Vtipy pro dvacátý druhý týden

Malý Jára se v papírnictví prodírá frontou až k pokladně. "Prosím vás, obslužte mě přednostně. Táta sedí doma a hrozně na to čeká:" "A co to má být?" "Toaletní papír."

Manžel se vraí z procházky s kočárkem. "Proboha," volá manželka, "ale tohle není náš Jeníček!!" "Já vím," na to klidně muž, "je to holčička. Vyměnil jsem si ji v parku, je daleko hodnější."

„Co bys dal za mou ženu?" „Ani korunu!" „Platí, je tvoje!"

"Měl jsem smůlu," vypráví jeden mladý rakušan, "po svatební noci jsem zapomněl, že jsem se oženil a položil jsem na noční stolek tři sta šilinků." "Tak snad jsi mohl ženě říct, že je to na nákupy," míní přítel. "No jo, jenže než mne něco podobného mohlo napadnout, ona si strčila peníze za výstřich a pravila: "Jsem ráda, cukrouši, že jsi byl spokojený. Uvidíme se ještě někdy?"

"Miláčku, proč jsi celá nahá?" "To jsou přece šaty lásky, drahý!" "Hm, no mohla sis je alespoň trochu přežehlit!"

"Víte, že já jsem se svojí ženou před svatbou nic neměl, a vy?" - "To nevím, jak se vaše manželka jmenovala za svobodna?"

Chlápek se vrací domů totálně nametený a žena mu nadává: „Denně se vracíš domů ožralej!” „Vidíš, jak jsi ke mně nespravedlivá, nikdy jsi mě nepochválila, že odcházím střízlivej!”

Dva známí se setkali po několika létech. "Není to dobrá doba, drahota, musel jsem poslat ženu do zaměstnání" praví první. "A co dělá?" "Úřednici." "A líbí se jí to?" "Nelíbí, ale musí." "No vidíš, moje paní taky pracuje." "A co dělá?" "Děvku." "To musí?" "Nemusí, ale líbí se jí to."

Evžen stopuje na cestě do Prahy auto. Jeden řidič zastaví a tu na něj Evžen namíří revolver a poručí: "Ven z auta a honit ocas." Řidič tak vykonal. Pak mu bylo nařízeno totéž podruhé a potřetí. "Raději mně zastřel. Už nemohu." "Tak fajn. Božka vylez z příkopu. Ten pán tě vezme do Prahy."

Jedna se svěřuje druhé u kávy se svými zážitky ze svatební noci: "To ti byla legrace, půl hodiny jsme ho stavěli a pak jsme tipovali, na kterou stranu spadne.

Milionářova žena přijde domů a celá vyčerpaná oznamuje muži: "Musíš rozhodně vyhodit šoféra. Dnes mě dvakrát málem zabil!" Manžel pokrčí rameny a řekne: "Dej mu ještě šanci."

Nastávající nevěsta se svěřuje kolegyni: "Já ti mám z té svatby strach." "Nic se neboj, roztáhneš nohy a je to." "Ne, to ne, souložit umím, ale vařit ne!"

Nevěsta praví ženichovi: "Musím se ti přiznat ke dvěma věcem. Jako mladá jsem dělala striptérku ..." "To je hrozné! Mám stejný pocit jako bych se oženil s děvkou." "To je ta druhá věc, se kterou jsem se ti chtěla svěřit."

Pavel se vrátí domů a praví ženě: "Dnes tě umiluji k smrti. Žena samou radostí připraví večeři, pak se vykoupe a přitulí se k manželovi, ale ten nic. "Tak co bude?" "Ale víš, ty seš docela hezká holka. Dávám ti milost."

„Všichni mi říkali: Svatební noc je krásná. Celou noc jsem se díval z okna a nic krásného jsem neviděl ..."

"Franto, od čeho máš tak červené oči?" "Ale Lojzku, od svařování." "A co pořád svařuješ?" "Víno."

"Karle, proč se nekamarádíš s Honzou?" "A ty by ses chtěl kamarádit s někým, kdo lže, krade a pořád nadává?" "No, samozřejmě, že ne." "Tak vidíš, Honza taky nechce."

"Pane doktore, vy prý jste nějaký čas pracoval v Číně. Slyšel jsem, že se tam sterilizace mužů provádí pomocí dvou cihel..." "Ano. Jedna se drží v levé ruce, druhá v pravé...,muž přistoupí... a cvak, má vystaráno." "Propána a nebolí to?" "No, musíte dávat pozor, abyste tam nenechal palec..."

"Tondo, jak to děláš, že máš tolik ženských?" "Já si je boduju." "A za co dáváš body?" "Pěkný obličej, pěkné nohy, prsa, postava a jestli ji má." "A při kolika bodech bereš?" "Stačí jeden."

"Ty, Vojto, není to tvoje náprsní taška?" "Ano, děkuji." "Já ti dám děkuji, dostanu nálezné a ty pár přes hubu." "Jak to?" "Našel jsem jí totiž doma pod postelí."

"Víš ty Vonásku, kdo to byl Lumumba?" "No, to nevim." "Vidíš, kdybys chodil na schůze a školení, tak bys to věděl. Byl to bojovník za práva Konžského lidu. A víš ty, Polívko, kdo to je Minzel?" "To nevim." "No vidíš. Kdybys nechodil na schůze a školení, tak bys to věděl. To je ten, co ti chodí za starou."

Chmaták Emil byl obžalován, že vykradl obchod. Jeho advokát ho z toho vysekal. Jdou od soudu a Emil praví: "Šéfe, to jste zvládl perfektně. Ale nevím, jak přesvědčíte mou ženu, že jsem byl na té vloupačce a ne u milenky."

Jde mladík po cestě, když v tom na něj začala řvát žába: "Když mě políbíš, proměním se v krásnou dívku!" Mladík žábu vzal a dal si ji do kapsy. Žába se nedala: "Když mě políbíš, proměním se v nádhernou dívku a zůstanu s tebou!" Mladík žábu vyndal z kapsy, usmál se na ni a vrátil ji zpátky do kapsy. Žába začala plakat a prosit: "Když mě políbíš, proměním se v nádhernou dívku, zůstanu s tebou a udělám všechno, co budeš chtít!" Mladík žábu zase vyndal z kapsy a znovu se na ni usmál. Žába to nevydržela a začala řvát : "Co jsi to za člověka? Slíbila jsem ti, že se proměním v nádhernou dívku, zůstanu s tebou a udělám všechno, co budeš chtít, tak proč mě nechceš políbit?" Mladík odpověděl: "Hele, já jsem programátor, nemám na ženský čas. Ale mluvící žába, to je super!"

Kolega vyčítá kolegovi: "Že ses mi vyspal se starou, to mi ani tak nevadí, ale žes jí ukázal, že to jde dvakrát, tos mně nasral."

Na rohu ulice se srazí dva muži. Jeden naštvaně: "Hovado." "Těší mně, Zelený."

Přijde muž nad ránem z pařby. Odemkne dveře a potichu se v plíží do síně, když v tom začne kukačka kuku kuku kuku. Muž říká: "Já vím, že je jedna hodina. Nemusíš mi to třikrát opakovat!"

Sedí dva chlapi v hospodě, popíjejí pivo, prokládají to kořalkama. Jeden je stále smutnější a smutnější. Tak se ho jeho par?ák zeptá: "Franto, co je s tebou?" A Franta odpoví: "Ále, když přijdu domů zase takhle ožralej, tak mě manželka nepustí domů a nechá mě spát na chodbě... taková ostuda..." A kumpán mu poradí: "To já mam na tohle skvělej trik. Když přijdu domů, tak zaškrábu prstama na dveře a řikam "mišičko,pust mě domů...". Ale před tim se vysvlíknu do naha a jak ta moje otevře dveře,tak ty šaty hodim dovnitř.... a nahýho mě na chodbě nenechá, tak mě pustí domů". A Franta, že to určitě vyzkouší. A vesele popíjejí dál. Potkají se po týdnu v hospodě a kumpán se ptá Franty: "Tak co? Jak jsi dopadl minulej tejden? Vyzkoušel jsi to?" Franta: "Jo, vyzkoušel... přišel jsem před dveře, svlíkl se do naha, zaškrábal jsem na dveře, řekl jsem jen "mišičko..." dveře se hned otevřely, tak jsem dovnitř hodil šaty a najednou slyšim: "Ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají" a barák mi zmizel v tunelu........."

Tři kolegové hodnotí u piva své nové milenky. Karel: "Ta moje je jako Paříž, rafinovaná." Josef: "Ta moje je jako Rio de Janeiro, žhavá." Olda: "Ta moje je jako Frenštát, krásné okolí, ale ta díra."

Ženatý chlápek se tahá se svojí sekretářkou. Jednou po práci jedou k ní domů a okamžitě vlítnou do postele. Po vášnivém milování usnou a probudí se až v osm večer. Chlápek se fofrem oblíká a říká: "Drahá, vezmi moje boty a pořádně je otři dole o trávník!" Holka kroutí hlavou, ale poslechne. Chlápek dorazí domu a už u dveří na něj žena vyjede, kde že se zas courá. Chlápek spustí: "Nemůžu ti lhát. Randím se svojí sekretářkou. Dneska jsme skončili dřív, jeli k ní, strávili odpoledne sexem a usnuli. Proto jedu pozdě." Žena se na něj tak podívá, sjede pohledem až na boty a říká: "Koukám, zas máš boty od trávy. Už zase jsi byl hrát gof, co?!"

Zase pár vtipů pro dobrou náladu

Stařičký lord v klubu vypráví o svých afrických loveckých zážitcích:
"Jdi takhle buší, užívám si kouzelné přírody, když najednou z houští vystoupí lev. Kouká na mě, já na něj. Blíží se ke mně. Naštěstí jsem měl svou dvouhlavňovku nabitou, strhnu ji s ramene, zamířím, stisknu spoušť … rána nevyšla. Lev se blíží. Stisknu druhou spoušť … rána nevyšla. Pánové, já jsem se posral."
"Lorde, to chápeme, v tak vypjaté situaci …"
"Ne, panové, tehdy ne. Teď."

Přijde dědek k doktorovi na pravidelnou prohlídku. Všechno je v pořádku, doktor se ho ještě ptá, jestli mu něco neschází, dědek že ne, ale že jeho babka je hrozně hluchá. Tak doktor povídá, že než si ji zavolá na vyšetření, ať dědek udělá takový test, jak moc je hluchá. Dědek se ptá, jak to má provést, a doktor na to, ať si stoupne deset metrů od babky, normálním hlasem se na něco zeptá a když neodpoví, tak ať jde na osm metrů, šest metrů atd. až úplně k ní.
Dědek přijde domů a vidí, že babka vaří večeři. Stoupne si do rohu druhé místnosti zeptá se normálním hlasem: "Co bude dneska k večeři ?" Nic. Popojde o dva metry blíž a zase: "Co bude dneska k večeři ?" Nic. Popojde až do kuchyně, zase se zeptá: "Co bude dneska k večeři ?" Ticho. Přijde na dva metry od babky a opakuje stejnou otázku. Hrobové ticho. Tak přijde úplně k ní a do ucha jí zařve "Co bude dneska k večeři?"
Babka se na něj otočí: "Neřvi na mě, dědku blbej, říkám ti už popátý že kuře!"

Milý Honzo,
doufám, že mi dokážeš pomoci. Jednoho dne jsem nechala manžela koukat na televizi. Jela jsem do práce.
Asi tak dva kilometry od domu mi auto najednou přestalo jet - musela jsem se vrátit pro manžela, aby mi pomohl.
Byl v posteli se sousedovou dcerou. Je mi 32, manželovi 34 a jí 19. Jsme spolu 10 let.
Manžel se mi přiznal, že spolu chodí víc než půl roku. Do manželské poradny jít nechce.
Jsem úplně v koncích, prosím, pomoz mi.
Magda

Milá Magdo,
že Ti přestalo jet auto po tak krátké cestě, může být způsobeno mnoha příčinami.
Nejprve zkontroluj, jestli není ucpaný přívod paliva.
Pokud je čistý, zkontroluj veškeré přívody vedoucí k motoru.
Také zkontroluj kabely včetně ukostření.
Jestli není problém tady, je potřeba provést kontrolu palivového čerpadla, zda není poškozené a dává správné množství paliva.
Doufám, že jsem Ti pomohl.
Honza

Úhel pohledu
Přijde ráno žena do práce a zasněně se chlubí kolegyním:
"Tedy, holky, já jsem tak nádherně unavená, mě se po včerejším večeru ani nechtělo vstávat. Představte si, po tolika letech manželství, to tedy bylo.... Nejdříve tříhodinová předehra, pak dvě hodiny krásného milování a pak si manžel se mnou ještě hodinu povídal....."
Přijde ráno chlap do práce a říká kolegům:
"Hergot, chlapi, to byl zas včera den......nejdříve se mi tři hodiny nechtěl postavit, pak jsem se dvě hodiny nemohl udělat a pak jsem hodinu nemohl usnout..."

Dvě slečny hrají golf. Jedné se povede dlouhý odpal, ale když se míček blíží k zemi, slečna ztuhne. Míček míří přesně do čtveřice pánů, hrajících na vedlejší jamce. Jednoho z nich míček opravdu zasáhne a chlápek se zhroutí k zemi zkroucený s rukama vraženýma do rozkroku. Slečna neváhá a vyběhne situaci nějak napravit. Chlap tam leží, heká bolestí, slečna mu nabízí pomoc. On chvíli odmítá, ale slečna ho přesvědčuje, že je fyzioterapeutka, a tudíž se vyzná. Postižený rezignuje, slečna mu zvedne ruce, rozepne poklopec a začne mu oběma rukama masírovat penis. Po pár minutách se ptá, jak se pán cítí. On na to:
"Jo, jo, je to paráda, hrozně příjemný, jen ten trefenej palec na ruce furt bolí jak sviňa…"

Madame v nejlepších letech dopíjí svoji ranní kávu a odchází z cukrárny, když si všimne podivného smutečního průvodu, který míří na blízký hřbitov. První pohřební vůz je následován druhým pohřebním vozem a ženou s pitbullem na vodítku. Za nimi jde s odstupem dlouhá, předlouhá řada žen. Madame nemůže odolat té zvláštnosti, opatrně přistoupí k truchlící ženě se psem a říká: "Je mi opravdu líto vaší ztráty, a vím, že teď není vhodná chvíle, abych vás vyrušovala, ale nikdy jsem neviděla takový pohřeb. Čí je to pohřeb?" - "Mého manžela." - "A co se mu stalo?" Pozůstalá zkroušeně: "Můj pes ho napadl a zabil." Madame se zajímá dál: "A kdo je v tom druhém voze?"
Vdova na to: "Moje tchyně. Snažila se pomoci mému manželovi, když v tom se pes obrátil proti ní."
Mezi oběma ženami se rozhostilo dusné a zamyšlené ticho, které nakonec madame přece jen přerušila: "A mohla bych si někdy půjčit toho psa?"
Truchlící pozůstalá: "Postavte se do řady."

To se takhle po dlouhé době potkají dva kamarádi. Ten jeden zve druhého na pivo ...
"Já nemůžu, mě by manželka pak nepustila domů, kdybych přišel připitý!"
Ten první mu poradí: "Poslouchej, já to dělám takhle. Přijdu domů ke dveřím, svlíknu se donaha, zazvoním a když se otevřou dveře, hodím dovnitř věci. Manželka mě venku stát nahatýho nenechá."
A tak se spolu sťali jak hovada.
Asi za týden se zase potkají a ten, co mu radil, se ptá toho druhého: "Tak co, jdeme zase pít?"
"Po to minulém fiasku raději ani ne!"
"Počkej, co se stalo?"
"No, přede dveřmi jsem se svlíknul do naha ... zazvoním, a když se ty dveře otevřely, tak jsem tam hodil hadry. Pak se zase zavřely a ozvalo se: Příští stanice Kačerov!

František si našel práci v továrně na konzervovanou zeleninu.
Jednou takhle přijde domů a svěřuje se manželce, že má silné nutkání strčit penis do kráječky okurek.
Manželka navrhuje, aby šel k psychiatrovi, ale František se chce se svým problémem vyrovnat sám.
Za měsíc přijde František domů už v jedenáct a říká:
"Pamatuješ si, co jsem ti říkal o té kráječce okurek?"
"Bože, Františku, snad jsi to neudělal?!"
"Udělal," smutně přiznal František.
"Ach, Bože můj, co se stalo?"
"No co by, vyrazili mě z práce."
"Ale neeee - a ublížila ti ta kráječka okurek?"
"Kráječka okurek...? Ne. Ta dostala padáka taky."

Vtipy pro dvacátý první týden roku

Do podniku nastoupí nová pohledná sekretářka. Ředitel i jeho náměstek i okukují a ředitel rozhodne, že s ní pojede hned na celý příští týden na služební cestu.
Po návratu se ho náměstek ptá, jaké to bylo.
"Bezva, ta tedy je, kam se hrabe moje žena", odpoví ředitel, "a abys neřekl, že Ti nic nepřeju, příští týden s ní pojedeš zase Ty."
Když se náměstek vrátí, ředitel se také vyptává, jaké to bylo.
"No bezva, takovou kočku jsem už hodně dlouho neměl, a měl jsi pravdu, kam se hrabe Tvoje žena!"

Přijde mladý kovboj do bordelu, ale jelikož to tam vůbec nezná, tak si stoupne ke dveřím a čeká, co se bude dít.
Za chvilku se rozlítly dveře a vstoupil ostřílenej chlapík a hned ode dveří zařval: "Dvacet čtyři."
A okamžitě se k němu ze všech stran slítly kurvy, on si jednu vybral a odešel s ní na pokoj.
Mladý kovboj na to čumí jak u vytržení a čeká dál.
Za chvilku se opět rozlítnou dveře, vejde chlap a zařve: "Dvacet devět, dvacet devět."
Tak se k němu zase slítnou holky ze všech stran a on si jednu vybere a odvede na pokoj.
Tak mladý kovboj už to nemůže vydržet, vyleze ven z bordelu a zavře dveře. Poté je rozrazí, rázně vejde dovnitř a z plných plic zařve: "Třináct, třináct."
A nic, kurvy kolem dokola se na něj opovržlivě dívají, některé se uchichtávají. Inu, zželelo se ho jedné starší lehké dámě, která ho vzala za ruku a odvedla na pokoj.
Po chvilce se rozrazily dveře tohoto pokoje, vylezla z nich po čtyřech ta starší kurva a heká. Chvilku se takhle po čtyřech plazí a potom otočí hlavu na toho kovboje v pokoji a povídá: "A pro příště se hlásí délka a né tloušťka!"

Paní baronka Weinsteinová pořádá večírek při příležitosti svého vstupu do společnosti.
Vše, jak se zdá, pokračuje k úplné spokojenosti, ale náhle, zrovna když se podává káva, rozpačitý šum mezi dámami.
"Paní baronko, u vás se kostky cukru nabírají z cukřenky prostě rukou?"
"No jistě, co by na tom mělo být zlého?"
"No víte, paní baronko, ono to není zrovna košer, když pánové jdou na záchod, no a pak na ten cukr sahají."
"Ah tak, ale co s tím?"
"Nejlepší věc, co můžete udělat, je pořídit kleštičky, nejlépe stříbrné."
Baronka slíbí toto nedopatření napravit.
A zanedlouho se u ní opět schází vybraná společnost na večírku.
"Ale paní baronko, co to má být, kde jsou ty kleštičky?"
"Jen se račte zajít podívat na pánský záchod - tam jsou v plné připravenosti."

Chemik, inženýr, fyzik a obchodník dostali každý jeden barometr a úkol změřit pomocí něj výšku jedné vysoké budovy. Chemik velmi pečlivě změřil atmosférický tlak u paty budovy. Pak jel výtahem až na střechu a změřil tam také atmosférický tlak. Pak vytáhl kalkulačku a pečlivě vypočítal výšku z rozdílu atmosférických tlaků. Inženýr jel hned výtahem nahoru na střechu. Našel dlouhý provaz u takové té věci na mytí oken zvenku, přivázal k němu barometr. Pak jej spouštěl ze střechy až na úroveň terénu. Pak jej vytáhl zpátky a přitom změřil výšku budovy v 'rozpaženích', což prý je asi metr a půl. Fyzik také ihned jel nahoru. Překročil lano a šel ke hraně střechy. Vyndal stopky a pustil barometr ze střechy. Ze změřené doby volného pádu a znalosti gravitačního zrychlení vypočítal výšku budovy. Obchodník vůbec nejel nikam. V přízemí zašel za správcem domu a řekl mu: "Když mi povíte, jak je tenhle dům vysoký, dám vám tenhle prima barometr."

Čtyři kazatelé měli mezi sebou řadu teologických sporů a tři z nich byli vždycky proti tomu čtvrtému. Jednoho dne se kazatel, který byl vždy z kola venku, rozhodl odvolat k vyšší autoritě.
"Ach Bože!" volal. "Já v srdci vím, že mám pravdu a oni se mýlí! Dej mi, prosím, znamení, aby také oni poznali, že rozumím tvým zákonům."
Byl krásný, slunečný den. Jakmile kazatel dokončil svou prosbu, po nebi se přihnal mrak a zastavil se jim nad hlavou. Jednou zahřměl a pak se rozplynul. "Znamení od Boha! Vidíte, mám pravdu, věděl jsem to!" Ale ostatní tři s ním nesouhlasili a tvrdili, že se takové mraky za horkých letních dnů vytvářejí běžně.
A tak prosil znovu: "Ach Bože, potřebuji větší znamení, abych dokázal, že mám pravdu a oni se mýlí. Tak prosím, Bože, větší znamení."
Tentokrát se objevily čtyři mraky, rozběhly se proti sobě, srazily se do jediného velkého mraku a mohutný záblesk srazil strom jen pět metrů daleko od kazatelů. Mrak najednou zmizel. "Říkal jsem vám, že mám pravdu!" trval na svém samotář, ale ostatní trvali na tom, že se nestalo nic, co by se nedalo vysvětlit přírodními zákony.
Neústupný kazatel začal prosit znovu; jakmile řekl: "Ach Bože..." nebe zčernalo, země se zatřásla a hluboký, dunící hlas zahřměl "MÁÁÁÁÁÁÁ PRAAVDUUU!"
Nebe se vrátilo do své původní podoby. Kazatel si dal ruce v bok a řekl: "Tak co?"
"No a?" odpověděl druhý. "Teď je to tři proti dvěma!"

Žena s milencem ve vášnivém objetí. V tom se ozve klíč v zámku. Žena okamžitě vyjekne: "Sakra, to je manžel. Rychle, schovej se v koupelně." Chlápek nezaváhal a rychle za sebou zavřel dveře od koupelny.
Žena akorát schovala jeho oblečení pod postel, když v tom do místnosti vstoupí manžel a hned povídá: "Sakra, co tady děláš nahá?"
"Slyšela jsem tě přijet, tak jsem ti chtěla připravit vášnivé uvítání."
"Bezva, akorát si umyji ruce a hned jsem u tebe, drahá."
Než jej stihla nějak zarazit, otevřel dveře do koupelny. Stojí tam nahatý chlap a rukama plácá ve vzduchu o sebe.
"Kdo sakra jste?" zařve manžel.
"Jsem z deratizační a desinfekční firmy. Vaše žena nám volala, že má hrozné problémy s moly."
"Ale vždyť na sobě nemáte žádné oblečení!" vykoktal manžel.
Chlápek se na sebe podíval a překvapeně uskočil: "Ty malé bestie jsou čím dál tím drzejší."

Superpočítač stál na konci montážní linky supertovárny. Zrovna k němu přišla exkurze. Manažer přistoupil k počítači, aby předvedl malou ukázku.
"Tohle je Superpočítač. Dá vám inteligentní a správnou odpověď na jakoukoliv otázku, kterou mu položíte."
Jeden chytrák - v každé skupině nějaký je - vystoupil z řady a do mikrofonu Superpočítače povídá: "Kde je můj otec?"
Ozvalo se hučení a cvakání, zablikala světýlka a vyskočila kartička s nápisem: "Rybaří na Otavě."
Chlápek se začne smát: "Hahaha, to byl chyták. Můj otec je už deset let po smrti!"
Manažer neztratí hlavu a povídá: "Je mi líto, že nejste spokojen s odpovědí, ale víte, že počítače jsou velmi přesné. Zkuste svůj dotaz zformulovat jinak."
Chytrák to zkusil: "Kde je manžel mé matky?"
Počítač zase zablikal, zacvakal a vypadla kartička s textem: "Mrtvý. A tvůj otec pořád rybaří na Otavě."

Jede takhle namazaný chlápek večer domů, když ho zastaví policajti. Dají mu fouknout do balónku a trubička se zazelená. Tak začnou vyplňovat papíry, když v tom se ozve plechový rachot - na blízké křižovatce se srazila tři auta. Policajti se tam okamžitě rozběhnou a chlápek chvíli váhá, pak sedne do auta, dojede domů, zavře auto do garáže a jde spát. Asi za hodinu zazvoní policajti a ptají se ho:
"Kde jste byl asi tak před hodinou?"
"Kde bych byl... Doma, spal jsem."
"Vy máte červenou felicii?"
"No, to mám."
"A mohl byste nám ji ukázat?"
No, tak chlápek vzal klíče, dojde ke garáži, zvedne vrata a tam stojí policejní forman s blikajícím majáčkem...

Sedí muž večer před televizí, najednou se zvedne a povídá:
"Stará, oblékni se, jdu do hospody!"
Manželka s radostí odpoví:
"A ty mně vezmeš s sebou?"
"Ne, ale vypínám topení."

Školní sraz

Mám za sebou další školní sraz. Ze základní školy už jsem hóóódně dlouho, takže je dost zajímavé sledovat, jak se všichni změnili. I když v poslední době míváme srazy každý rok, takže většinu lidí už člověk viděl. Ovšem při porovnání současnosti s tím, jací jsme byli na základce, to je teda zatraceně velký rozdíl. Pamatuju se, jak moji rodiče jezdili na takové srazy a jak mi to přišlo strašně zvláštní. A teď jsem na tom stejně. Teď jsem v pozici těch dlouho dospělých, kteří se nostalgicky vítají se spolužáky, se kterými jsem třeba na základce nic moc společného neměla.

Je zvláštní, jak blízcí mi přitom připadají teď. Ten kousek společného, co máme, ten způsobuje, že ty srazy mají takovou zvláštní atmosféru. Jsme tam bez partnerů, takže můžu tancovat a bavit se s kýmkoliv bez toho, že bych se musela ohlížet na to, jestli to mému partnerovi není nepříjemné. Podobně to nejspíš cítí i ostatní. Je to taková nezávazná zábava, samozřejmě v mezích slušnosti, aspoň pokud jde o mě.

Prohlížela jsem si fotky a vypadalo to, že jsme se opravdu dobře bavili. A že někteří manželé nebo manželky by možná i trochu žárlili. Nejspíš zbytečně. Takový sraz je opravdu hlavně o tom vrátit se o pár let zpátky, pobavit se s lidmi, se kterými nás sice pojí zážitky, ale případné konflikty a rozepře už jsou dávno pryč. Stalo se mi dokonce, že se mi jedna bývalá spolužačka omlouvala za to, jak se ke mně na základce chovala. Já si to přitom vůbec nepamatuju. Asi byla docela ráda, že z toho nedělám problém.

Proč příroda není skoro nikdy ošklivá?

Jdu vlakem a koukám z okna. Není to dlouho, co vyšlo sluníčko a stromy hází dlouhé stíny. Větve jsou takhle brzo zjara ještě holé, jen sem tam se objeví trošku svěže zelené, ale nejvíce jsou vidět tmavé siluety stromů. Každý je jiný, jinak tvarovaný a jinak roste, ale každý je zajímavý a hezký.

Čím to je, že v přírodě skoro neexistuje ošklivost? I když si rostliny rostou, jak chtějí a kde chtějí, chaoticky a neorganizovaně, přesto je příjemné se na takový „zmatek“ dívat. Často daleko příjemnější, než dívat se na nějakou vyumělkovanou, přezdobenou zahradu. Podobně jako když se díváte na malé dítě (případné mládě jiného živočicha – kotě, štěně, house). Skoro vždycky je hezké a roztomilé, i když se o to nesnaží a nepotřebuje k tomu vizážisty, stylisty, fotografy a grafiky, jako ty modelky v časopisech.

Čím se od sebe liší neučesaná krása přírody nebo malého dítěte a vyumělkovaná, pracně získaná krása pěstěných zahrad a modelek? Snad právě v té přirozenosti a nezáměrnosti. Lidská díla bývají často vyumělkovaná, vypočítaná na efekt, přepečlivě stylizovaná. A to až tak moc, že se tím zakrývá skutečný smysl a podstata daného objektu. Copak smyslem přírody je růst v geometrických obrazcích jen pro naše potěšení? Copak smyslem existence ženy je krásným dokonalým obrázkem?

Vtipy pro dvacátý týden

Důstojník vyřizuje stížnost na kvalitu chleba:
"Vojáci by neměli dělat takový povyk okolo maličkostí, vojíne. Kdyby měl takový chleba Napoleon, když překračoval Alpy, snědl by ho s radostí."
Vojín hbitě odpovídá:
"Ano, pane, ale tou dobou byl ten chleba čerstvý."

Instruktor: Vždycky, když k tomu koni jdede, tak na něj promluvte, aby se nebál.
Policista: A mám mu tykat, nebo vykat?

Policista chytí na pláži pytláka a chce mu dát pokutu za lov humrů bez povolení.
"Jakou pokutu?" diví se pytlák "Vždyť jsem nic neudělal. Tihle dva humři jsou moji mazlíčci a já je tady jenom venčím"
"Nevymýšlejte si!" oboří se na něj policista.
"Je to pravda" trvá na svém pytlák, "pustím je, aby si zaplavali a když zapískám, tak se vrátí"
"No to chci vidět" řekne pochybovačně policista.
Pytlák tedy hodí oba humry do vody.
"Fajn" řekne policista po chvíli "Teď zapískejte a schválně, jestli se ti humři vrátí"
"Humři" podiví se pytlák "Jací humři??"

Jdou dva policajti po klejích. Už jsou dost unavení. Jeden se tak dívá do předu a říká: "Tam co se spojují ty kolejnice tam si odpočineme."
Jdou asi hodinu, když se jeden otočí a vykřikne: "Aha, už jsem to přešli!"

Zvoní telefon: "Unesli jsme tvou tchyni, okamžitě pošli výkupný 100 000 dolarů!"
"A když odmítnu zaplatit?"
"Tak ti jí naklonujeme!"

Kupuje hospodář nového kohouta. Prodavač mu říká: "Pozor, je to strašný nenasyta!" Hospodář vypustí kohouta na dvorek a jde spát. Ráno vyjde ven a kouká. Všechny slepice naprosto sedřený a kohout přešlapuje mlsně kolem plotu. Hospodář mu povídá: "Kohoutku, šetři se, praskne ti srdíčko a bude s tebou konec!"
Druhý den vstane, vyjde ven a kouká: slepice, kachny i husy jsou úplně hotový. Tak mu zase domlouvá: "Kohoutku, šetři se."
Třetí den vyjde ven a vidí, že i veverky mají dost a kohoutek leží u plotu, nožky nahoře, nehýbe se a nad ním už krouží supi. Přistoupí k němu a se slzou v oku povídá: "Vidíš, kohoutku, nešetřil ses a jak to dopadlo!" Kohoutek otevře očičko a povídá: "Jestli mi vyplašíš ty supy,tak vošukám tebe!"

Manžel se dívá na fotbal v TV, když ho jeho žena vyruší a povídá:"Miláčku, mohl bys opravit světlo na chodbě? U několik týdnů nefunguje." On se na ni zlostně podívá a povídá: "Opravit světlo, teď? Vypadá to snad jako bych měl na čele napsáno - Elektrikář?" Manželka povídá: "Když ne světlo, mohl by jsi opravit dveře u ledničky? Jdou špatně zavírat." Manžel odpoví. "Opravit dveře u lednice? Vidíš snad, že bych měl na čele napsáno, že pracuju pro - Calex?" Manželka povídá. "Mohl bys aspoň opravit schody? Celé se hýbou a někdo by se mohl na nich zranit." "Myslíš si snad, že jsem tesař a mám na čele napsáno - OBI? Už toho mám dost. Jdu do hospody, tam budu mít aspoň klid se dívat na fotbal."
Asi za dvě hodiny se v něm hne svědomí, zaplatí a odchází domů. Jak vchází do domu, vidí schody jsou opravené. Vejde do chodby a světlo funguje. Vezme si pivo z lednice a dveře jsou opravené taky. Přistoupí k manželce a povídá: "Teda, ty jsi dobrá. Jak jsi to všechno udělala?" Ona odpoví: "Já jsem to neudělala, seděla jsem na schodech před domem a brečela. Okolo šel jeden muž a ptal se proč brečím.Tak mu to povídám a on řekl, že to všechno udělá, ale že se s ním buď vyspím nebo mu upeču buchty." Manžel povídá: "A jaké buchty jsi mu upekla? Ona odpoví: "Vidíš snad, že bych měla na čele napsáno - Dr. Oetker?"

Jistý podnikatel poslal z práce své manželce fax, ve kterém stálo:
Moje milá manželko, určitě chápeš, že mám jisté potřeby, které Ty jako 54letá nemůžeš uspokojit. Jsem s Tebou velmi šťastný a považuji Tě za dobrou manželku. Přesto doufám, že mi nebudeš mít za zlé, když se z tohoto faxu dozvíš, že trávím noc se svou 18letou sekretářkou Vanesou v hotelu Comfort Inn. Neznepokojuj se. Před půlnocí budu doma.
Když se muž vrátil domů, našel v jídelně tento list:
Můj milý manželi, dostala jsem Tvůj fax a děkuji Ti za upřímnost. Při této příležitosti Ti chci připomenout, že 54 let bylo před časem také Tobě. Současně Tě chci informovat, že v čase, kdy čteš tento list, budu s Michalem, mým učitelem tenisu, který je stejně jako Tvá sekretářka 18letý, v hotelu Fiesta. Jako zkušený muž s dobrými znalostmi matematiky určitě víš, že se nacházíme v podobné situaci. Pouze s malým rozdílem: 18letému to jde s 54letou víckrát, než 54letému s 18letou, takže se mnou do rána určitě nepočítej!

Jeden chlápek u soudu žaloval druhého pro ublížení na zdraví při srážce auta s jezdcem na koni . Obhájce se postiženého ptá: "Je pravda, že na místě nehody jste policistovi řekl, že jste se nikdy v životě necítil lépe?"
"Ano, to je pravda."
"Tak proč teď viníte mého klienta, že vám způsobil vážné zdravotní poškození?"
"Když k nehodě dorazil policista, přišel k mému koni, který měl zlomenou nohu, a zastřelil ho. Pak popošel k Azorovi, mému psovi, který byl celý potlučený a zkrvavený, a také ho zastřelil. Pak přišel ke mně a zeptal se mě, jak mi je. Myslel jsem, že za těchto okolností bylo rozumné říci, že mi nikdy nebylo lépe!"

Muž měl už po krk stálého komandovaní od manželky, tak zašel k psychiatrovi, co s tím. Psychiatr mu poradil, jak si budovat sebevědomí a dal mu knihu o asertivitě. Chlap ji v autobuse cestou domů celou přečetl. Přijde domů, vrazí do dveří, přistoupí k manželce, ukáže na ni prstem a řekne: "Odteďka, chci, abys věděla, že JÁ jsem pán v tomto domě a MOJE slovo je zákon! Chci, abys mi teď připravila dobré jídlo a když ho sním, tak očekávám bohatý dezert. Po večeři mi připravíš koupel, aby jsem si mohl oddychnout. A po koupeli, hádej, kdo mě obleče a učeše..." "Asi někdo z pohřebního ústavu," povídá žena.

Santa Claus začínal mít pocit, že nestíhá. Čtyři jeho elfové byli nastydlí a tři, co zůstali zdraví, nestačili
vyrábět hračky. Navíc paní Santa Clausová oznámila, že přijede na návštěvu maminka, což Santu ještě víc napružilo. Zašel se tedy podívat do stáje, co dělají sobové a zjistil, že tři jsou březí a zrovna rodí a dva přeskočili plot a jsou bůh ví kde. Další stres. Začal aspoň nakládat saně, jenže jedna lyžina praskla, pytel hraček spadnul a hračky se vysypaly. Naštvaný Santa se vrátil domů, aby si nalil šálek sidru a do něho zazdil panáka rumu. Když ale otevřel skříňku, zjistil, že jeden z elfů někam uklidil rum a není co pít. Jak byl naštvaný, Santa upustil šálek a ten se rozprsknul po podlaze v kuchyni na tisíc kusů. Šel tedy pro smeták ale ukázalo se, že myši ožraly jeho chlupatou část.
V téhle chvíli u dveří zadrnčel zvonek a vzteklý Santa šel otevřít. Na prahu stál malý andělíček s velkým vánočním stromečkem. Andělíček vesele zvolal: "Šťastné a veselé, Santo! To je dneska hezky, že? Mám pro tebe krásný stromeček. Kam chceš, abych ho postavil?"
... A tak vznikla hezká tradice andělíčka napíchnutého na špičku vánočního stromečku.

Doktor pitvá pana Nováka. Když dojde k přirození tak kouká a pro sebe si říká: "Pane jo, to je péro. Nejmíň 30 cenťáků. To musím vzít domů ukázat manželce."
Příjde domů a povídá: "Marie podívej." A ona: "No nekecej, že je Novák po smrti".

Chlapík jde po Las Vegas a najednou si všimne nádherný prostitutky. Dá se s ní do řeči a nakonec se zeptá: "Za kolik?"
"Začíná to na 500 $ za ruční práci"
Chlapík povídá: "500 dolarů! Za ruční práci! Kristepane! Žádná ruční práce za takový prachy nestojí!"
Prostitutka na to: "Vidíš támhletu restauraci Denny's na rohu?"
"Jo"
"A tu další restauraci Denny's o blok dál?"
"Jo"
"A kus za ní tu třetí restauraci Denny's?"
"Jo"
"No," povídá prostitutka s úsměvem, "ty patří mně. A já je vlastním, protože dělám ruční práci, která stojí za každej z těch 500 dolarů".
Chlapík na to: "No co... Žiju jenom jednou. Tak to zkusím."
Zajdou do motelu kousek dál. O chvilku pozdějc sedí chlapík na posteli a uvědomuje si, že právě zažil nejlepší ruční práci svýho života, která opravdu stála za každej cent z těch 500 dolarů. Je z toho tak překvapenej, že povídá: "Počítám, že pusou by to bylo za1000dolarů?"
A prostitutka na to: "1500"
"To bych za orál v životě nedal!"
Prostitutka povídá: "Pojď sem k tomu oknu, chlapáku. Vidíš támhleto kasino přes ulici? To kasino je taky moje. A je moje, protože dělám orál, kterej stojí za každej z těch 1500 dolarů."
Chlapík, ještě celej vyjevenej z tý předchozí ruční práce, se rozhodne, že nový auto může ještě rok počkat a povídá: "Tak jdem na to."
O deset minut pozdějc sedí na posteli, ještě ohromenější, než předtím.Zdráhá se tomu uvěřit, ale cítí, že opravdu dostal za co si zaplatil. Rozhodne se, že trochu pustí žilou svýmu důchodovýmu spoření za jeden úžasnej a nezapomenutelnej zážitek.
Zeptá se: "Kolik by to stálo na tvrdo?"
Prostitutka povídá: "Pojď sem k tomu oknu, chci Ti něco ukázat. Vidíš, jak se před náma rozkládá celý město Las Vegas? Všechny ty zářící světla, herny a paláce?"
"Sakra!" povídá chlapík v úžasu "Ty vlastníš celý tohle město?"
"Ne,"povídá prostitutka, "ale určitě by mi patřilo, kdybych měl kundičku."

7 malých finančních návyků, které vám pomůžou šetřit

V tomto článku přináším sedm nápadů, jak a kde je možné ušetřit.

1. Stanovit si limit, kolik můžu každý týden utratit. Když máte limit, snažíte se do něj vejít. My ale spíš nakupujeme tak, že limitem je pro nás hotovost v peněžence. Anebo zůstatek na platební kartě, což je horší, protože takové peníze jsou prakticky neviditelné a utrácejí se obzvlášť snadno. Mě osobně vyhovuje si utracené peníze zapisovat do kalendáře, protože s ním pracuju denně, ale stejně poslouží i papírek vložený do peněženky nebo velký list papíru přimagnetkovaný na ledničce.

2. Zmenšete některý každodenní výdaj. Ať už je to káva z automatu, dvě cigarety, malá sladkost po obědě. Jedná se o malé každodenní částky, které v souhrnu za měsíc nebo rok už tak malé nejsou. Takže když si místo drahé kávy z automatu uděláte vlastní rozpustnou, může vám jen tento jeden změněný návyk přinést peníze.

3. Vypněte doma večer všechny spotřebiče, které jsou v stand-by režimu – to znamená, že jsou sice v zásuvce, ale vypnuté. I tak totiž spotřebovávají elektřinu. Pomoci vám v tom může prodlužovačka s vypínačem. Roční úspora může dosáhnout stovek až tisíců korun.

4. Kontrolujte účty. Při nákupu v obchodě si zkontrolujte, co máte na účtence. Ani ne tak kvůli správnosti, ale hlavně kvůli tomu, abyste si uvědomili, za co jste vlastně svoje peníze utratili a jestli jste nenakoupili nějaké zbytečnosti. V obchodě si to neuvědomíme, prostě ukládáme zboží do košíku. Takže když si doma účtenku v klidu prohlédneme, možná zjistíme, že kupujeme něco, bez čeho bychom se obešli.

5. Odkládat nákupy. Velkou část tvoří impulzivní nákupy – něco vidíme a zatoužíme po tom. Když máme zrovna peníze, tak si to rovnou koupíme. Občas si pak říkáme, že zrovna tohle jsme nepotřebovali nebo že jsme raději měli koupit něco jiného. Takže když nákup odložíte o den nebo týden, možná už po té věci tolik toužit nebudete.

6. Zapisovat si výdaje. Je to docela otrava, ale dá vám to jasnou představu, kolik peněz za co utratíte. Kolik jde na potraviny, kolik na cigarety, kolik na časopisy nebo na auto. Některé částky vás možná překvapí a přinutí přemýšlet nad tím, jak je snížit.

7. Spočítat si, kolik které jídlo stojí. Nakupujeme potraviny a pak z nich vaříme, ale většinou nevíme, kolik stojí nás zrovna to konkrétní jídlo k večeři stojí. Takže vzít do ruky tužku, kalkulačku a spočítat si to. Pak si můžeme napsat seznam těch levnějších jídel, dát si ho na ledničku a přednostně vařit tato jídla. Úspory by mohly klidně dosáhnout stovek korun měsíčně.

Další hrst vtipů

Dva právníci se vydali na dovolenou do africké buše. Jednou si dali odpočinek pod velkým stromem. Byli probuzeni zařváním velkého lva, který si je se zjevným zájmem prohlížel. Bylo jasné, že k puškám v autě nemají šanci to stihnout. Jeden z nich se najednou začal zouvat. Druhý se ptá, proč, a první odpovídá:
"No, bez nich dokážu běhat rychleji."
"Není to jedno? Ať budeš jak chceš rychlý, nikdy neutečeš lvovi."
"Nemusím být rychlejší než lev. Stačí být rychlejší než ty."

Rivka ovdoví. Po pohřbu jí kondoluje rabi Bulvon:
"Nemyslím si, že byste ještě kdy natrefila na takového muže, jako byl váš zesnulý Móric!"
Rivka přikývne:
"Však kdo by taky někoho takového hledal."

Kněz byl na své farnosti dvacet pět let a byla vystrojena velká hostina. Zúčastnila se celá místní honorace, úvodní slovo měl pronést významný politik. Jak to u politiků bývá, poněkud se zpozdil, a tak se oslavenec ujal slova sám.
"Po pravdě řečeno, můj první dojem, když jsem přijel, byl hrozný. Nikdy by mě nenapadlo, že zde vydržím dvacet pět let. Nemohu porušit zpovědní tajemství, ale tolik mohu říci, že ten hrozný dojem na mě udělala moje první zpověď. Ten člověk byl ženatý a měl poměr s šéfovou ženou a kvůli jejím rozmařilostem defraudoval v práci peníze. Pak kvůli ní ukradl v obchodě náramek a když ho stavěli policisti, jednoho z nich přejel. Uznáte, že to byl na začátek šok. Ale pak jsem postupně poznal všechny milé lidi z farnosti a ty roky uběhly jak voda."
Po chvíli přijel konečně očekávaný politik, a když viděl, že hostina už začala, byl stručný.
"Omluvte prosím, drazí přátelé, můj pozdní příchod. Vidím, že tu dnes jsem poslední. Na jednu věc jsem ale pyšný. Když před dvaceti pěti lety náš oslavenec začínal, měl jsem tu čest být prvním člověkem, který se šel k němu vyzpovídat!"

Turista prochází vesnicí a vejde do hospody, aby si dal pivko.
Hospoda nabitá, nikde volné místo, jenom u jednoho stolku sedí takový nenápadný děda úplně sám. Turista se zeptá, jestli si může přisednout, děda mu to dovolí a jak popíjejí, tak se děda rozpovídá:
"To byste nevěřil, jak jsou lidi nevděčný. Když spadnul plot u kostela, tak jsem z vlastního lesa nařezal a navozil dříví, udělal z něj plot kolem celého kostela i zahrady a dokonce jsem ho i natřel. A
myslíte, že lidi řeknou ´Karel, co postavil plot´? Neřeknou Když byla velká voda a valila se návsí, tak jsem potom navozil kamení a udělal jsem nový, vysoký břeh u potoka, aby voda ves už nevyplavila. A myslíte, že řeknou ´Karel, co vyspravil břeh´? Neřeknou! A pak se člověk jednou ožere a ošuká kozu..."

Psychotest
Novák: Dobrý den, pane doktore. Já bych potřeboval potvrzení o psychotestech, chci si pořídit revolver.
Doktor: To nepřipadá v úvahu. Já vám nic nedám.
Novák: Ale pane doktore, já bydlím v takové blbé čtvrti, pod okny mám hospodu, já ten revolver potřebuju.
Doktor: No ale já vám to potvrzení nedám.
Novák: Jak nedáte? Proč nedáte?!? Vy jste povinen mi ho dát!!!
Doktor: Nedám a nedám!
Novák: Nedáte? No to bych se na to podíval! Já s vámi zatočím! Vy se budete ještě divit! Tak dáte, nebo nedáte?!?
Doktor: Člověče, vy jste snad úplně blbej, tak vám to řeknu po lopatě: já se na vás můžu vysrat!
Novák: Tak vysrat?!? Vy hajzle mizernej, já vám dám do držky, já vám rozbuji hubu, že vás vlastní žena nepozná!!!
Doktor: Tak, pane Nováku, právě jste absolvoval psychotest na držení zbraně. Bohužel jste nervově labilní a to vám napíšu do posudku.

Přišla paní k lékaři - modrá, zelená, zbitá.
"Co se vám stalo, paní?"
"Když se muž vrátí opilý z hospody, pokaždé mě takhle zmlátí. Co mám dělat, pane doktore?"
"Udělejte si heřmánkový čaj a když přijde muž z hospody, kloktejte. A po týdnu se ukažte."
Za týden paní přijde, žádné stopy po pranici:
"Zabralo to, pane doktore, nezmlátil mě!"
"Milá paní, já to věděl. Stačilo držet hubu....."

Tři manželské páry se ucházely o přijetí do církve. Pastor je ovšem seznámil s tím, že kromě jiných podmínek má jejich církev ještě jednu zvláštní: dva týdny před přijetím se musí zdržet sexu.
Po dvou týdnech se opět sešli a pastor se zajímal, jak obstáli.
"Pro nás to nebyl žádný zvláštní problém," odvětil nejstarší manželský pár.
Zato manželé středního věku se trochu ošívali: "První týden to ještě šlo," doznával manžel, "ale pak jsem pro jistotu spal v kuchyni na gauči - ale zvládli jsme to."
Jen nejmladší pár byl smutný.
"Co se stalo?" zeptal se pastor.
"Všechno šlo dobře, než manželce upadla ta fazolová konzerva," přiznával novomanžel, "a jak se pro ni sehnula, přemohl mě chtíč a využil jsem ten okamžik."
Pastor zesmutněl: "To je zlé, to nebudete být moci přivítáni do naší kongregace."
Mladý pár přisvědčil. "A do toho supermarketu už taky nesmíme."

Stařec vejde do zpovědnice: "Otče, je mi osmdesát, jsem šedesát let ženat, mám čtyři děti, šestnáct vnoučat a asi šedesát pravnoučat, takže bych měl mít už rozum. Ale včera, co se mi stalo - pařil a hřešil jsem se dvěma sotva dvacetiletými děvčaty celou noc, až do rána!"
Kněz ztiší hlas: "Synu, a kdy jsi byl naposledy u zpovědi?"
Stařík na to: "Já ještě nikdy nebyl u zpovědi, já jsem Žid."
Kněz překvapeně: "Tak proč mi to tu povídáš?"
Stařík rozjařeně: "Já to dneska vykládám na potkání každýmu!"

Nedávno mi byla diagnostikována následující choroba, VPDSP - Věkem Podmíněný Deficit Soustředění Pozornosti. Projevuje se například takto:
Rozhodnu se zalít zahradu.
Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout.
Jdu si pro klíč od auta, abych ho vyvezl na prostor před garáží.
Ovšem přitom uvidím na stolku v předsíni neotevřenou poštu.
Asi bude rozumné se podívat, jestli tam nejsou nějaké složenky k zaplacení.
Položím klíče od auta na stolek a začnu probírat poštu.
Přitom vidím řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni.
Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a jdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici.
Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psal.
Jdu si tedy pro něj do pokoje.
Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pil.
Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla.
Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy. Vezmu hrnek a jdu do kuchyně.
Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat.
Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu.
Přitom uvidím na parapetu své brýle , které jsem hledal ráno.
Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl.
Ale nejdříve přece jen doleju vodu do vázy.
Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize.
Proboha, zase ho budeme večer hledat.
Musím ovladač položit k televizi v obýváku.
No, ale to počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy.
Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu.
Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel.
Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěl udělat.
K večeru: zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít klíče), na okně je hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky (a taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, ovladač je bůhví kde.
Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý den nezastavil a jsem docela utahaný.
Jo, a nesmějte se, jestli tyhle stavy neznáte!
Váš den se blíží!!

7 věcí, díky kterým budete efektivnější

Nabízím seznam sedmi věcí, které by vám mohly pomoci v tom, abyste byli ve své práci o něco efektivnější.

1. Snídat. Dobrý začátek je důležitý, ovlivní celý zbytek dne. I když se snažíte zhubnout, přesto je snídaně potřebná, protože nás nastartuje. Měla by být vydatná, snědená v klidu. Dáváme přednost potravinám, které nás zasytí na delší dobu, třeba celozrnné pečivo. Pokud míváte velkou chuť na sladké, tak nejlepší je dát si ho ráno, tělo pak má víc času na to, aby ty kalorie/kilojouly spálilo. Mimochodem, káva a cigareta není snídaně (káva a rohlík už ano).

2. Soustředit se na začátky. Když chcete nějakou činnost zlepšit, začněte na začátku. Když se chcete zlepšit v práci, zlepšete své první chvíle. Asi nejsem sama, komu vyhovuje, když se ráno bez dlouhého přemýšlení můžu pustit do práce a nemusím se rozhodovat, co dřív. Proto se snažím si první pracovní úkol připravit na stůl už den předem předtím, než z práce odejdu. Ideálně by to mělo být něco důležitého. Prkotiny a rutinní úkoly můžu klidně nechat na odpoledne, kdy je člověk po obědě utlumený.

3. Návyky. Když si na něco zvyknete, děláte to automaticky, nemusíte na to moc myslet a hlavně nemusíte na to vynakládat žádnou vůli. Vůle je hezká věc, ale vyžaduje spoustu energie a té nemíváme přebytek. Zvyk je železná košile, čím déle ji nosíme, tím těžší je ji sundat. Vybudovat návyk dá samozřejmě práci, ale ta se pak mnohokrát vyplatí.

4. Naučit se perfektně s emailem. Pro většinu z nás je email každodenní pracovní nástroj, ale taky zdroj stresu, když s ním neumíme zacházet. Nemyslím tím to základní, přečíst nebo poslat email, to obvykle problém není. Problémem může být, když se v těch emailech nevyznáme, nejsme schopni se v nich orientovat, ztrácí se nám v nich úkoly. Pak je potřeba najít způsob, jak ty emaily třídit. Buď do složek nebo k nim přidávat štítky.

5. Psát rychle na klávesnici. Psaní všema deseti bez koukání na klávesnici se dá naučit a je to velmi užitečná dovednost, která zrychlí vaše psaní na dvoj i vícenásobek vaší současné rychlosti. Když si uvědomíte, kolik času strávíte u klávesnice a že to budete dělat nejspíš až do konce své pracovní dráhy, tak se to úsilí vrátí mnohokrát zpátky.

6. Rychločtení. Existují techniky čtení, díky kterým jste schopni číst mnohem rychleji, ale také si z přečteného mnohem více pamatovat. Stejně jako u toho psaní v přechozím bodě platí, že čtením (myslím v práci, nemyslím tím pro zábavu) strávíme spoustu času, takže toto je způsob, jak získat více za méně času. Existují i knížky na toto téma, ale lepší je jít na kurz. Pořádají se i v České republice, takže není problém je najít na internetu.

7. Zbavovat se věcí a závazků. I když budeme nejefektivnější a nejpracovitější člověk na zeměkouli, stejně nejspíš bude práce zvenku, různé příležitosti a povinnosti přicházet rychleji, než ji stíháme dělat. Klíčem není jen pracovat rychleji, ale hlavně si vybírat. Když víme, že toho je hodně, že to nestíháme, pak je třeba něco neudělat. Něco odmítnout. Možná by stálo za to vyhradit si jeden den v týdnu a ten věnovat tomu, že se zbavím věcí, které už nechci. Ať už jsou to staré časopisy, suvenýry, předměty, které hromadíme, nebo úkoly, projekty, nápady. Složky a soubory v počítači. Emaily. Články, které jsme si chtěli přečíst. Je těžké se takových věcí zbavovat, proto jsme to dosud neudělali. A proto taky má smysl dělat to každý týden po troškách. Je to jako s úklidem. Když uklízíte průběžně, velký předvánoční úklid vám potom nedá tolik práce. Když na to celý rok kašlete, tak dá dát byt do pořádku mnohem víc práce a možná i s horším výsledkem.

Strach z výšek a láska k létání

Bojím se výšek. Když mě někdo nebo něco (nejčastěji vlastní zvědavost) vyláká na nějakou rozhlednu, rozhlížím se do dálky, ale jen velmi opatrně a s nepříjemnými pocity se dívám dolů pod sebe.

Kdysi jsem říkala, že mám závrať, i když si vylezu na židli. Pak jsem zjistila, že to není závrať, ale docela obyčejná obava z pádu, která je u té židle docela na místě. Na rozdíl od rozhledny, ty padají daleko méně často než špatně postavené židle.

Chtěla svůj strach zvládnout a překonat a tak jsem se přihlásila, že si skočím bungee jumping. Bylo mi hrozně, ale skočila jsem. Pocit, který jsem pak měla, se velmi podobal euforii. Už je to takových patnáct let, na svoje pocity se pořád pamatuje, ale stejně mi kus strachu z výšek zůstalo.

Pak jsem měla někam letět letadlem. Prvně v životě. Na jednu stranu jsem měla trochu obavy, přece jen vím, že spousta lidí má z létání hrůzu. Na druhou stranu jsem se těšila, protože ta cesta byla spojená s významným pracovním posunem směrem nahoru, takže mě to velmi těšilo.

Nadešel kýžený den a já jsem nastoupila do letadla společnosti Lufhansa (i po té spoustě let si to pamatuju, tak silný dojem jsem z toho všeho měla). Seděla jsem u okýnka, koukala ven a připadala jsem si jako na kolotoči. Moc se mi to líbilo. Ten samotný let, to že můžu koukat dolu na mraky nebo na malinké domečky a autíčka.

Pak následovalo pár dalších letů, na ty už se tolik nepamatuju. Jen to, jak jsem na sebe byla pyšná, když jsem se bez problémů zorientovala na obrovském letišti ve Frankfurtu. On to nakonec není takový problém, když máte na letence potřebné informace a letiště je perfektně označené, aby jim tam chudáci cestující nebloudili.

Láká mě vyhlídkový let letadlem. Zatím jsem se nedostala na žádnou akci nebo letiště, kde by tohle provozovali, ale třeba se mi to jednou povede.

A další věc, kterou bych mohla udělat, abych se trochu zbavila strachu z výšek, by mohl být seskok padákem. Spíš tedy s někým, kdo už to umí, myslím, že se tomu říká tandemový seskok. To by byl tedy opravdu adrenalin. Vypadá to zajímavě, když to dělá někdo druhý, rozhodně to musí být mimořádný zážitek, jen nevím, jestli bych na něco takového našla dost odvahy. Ale zase když už v sobě člověk ten strach překoná, tak to musí být úžasné. Nejen ten samotný seskok, ale i ten úžasný pocit z toho, že jsem v sobě něco překonala, že jsem zvládla ten boj uvnitř sebe. Protože to, že vyhrajeme nad někým druhým, to je fajn, ale to, že v něčem překonáme sami sebe, to je ještě lepší. Sami sobě jsme rovnocenným partnerem, tam musíme opravdu zabrat, abychom vyhráli nad tou pohodlnou částí svého já, která se chce jen válet v pohodlí svých navyklých rutin. Navíc nám podobná vítězství dodávají sebedůvěru v tom, že opravdu něco dokážeme.

 

7 nápadů, jak využít dětské výkresy

Děti obvykle rády kreslí a jistě ocení, když dáme najevo, že si jejich obrázků vážíme. Ty obzvlášť povedené si určitě schováváme. Jak to můžeme udělat i jinak?

1.       Můžeme povedený obrázek prostě zavěsit na zeď. Stačí přidělat šňůrku. Dobrá by byla také nástěnka, na kterou bychom kromě obrázků mohli dávat i vzkazy, umístit kalendář a podobně.

2.       Některé obrázky by bylo možné vystřihnout a pověsit do okna. Z podařeného dílka se pak můžeme těšit nejen my, ale i kolemjdoucí. Třeba před vánoci bych v oknech daleko raději viděla výtvory dětí, byť nedokonalé, než koupené obrázky Santa Klausů.

3.       V grafickém studiu si můžeme nechat obrázek zalaminovat do plastu a pak ho používat jako prostírání. Je omyvatelné, takže ho asi nepoužijeme na slavnostní tabuli, ale při každodenním stolování s dětmi udělá velmi dobrou službu.

4.       Potřebujete zabalit malý dárek třeba pro babičku? I k tomu můžete použít papír pokreslený dítětem. Babičky mívají docela nekritický obdiv vůči svým vnoučatům, takže se takový nápad jistě setká s úspěchem.

5.       Obrázek nakreslený na tužším papíře (nebo podlepený čtvrtkou) můžete rozstříhat a použít jako puzzle.

6.       Dětská kresba může posloužit jako motiv na přáníčko. Buď ho uděláte papírové, ze čtvrtky, nebo, pokud to umíte v počítači, můžete obrázek naskenovat a pohrát si s ním v grafickém programu. Takhle může vzniknout zajímavé rodinné PF.

7.       Když už jsme u toho počítače, další možnost je dát si obrázek svého dítěte jako pozadí na plochu.

Knihy

K tomuto textu mě inspirovala Hrabalova knížka Příliš hlučná samota, která byla i zfilmovaná. Je to o člověku, který 35 let lisoval papír ve sběrných surovinách a za tu dobu mu prošlo rukama kromě skutečného odpadu taky spousta knížek. Nedokázal je jen tak lisovat a nevšímat si jich, takže si jich hodně schoval, přečetl, odnesl domů. Díky tomu, že se v práci zaobíral knihami, se dostával do problémů, protože pracoval pomalu.

Odmalička mě učili, že knížky jsou nějaká hodnota, že je třeba se k nim chovat pěkně, neničit je, vážit si jich. Pálení nežádoucích knih, jako to dělala třeba církev v určitém období, jsem vnímala jako určitou kulturní ztrátu až barbarství. Cítila jsem vůči knihám úctu, byli a jsou pro mě nositelem vědění a poznání, i když dnes už vím, že zdaleka ne každá knížka si podobnou úctu zaslouží.

Za mého dětství byli dobré knihy vzácnější než dnes. Na knihy se stály fronty, protože ty, které se prodávaly obvykle nebyly dost ideově na výši, aby se jich vytiskl dostatečný počet. Situace dnes jen těžko představitelná, zvlášť když si můžete knížky objednat i na internetu ve spoustě eshopů.

Dnešní knížky taky vypadají lépe než ty staré. Mají barevnější obálky, hezčí obrázky, kvalitnější papír, nejsou tak ošumělé a ohmatané. Ale co s těmi starými knížkami? Vyhodit je, to je člověku líto.

S podobným problémem jsem se potýkala, když jsem před několika lety likvidovala tatínkovu knihovnu. Byla v ní do značné míry díla klasická, taková, která se dají číst i dnes, ale nikdo o ně neměl žádný velký zájem. Celou knihovnu jsem si nechat nemohla, nebyl na ni prostor. Byla bych ji klidně věnovala zadarmo, jen kdyby o ty knihy někdo stál. Nakonec jsem to postupně zčásti rozdala, prodala, přesto některé skončily v kontejneru na papír. Pikantní bylo, že z toho kontejneru si je vzal bezdomovec, který rád četl.  

Připomíná mi to scénu z filmu Slunce, seno, erotika, kde řešili podobný problém – co s knihami komunistických klasiků, které se tiskly ve velkém nákladu, patřilo skroo k povinnostem mít je v knihovně – hlavně u funkcionářů komunistické strany – ale čteny byly jen velmi výjimečně.

O malém zájmu o staré knihy svědčí i antikvariáty. Je jich málo a rozhodně se o nich nedá říct, že by kypěly životem.

knih je zkrátka hodně, člověk si může vybírat a ty staré umolousané výtisky jsou jako bezdomovci mezi knihami – budí soucit, ale nikdo o ně moc nestojí.

Má to ale i dobrou stránku – knih je hodně, to znamená, že je dobrý přístup ke znalostem a vědění, ke kultuře, že se i hodně čte (navzdory konkurenci televize a internetu).

Svátek maminek

Tak jako se dřív slavil mezinárodní den žen (8. března), podobně se dnes slaví svátek matek každou druhou neděli v květnu. Vlastně není moc přesné říct, že slaví podobně. Protože mezinárodní den žen se slavil za komunistického režimu hlavně na pracovištích a dost často to byla hlavně pro muže příležitost se opít, svátek matek je daleko klidnější svátek a slaví se hlavně v rodinách. Měl b yto být takový výraz toho, jak si rodina váží péče, kterou jim maminka celý rok poskytuje. A že toho není málo.

Nejde jen o chod domácnosti, o tu spoustu drobných činností, které je třeba dělat nebo na ně pamatovat, od vaření, úklidu, placení poplatků, nakupování, aktivity dětí ve škole i ve volném čase nebo organizování oslavy narozenin.

To hlavní, co maminka dělá, je, že stmeluje rodinu dohromady. Pro děti je maminka středobodem světa, zvlášť když jsou malé. Když nefunguje, je celý svět nakřivo. Pro muže je – v ideálním případě – tím člověkem, který vytváří ten pocit domova. Nejen tím, že uklízí, ale i tím, že zdobí, že tam je, čeká na něj s večeří, že jí záleží na tom prostoru, který společně obývají. Ještě důležitější než byt samotný je atmosféra, kterou žena vytvoří. Cosi jako rodinná pohoda. Pravda, ne každá žena je tvůrcem pohody, některá v tomto směru nevyniká, ale přesto pořád platí, že bez ženy je těžké vytvořit domov.

Tohle všechno si rozhodně zaslouží být oceněno a svátek maminek je k tomu ta správná příležitost.

Čím udělat mamince radost?

Kytička a něco dobrého – bonboniéra, dort – jsou nejčastější volbou. Není tak těžké trefit se do vkusu, nehrozí faux pas v podobě špatně zvolené velikosti, tvaru nebo barvy, není to ani tak finančně náročné a navíc, kytka uvadne, bonboniéra se sní a další rok můžete věnovat totéž.

Jistě by neurazil diamantový šperk nebo letenka na dovolenou do Thajska nebo do Sydney, ale ve většině rodin jsou to příliš drahé dárky, které by sice své mamince rádi dopřáli, ale není na ně.

Hezké je, když mamince dopřejete volný den nebo víkend. Pokud nemáte na letenku do nějaké atraktivní destinace, možná budete mít peníze na to poslat maminku na víkend do nějaké wellness zařízení, kde se jí budou věnovat, od masáží, sauny, pedikůry až po večerní skleničku vína.

Když ani na to není, tak nejspíš zvolíte nějaký dárek.

Mělo by to být něco, co vyjádří, jak si své maminky vážíte. Takže třeba zrovna různé žertovné předměty asi nebudo tou nejlepší volbou. Jakkoliv má žena smysl pro humor, mohla by to považovat za znevážení své funkce v rodině.

Knížky, cd a kosmetika jsou dost častou volbou, hlavně když se máte s kým poradit. Třeba s kolegyní v práci nebo s kamarádkou obdarovávané ženy.

Ale nejhezčím dárkem podle mě je, když se rodina aspoň jeden den o maminku postará, uvaří oběd, uklidí, prostě udělá všechno to, co jindy dělá maminka. Aspoň v těch případech, kdy to partner s dětmi zvládá. Aby to nedopadlo tak, že za velkého sakrování a s velkým zmatkem a nepořádkem udělají zlomek toho, co v klidu a s přehledem dělá žena každý den a té tak zůstane na následující den ještě dost uklízení z toho, jak se jí rodina snažila ulehčit práci.

Technika

Mám ráda přírodu, ale to rozhodně neznamená, že bych odmítala technické výdobytky moderní civilizace, i když techniku často chápeme jako protiklad přírody, jako něco, co přírodu ničí.

Jenže vzdát se všech technických vymožeností, to dost dobře není možné, znamenalo by to obrovskou změnu životního stylu a do jisté míry by nás to i vydělilo z lidské společnosti. Ani si nemyslím, že by to bylo účelné. Šetřit přírodu třeba tak, že přestanu používat elektřinu, to je jen stěží cesta, kterou by se mohli vydat všichni. Znamenalo by to výrazný krok zpátky.

Většina těch strojků, hejblátek a udělátek, které máme doma nebo v práci, nám usnadňuje a zpříjemňuje život. Rozhodně bych se nechtěla vzdát třeba pračky. Prát prádlo na valše, to musela být jedna z nejtěžších domácích prací. A který muž by se vzdal ledničky? Té kouzelné skříně, ve které se chladí pivo, nebo čeká na svou chvíli nějaká pochoutka?

Počítač, to je další věc, bez které si nedokážu představit svůj život. Sedím u něj každý den, včetně svátků a víkendů. Používám ho jako pracovní nástroj, zdroj informací a poznání i k zábavě. Právě tak, jako spousta dalších lidí. 

O mobilech se snad ani nebudu rozepisovat. I když mám telefon s internetem, takže ne až tak úplně mizerný, stejně si vedle mládeže s jejich vymakanými mobily připadám jako zaostalá.

V posledních asi tak deseti letech mám pocit, že se objevují stále nové a nové druhy elektrických spotřebičů. Třeba jednoúčelová zařízení k vaření vajec, výrobě jogurtu nebo zvlhčování vzduchu. Fascinují mě věci jako je elektrický otvírák na konzervy. Opravdu si někdo koupí drahé zařízení kvůli tomu, aby jednou za čas otevřel konzervu? Asi ano, když se to nabízí.

Příroda

Tento článeček by měl být takovým vyznáním obdivu a lásky k přírodě, ve které je mi tak dobře. Spousta lidí má ráda zvířata, já jsem spíš milovník rostlin, bylin, stromů, květin nebo mechů.

Stromy, hlavně ty velké, úctyhodné, ty jsou pro mě připomínkou toho, jak z malého semínka dokáže při pravidelném každodenním úsilí vyrůst něco tak mohutného. Strom vzbuzuje úctu jak tou dlouhou dobou, po kterou roste, tak i tím, jaký užitek poskytuje. Jaké obrovské množství plodů poskytuje.

Byliny nebo keře možná nevzbuzují tolik úcty, taky budeme mít menší zábrany poškodit keř než strom, ale i ty do přírody patří a bez nich by to nešlo. I ty mívají spoustu plodů a semen a mě to připomíná, že příroda je také místem hojnosti. My už sice nejsme zvyklí chodit po loukách a lesích a živit se tím, co tam roste, ale přesto je to možné. Spousta rostlin skutečně je jedlých, jen bychom se museli oprostit od toho, že ze zeleného se jí leda tak salát nebo špenát a to ostatní ne. Když dělám med z pampelišek, je to ještě docela přijatelné, ale když jsem natrhala bršlici, připadalo některým lidem divné, že chci jíst plevel. Ale ono je to jen o úhlu pohledu. Pro jednoho je to plevel, pro druhého je to ekologicky bez hnojiv vyrostlá zelenina zadarmo, kterou jsme se ještě nenaučili využívat.

Příroda je obdivuhodná i tím uspořádáním, kdy jakýkoliv odpad se zužitkuje. Je to skvěle vyladěný systém, ve kterém věci zapadají do sebe a lidské pojetí odpadu jako něčeho, co je potřeba bezpečně uložit na neurčitou, velmi dlouhou dobu, to taky úplně chybí. Když dojím jablko a zahodím ohryzek do křoví, nemám z toho vůbec výčitky svědomí, ale rozhodně bych totéž neudělala s plastovou lahví. Protože ten ohryzek tam patří, ten plast ne. Ten je cizorodým prvkem, se kterým si příroda neví rady. Zůstane mimo systém, nikomu neposlouží, nijak se do těch přírodních jevů nezapojí.

Zase další vtipy

Místní opilec přijde do hospody s úsměvem od ucha k uchu.

Hospodský: ˝Ty jsi dnes nějaký veselý. Copak se stalo?˝

Opilec: ˝Tak to si poslechni.

Víš, že bydlím blízko trati, že? Tak když jsem šel včera večer domů, uviděl jsem, že na kolejích leží přivázaná mladá holka - prostě jako v nějakém filmu.

Spěchal jsem k ní, přeřezal provazy a vzal jsem ji k sobě domů. A abych to zbytečně neprodlužoval: prostě jsem si s ní pěkně užil. Souložili jsme celou noc. Vyzkoušeli jsme všechny místnosti v baráku a vyzkoušeli jsme všechny možné polohy.

Hospodský: ˝To je fantastické. Tos teda měl štěstí. A byla hezká?˝

Opilec: ˝To nevím. Hlavu jsem nenašel.

Sedí doktor v ordinaci a

Bůh se ho ptá: proč kouříš v pracovní době???

Doktor: všichni doktoři kouří v pracovní době.

Bůh: Proč piješ v pracovní době???

Doktor: Všichni doktoři pijou v pracovní době.

Bůh: A proč souložíš s pacientama v pracovní době???

Doktor: Všichni doktoři souloží s pacientama.

Bůh: Ale ty jseš ZVĚROLÉKAŘ!!!

Byl jsem ředitelem jednoho velkého koncernového podniku. Kávu mi vařila sličná sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 613. Jednou za mnou přišli, abych zaplatil 5000 Kčs na pohřeb člena ÚV KSČ. Řekl jsem, že za 5000 Kčs pohřbím celý ÚV sám.

Od té doby jsem pracoval jako ředitel malého podniku. Kávu mi vařila stará sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 603. Jednou mi vyčetli, že jsem nebyl na poslední schůzi KSČ. Řekl jsem, že kdybych věděl, že je opravdu poslední, přišel bych i s transparentem.

Od té doby jsem dělal mistra. Do práce jsem jezdil vlastním autem, kávu jsem si dělal sám. Na zdi jsem měl obraz Husáka a Lollobrigidy. Řekli mi, abych tu kurvu sundal. Sundal jsem Husáka a od té doby jsem pracoval ve výkopu.

Do práce jsem jezdil na kole a kávu si nosil v termosce. Když jsem kopal, přišli za mnou, abych si uklidil kolo, že pojede sovětská delegace. Řekl jsem, že kolo mám zamčené a pojištěné.

A od té doby jsem nezaměstnaný.

Policista zastavil rychle jedoucího řidiče. Podotkněme, že příběh se odehrává v Americe. Následoval tento dialog:

Policista: Můžete mi ukázat řidičák?

Řidič: Nemám, Sebrali jste mi ho kvůli opakovaným přestupkům.

Policista: Tak mi ukažte osvědčení o technickém průkazu.

Řidič: To není moje auto, já ho ukrad.

Policista: Auto je kradené?!

Řidič: Jistě. Ale teď mě napadá, že jsem ten techničák zahlédl ve skřínce, když jsem si tam dával pistoli.

Policista: Ve skřínce je pistole?

Řidič: Ano. Dal jsem ji tam, když jsem pistolí zastřelil majitelku vozu a mrtvolu nacpal do kufru.

Policista: Tady je MRTVOLA nacpaná v KUFRU?

Řidič: Ano, prosím.Když to slyšel, policista zavolal kapitána. Policie brzy obklíčila auto a napjatou situaci přišel vyřešit sám kapitán.

Kapitán: Pane, můžete mi ukázat řidičský průkaz?

Řidič: Jistě. Tady ho máte. Je platný.Byl platný.

Kapitán: Čí je to auto?

Řidič: Moje, prosím. Tady máte malý techničák.Bylo to jeho auto.

Kapitán: Mohl byste pomalu otevřít skřínku v palubní desce, abych sepodíval, jestli v ní není pistole?

Řidič: Rád, ale žádnou pistoli v ní nemám.Skutečně, ve skřínce nic nebylo.

Kapitán: Nevadilo by vám otevřít kufr? Mám hlášení, že je v něm mrtvola.

Řidič: Bez problému.Kufr otevřen, žádné tělo.

Kapitán: Tak tohle nechápu. Policista který vás stavěl hlásil, že nemáte řidičák, že jste ukradl auto, že máte ve skřínce pistoli a že v kufru máte mrtvolu.

Řidič: Ach jo. Chtěl bych se vsadit, že ten prolhanej parchant vám taky nakecal, že jsem jel moc rychle?

Vtipy o MNV a JZD

Autenticky výtah ze zápisu MNV a JZD, ať žijí 50-tá léta,

Industrializace našeho venkova.

Žádám o přidělení krávy, která je březí po předsedovi, který

se odstěhoval.

Kdo nemá ještě orazítkovaná vejce, nechť tak učiní nebo mu

propadnou.

Moje žena utrpěla zranění následkem švihnutí ocasu do oka.

Vážení zemědělci, dostavte se všichni ke škole, kde se bude

vykupovat semeno, pytlíky si označte, aby nedošlo k záměně.

Dne 17. t.m. bude proveden soupis prasat,dostavte se všichni včas.

V kulturním domě se staví kamna, žádáme občany o brigádu, trouby

jsou na MNV.

Upozorňujeme na setí jařin. Kdo je osel, ať se přihlásí.

Předseda telefonuje zootechnikovi: "Chcípl nám vůl, máme koupit

nového nebo počkat na tebe?"

V otázce prodeje se ženou souhlasím, můžete si pro tu svini přijet

kdykoliv.

Výzva k občanům: "Vybírá se poplatek za plemenného býka a za

kominíka."

Žádám vás o povolení přestavby stodoly na bytovku a to tak, že

předek nechám stát a hýbat budu jenom zadkem.

Žádám o poukaz na therový papír, důvod: prší mi na kozy.

Občan, který ukradl v drůbežárně vejce, bude za ně popotahován až

před MNV.

Upozorňujeme družstevníky, že již třetí den je na návsi fůra hnoje.

Nebude-li odstraněna, vloží se do toho národní výbor.

Exekuce nemohla býti provedena, poplatnice má jen dvě kozy a na ty

si nedá sáhnout.

Prosím, abych byla ve své věci uspokojena, jinak se obrátím na

veřejnost.

Závěrem schůze bych chtěl vyzvednout s.Malou za mléko a s. Vorla

za vejce.

Soudruzi, co je s mojí žádostí, je 18. a já jsem to ještě

nedostala.

Ten úředník co zamítl moji žádost, by měl jít spát ke mně, aby

poznal,jak mám vlhkou díru.

Nedostanu-li povolení na tu mříž, jsem nucen přeříznout starou.

Kdo má ještě zájem o nové brambory, dostaví se na pole, kde mu

bude nakopáno přímo do pytle.

Ptá se Pepíček na ulici starší paní: "Prosím vás, nevíte, kde je tady erotický salon?"

Paní se na něj přísně podívá a místo odpovědi mu vrazí pohlavek.

Pepíček jde dál, uvidí policistu a zeptá se ho: "Prosím vás, nevíte, kde je tady erotický salon?"

Policista mu místo odpovědi jednu vlepí a pošle ho domů.

Pepíček tedy přijde domů a říká: "Poslouchej, tati, dojdi si pro ten zapomenutej deštník sám!"

Na dalekém severu žili tři Eskymáci a jednou se začali dohadovat, kdo z nich má studenější iglú.

Šli k prvnímu a ten povídá: "Sledujte tohle!" Nato vytáhl z kabátu termosku s kávou a obrátil ji dnem vzhůru. Na zem dopadl hnědý rampouch.

Druhý povídá: "No, ujde to, ale nic moc. Jdem ke mně."

Přejdou do druhého iglú a on povídá: "Koukejte se na tohle!" Pak chvilku zadrží dech, pomalu začne vydechovat a před pusou se mu z páry okamžitě dělají sněhové vločky.

Třetí povídá: "To je nuda, u mne poznáte, co je to pořádná zima."

Přejdou do třetího iglú, usadí se na kožešinách a ti dva koukají, co bude. Třetí rozhrne hromadu kožešin, které tvoří postel, a mezi nimi leží několik ledových kuliček. On jednu sebere, dá ji nad plamen svíčky a po dvou vteřinách se ozve: "Prrrdddd!"