Vtipy pro pátý týden

Dva vodáci pozorují třetího, který se překlopil a nad hladinou má jen ruku, sem tam nohu, ale ne a ne se vynořit. Tu ten první povídá druhému:
"Měl jsi pravdu, že do záchranné vesty se dává polystyren a ne molitan."

"Kapitáne,v lodi je díra!" volá plavčík.
"A kde?"
"Na levém boku pod čárou ponoru."
"To je dobře," oddechne si kapitán. "Tam si toho nikdo nevšimne!"

Jaký je rozdíl mezi blondýnkou a počítačem? Do počítace musíte informace natlouct jen jednou.

Tatínek si všimne pepíčka jak se dívá na televizi a ptá se: Pepíčku! Nemáš být dneska ve škole?
Pepíček odpoví: Ne učitelka říkala že kdo nemá úkol se ve škole nemá vůbec ukazovat!

Říká maminka: "Pepíčku, co děláš?"
Pepíček odpoví: "Ale jen zatloukám hřebík."
"Tak ať se nebouchneš do prstu."
"Nejsem blbej, drží mi ho Alenka."

Chlapeček sedí smutně u otevřené konzervy.
"Proč jsi tak smutný?" Ptá se ho maminka.
"Je tu napsáno, paštika zaječí a ona neječí a neječí."

"Maminko, proč byl král Šalamoun nejmoudřejším člověkem na světě?"
"Protože měl velmi mnoho žen a všechny mu dobře radily.

Dcera se po delší době vrací domů a povídá rodičům: "Tak už mám konečně chlapce."
"Už bylo na čase," radují se rodiče. "A čímpak je?"
"Čím by asi mohl být? Vždyt´ jsou mu teprve tři měsíce."

Učitelka vyčítá ve škole žákům, že se nenaučili znát periodickou tabulku prvků: "Když mi bylo tolik, kolik je teď vám, uměla jsem nazpamět nejen názvy, ale i atomové hmotnosti!" Jeden z žáků s nevinnou upřímností povídá: "No jo, paní učitelko, ale tenkrát jich ještě bylo děsně málo!"

Paní učitelka se ptá Pepíčka: "Co nám můžeš povědět o vlaštovkách?"
"To jsou velice moudří ptáci - jak začne škola, odletí do jižních krajin!"

Malý chlapec se modlí k Hospodinu:
"Slibuju, že budu hodný a poslušný. A Ty mi zase slib, že nebudeš dávat vitaminy do špenátu a mrkve, ale do čokolády a zmrzliny."

"Mohl by nám někdo říci, jaký je rozdíl mezi větou hlavní a větou vedlejší? Tak třeba Frantík?" Frantík se postavil a řekl: "To, co řekne máma, je věta hlavní a co řekne tatínek, to je vedlejší."

Malý Honzík přišel víckrát do školy pozdě.
Vymýšlel si výmluvy.
Jednou mu vzal vítr čepici, jindy se rozvodnila řeka.
Jednou ho dokonce přepadli lupiči. "Ale jdi, a co Ti sebrali?" zeptal se učitel.
"Domácí úkol!"

Pepíček říká: "Mami, proč se maluješ?"
Maminka: "Abych vypadala hezky."
Pepíček řekne: "A kdy to začne účinkovat?"

trýček houpe Vaška na kolenou a po chvilce se zeptá: "Vášo, jakpak se Ti to líbí?" Vašek kývne, že se mu to líbí.
Ale po chvíli dodá: "Na opravdovém oslovi by to bylo ještě lepší!"

"Proč chodíš pořád pozdě do školy?" ptá se učitel Jendy.
"Nemůžu se vzbudit včas."
"Nemáš budík?"
"Mám, ale zvoní, když spím."

Počítačový maniak vypráví kamarádům: "Přijdu domu a vidím mojí manželku, úplně nahou a navíc s cizím chlapem v posteli. Podívali se na mě a pohled v jejich očích byl tak posměšný až mě zamrazilo. Zmocnila se mě strašná předtucha. Běžím k počítači a opravdu! Ty svině mi změnili heslo!!!"

V soudním procesu provádí vrahův obhájce křížový výslech patologa:
"Než jste podepsal úmrtní list, zkontroloval jste puls?"
"Ne."
"Poslechl jste si, zda mu tluče srdce?"
"Ne."
"Provedl jste zkoušku dechu?"
"Ne."
"Takže, když jste podepsal úmrtní list, nebyl jste si jistý, zda je ten člověk mrtvý, že?"
"No, řeknu to takhle: Mozek toho chlapa jsem měl v doze na stole. Ale je možné, že běhá někde venku a věnuje se právu."

Jednoho dne v ráji Eva zavolala Boha. "Bože, mám problém." "Co se děje?" "Bože, vím, že jsem Tebou stvořena a mám pro sebe tuto úžasnou zahradu se všemi krásnými zvířaty a tím rozpustilým komickým hadem, ale já prostě nejsem šťastná."
"Pročpak?" zeptal se jí hlas shůry.
"Jsem hrozně opuštěná a z jablek už se mi dělá zle, jenom na ně pomyslím."
"V tom případě mám řešení - stvořím ti muže."
"Co je to muž?" "Tenhle muž bude zkažené stvoření se spoustou špatných rysů. Bude lhát, podvádět a bude ješitný. Jednoduše, bude to s ním těžké. Na druhou stranu bude větší, rychlejší a bude rád lovit zvířata. Bude vypadat hloupě, když se probudí, ale protože sis stěžovala, vytvořím ho tak, aby uspokojil tvé fyzické požadavky. Bude omezený a bude se rád oddávat dětinským věcem jako boji a kopání do míče. Nebude příliš chytrý a bude často potřebovat tvoje rady." "To zní skvěle. V čem je háček?" "No, můžeš ho mít pod jednou podmínkou. Jak již bylo řečeno, bude arogantní, pyšný a bude sám sebe nesmírně obdivovat, takže ho musíš nechat si myslet, že byl stvořen první. Bude to takové malé tajemství mezi námi .... děvčaty."

Jednou večer se takhle policista postavil naproti jednomu baru a čekal, jestli po zavíračce chytne někoho pro alkohol za volantem. Když začali z baru vycházet lidi, hned si všiml jednoho, který se doslova vypotácel a začal se motat mezi auty. Vyzkoušel klíčky u pěti z nich, než našel svoje. Pak seděl pět minut na předním sedadle ohnutý pod volant a zápasil s klíčky. Tou dobou už všichni ostatní hosté vyšli z baru a odjeli. Když konečně motor naskočil, policista neváhal a vyrazil kupředu. Postavil se před rozjíždějící se auto. Nechal muže vystoupit a fouknout do balónku. A nic! Policajt udiveně říká: "Sakra, jak je tohle možné?" A chlápek mu povídá: "No, dneska sem byl jako volavka určenej já."

Chlápek letí v balonu a najednou zjistí, že začíná klesat, nejde to zastavit a neví, kde je. Tak se rozhlíží kolem a pod sebou uvidí nějakého turistu. Zavolá na něj: "Halo, pane, nevíte, kde jsem?" Turista se podiva na chlápka v balonu a odpoví: "V balonu!" Chlápek trochu naštvaně odpovídá: "To vim, ale tak mne napadá - vy musíte být technik z IT!". "Jak jste na to přišel?", zvědavě se ptá turista. "To je jednoduché", říká chlápek. "Vaše odpověď je zcela přesná a je mi úplně na nic." "Jak vás tak poslouchám, vy musíte být z marketingu!" říká turista. "A jak jste na to přišel vy?", ptá se chlápek v balonu. "To je taky úplně jednoduchý", říká turista, "vy jste v prdeli a můžu za to já."

Vtipy pro čtvrtý týden roku

Chlápek vyrazil na výlet z města a v řídce obydlené podhorské oblasti dostal v zatáčce smyk a skončil ve škarpě. Naštěstí se mu podařilo sehnat pomoc - jednoho místního farmáře s velkým, silným valachem jménem Bejk. Farmář přivázal Bejka k autu a zařval:
"Táhni, Nelly!"
Bejk se ani nehnul. Farmář zařval podruhé:
"Táhni, Draku!"
Bejk se zase ani nehnul. Farmář zařval potřetí:
"Táhni, Bejku."
Kůň zabral a bez problémů auto dostal na silnici. Chlápek farmářovi děkoval a přitom se ho zeptal:
"Pane, proč jste toho koně dvakrát oslovil špatným jménem?"
"Víte, on Bejk je slepej. A kdyby si myslel, že táhne sám, ani by se neobtěžoval zkusit zabrat."

Medvěd - ředitel - kontroluje pořádek v lese. Najednou uvidí ožralého zajíce.
"Ty zajíci, hned tě zastřelím!"
"Ale né, já už zítra budu střízlivý."
Druhý den:
"Zajíci, zase jsi ožralý! Už tě musím zastřelit!"
"Ale né. To je jen rozloučení s alkoholem. Zítra už bude všechno v pořádku."
Třetí den:
Zajíc nikde. Medvěd jde spokojeně pít vodu do potoka - a co nevidí! Zajíc pod hladinou.
"Ty kurva zajíci! Zase si ožralý. Už tě opravdu musím odstřelit!"
"Ty debile jeden ředitelský! Zvířátkům v lese rozkazovat můžeš, ale nám rybičkám né!"

Do lesa zavítá Finanční úřad a mezi zvířátky zavládne panika. Šnek i s celou rodinou utíká z lesa, v tom je potká čáp a ptá se:
"Kam běžíš šneku?"
"Ale, do lesa přijel finančák vybírat daně a teď - já mám barák, moje stará má barák, všechny děti maj barák, no to bych se nedoplatil!"
Čáp se zamyslí a začne taky utíkat a narazí na medvěda.
"Kam běžíš čápe?"
"Ale do lesa přijel finančák vybírat daně a vem si - já si žiju na vysoký noze, moje stará si žije na vysoký noze, všechny děti si žijou na vysoký noze, no to bych se nedoplatil!"
Medvěd se zamyslí a začne taky utíkat a škobrtne o krtka.
"Kam valíš medvěde?"
"Ale do lesa přijel finančák vybírat daně a teď - já mám kožich, moje stará má taky kožich, naše děti mají všichni taky kožich, no to bych se nedoplatil!"
Krtek se zamyslí a rychle se taky hrabe z lesa pryč. Vyhrabe se až v ZOO přímo v kleci paviánů. Starej pavián na něj kouká a ptá se:
"Co tady děláš krtku?"
"Ale, do lesa přijel finančák vybírat daně a teď - já mám nahrabáno, stará má nahrabáno, děti ty mají taky nahrabáno, no to bych se nedoplatil!"
Pavián na to:
"Krtku, co blbneš. Podívej se na mně - já mám holou prdel, stará má holou prdel, naše děti mají taky holou prdel a stejně nás všechny zavřeli!"

Baví se u stolu v restauraci dva kamarádi a jeden povídá druhému: "Člověče, zjistil jsem, že v poslední době moje žena moc dobře vaří."
"Nepovídej," říká ten druhý, "nedávno jsi říkal, že se to vůbec nedá jíst."
"To máš pravdu," dodává první, "ale před dvěma dny žena něco uvařila, tchyně to ochutnala no a zítra má pohřeb. Dobrý, ne?"

"Pane Nováku, proč se chcete s manželkou rozvést?" ptá se soudce.
"Ehm, no...... protože mi sexuálně nevyhovuje."
"To je ale blbec," ozve se z nabitého sálu, "všem vyhovuje, jenom jemu ne."

Ženská vejde do velkého obchodu se sportovním zbožím a chce brokovou pušku.
"Je to pro mého muže."
"A řekl vám, jakou máte vzít ráži?" ptá se prodavač.
"Děláte si legraci? On ani neví, že ho chci zastřelit."

Manžel se předčasně vrátil ze služební cesty. Na balkóně najde nahého chlapa.
"Co tu děláte?"
"Víte, byl jsem u sousedky nad vámi, její manžel přišel, však to znáte, a tak vás chci poprosit o nějaké šaty."
"To je přirozené, my chlapi si musíme pomáhat."
Tak mu něco půjčil a nenápadně ho vyprovodil z bytu. Po půlnoci se manžel náhle prudce posadil na posteli:
"K čertu, vždyť nad námi nikdo nebydlí!"

Když přišel manžel domů, našel tam svoji ženu v slzách. Ptal se, co se děje.
"Tvoje matka mne hrozně urazila."
"Jak tě mohla urazit, když je na dovolené na druhém konci světa?"
"Dnes ráno přišel dopis, adresovaný tobě. Ze zvědavosti jsem ho otevřela."
"No a?"
"No, a na konci bylo napsáno: 'P.S. Drahá Marto, až ten dopis budeš mít přečtený, nezapomeň jej dát mému synovi.'"

Jeden pár takhle přišel na výletě ke studni splněných přání. Manžel se naklonil, pomyslel si přání a hodil dolů minci. Žena si řekla, že to také zkusí. Avšak příliš se naklonila, přepadla přes okraj a utopila se. Manžel chvíli strnule stál, pak se usmál a povídá:
"Jejda, ono to opravdu funguje!"

"Právě jsem byla navštívit salón krásy, drahoušku," chlubí se žena manželovi.
On na to: "Opravdu? A na kdy tě objednali?"

Mladá jeptiška jede stopem. Řidiči auta, které jí zastaví, se strašně líbí a samozřejmě se jí pokouší sbalit. Položí ji ruku na koleno. Jeptiška jenom zašeptá:
"Žalm 90 verš 5!"
Šofér svou ruku stáhne zmateně zpátky. Večer se podívá doma do bible a čte:
Jsi na správné cestě!

Z kuchyně spěchá do sálu číšník a úslužně se klaní před hostem:
"Nesu vám radostnou zprávu, pane! Měl jste úplnou pravdu. Nebyla to polévka, byla to voda na nádobí!"

Říká pán u okénka paní pokladní:
"Slečno, vy jste se spletla o 250 korun!"
"To jste měl říct hned, teď už je pozdě."
"Co se dá dělat, tak já si je nechám."

Přijde paní do obchodu a nadává prodavačovi:
"Co jste mi to prodal? To není žádnej prášek proti molům, vždyť oni si na něm pochutnávají."
"No vidíte, žerou prášek a šatům dají pokoj."

Chudoba

Chudoba, to je nepříliš příjemné slovo, které má dva významy.

Ten první, to je chudoba ve smyslu materiálním, chudoba jako nedostatek, nouze. Existuje něco, čemu se říká hranice chudoby, znamená to určitý minimální příjem, kdy člověk pod touto hranicí je už i oficiálně považován za chudého. Jenže nás taková někým vymyšlená hranice moc nezajímá. Obvykle se posuzujeme podle svého okolí, podle lidí kolem, které považuje za pozitivní vzory. Občas slýchám o tom, jak lidé v některých chudých zemích dokáží být spokojení a usměvaví a jsou ve větší pohodě, přestože z našeho hlediska jsou strašně chudí. Porovnáváme je se svojí vlastní situací. Oni se ale neporovnávají s námi, oni se srovnávají s lidmi, mezi kterými žijí. A ti jsou na tom stejně.

Když budete mít velmi slušný plat, ale všichni kolem budou mít mnohem víc, budete se cítit chudý. Nejde o tu absolutní částku, ale spíš o to, kam se díky svým příjmům a svému majetku zařadíte ve společnosti. Když vás vaše nízké (nebo třeba i vysoké) příjmy vyřadí ze společenské vrstvy, na kterou jste zvyklí, nejspíš se budete cítit osamělí. A to může být mnohem horší než to, že si nemůže dovolit koupit to nebo ono.

Slovo chudoba se používá i v přeneseném slova smyslu. Chudoba ducha je třeba takové oblíbené úsloví. Vzdělání má dnes velkou prestiž, považujeme ho za cestu k lepší budoucnosti. Buď studujeme sami, nebo podporujeme vzdělání u svým dětí “aby se jednou měli lépe než já”. Bohužel je možné projít školami, získat tituly a přesto nebýt moudrý. Chudoba nebo bohatství ducha, to není tak úplně záležitost vzdělání, to je i o hodnotách, o tom, čeho si vážím a co jsem se v životě naučil/a. podle mě to má i hodně co dělat se vztahy mezi lidmi. Nebo vy byste označili za moudrého člověka, který je neustále s ostatními v konfliktech?

Rok aktivního stáří

Víte, že letošní rok 2012 byl vyhlášen rokem aktivního stáří? A taky mezigenerační solidarity.

Staří lidé, kteží už nepracují, jsou občas tak trochu považováni za někoho, kdo společnosti už skoro nic nedává, ale spíš bere. Alespoň po materiální stránce to určitě platí. Lidé pobírají důchod, ten mají od státu jistý a my jim občas trochu závidíme, že už nemusí vykazovat žádný výkon, nejsou závislý na žádném šéfovi nebo na tom, jaká bude poptávka po jejich službách na trhu práce. Mají sice obavu o to, jestli vláda bude jejich většinou nevysoké důchody valorizovat dostatečně rychle, aby si udrželi svoji kupní sílu a životní úroveň, ale to je přece jen menší starost, než když vám skoro denně hrozí nezaměstnanost, protože nevíte, kdy vás váš zaměstnavatel přestane potřebovat.

Když už má člověk v důchodu dostatek času a jistý příjem, měl by si taky trochu užívat. Nejsou všechny záliby a zábavy tak drahé, aby si je člověk nemohl dovolit.

Docela mi vadí, když vidím důchodce nebo důchodkyně – ještě vcelku zdravé a dobře pohyblivé – jak sedí na lavičce nebo jsou vyloženi z okna a nemají na práci nic jiného, než zabíjet čas.

Celý život pracovali a teď chtějí odpočívat, to chápu, ale jaký je to odpočinek, když se člověk příšerně nudí a neumí se ničím zabavit?

Obdivuju lidi, kteří si i v tomto věku dokážou najít nějaké smysluplné využití času.

Často to bývají vnoučata a to je rozhodně dobře jak pro babičky a dědečky, tak i pro ty děti. Už se skoro blížím k babičkovskému věku, ale na svoje prarodiče vzpomínám docela často. Právě proto, že mají čas, tak se mohou svým vnoučatům věnovat tak, jak se to rodičům ve shonu všedních dnů moc nedaří. Mohou si s nimi povídat, učit je vařit, pracovat v dílně nebo na zahrádce, chodit s nimi na procházky nebo jezdit na výlety. Děti také milují vyprávění o svých předcích, o tom, jaké to bylo, když byli rodiče malí a podobně.

Nejsou to alejenom děti našich dětí, které nám mohou pomoci naplnit svůj volný čas.

Celý život si většina z nás stěžuje, že pro samé povinnosti nemá čas na to nebo ono. Ať je to vyšívání, čtení, angličtina, hraní na piáno nebo chození do kina. A když pak v důchodu na to máme čas, tak už rezignujeme, říkáme si, že to už nemá smysl, že už to nějak doklepeme a podobné depresivní řeči, které připomínají, že naše úmrtí přece jen není asi vzdáleno tolik světelných let, jako se nám zdálo, když jsme byli mladí.

Místo těch stížností a výmluv by bylo lepší se od něčeho pustit. Obdivuju staré lidi, kteří se starají o zahradu nebo hospodářství se zvířaty. Většinou jsou to lidé, kteří to dělali celý život, tak v tom prostě pokračují.

Nebo lidi, kteří věnovali celý život nějaké jiné vášni a dělají to stále, ať už jsou to známky, kaktusy, pečení a zdobení perníčků nebo cokoliv jiného.

Ale co když člověk nic takového nemá? Zvlášť my ženy býváme vychovávány tak, že hlavní naší starostí je péče o rodinu a že koníčky jsou něco, co si můžeme – možná – dovolit až tehdy, když je rodina dokonale obstaraná. Když nás pak rodina už nepotřebuje, děti jsou velké a mají své vlastní rodiny, tak se najednou cítíme nepotřebné a je nám z toho smutno.

Vtipy pro třetí týden

Přijde stará paní k doktorovi a říká:
"Pane doktore, mám velký problém. Trápí mne větry, ale co je horší, nejsou slyšet a nemají žádný zápach. Třeba teď, co jsem tady, jsem si prdla už nejmíň desetkrát. Poraďte, co mám dělat?"
Doktor jí napíše recept:
"Berte tyhle pilulky třikrát denně a přijďte za týden na kontrolu."
Babka dorazí o týden později a vypadá naštvaně:
"Pane doktore, nejenže prdím stejně jako před týdnem, ale navíc po těch pilulkách to teď úplně hrozně smrdí! Co mi k tomu řeknete?"
"Uklidněte se, paní. Teď, když jsme vám srovnali čich, napíšu vám ještě něco na sluch."

Přijde babička k doktorovi a ten jí říká:
"Babi, máte slabé srdíčko, musíte si oddychnout a nechodit po schodech, abyste si neublížila."
Po určitém čase ....
Doktor: "No vidíte babičko, hned vypadáte lépe i srdíčko je už v pořádku, po těch schodech už pomaličku chodit můžete."
Babička: "Jej, pane doktor, jste zlatý, ani nevíte jakou radost jste mi udělal, že už nemusím lézt po tom zábradlí."

Pane doktore, myslím, že můj manžel je sexuální maniak. Stále po mně chce sex bez ohledu na to, co právě dělám - ať už žehlím, vařím, myju nádobí, nebo uklízím.
PS: Promiňte mi můj roztřesený rukopis.

Dva pacienti sedí v čekárně na kožním a baví se mezi sebou:
První: "Co máte?"
Druhý: "Žaludeční vředy."
První: "Tak co děláte tady na kožním?"
V tom se otevřou dveře a sestřička z ordinace zahlásí: "Tak pojďte vy s tím vředem na žaludu!"

Přijde do kasina k ruletě mladá blondýnka, vsadí si, krupiér roztočí ruletu a blondýnka křičí:
"Malý moment, musím si sundat kalhotky, to vždycky vyhrávám!"
Sundá kalhotky, dá je na židli, ruleta se zastaví, blondýnka vykřikne "Vyhrála jsem!" a běží si pro výhru.
Krupiér se s vytřeštěným zrakem ptá kolegy: "Můžeš mi říct, jaké číslo vlastně padlo?"

Jedna blondýnka říká druhé:
"No představ si, Ančo, že včera mi Pepa řekl, že jsem kurva!"
"Vážně řekl kurva? A co jsi proboha udělala?"
"Vyhodila jsem ho z postele i se všemi jeho kamarády!"

Jak poznáte fax od blondýnky?
Je to ten se známkou.

Slyšeli jste o té blondýnce, která se zcvokla?
Šest let pracovala v bordelu a pak zjistila, že ostatní holky si za to nechávají platit.

"Prosím, aby obžalovaný řekl, jestli je vinný nebo nevinný!"
"Nejsem vinný!"
"Máte alibi?"
"A co je to alibi?"
"No viděl vás někdo když se stala ta krádež?"
"Chválabohu nikdo."

U soudu: "Už jste byl někdy trestán?"
"Před 10 lety, koupání na zakázaném místě."
"A od té doby?"
"Od té doby jsem se, slavný soude, nekoupal."

Proč je v Kalifornii tolik právníků a v New Jersey tolik skladů toxických odpadů?
New Jersey si vybíralo první.

Soudce k obžalovanému:
"Chcete uvést nějaké polehčující okolnosti?"
"Ano, chtěl bych říct, že už jsem byl třikrát trestaný a vůbec to nepomohlo!"

Soudce říká obžalovanému:
"Vy jste panu Kropáčkovi řekl, že je idiot. Vyslovte nad tím svoji lítost!"
"Slavný soude! Velmi lituji, že Kropáček je idiot!"

Sedí dvě mouchy na hovně a jedna si uprdne. Ta druhá na to:
"Fuj, zrovna u oběda."

Vzbudí se takhle jednou ráno mravenec, zívne, rozhlédne se a kouká - leží na tanku! Chvilku přemýšlí a potom zanadává:
"Sakra, vždycky když se vožeru, tak přitáhnu domů nějakou kravinu!"

Jde pocestný, zastaví se u prasečí farmy a vidí ohradu plnou prasat. A jedno prase má dřevěnou nohu. Protože to ještě nikdy neviděl, přijde k domu, zaklepe a zeptá se:
"Proč má to prase dřevěnou nohu?"
Farmář na to:
"O tom Vám povím takový příběh. Jednou jsem oral na poli a můj traktor najel do příkopu. Převrhl se a já skončil úplně bezmocný pod ním. A tohle prase přiběhlo, uvidělo to, vrátilo se do domu a tam kvičelo tak hlasitě, až někdo vyběhl a pak přivedlo pomoc až ke mně."
"Dobře, to je zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"To není všechno. Jednou ke mně přišel zloděj, když nikdo nebyl doma. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou až na pole a tak dlouho kvičelo, až jsem šel za ním a ono mě dovedlo k pušce v kůlně, takže jsem pak mohl toho zloděje vyhnat."
"Dobře, to je taky zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"No vždyť mne nechte domluvit. Jednou jsem spal s manželkou v ložnici a náš dům začal hořet. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou a tak dlouho kvičelo, až jsem se probudil a v poslední chvíli zachránil manželku a děti."
"To je velice dojemný příběh, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"Vždyť Vám to celou dobu vysvětluju. Přece když je prase tak hodné, když Vás má tak rádo, tak ho přece nesníte najednou!"

Jde lev, potká želvu a zeptá se:
"Kdo je pánem zvířat?"
"No přece ty, lve," odpoví se strachem želva.
Lev jde dál a potká supa.
"Hej, ty ptáku opelichanej, kdo je pánem zvířat?"
"Ty, lve," odpoví s bázní sup.
Lev jde dál a ptá se i dalších zvířat a všechna mu odpoví stejně. Až najednou se zeptá slona:
"Hej, ty ušoune hnusnej, kdo je pánem zvířat?"
Slon se naštve, chytne lva chobotem, strašně ho omlátí o zem a pustí... Lev po pěti minutách vstane a říká:
"No nemusíš se hned tak rozčilovat, když něco nevíš."

Řemeslníci v bytě

Tak jsme měli v bytě řemeslníky. Nepozvali jsme si je sami, byla to akce celého domu, protože vyměňovat trubky na odpad je věc, která se musí dělat najednou ve všech bytech nad sebou.

Nebyla jsem z toho nadšená, nemám moc ráda, když se mi po bytě potulují lidé v montérkách. Vždycky to znamená nějaký ruch. Ani by mi tak nevadilo, že je potřeba vyklidit příslušné prostory a připravit řemeslníkům prostor k práci. Spíš je mi nepříjemné, že se tady pohybují, že vlastně narušují prostor, který považujeme za svoje soukromí. I když o nich víme předem, přístup jsme jim umožnili nebo je v některých případech i sami pozveme.

Navíc nás probudili boucháním na dveře zhruba o hodinu dřív, než jsme je čekali. Zřejmě chtěli začít co nejdřív, aby to také co nejdřív dokončili, to je samozřejmě chvályhodné a to mě taky smířilo s tím nepříliš příjemným probuzením.

Kdysi se o Češích říkalo, že mají zlaté ruce a o mnohých řemeslnících to platí stále. Všichni ovšem známe buď z vlastní zkušenosti nebo z vyprávění známých, že jsou i umělci v montérkách, které raději k práci nepustit. Třeba když vám nainstalují elektřinu tak, že to odporuje bezpečnostním normám a třeba i zdravému rozumu. Nebo když vykachlíkují koupelnu tak, že bych to já sama zvládla lépe. Případně při práci přeříznou nějaký důležitý kabel. Všechny tyto věci znám naštěstí jen z vyprávění.

Jako nepříliš silná žena mám také nepříjemný pocit z toho, když jsem doma sama a mám si sem vpustit několik mužů. I když jsou ohlášení a žádné postranní úmysly nemají, stejně je mi to nepříjemné.

Velmi mě překvapilo, že můj partner to cítí úplně jinak. Je obdivovatelem řemesel a když jsou řemeslníci v bytě, rád se chodí dívat, co a jak dělají, konverzuje s nimi a vůbec to považuje za příjemnou zábavu. Ruch a hluk, který celou akci doprovází mu nijak nevadí, naopak, je to pro něj skoro stejně vzrušující záležitost, jako pro jiného muže sledování fotbalu nebo hokeje.

Ten odlišný pohled na věc mi připomněl, jak moc různí dokážeme v různých ohledech být.( Nemyslím teď s mým partnerem, ale všeobecně.  S mým chlapem spolu žijeme už několik let v pohodě, takže ty rozdíly asi nejsou zásadní.) Svůj postoj, který považujeme za normální a ani nás nenapadne nad ním přemýšlet, se najednou už nezdá tak samozřejmý. Ani tonemusí být zdrojem konfliktů, pokud nás postoj toho druhého neohrožuje. Různý pohled na přítomnost řemeslníků v bytě je právě příklad takového neohrožujícího rozdílu v názorech. Proto mi to nevadí.

Daleko víc by mi vadilo, kdyby měl třeba můj partner jiný názor třeba na nevěru. Je pro nás normální považovat nevěru za porušení vztahu a jsme v tom zajedno. Kdyby to tak nebylo a můj partner by ji řekněme považoval jen za občasné zpestření vztahu, které si může bez výčitek svědomí dopřát, vadilo by mi to poravdu hodně. Dokonce i kdyby mi vůbec nevěrný nebyl. Protože to už bych cítila jako ohrožení něčeho důležitého. Svých vlastních hodnot. Toho, co považuju za důležité, na co se spoléhám a čemu věřím.

Dokážu být tolerantní, ale jen tehdy, když není ohroženo něco, čeho se cením. Dobré vztahy s lidmi, které mám ráda, jsou jedna z nejvzácnějších věcí, nedokázala bych se bez toho cítit šťastná a spokojená, proto mě těší, když se v zásadních věcech shodujeme.

O soutěžení

Je to zvláštní.

malé děti kreslí rády, se zaujetím a také se se svými dílky rády chlubí. Ve škole taky bývá kreslení oblíbeným předmětem, aspoň v těch nižších třídách. A dospělí? Kdo z nich umí nakreslit alespoň nějakou jednoduchou kresbičku pro svoje dítě? Většinou se podobným žádostem brání, protože si myslí, že neumí kreslit. Jako malí tento problém neměli.

Kde se to v nich vzalo?

Nejspíš to má na svědomí soutěživost. Naše kultura hodně staví na výkonu a na porovnávání. Pepíček je lepší v matematice, Anička lépe kreslí a Otík umí lépe házet míčem. Když začnete srovnávat, vždycky najdete někoho lepšího. A co hůř, často porovnáváme s více dětmi ve více různých dovednostech. Pepíček je lepší v matematice, to ano, ale už nedořekneme, že čtení mu nejde a v házení míčem je nehorší ve třídě.

Je to stejné, jako bychom si z lidí kolem sebe vybírali jen to, co umí nadprůměrně a chtěli se jim všem vyrovnat. Být stejně krásná jako modelka v časopise, stejně bohatá jako popové hvězdy, stejně výkonná jako můj tatínek a přitom všem na všechny milá a laskavá a na každého si udělat čas.

Nejde to. Musíme si vybrat. Za všechno se platí, i když to nemusí být vždycky v penězích. Když budu výkonná a pracovitá, nebudu mít čas na všechny, protože si to odporuje. Když budu krásná a populární, bude těžké najít si přátele, kteří by oceňovali mou osobnost víc než moji popularitu a majetek. Když budu na všechny milá a laskavá, bude mě to stát čas strávený pomocí a laskavostí vůči druhým.

Život není nafukovací, všechno se do něj nevejde. Musíme si vybírat. Nesoutěžit se všemi, nehnat se za vším. Život dnes nabízí obrovské množství možností a my máme někdy pocit, že jich musíme využít co nejvíc a co nejvíc naplno, aby nám nic neuteklo. Nemusí to být jenom problémy a úkoly, můžou to být i lákavé příležitosti. Jenže když je jich víc, než jsme schopni zvládnout, tak prostě musíme něco oželet. Buď si vybereme sami, nebo okolnosti (nejčastěji ostatní lidé) vyberou za nás.

Nepodlehnout tomu všudypřítomnému závodu o to, kdo dřív, víc, lépe. Vybírat si, ve kterém závodě běžet chci.

Stanovovat si svoje vlastní měřítka. Málokdy jsou jasná. Výše výdělku, počet kilogramů nadváhy, počet napečených druhů cukroví, to se dá spočítat. Ale jak spočítáte svoji spokojenost s tím, jak vám roste zahrádka nebo jak jste si užili koupání s dětmi?

Jsou věci, kdy soutěžení nemá smysl. Třeba právě u toho kreslení. Malé děti nesoutěží, ty si prostě užívají činnosti, která je baví. Ve škole se naučí, že někdo je lepší, někdo jiný horší. V matematice to má smysl, tam se dá přesně určit, co je dobře a co špatně? Ale u obrázků? Tam má každý svou pravdu a svou krásu.   

Zázemí

Zázemí, místo, kde se cítíme bezpečně, odkud čerpám sílu a energii. Obvykle takovým zázemím bývá domov a rodina. Přijdeme domů, sundáme nepohodlné boty, odložíme oblečení na ven a převlékneme se do něčeho sice méně pěkného, ale zato mnohem pohodlnějšího. Uložíme se na gauč nebo do křesla a odpočíváme. Sbíráme energii na to, abychom se další den zase mohli vrhnout do víru pracovního nebo podnikatelského života.

Domov, to ale není jen byt nebo dům, to jsou taky lidi, se kterými bydlíme – partneři, děti, rodiče, přátelé. Vlastně si myslím, že jsou to spíš ti lidé. Na těch totiž záleží, jak nám doma bude. Na starý nábytek, malý byt nebo nepěkný obraz, na to bych si dokázala zvyknout. Ale na protivného člověka asi už ne. Mám štěstí, žiju s lidmi, kteří stejně jako já oceňují, když je doma klid a pohoda. I když se mi nemusí leccos na druhém člověku líbit, stojí to opravdu za rozčilování?

Hodně mivadí hádky, konflikty a nepohoda a dokážu skousnout hodně, jen aby byl klid. To máme naštěstí s partnerem společné a díky tomu je pro nás oba domov skutečným zázemím. Tím spíš, že už jsme na světě trochu déle, měli jsme i předchozí partnery, takže víme, jak to vypadá, když to ve vztahu nefunguje. Pak je celkem jedno, že je perfektně naklizeno nebo že je dost peněz.

Člověk je tvor společenský a i když toužíme po bohatství a po materiálních statcích, stejně nám na vztazích s ostatními lidmi velmi záleží. A bude záležet čím dál, tím víc. Aspoň si to myslím po návštěvách domova pro seniory, kdy tím nejdůležitějším, tou nejcennější hodnotou se ve stáří stává rodina. Blízcí lidé, které máme rádi a kterým na nás záleží.

Znám i lidi, kteří na tuto pravdu přišli až ve stáří, když byli sami. K čemu jsou jim nastřádané peníze, když nemají s kým promluvit? Když každého zahnali svojí popudlivostí?

Jestli je nutné si vybrat mezi majetkem a vztahy, tak moje volba je jasná. Přesto doufám, že se obě věci nevylučují a že není nutné být chudá jako kostelní myš, abych měla pohodové a fungující vztahy.

Troška humoru neuškodí

Lísteček za stěračem zaparkovaného auta: „Zpráva pro zloděje: Nádrž je prázdná, rádio nemám a motor je vylágrovaný.“ Druhý den přibyde další lísteček: „Pro majitele auta: Takže kola jsou ti vlastně taky na h…o!
—

—
Z předsíně se ozve: „Mááámíí, máá-míí!“ Matka se rozkřikne: „Pepíčku, proč na mně křičíš, prosím tě, přijď mi to říct pěkně sem, jsem v obýváku!“ dále jen slyší ťapkání a potom dotaz: „Mamí, šlápl jsem do hovínka, nevíš, kde si můžu umýt sandálek?“

Tři myšáci popíjejí v baru a chvástají se, kdo je odvážnější:
První: “Já, když najdu nějakou nalíčenou pastičku, tak vzpírám předními nožkami pružinu jako ve fitnessu.”
Druhý: “To nic není. Já sbírám jed na myši, roztluču ho na prášek a pak si to píchám do žíly.”
Třetí myšák dopije sklenku a říká: “Už mě ty vaše báchorky nebaví. Jdu domů šukat kočku….”

Chlapík si koupí sportovní auto. Vyrazí na dálnici, když se za nim náhle objeví policejní auto.
Pomyslí si: “Mám Ferrari, ujedu mu jako nic!” 180, 220..
Pak si pomyslí: “Přece se nezabiju” a zastaví.
Policajt ho dojede a říká: “Už jsem slyšel úplně všechny výmluvy, ale mám dneska dobrou náladu, takže když mi řeknete něco, co ještě nikdo nezkoušel, nechám vás jet.”
Chlápek povídá:
“Jsou to dva dny, co mi manželka utekla s policajtem, a já myslel, že mi ji vezete zpátky.”
“Tak jeďte!”

Rabín a dva kněží si v rámci sbližování církví vyrazili na výlet. Byl horký letní den a tak nakonec celí zpocení s radostí uvítali fakt, že dorazili k malému rybníku s docela čistou a příjemně chladivou vodou. Široko daleko nikdo nebyl, takže vlezli do vody nahatí. Když vylezli ven, vzpomněli si, že o kousek dál na kraji lesa rostou maliny. Protože se chtěli ještě jednou vykoupat, rozhodli se, že na maliny dojdou nazí. Bohužel, zrovna uprostřed louky si všimli, že po cestě jde skupinka ženských z města. Rozběhli se tedy zpátky. Oba kněží si přitom rukama schovávali intimní partie, zatímco rabín si zakryl tvář. Kněží se tomu pak velice podivovali a rabín povídá:
“No nevím, pánové, jak je to u vás, ale v mé kongregaci je to tvář, podle které mě může někdo poznat.”

Pošťačka zvoní u dveří. Otevře jí malý, snad sedmiletý chlapec s pivem v ruce a zapáleným doutníkem v puse. Otřesená pošťačka se ptá: “Ehmm… Ahoj, jsou rodiče doma?” Chlapec potáhne z doutníku, kouř vyfoukne směrem k pošťačce a znuděně prohodí: “Co myslíš?”
—
Doktor měl jednou milostnou aféru se svou blonďatou sestřičkou. Zanedlouho mu řekla,že je s ním těhotná. Doktor nechtěl,aby se o tom dozvěděla jeho žena a tak dal sestřičce velkou sumu peněz a požádal ji,aby odjela do Itálie a tam dítě porodila. Ale sestřička se zeptala: “Jak ti mám dát vědět,že se dítě narodilo?”
Doktor jí odpověděl: “Pošli mi jen pohlednici a na zadní stranu napiš “ŠPAGETY.” Postarám se o všechny výdaje s jeho výchovou i vzděláním.”
Nevědouc co dělat, sestřička vzala peníze a odletěla do Itálie. Uběhlo šest měsíců a jednoho dne zatelefonovala doktorova žena do ordinace povídá manželovi:
“Drahý,v dnešní poště jsi dostal velmi zvláštní pohlednici z Itálie, které vůbec nerozumím.”
Doktor jí odpovídá.”Počkej až přijdu domů a vysvětlím ti to.”
Když přišel doktor domů a přečetl si pohlednici, zhroutil se na podlahu se srdečním záchvatem. Záchranka ho rychle odvezla do nemocnice. Jeden z lékařů se ptá manželky,zda neví, co mohlo způsobit manželův záchvat. Manželka vzala pohlednici a přečetla: “ŠPAGETY, ŠPAGETY,ŠPAGETY,ŠPAGETY - dvakrát s párkem a masovými kuličkami a dvakrát bez.”

Investovat podle poradců?

V novinách i na internetu se občas objevují doporučení investičních poradců, které akcie koupit a které prodat, pokud je vlastníte. Dá se takovým informacím věřit? A takovým poradcům?
Kdo jsou vlastně těmi poradci z novin? Čekala bych, že když radí ostatním, jak nakupovat nebo prodávat akcie, tak že v tom sami získali zkušenost a že si díky tomu vydělávají. Myslím tím výnosy přímo z akcií, nikoliv z poradenství. Ono se totiž dá radit průměrně nebo dokonce špatně a uživit se tím. Když si ale investiční poradce nedokáže vydělat nákupováním a prodáváním akcií, proč bychom měli věřit, že to umí? A kdyby si takhle vydělat uměl, proč by se zdržoval nějakými tipy v novinách? Nebo proč by vůbec zveřejňoval informace, které mu můžou přinést zisk?
Když o tom tak přemýšlím, tak by vlastně žádní investiční poradci existovat neměli. Buď umí investovat a pak se živí tím, že investuje vlastní (nebo půjčené) prostředky a nepotřebuje se živit poradenstvím. Nebo to neumí, pak mu peníze za rozdávání rad přijdou vhod, ale jaké rady mi asi tak může dát?
Nedávno mi dokonce volala nějaká investiční společnost s tím, jestli mi může zaslat informace na email s tím, že to prý není žádná obchodní nabídka. Zcela průhledná snaha vylákat ze mě emailovou adresu a souhlas se zasíláním informací, což myslím vyžadují naše zákony. Svůj souhlas jsem nedala, mimo jiné i proto, že nemám důvěru ve firmy, které shánějí zákazníky nebo klienty po telefonu. Obtěžuje mě to a kdyby měli tak skvělé služby, jak se mi zřejmě chystali sdělit, tak by měli klientů tolik, že by je přehazovali vidlemi.
Další věc je efekt podobných investičních tipů. Když někdo v novinách napíše, že akcie ČEZu je dobré koupit a akcie Komeční banky prodat, co se stane? Zareagují na to obchodníci? A když ano, nestane se náhodou to, že se ceny natolik změní – a to velmi rychle – že už to doporučení platné nebude? Třeba tak, že všichni budou chtít koupit ČEZ, tím poroste cena, takže pak už to tak výhodné nebude. Naopak, velká nabídka akcií Komerční banky sníží cenu a dostane se možná natolik nízko, že se opravdu vyplatí ty akcie koupit. Možná by stálo za to udělat si takový malý průzkum, jestli ceny a objemy prodaných akcií nějak reagují na podobné informace v tisku. Takovou analýzu jsem nedělala, ale zkusila jsem něco jiného.
Vzala jsem informace o určitých akciích za určtiou dobu a dívala jsem se, za kolik se ta akcie prodávala ve dny, kdy bylo doporučeno ji kupovat a za jakou, když ji doporučovali koupit. Čísla jsem zprůměrovala a zjistila jsem, že průměrná cena při doporučení prodávat byla o několik set korun nižší než při doporučení nakupovat. (Neberu námitku, že ta doporučení vznikla na základě předchozího kurzu. Ten se totiž nemůže tak rychle změnit třeba o třetinu.) Takže kdyby se člověk řídil těmi doporučeními, nejspíš by za chvíli prodělal kalhoty.
Co bych dělala, kdybych – teoreticky – byla úspěšný investor, který dokáže dlouhodobě investovat do akcií s ročním ziskem řekněme 30%? Nejspíš bych pracovala se svými financemi. Pak bych si někde půjčila. Úroky jsou sice vysoké, nicméně když dám bance třeba 20%, tak mi stále ještě zbyde deset, které bych bez jejich peněz nezískala. Určitě bych taky nabídla možnost zhodnocení lidem kolem. Kamarádce, sestře, rodičům. Ale jen v té míře, v jaké jsem schopná krýt případné ztráty. Nejspíš by si to it lidé řekli a možná bych se na mě obraceli i další lidé. Bez reklamy a bez toho, abych musela obtěžovat lidi nějakou intenzivní reklamní kampaní. Protože v jedné věci jsou finanční služby stejné, jako jakékoliv jiné: když jsou opravdu dobré, lidé si o tom řeknou.

Agatha Christie

Opět jsem zabrouzdala na wikipedia.org a zjistila jsem, že dnes – 12. ledna – je výročí úmrtí Agathy Christie. Britskou autorku detektivních knížek asi zná každý, hlavně proto, že podle spousty jejích knih byly natočeny televizní seriály. Je autorkou tak známých postav, jako je Hercule Poirot nebo slečna Marplová.
Agatha Christie je prý druhým nejprodávanějším spisovatelem všech dob. Na prvním místě je Shakespeare. Je zvláštní, že oba pochází z Velké Británie, i když za Shakespearových časů se tak asi nenazývala.
Shakespera moc nečtu, protože divadelní hry se mi čtou obtížně. Ale detektivky Agathy Christie, ty se čtou skvěle. Mám ráda detektivky v knížkách i v televizi, protože je to taková oddychovka a člověk vždycky ví, že to dobře skončí. Něco jako pohádky pro dospělé. Červená Karkulka nebo Zlatovláska už nám nestačí, tak sáhneme po trochu náročnějších pohádkách.
Detektivky nám taky předkládají problém, rébus, něco, nad čím mozek může přemýšlet. Nejen, že sledujeme příběh, my se ho taky snažíme rozluštit, najít pachatele dřív, než se to povede literárnímu detektivovi. I když se dnes s oblibou mluví a konzumní kultuře, o tom, že lidi neradi přemýšlejí, nejsem si tím jistá. Myslím, že náš mozek miluje výzvy. Proto hrajeme šachy nebo mariáš, luštíme křížovky a sledujeme televizní soutěže. Jestli je to tak, pak detektivka nabízí víc než obyčejný film, nabízí kromě příběhu ještě i tu tajemnou záhadu, kterou je potřeba vyřešit.
Film nebo knížka skončí a my si můžeme s ulehčením říct, že všechno je v pořádku, všechno se vyjasnilo a dobro zvítězilo. Aspoň takový pocit z detektivek mívám já. Ale už jsem od Agathy Christie dlouho nic nečetla. Asi se budu muset zastavit v knihovně.
Ještě jedna věc, která se mi líbí – je to žena. Spisovatelek je v historii rozhodně méně než píšících mužů a Agatha Christie je pro mě takovým příkladem úspěšné ženy.

Vtipy pro druhý týden

Pracují dva dělníci na výškové budově a vtom uslyší sanitku lékařské první pomoci. A ten jeden povídá tomu druhému: "To je výkon, není to ani 5 minut, co mi spadlo na ulici kladivo a sanitka je už tady!"

Vánoční odměny:
Tří si povídají, co udělají s vánočními odměnami.
První říká: Pracuji v Německé bance, z vánočních odměn si koupím auto a za zbytek pojedu na dovolenou.
Druhý povídá: Pracuji v Daimler Chrysler, za vánoční odměny si nechám vybudovat bazén a za zbytek pojedu na cestu kolem světa.
Třetí povídá: Já pracuji ve Siemensu a za vánoční odměny si koupím svetr.
…. ostatní se ho ptají: A co zbytek?
Třetí odpoví: „Zbytek mi k tomu přidají rodiče…“

Nováka klepne v hospodě pepka a kámoši nevědí, jak to říct jeho manželce. Nakonec tam jeden zajde: "Víte, paní Nováková, váš manžel byl v hospodě a trochu se opil." "Jak ho znám, zase mazal karty." "Jo, trochu si zahrál." "To určitě zase prohrál spoustu peněz." "Jo, asi tak dva tisíce" "Ale, šlak aby ho trefil." "Však to taky udělal, madam."

Jednou se takhle na večírku, pořádaném britskou vládou, potká Churchill s jednou poslankyni, která ho vyloženě nemá rada, a ta mu povídá: "Pane premiére, vy jste hrozně, ale úplně hrozně opilý." "Lady, vy jste zase úplně šíleně ošklivá. Jenže já, narozdíl od vás, se z toho do rána vyspím."

V pivnici se ptá host vrchního. "Co je to tu za divný zápach?" "Čerstvý vzduch pane, větráme."

"Čau vole!" "Čau ty vole." "Včera jsem ty vole potkal jednoho intoše vole." "Ty vole, jaks ho poznal?" "Představ si vole, říkal místo "hovno" "nikoliv" vole."

"Dobrý den, pane profesore." "Dobrý den, vážený pane profesore." "Včera po lahodném obědě jsem potkal alternativně mentálně založeného spoluobčana." "Ale jak jste to, vážený pane kolego, poznal?" "Místo "obávám se, že vaše věta není úplně přesná" říkal "hovno", pane profesore."

Tři Skoti seděli u baru. "Až umřu," říká starý Skot, "polejte muj hrob nejlepší skotskou whiskou." "To pro tebe uděláme," řekl jeden z mladších mužů. "Ale nebude ti vadit, když ta whisky nejdřív projde našima ledvinama?"

Policajt zastaví řidiče, protože si všiml, že nemá zapnuté bezpečnostní pásy a začne ho buzerovat:
"Pane řidiči, pásy máte mít vždy zapnuté! Jednak je to na pokutu a jednak je to pro Vaše dobro. Například támhle na té křižovatce je bouračka, řidič nebyl připoutaný a má zlomené žebra, nohu v koleni a k tomu si rozsekl čelo o volant. Zatímco spolujezdec měl zapnutý pás a podívejte se, jak tam sedí bez nejmenšího škrábnutí a skoro vypadá, jako by byl ještě živý."

Na policii přijde muž a říká službu konajícímu policistovi: "Prosím vás pošlete někoho k nám. Oběsila se moje tchyně."
Policista promtně reaguje: "A odřezal jste ji ihned, že ano?"
Muž s otázkou v očích odpovídá: "Ježiš kdepak, ještě se hýbala."

Jdou dva policajti po kolejích. Když už jdou dost dlouho, jeden říká:
"To jsou ale dlouhý schody!"
Na to druhý: "Copak dlouhý, to by tak nevadilo, ale to zábradlí je moc nízko!"
První se otočí a povídá: "Tak počkáme, tamhle nám jede výtah."

Přijde chlap na policejní stanici a ptá se, kde mají bonzárnu. Tak ho pošlou na podatelnu. Přijde tam a říká: "Můj tchán má na dvoře metrák dřeva."
Policajt: "Ale to přece není trestné!"
"No jo, ale on ho má z Německa!"
Policajt: "To ale přece není trestné!"
"No jo, ale on v něm pašuje zlato!"
Policajt: "Hmm, tak to si ověříme!"
Chlap přijde domů a říká tchánovi: "Hele, odpoledne ti přijedou chlapi na pořezání toho dřeva a bude to asi ta samá parta, co ti na jaře zryla zahradu!"

"Jean, řekněte mi, kdy jsme měli poslední návštěvu?"
"To je už asi patnáct let, sire."
"Vážně, Jean? A kdo to byl?"
"Já sire, přišel jsem se zeptat, jestli je to místo komorníka stále volné."

"Jean, lady dnes nepřijde na večeři?"
"Ne sire, ráno jste ji ráčil zastřelit."
"Ach ano. Teď si vzpomínám. Netušil jsem, že bude tak dlouho naštvaná."

"Jean, co to bylo slyšet za střelbu před chvílí na ulici?"
"To byl atentát na sira Jamese, přímo před vaším domem, sire. Mám dojem, že si k nám sir James přišel pro peníze, které mu jeho lordstvo ráčí dlužit."
"Jean, a ten atentát, byl zdařilý?"
"Jistě, sire, sir James utekl."
"Jean, nebuďte už tak útlocitný a nabijte si alespoň jednou tu karabinu ostrým střelivem!"

V hotelové recepci zvoní telefon a když ho recepční zvedne, ozve se nespokojený hlas lorda Gregora:
"Buďte tak laskavi a přidělte mi jiný pokoj, v tomhle hoří."

"Sire, dovoluji si vás upozornit, že je dnes venku velice hezky. Mám vám přinést toaletní papír?"
"Jean, vysvětlete mi, jakou to má souvislost."
"Včera jste mi přece říkal, že se jednoho krásného dne z těch mých otázek poserete..."

Přijde pacient k doktorovi. Pacient: "Pane doktore, já mám asi pohlavní nemoc." Doktor: "Kdy jste na to přišel?" Pacient: "Včera." Doktor: "Tak to je dobře. Každý se stydí, oddaluje to, přijde za dlouhou dobu a pak se taková pohlavní nemoc špatně léčí. Takhle když přijdete hned, tak je to dobré... A jak jste na to přišel?" Pacient: "No, když jsem se šel ráno vyčůrat, tak mi upadl."

Účetní si stěžuje doktorovi, že má problémy se spaním. "A zkusila jste třeba počítat ovečky?" "No v tom je ta potíž - spletu se, a pak se tři hodiny snažím přijít na to, kde jsem udělala chybu."

"Jakou mám naději, pane doktore?" "No, víte, dělám tuhle operaci už po čtyřicátéšesté." "Tak to jsem už klidný." "Jistě - jednou se to povést musí!"

Vtipy pro první týden v roce

Na záchodě sedí chlap a na dveřích vidí plakát s polonahou Pamelou Anderson. Je na něm napsáno: „Že má ta Pamela pěkné nohy?”
Pod tím si všimne menšího nápisu. Protože je na hajzlíku šero, chlápek se nakloní víc k plakátu a čte: „A má i pěkná prsa!”
Dole na papíře je ještě něco, takovým drobounkým písmem. Chlapík se nakloní skoro až ke dveřím a tam je napsáno: „Jestli ses naklonil až sem, tak si děláš do kalhot!”

Kluk přijde za maminkou a povídá:
"Mami, já jsem našel tatínka."
A maminka odpoví: "Kolikrát jsem ti říkala,
že nemáš hrabat na zahradě."

"Dobrý den,balíček kondomů prosím."
"A chcete i igelitku?"
"Ne,díky. Tak hnusná zas není..."

"Hele Pepo, co ty vlastně děláš?" "Mám pod sebou 500 lidí a šíleně se nadřu." "A to děláš někde ředitele ve fabrice? "Ne, sekám trávu na hřbitově."

U ostrova zastaví loď a zachraňuje trosečníky, osm námořníků. "A už jste všichni? Ženy s vámi nebyly žádný?" ptá se kapitán. "Ale jo, jedna tady s námi byla, ale loni v květnu umřela. A nějaká svině ji minulej tejden zahrabala."

Sprchuje se běloch s černochem...
Černoch se ptá bělocha: Co znamenají ty písmena WY na tvém penisu?
Běloch: noo to když se mi postaví tak je tam WENDY-jméno mé přítelkyně.
Běloch se podívá na černocha a ptá se: Tvoje pismena WY také znamenají WENDY?
Černoch: Ne, to když se mi postaví tak tam je WELCOME TO THE JAMAICA AND HAPPY HOLIDAY

Dědeček končí v lázních kontrolou u lékaře. Když odchází, ptá se ve dveřích: "Pane doktore a můžu ještě milovat?" "Ano, ale už jenom svoji vlast!"

Stěžoval si neurolog gynekologovi:
"U nás je to na nervy, a jak je to u vás?

Je mladá, pohledná slečna u doktora. Doktor položí stetoskop na srdce a říká:
"Tak slečno, schválně, jestli víte, co dělám?"
"Posloucháte mi srdíčko, pane doktore."
Doktor slečnu otočí, sundá jí tričko a dá jí stetoskop na záda a ptá se:
"A jestlipak víte, co dělám teď?"
"Posloucháte, jak dýchám, pane doktore."
Sundá jí kalhotky a začne ji šukat a říká:
"A copak dělám teď?"
"Chybu, pane doktore, já jsem přišla s kapavkou."

Co je vrcholem obezity? Když spadnete ze všech čtyř stran postele najednou!

K doktoru přijde pacient - v nose má okurku, v levém uchu mrkev a v pravém uchu banán.
"Co mi je, doktore?" ptá se smutně.
"Špatně se stravujete..."

Přijde kostlivec k doktorovi a ten mu říká : "No, ale to jdete pozdě - měla jste přijít před rokem..."
"Ale já tu byla!"
"Aha… A co jsem vám tehdy řekl? "
"Táhni, simulante!"

Stařeček a stařenka přijdou k doktorovi. Nejprve jde do ordinace dědoušek a povídá tam panu doktorovi, že má problém. Když se miluje se svou manželkou, jednou je mu strašná zima, jindy děsné horko. Doktor pokyvuje hlavou a povídá, že by si rád poslechl i názor jeho paní. Ta přijde, doktor jí to poví a ona na to: "Vůbec ho neposlouchejte, my to děláme dvakrát ročně - jednou v zimě a jednou v létě..."

Jede záchranka od zásahu do nemocnice a z ničeho nic zhasne motor. Řidič povídá dozadu: "Je to blbý, chcíplo to!" Doktorka Koubková: "Hmmm, mě taky."

Doktore, chtěl bych se s vámi poradit. Jeden můj známý má podezření na pohlavní nemoc. Tak si sundejte kalhoty a ukažte mi toho známého.

První den nového roku

První den nového roku. Patřil by k němu mírně slavnostní pocit, který často doprovází nové začátky, ale daleko spíš převládá únava a kocovina ze silvestrovských oslav. I když nejsem nijak silný piják a dvě nebo tři skleničky za večer (včetně půlnočního přípitku) mi stačí, stejně se obvykle cítím prvního ledna unavená. Nebo spíš takový utlumená. Právě nám skončilo rušné období předvánočních příprav, vánoc a silvestra a spousta lidí – i když mají svátky rádi – si s ulehčením řekne, že zase máme na rok klid.
Ten první leden mi nepřipadá jako začátek nového období, ale spíš ještě dozvuk a ukončení toho starého. K tomu přistupuje i to, že je stále ještě svátek, kdy nejdeme do práce. Jako začátek nového kalendářního roku vypadá až ten druhý leden. Jednak už jsme v zaměstnání, možná máme i nějaké to předsevzetí, že to nebo ono budeme dělat lépe, více, důkladněji. Hromadné volno většiny zaměstnanců a spousta zážitků z posledních dní odsunula pocitově dění před vánoci někam daleko a my tak trochu cítíme, jako bychom začínali znovu s čistým štítem. První den v práci je ještě ve znamení dozvuku svátků, u některých je ještě vidět únava z prvolednové kocoviny, taky to chvíli trvá, než zase zapadneme do pracovního režimu.
Je zvláštní, že si dáváme předsevzetí právě k prvnímu lednu, když jsme unavení, navíc je to svátek, takže si spíš oceníme klidový režim a nanejvýš nějakou tu procházku po obědě. Kdysi jsem slyšela, že daleko vhodnější dobou pro předsevzetí by bylo jaro, třeba první jarní den. To nás totiž probouzející se příroda inspiruje a pomáhá nám k větší aktivitě. To se o zimě moc říci nedá. Možná milovníci zimních sportů se mnou nebudou souhlasit, ale v zimě se raději stáhneme domů, do tepla, uvelebíme se s knížkou a čajem na kanapi a odpočíváme. Skoro jako medvědi a jiná velmmi rozumná zvířata, která zimu prostě prospí. My moc nerespektujeme střídání ročních období, pokud nemusíme. Jasně, že zahrádkáři nebo stavbaři je ignorovat nemůžou.
Přitom hodně lidí třeba špatně snáší ten nedostatek světla, který se se zimou spojuje. Třeba tak, jakoto bylo v posledních dnech, kdy v půl třetí jako by smrákalo a ve čtyři už jsme svítili. Sníh žádný, všude jen pohled na šedohnědou přírodu s malými ostrůvky zeleně. Dokonce jsem objevila i nějaké kvítí: macešky, rozkvetlé semikrásky a nějaký drobný plevel, o kterém nevím, jak se jmenuje.
Už se docela těším, až napadne sníh, to bude hezčí podívání. Barev sice nepřibude, ale vždycky mě fascinuje, jak se díky sněhu odhalí tvary stromů a keřů. Je to všechno takové elegantně černobílé, někomu to připadá smutné, mě se ale zimní krajina líbí.
Zítra mě čeká první pracovní den. Takže bych se na něj asi měla taky vyspat, že? Přeju i vám všem hezké sny.

2. ledna 1965 – poprvé se v české televizi vysílal večerníček

Existují různá výročí. Většinou jsou taková úctyhodná, vážná a seriózní, jako třeba když se jedná a nějakého významného státníka, panovníka nebo umělce, kterého známe hlavně z učebnic.
A pak jsou výročí, která jsou příjemná, zahřejou u srdce a připomenou něco známého a milého. Třeba večerníček. Krátká pohádka na dobrou noc, která se v české televizi vysílá už od 2. ledna 1965. Zpočátku jen v některé dny v týdnu, ale to už pamatujeme jen my pamětníci, pro dnešní děti je to každodenní záležitost.
Určitě je to velmi užitečná věc. Pro děti i pro jejich rodiče je to součást večerního rituálu, je to signál toho, že den je u konce a je třeba jít spát. Spoustě dětí se do postýlek nechce, to chápu, taky jsem byla nespavá a usínala jsem nesnadno. Večerníček dodával večeru jakousi strukturu, prostě bylo po večerníčku, takže byl večer a nedalo se o tom diskutovat.
Vnímání času je totiž pro malé děti docela složité. Hodinám nerozumějí. Chápou, že je venku světlo nebo tma, ale spolehnutí na to není, protože někdy se setmí před tím, než jdou spát, jindy jdou do postýlek ještě za světla. Už jen samotné pochopení toho, co je ráno a co večer musí být pro malé děti dost komplikované. Proto často milují rutiny a rituály, protože dodávají jejich světu řád, pomáhají jim chápat, co bude následovat. V tom jim pomáhá právě ten večerníček.
Už dlouho jsem se na večerníček nedívala, protože moje děti nejsou v tom správném věku, ale bylo by docela zajímavé porovnat, jaké jsou pohádky dnešní a jaké byly ty z mého dětství. Moje oblíbená pohádka byl Krteček. Jeho popularita trvá dodneška a dnešní děti ani netuší, že ta roztomilá figurka je mnohem starší než jejich rodiče. Poprvé se objevil v roce 1957 v příběhu o kalhotkách, takže letos oslaví 55. narozeniny.
Dalším večerníčkem, který jsem měla ráda, jsou pohádky ovčí babičky. Hrdinou je chytrý beránek, který vždycky vyzraje nad hloupými vlky. Pohádka je černobílá, cTakhtěla jsem ji najít někde na internetu, ale neuspěla jsem ani na youtube, kde jsem si myslela, že je snad všechno na světě.  Takže jedině obrázky z webu české televize: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1100267182-chaloupka-na-vrsku/5628-galerie-vecernicku/?detail=pohadky-ovci-babicky
Do třetice jsem si vzpomněla na Hupa a Hopa, příhody dvou loutkových opičáků. Úmysly mají vždycky dobré, ale výsledky občas nebývají stoprocentní. Dají se najít na youtube, třeba tady: http://www.youtube.com/watch?v=tV67ueQ538s&feature=plcp&context=C3ceab46UDOEgsToPDskK7YKr42viBkETak0FWWRev
Ještě mě napadá třeba Křemílek a Vochomůrka nebo Vepřík a kůzle, ale už toho vzpomínání raději nechám. Těch úžasných večerníčkovských pohádek bylo za ty roky spousta, můžete se přesvědčit na webu české televize nebo dokonce i na wikipedia.org:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_ve%C4%8Dern%C3%AD%C4%8Dk%C5%AF
http://www.ceskatelevize.cz/porady/898448-pohadky-ovci-babicky/266354090580010/