hodiny jsou vlastně takovým symbolem stresu a shonu moderní doby.

Hodiny a hodinky jsou všude, nosíme je na rukou nebo v mobilu, jsou na počítačích i na kostelních věžích. Myslela jsem si tedy, že to bude snadné téma. Kupodivu se mi o hodinách píše těžko. Chybí mi inspirace, nápadů je málo a nejsou nijak zvlášť dobré. Čím to je, že věc tak obvyklá a všudypřítomná ve mě vyvolává psací blok?
Možná proto, že mi hodiny hodinky připadají jako symbol stresu. Symbol toho, že je potřeba čas hlídat, občas i spěchat, aby se stihlo to či ono. Když se řekne ČAS, skoro vždycky se mluví o jeho NEDOSTATKU. Nestíháme a cítíme se provinile, že nestíháme.
Mně se nejlépe píše tehdy, když jsem uvolněná a v pohodě. Pomyšlení na hodiny mě lehce znervózňuje, vzpomenu si na tu dlouhou řadu věcí, které chci nebo musím udělat. Nikdy dřív jsem si to neuvědomila, je to pro mě docela zajímavý objev. Taky na vás hodiny (nebo kalendář) působí podobně?

G - grilování

Dnešním písmenkem je G a po poradě se slovníkem jsem zvolila slovo grilování. Oblíbená letní zábava všech, kdo mají alespoň tak velký kus pozemku, aby se na něj dal postavit gril na přípravu takových nezdravých dobrot jako jsou hamburgery nebo klobásky.

Jako dítě jsem jezdila o prázdninách na tábory a měla jsem moc ráda opékání buřtů nas ohněm. Zvlášť když se k tomu přidala hra na kytaru, bylo to úžasné a zůstalo to ve mně jako symbol prázdnin a oblíbená aktivita o dovolené. Za posledních dvacet let náš národ dost zbohatl a taky zlenivěl, zároveň se na trhu objevila široká nabídka grilů, takže novým národním sportem se stalo grilování.

Taky jsem téhle vlně podlehla a ráda. Baví mě vymýšlet a zkoušet různé dobroty, používat neobvyklá koření a opékat všechno, co se dalo. Jsem totiž kuchařka experimentátorka – nejen při grilování, ale i doma ve své kuchyni.

S grilováním jsou spojené i určitá negativa, třeba to, že grilované pochoutky obvykle nejsou ani příliš zdravé ani se nehodí pro zhubnutí. To se dá aspoň částečně kompentovat tím, že se při přípravě používá co nejméně tuku a k masu se podává hodně čertvé zeleniny.

Vyzkoušeli jsme na grilu spoustu jídel.

Třeba „karbanátky“ z mletého masa. Trošku jako hamburgery, jen jsme si tu masovou směs namíchali sami.

Placky z jednoduchého těsta (mouka,voda, sůl, trochu oleje). Ty byly trochu tvrdé.

Jablka. Buď celá nebo rozpůlená, dochucená cukrem, skořicí a kouskem másla.

Brambory. Celé, ve slupce, po upečení se rozpůlí a osolí.

Banány. Banán ve slupce se položí na gril a peče na grilu po obou stranách tak dlouho, dokud slupka nezčerná. Dužina pak bývá teplá, měkká a sladká a výborně chutná s čokoládou.

Pečené švestky. Pokud vám chutnají švestky na koláči, budou vám chutnat i samotné. Stačí je jen opéct, není třeba dochucovat.

Ale hlavně samozřejmě špekáčky a různé klobásky a maso naložené v kořeněných omáčkách.

Už se na to grilování moc těším.

F - fotografie

Najít inspirativní slovo na písmeno F bylo jednoduché. Fotografie mě zajímá už dlouho, i když nejsem žádný odborník. V počítači a cédéčkách se mi hromadí fotky míst, kde jsem byla, květiny, které miluju a lidí, kteří jsou kolem mě. A když se rozhlédnu kolem, vidím, že v tom nejsem sama.

Jako dítě jsem si přála mít fotoaparát a časem jsem se ho i dočkala. Bylo to ještě dlouho před érou digitální fotografie. Tehdy bylo normální kupovat do foťáku film, ten celý nafotit, nechat vyvolat a teprve pak jsme viděli hotové snímky. Kromě toho, že to mohlo trvat několik dní nebo i měsíců, stálo to i peníze za film i za vyvolání snímků. To už si člověk rozmyslel, než něco vyfotil.
Když jsem poprvé držela v ruce digitální fotoaparát, připadalo mi to jako zázrak. Žádný film, žádné peníze za vyvolávání fotek. Mohla jsem nadělat tolik snímků, kolik jsem chtěla, kromě elektřiny do baterií nebyly náklady naprosto žádné. Samozřejmě to vede k tomu, že se fotí a fotí, obrázky se hromadí, protože třídit je a zálohovat, to už tak zábavné není.
Čím kvalitnější foťák, tím objemnější ty fotky jsou a tím rychleji se počítače a CD zaplňují. Vím, o čem mluvím, problém se nedostatkem místa v počítači řeším velmi často.
Dalším problémem je zveřejňování fotek. Ne každý touží po tom, aby se třeba na facebooku objevily obrázky z mejdanu, na kterém se všichni řádně odvázali. Co kdyby je viděla učitelka, manželka nebo šéf v práci? Proto já strašně nerada zveřejňuju fotky ostatních lidí.
Přes tyhle možné zádrhele si myslím, že tak velké rozšíření fotografie je moc fajn. Líbí se mi i to, jak se rozšiřují kroužky digitální fotografie pro děti. Tím, že svoje snímky hned vidí, mají hned zpětnou vazbu a učí se daleko rychleji, než když jsme dřív museli dlouho čekat na snímky vyvolané z filmu.
Fotky se dají využít ke spoustě dalších věcí:
- nechat si ze svých fotek udělat puzzle, kalendář, fotoknihu, hrneček nebo tričko,
- použít vytištěné fotky při tvorbě koláží s dětmi,
- blahopřání s vlastní fotkou.
- scrapbooking neboli tvoření kreativních fotoalb
- a určitě ještě spousta dalších nápadů, na které jsem si právě nevzpomněla.

A co vy? Fotíte? A co nejčastěji?

E - email

Písmeno E je symbolem všeho elektrického a elektronického a to hlavně do doby, kdy se masově začaly používat počítače a internet. Ze spousty možností, slov a slovních spojení jsem si vybrala email. Známe a používáme ho všichni a všichni s ním máme zkušenosti jak dobré, tak možná i méně dobré.

Když se u nás začal v devadesátých letech objevovat internet, byla jsem na mateřské, bez práce v malé obci. Internet mi přišel jako zázračný prostředek k tomu, aby člověk mohl dělat nějakou práci – tehdy mě napadlo třeba překládání z angličtiny – i tehdy, když bydlí někde mimo velké město. A komunikovat jednoduše přes internet. Proto jsem si tehdy také pořídila počítač a připojení na internet. A založila jsem si svou první emailovou schránku.
Posílat emaily je jednoduché, ale je to taky zneužitelné. Všichni známe SPAM, tedy nevyžádané emaily, zejména reklamní. Za posledních pár let už jsem smazala nespočet emailů, které mi nabízely zvětšení penisu (jsem žena, tohle fakt nepotřebuju), zhubnutí (ani to nepotřebuju), viagru (to by se můj partner asi urazil, a právem), v poslední době mi chodí i zprávy zcela nesrozumitelné, možná v čínštině nebo v nějakém dalším zvláštním jazyce. Posílání spamu je v řadě zemí trestné, stejně jako u nás, ale je těžké dohledat původce takových emailů. Takže to neřeším a mažu. Mimochodem, když vám někdo posílá reklamní nabídky v češtině, neznamená to, že je to v pořádku. I k posílání takových informací by měl mít váš souhlas.
Další výhodou emailu je, že k němu můžete připojit fotky, texty, tabulky, prostě různé přílohy. Ale i tahle výhoda může být nepraktická, třeba tehdy, když vám někdo pošle sadu úžasných fotek v originální velikosti. Dnešní foťáky dělají stále objemnější a kvalitnější obrázky, ale než je někomu pošlete, je potřeba je zmenšit na rozumnou velikost. Druhá možnost je uložit je v nějaké internetové galerii a poslat jen odkaz. Adresát si pak může obrázky prohlédnout bez toho, aby musel stahovat a otvírat všechno.
Emaily se dají velmi jednoduše přeposílat a posílat na více adres najednou. To je velmi užitečná funkce, šetří čas. Jen nemám moc ráda, když mi někdo posílá různé řetězové emaily, „užitečné“ informace, chronicky známé obrázkové prezentace a podobně. Zejména, když se odesílatel neobtěžuje tím, aby vymazal ty desítky dalších adres, které se v tom hromadném emailu objeví. Nestojím o to, aby se moje adresa potulovala bůhvíkde po internetu. Navíc spousta informací z těchto emailů jsou nesmysly. Ano, nesmysly a lži. Když pochybuju, podívám se na server www.hoax.cz. Je to internetová databáze takových hoaxů neboli poplašných zpráv.
Email má ještě jednu výhodu, zejména pro někoho, kdo se pohybuje u více počítačů: může posloužit k uložení souborů nebo informací, které potřebujeme mít k dispozici. Třeba přístupové údaje k webům, na kterých jsme se registrovali. Ale může to být třeba životopis, rozepsané texty, které chci zveřejnit na webu nebo odkazy na zajímavé stránky. Stačí jen vložit potřebné informace do emailu, jako adresát dát svoji vlastní emailovou adresu a poslat. Nebo neposlat a nechat si ten email uložený jako rozepsaný.
A co vy, máte nějaký zajímavý tip k lepšímu využití emailu?

D - drahý

Slovo drahý má víc významů.

Drahý v tom smyslu, že stojí hodně peněz. Je to relativní, pro jednoho je tisícovka spousta peněz, druhý nad tím mávne rukou. Tisícovka taky vypadá jinak, když se rozdělí na drobné. Třicet tři korun denně, to je maličkost, to se zdá málo. Ale na konci měsíce je to právě ta tisícovka.

Drahý jako cenný pro nás osobně bez ohledu na cenu vyjádřenou penězi. Talíř, který kdysi měla moje babička, má finanční hodnotu prakticky nula, ale pro mě má svou hodnotu citovou, je to vzpomínka, jsou s ním spojené příjemné zážitky. Vzpomínky na ráno u babičky, na čerstvé křupavé rohlíky s máslem, které babička právě přinesla z obchodu. Na hrátky na balkóně. Na její zahradu, kde jsem si jako děti hodně užili. Dodnes mi vůně rajčatové natě nebo okurek připomíná babiččinu zahrádku.  

Hezké je, když blízkým lidem říkáme drazí. Když jsou nám opravdu drazí. Už méně přijemné je, když slovo drahý najdeme v oslovení obchodního dopisu. A ještě méně se mi líbí, když nějaká neupřímná kolegyně nebo známá oslovuje lidi Drahoušku, přitom víte, že k vám žádnou lásku necítí.

C - cibule

Je to zvláštní, ale když jsem hledala inspirativní slovo na písmeno C, napadala mě hlavně slova, označující potraviny. Cukr, citrón a cibule. A taky cuketa a celer. Cmunda, calvados, candát, cedník, cejlonský čaj, cejn, celozrnné pečivo, cikorka, cinzano, croissant, cukroví. Nakonec vyhrála cibule.

Cibule v mojí kuchyni být musí, používám ji skoro denně. A určitě v tom nejsem výjimečná, česká kuchyně se prostě bez cibule neobejde.
Guláš bez cibule? Nemyslitelné. Někdo dokonce doporučuje dávat stejné množství cibule, jako masa. To už mi připadá hodně, dávám asi tak třetinu.
Dušené zelí, jako příloha k vepřovému, to se v Čechách připravuje na různé způsoby. Někdy pod něj cibuli dám, jindy ne.
Dalším receptem, do kterého používám cibuli, jsou pečené brambory. Je to takové rychlé, jednoduché jídlo, kdy do pekáče nakrájím brambory, pokapu olejem, posypu solí a kořením (obvykle sladkou paprikou a práškovým česnekem) a promíchám. Pak ještě přidám kousky nějaké uzeniny, cibuli nakrájenou na čtvrtky a rajčata na čtvrtky. Trochu podlít a upéct v troubě.
Znáte cibulové řízečky? Ty dělala moje bývalá tchýně. Když smažila řízky, nakrájela na kolečka cibuli, obalila a osmažila stejně jako řízky. Je to moc dobré.
A ještě poslední receptík, tentokrát to není jídlo, ale sirup na nachlazení. Syrová cibule se nakrájí najemno a posype cukrem. Ten z ní vytáhne šťávu a vznikne sladký sirup, který se bere po lžičkách.
Tak, a teď mám sice článek napsaný, ale dostala jsem hlad. Budu muset zakousnout něčeho dobrého. Jestli budu psát o jídle častěji, asi se to podepíše na mojí postavě.

B - balkón

Druhý díl mého abecedního seriálu, písmeno B. Hledala jsem slovo, které začíná na B a které by mě inspirovalo ke psaní. Napadaly mě samé Blbosti, třeba Brambory, Baterky, Brýle, Brusle, Bláto, ale nic z toho se mi nelíbilo. Nakonec jsem sáhla po slovníku a zaujalo mě slovo BALKÓN.

Už jako holka jsem si přála, abychom měli balkón. Představovala jsem si, jak si tam udělám příjemné posezení, kde budu moci odpočívat s knížkou a hrnečkem čaje. Obklopím se vlastnoručně vypěstovanými květinami, takže tam budu jako v přírodě.
Teď, po mnoha letech, ten vytoužený balkón konečně mám. A co moje sny, nakolik se splnily? Koupila jsem si pohodlné plastové křesílko, ale nějak nemám kdy se do něj posadit a užívat si. Možná je to tím, že balkón vede na jih a bývá tam v létě horko. Nebo tím, že rodina pod námi chodí kouřit na balkón. Milovníci cigaret zřejmě nebudou mít pochopení, ale nekuřáci věcí, jak i lehký závan cigaretového kouře dokáže být nepříjemný. Ovšem hlavní důvod, proč nevysedávám na balkóně, bude v tom, že se tam nedá pracovat na počítači. Aspoň jsem to zatím nevyzkoušela. A já strávím u počítače hodně času.
Přála jsem si mít balkón plný květin. Nebo ještě lépe jedlých rostlin, jako jsou rajčata, papriky a bylinky. Ceny květináčů, zeminy, sazenic a hnojiv mě vrátily zpět na zem a sen o rozkvetlém balkóně jsem zredukovala na malou bylinkovou zahrádku. Loni jsme měla snad deset druhů bylinek, ale většinu z nich jsem při vaření ani nepoužila. Nejužitečnější byla pažitka, tu miluji a chodila jsem ji pravidelně oždibovat.

Teď je podzim, sezóna končí a já už mám zase dobrá předsevzetí, kolik si toho na balkóně vypěstuju. Jen jestli mi má dobrá předsevzetí vydrží až do jara.

Abecední seriál

Pro grafomana může být inspirací cokoliv. Třeba taková abeceda. Zajímalo by mě, jestli se mi podaří dovést do konce seriál článků, které budou inspirovány abecedou. Nějakým slovem, které začíná na to které písmeno. Je to taková výzva, o které nevím, jestli a jak se mi povede.

Den první - písmeno A. Zvolila jsem slovo ABECEDA.
Abeceda je úžasná věc. Dokáže vnést řád i do těch nejdelších seznamů slov a textů. Ať už je to telefonní seznam, seznam slov ve slovníku nebo třeba také seznam blogerů na blogovacích serverech.
Podle abecedy jsou seřazené i knihy v knihovně, seznamy žáků ve třídě a seznamy voličů při volbách.
Stejně tak budou řazené i moje nejbližší články. Asi vynechám písmena s háčky, myslím, že už i tak jsem si dala náročný úkol. Chtěla bych tenhle pokus s vlastní vůlí a pracovitostí dokončit během října. To znamená dávat sem nejméně jeden článek denně. Zdá se to málo, ale je o něco podobného, jako s ranní rozcvičkou. Den nebo dva to jde, pak už se člověku nechce, hledá výmluvy a nakonec to vzdá. Chci sama sobě dokázat, že ve mě troška té vůle je.