Vtipy na 28. února

Babi u doktora si ztěžuje, že dědeček už nemůže. Dostane tabletky s ponaučením: jen jednu chvilku před. Večer udělá guláš a při dávkování tabletek jí vypadnou všechny. Dědek zblajzne guláš a vrhne se na babku. Udělá jí to jednou, dvakrát, pětkrát ... Babka už nemůže, uteče a schová se. Chvilku je ticho, pak začnou bučet krávy, mečet kozy, kdákat slepice, mňoukat kočka a pak najednou rány ze dřevníku. Bábě to nedá, vyleze a jde se podívat. Dědek ho má na špalku a mlátí okolo něj sekyrou. Babka se vyděsí a zvolá: "Né, dědku, ještě si můžeme užívat!" A dědek na to: "Mlč bábo, udělám si špičku a jdu na vlaštovky!"

 

 

Přijde tlustá ženská ke gynekologovi a říká mu:
"Pane doktore vážím 150 kg, manžel 180 kg. Nemohl by ste mi přešít vaginu někam jinam? My se kvůli těm břichům k sobě ani nedostaneme!"
Doktor se otočí na sestru a soucitně si poklepe na čelo.
Žena vykřikne: "Tam ne! To by mi manžel rozbil koulema brejle!"

 

 

Hádají se tři, kdy se jejich stará nejvíce vzruší.
- Moje se nejvíce vzruší, když to děláme z boku.
- Moje, když to dělám ze zadu.
- Moje se nejvíc vzruší, když si ho potom utřu do záclony.

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem

Prý kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Dřív (před rokem 1989) to bylo přehnané tvrzení, když se s anglicky nebo francouzsky mluvícími lidmi člověk téměř nesetkal. Sem tam nějací turisté nebo výjimečně se někdo dostal na zájezd „na západ“, živit se překlady angličtinynebylo tak rozšířené jako dnes. Hranice do západní Evropy byla uzavřená a jet do Ameriky bylo skoro stejně reálné, jako letět na Měsíc.

Pak přišla sametová revoluce, hranice se otevřely a najednou jsme mohli jezdit, kam jsme chtěli. Do té doby byla pro všechny povinná ruština, ze dne na den ji měly nahradit jiné jazyky, hlavně angličtina. Učitelé nebyli, ruštináři se honem rychle přeučovali a občas byli jen o málo napřed před svými žáky.

Pak se přidávaly i další jazyky. Němčina se učila i do té doby, do „východního“ Německa jsme přístup měli. Francouzština nebo španělština se učily také, ale jejich praktické využití nebylo nijak mimořádné.

Já jsem se angličtinu začala učit na gymnáziu. Angličtina je obtížná hlavně tím, že se jinak píše a jinak vyslovuje, takže se slovíčka učíte dvakrát. Výslovnost se navíc liší podle zemí, americká nebo australská angličtina zní jinak než britská. Čtení mi připadá jednodušší, i v češtině ráda čtu. Na překlady angličtinasnad tak těžká není, potíže ale dělají frázová slovesa, která se pojí s nějakou předložkou a získávají tím jiný význam. Gramatika se mi zdá jednoduchá, časování sloves nebo skloňování podstatných jmen je oproti češtině mnohem jednodušší. Mít jako mateřský jazyk angličtinu a učit se česky, to teprve musí být těžké.

Vtipy na 27. února

Dáma ve středním věku si kupovala papouška. Jednoho si vyhlédla a povídá mu: "Tak co, ty malej hlupáčku, umíš mluvit?" A papoušek odpověděl: "A co ty, stará čarodějnice, umíš lítat?"

 

 

 

 

Jsou takhle nějací sportovci na soustředění, bydlí v hotelu. Na jednom z pokojů jsou tři kluci, když najednou tam přijde uklízečka a začne uklízet. Hoši si jí začnou všímat, jelikož se jim líbí. Ona, vědoma si svých kvalit, se jich zeptá: "Hoši, vy byste mě chtěli, že jo?" "Jo jo, to by sme teda chtěli." "Tak víte co, uděláme to takhle. Vy mi dáte nějakou hádanku a když ji neuhodnu, tak jsem vaše." Tak jeden z kluků dá hádanku: "Je to červený a na zádech to má sedm černých teček. Co je to?" Slečna se zamyslí a pak řekne: "Tak to bude Mercedes." "To je špatně," řeknou hoši a vrhnou se na ni. No k večeru se po té uklízečce začne shánět správce, a když se tři dny neobjevuje, tak začnou prohledávat celý hotel, až přijdou k tomu pokoji, tam klečí kluci na kolenou, sepjaté ruce a prosí: "Řekni beruška, řekni beruška!"

 

 

Jedna paní hlásila u policie, že jí ukradli peněženku. Policajt, který dostal tento případ, se zeptal:
"Mohu se prosím zeptat, kde vás okradli?"
"No jistě, stála jsem hned před obchodem se spodním prádlem." odpoví okradená žena.
"A cítila jste, že na ni sahal?"
"Ale jistě."
"Tak proč jste ho nezastavila?"
"Umím snad věštit? Jak jsem asi mohla vědět, že mi druhou rukou sahá do kabelky?"

Vtipy na 26. února

Zvoní zvonek u dveří. Otevře mladá ženská a za dveřmi stojí nějaký chlap.
"Je starej doma?"
"Není."
Chlap beze slov vejde dovnitř a ženu znásilní. Druhý den:
"Je starej doma?"
"Není."
Chlap zase vleze dovnitř a ženskou znásilní.
Tak se to opakuje celý týden. V pátek se už ženská naštve a říká si: "Sakra, co jen ten chlap může mýmu starýmu chtít?"

 

 

Na nějaké větší party přijde chlápek k jedné ženské a něco jí šeptá do ucha. Ona vykřikne:
"Vy perverzní dobytku, snad si nemyslíte, že bych vás nechala dělat mi takové věci?"
Vzápětí se jí zúží oči a ona tichým hlasem dodává:
"Ledaže byste byl ten mizera, co mi ukradl můj diář."

 

 

Víte co nejvíc vzruší ženu?
18-letou : když jí sáhnete na prsa.
30-letou : když jí sáhnete mezi nohy.
60-letou : když jí sáhnete na důchod.

 

 

 

 

Starý seladon zamíří autem k lesnímu zátiší, zbožně koukne na svoji společnici a roztouženě zašeptá:
"Smím políbit vaše hebké ručky, růžové prstíčky?"
"Ó, vy lichotníku!"
"Smím líbat vaše broskvová líčka, vaše mandlové oči a malinové rty?"
"Ó, vy labužníku!"
"Smím setřít pyl vaší nevinnosti?"
"Ó, vy kouzelníku!"

 

 

 

Leží takhle pár v posteli a ženská říká: "Já bych ráda měla větší kozy." "Tak si je zkus třít toaletním papírem." "Toaletním papírem? To by jako mělo pomoct?" "No, nevím, ale koukni, co ti to udělalo s pr*elí."

Vtipy na 25. února

Potkaji se dvě kamarádky po letech a jedna říká: "Jakto že máš tak nádhernou a hladkou pleť?" "No šla jsem k doktorovi a ten mi nainstaloval za uši takové kolíčky a když se objeví vráska tak si je povytáhnu." "A co to máš na krku?" "Ale toho si nevšimej to jsou bradavky."

 

 

Muži mezi sebou:
"Moje žena je toho názoru, že je velmi zdravé jíst všechno syrové."
"Moje žena také nerada vaří."

 

 

Chlápek přijde se ženou do luxusního obchodu s kožešinovým zbožím. Obrátí se k prodavačovi a říká:
"Ukažte mé paní nejlepší kožich ze sobola!"
Prodavač zmizí vzadu a vrátí se s nádherným dlouhým kožichem. Zatímco si jej paní zkouší, prodavač se nakloní k chlápkovi a šeptá mu:
"Konkrétně tenhle kus je za 353 000 Kč."
"Žádný problém, hned vám vypíšu šek."
"Výborně, pane. Dnes máme sobotu, to znamená, že v pondělí si můžete pro kožich přijít, až budeme mít ověřeno krytí šeku."
Tak manželé odejdou. V pondělí se objeví chlápek sám. Prodavač na něj hned vyjede:
"Jak si vůbec dovolujete sem chodit? Na tom účtu nebyla ani koruna!"
"Já se prostě musel zastavit, abych vám poděkoval za nejhezčí víkend svého života!"

 

 

Proč se ženy malují a voní?
Protože jsou často pod velkým tlakem společnosti, která zjednodušuje proces oceňování kvalit jednotlivce redukcí člověka na pouhé individuální fyzické atributy nebo je to proto, že jsou ošklivé a smrdí?

Vtipy na 24. února

Proč je Internet jako penis:
1) Může být v provozu nebo mimo provoz. Když je v provozu, je s ním víc legrace, ale je obtížné přitom dělat jakoukoliv skutečnou práci.
2) Kdysi byl jeho účel předávat informace důležité k zachování lidského rodu. Někteří lidé si to myslí dodnes, ale většina jej používá hlavně pro zábavu.
3) Pokud nepoužíváte přiměřené ochranné prostředky, můžete chytit virus.
4) Přiznáváme mu daleko větší důležitost, než je jeho skutečná velikost a vliv.
5) Jestliže nejste opatrní co s ním děláte, můžete se dostat do velkých potíží.
6) Jakmile si s ním jednou začnete hrát, nevíte, kdy přestat. Někteří lidé jsou schopni si s ním hrát celý den, když nemají nic na práci.

 

 

Přijde programátor ke kámošovi (taky programátor) a hned ve dveřích vidí, že chudák sedí u stolu, všechny prsty na klávesnici a zkouší nohou vytáhnout šňůru ze zásuvky. "Co se děje?"
"Ale stáhl jsem si ňákej program a když jsem ho pustil tak se vypsalo: 'Zmáčkni současně deset libovolných kláves a uvidíš supr obrázky ženských.' Tak jsem ty klávesy zmáčkl a objevilo se: 'Teď pusť jedinou z nich a zformátuju ti disky!'"

 

Zastaví policajt chlapa v noci a že jel 120 a že ho to bude stát dost velký peníze na pokutě. Ještě chce po chlapovi doklady a doklady od auta, jenže chlap škytne a říká, že žádný doklady nemá a nemá je ani od toho auta, co v něm sedí, protože to patří tomu chlapovi, co ho před chvílí zastřelil tou pistolí, co má v odkládací skříňce před spolujezdcem, a toho chlapa nacpal do kufru a ať ho moc nesere protože, když je ožralej, tak je agresivní. To už policajt nevydrží a začne volat přes vysílačku výjezdovou skupinu, ale upozorňuje, že je podezřelý ozbrojen.
Za pár chvil se přiřítí deset plně naložených aut po zuby ozbrojených policajtů. Vyskáčou a velitel zásahu chlapa vyzve, aby mu ukázal papíry, tak chlap v klidu vystoupí a doklady mu ukáže. Pak velitel chce vidět doklady od auta a on mu je v klidu ukáže, pak chce vidět skříňku u spolujezdce, ale ta je úplně prázdná, tak chce vidět kufr a ten je taky prázdný. Nakonec chce, aby fouknul do trubičky, ale ta se ani nezazelenala. Velitel se tedy otočí na policajta co ho zastavil a chlap spustí: "No, a teď ještě bude tvrdit, že jsem jel 120."

 

 

Dámská ňadra dělíme na tyto velikosti:
A - Angrešt
B - Bluma
C - Citrón
D - Dýně
E - Extra dýně
F - Fuj to sem se lek.

Vtipy na 23. února

Autohavárie. Dva přátelé stoupají k nebi a Svatý Petr se ptá toho prvního:
"Tak co, jak jsi by věrný své ženě?"
"No já jsem byl ohromně věrný, ani jednou jsem Marušce nezahnul, ani pomyšlení."
"Ano mám to tady", odpoví Petr.
"Dostaneš vilu u moře a mercedes".
"A co ty?" otočí se na druhého.
Ten vidí že to asi neobelže a tak trochu s rozpaky přizná:
"No to víš Svatý Petře, snažil jsem se, ale vždycky to taky nebylo možné...."
"Nebylo to ale nejhorší", říká Petr. "Dostaneš škodovku a haciendu na pláži"
A tak si tam ti dva žili, jezdili po nebeských silnicích až se zase jednou skoro srazili. Vyběhli z auta a hele...
"Nazdar kamaráde, jak se máš?"
"No já se mám dobře, škodovka není tak špatné auto a ta hacienda. No ale koukám ty z toho mercedesu nejsi až tak nadšený".
"Ale jsem, jsem, ale včera jsem potkal svou ženu".
"To je ale báječné že se dostala taky do nebe, a jak se má?"
"Ale, jela na kole".

 

 

Jeden profesor byl velmi důsledný při dodržování podmínek u testů, a když řekl, že test skončil, tak kdokoliv ještě něco psal, dostal nedostatečnou. Jednou takhle jeden frajer v pohodě po skončení testu, když ostatní odevzdávali, ještě dvě minuty psal, pak se zvednul a nesl papír ke katedře. Profesor na něj:
"Mladíku, ani se neobtěžujte. Máte to za pět."
"Pane profesore, vy nevíte, kdo jsem!"
"Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl mladej Klaus, z tohohle tesu máte za pět!"
"Vy fakt nevíte, kdo jsem?" ptá se frajer s téměř hysterickým výrazem ve tváři.
"Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste."
"Tak to je dobře!" řekl frajer, vrazil svoji písemku doprostřed štosu s ostatními a kvapně opustil učebnu.

 

 

Nová učitelka zeměpisu měla první hodinu v třídě, před kterou se třásli i zkušení profesoři. Po začátku hodiny se ostatní pedagogové shromáždili ve sborovně a tipovali, kolik minut vydrží. Ale třída zůstala zavřená až do zvonění a potom začali na přestávku vycházet podezřele klidní a zamyšlení žáci, někteří mířili rovnou do knihovny.
A tak začali tahat z učitelky, jak toho dosáhla, až jim to nakonec prozradila: "Nejprve jsem je ohromila a potom zaúkolovala."
"A to jak?" vyzvídají profesoři.
"Když jsem vešla do třídy, pozdravila jsem 'Ahoj zasrani!' a oni zůstali stát s otevřenými hubami. Tak jsem se jich zeptala: "Víte, co je prezervativ?"
"Ano."
"A umí ho někdo natáhnout na glóbus?"
"Jenže nikdo nevěděl, co je to glóbus, tak to začali zjišťovat."

Kouzlo živého ohně

Miluju posezení u ohně. Koukat do plamenů, to je pohled, který se snad nikdy neomrzí. Naprosto chápu, proč si lidé pořizují krby, podstupují námahu s přípravou dřeva a úklidem popela. Když nemůžeme mít krb, kupujeme si aspoň svíčky, je to sice jen malinký plamínek, ale i ten dokáže dodat příjemnou atmosféru.

Ale má to i svoje nevýhody. Kdysi jsem bydlela vedle vilové čtvrti, kde měli na každé střeše komín. Když v zimě všichni zatopili, byl v okolí té čtvrti docela smrad, o čerstvém vzduchu se nedalo mluvit.

Krb si taky nemůžete pořídit všude – v paneláku nebo činžáku to prostě nejde, není tam komín. Taky se nedokážu představit, kde bychom připravovali a skladovali dřevo. I když je to zajímavá představa, jak je panelák obložený nařezaným dřevem.

Falešný krb s elektrickými světýlky místo ohně, to není oheň, to je jen napodobenina.

Zjistila jsem, že existují i krby na biolíh, které nekouří, tudíž nepotřebují komín a dají se umístit i v interiéru podobně jako lampa nebo televize. Je v nich skutečně oheň, žádná atrapa, ale díky použitému palivu nekouří a netvoří popel. Netvoří se ani škodlivé spaliny, vzniká jen pára a malé množství oxidu uhličitého, který produkujeme při dýchání i my lidé.

 Biokrb taky nemusí vypadat vždycky jako klasický krb – tedy hranatá díra do zdi. Když nepotřebuje komín, může být umístěný i uprostřed místnosti.  Tím spíš, že existují i zařízení relativně malá, která se velikostí blíží lampě, takže může stát třeba uprostřed stolu.

Dokážete si představit, jak ohromená by byla každá vaše návštěva z takového originálního bytového doplňku?

Vtipy na 22. února

Farář uskuteční v kostele sbírku na jeho rekonstrukci. Po skončení bohoslužby vyjde s košíkem před kostel a peníze vyhodí nahoru, ven z košíku a řekne:
"Vem si, Bože, co je tvoje. A já si posbírám zbytek."

 

 

Jeden kněz byl přímo fanatickým hráčem golfu. Kdykoliv mohl, proháněl míčky na hřišti. Jednou v neděli bylo zrovna nádherné, ideálně golfové počasí. Slunce na obloze, teplota akorát, mírný větřík. Kněz řešil dilema, čemu dát přednost. Nakonec zvítězila touha po golfu. Pověřil jednoho ze svých pomocníků, aby se za něj ujal nedělní bohoslužby, nacpal do auta hole a vyrazil do sousedního města, kde jej nikdo neznal, na golfové hřiště. Z nebe jej pozoroval jeden anděl, kterému právě došla trpělivost a šel upozornit Boha, že tento skutek již vyžaduje potrestání. Bůh přikývl. Kněz zatím dole v nedělním dopoledním slunku na prázdném hřišti vychutnával svoji sportovní vášeň. Právě napřáhl ke drajvu na první jamce. Míček vysokým obloukem zasvištěl vzduchem, dopadl na green a jemně se dokutálel přímo do jamky! Kněz přímo nadskočil radostí. Zato v nebi se anděl uvideně obrátil k Bohu a povídá:
"Pane, odpusť mi moji troufalost, ale myslel jsem, že jej potrestáš!"
Bůh se jen pousmál a říká:
"No vždyť. Přemýšlej trochu. Komu o tom může říct..."

 

 

Přijde Matka Tereza k nebeské bráně a zatluče na ní.
Za chvíli se otevře okénko a vykoukne svatý Petr. "Aha, to jsi ty, tak pojď dál." Zrovna je čas večeře." a tak Matka Tereza dostane párek s hořčicí. Poděkuje a jde spát.
Je ráno, snídaně, opět párek s hořčicí.
Oběd, párek s hořčicí.
Večeře, párek s hořčicí.
To už bylo Matce Tereze divné, a tak říká: "Víš, Petře, já jsem skromná a je mi jedno, co jím. Ale řekni mi, proč je pořád jen párek s hořčicí?"
A svatý Petr říká: "A viděla jsi tu někoho kromě nás? A pro dva se přeci nevyplatí vařit.

Bojíte se?

Nejsem žádný strašpytel, ale někdy se bojím. Třeba tehdy, když mám jít večer, za tmy, opuštěným místem, kde na mě může čekat cokoliv. Mám strach ze zlodějů, násilníků, podvodníků, agresivních lidí. Připadá mi, že za posledních dvacet let se situace docela zhoršila. Kdysi bylo běžné, že maminky nechávaly kočárek s dítětem venku před obchodem a nikdo v tom neviděl problém. Dokážete si to dnes představit? I kdyby to byl malý obchod s prosklenou výlohou, stejně každá maminka raději zajede s kočárkem dovnitř, než by ho nechala stát venku.

Nevěříme poradcům (zvlášť těm finančním), podomním prodejcům, pouličním sběratelům peněz na dobročinné účely. Nedůvěra je mezi lidmi hodně rozšířená, hlavně proto, že mnoho lidí je motivováno penězi. Nemusí to být nutně z hamižnosti, když máte rodinu a chcete ji zabezpečit, zvlášť v době vysoké nezaměstnanosti a krize, nezbývá, než víc se snažit.

S rostoucí opatrností lidí se rozmáhá trh i s různými obrannými prostředky. Taky jsem nosila v kabelce pepřák. Dokonce jsem si ho i vyzkoušela. Protože mít po ruce pepřový sprej a neumět ho použít je k ničemu.

Pepřový sprej ale není jediná pomůcka k obraně, kterou si opatrný amatér může pořídit. Paralyzér může fungovat  na různém principu. Může omráčit útočníka elektrickým výbojem. Může to být i speciálně tvarovaný mechanický předmět, kterým se dá způsobit bolest, čímž získáte pár sekund k útěku.

Zvlášť pro ženy nebo mladé dívky je důležité, aby se uměly bránit. Nebo vy byste nechali svoji krásnou mladou dceru chodit jen tak po městě s rizikem, že jí někdo ublíží?

Vtipy na 21. února

Přijede Bush na návštěvu do školy a má besedu s žáky. Má proslov a potom dá prostor pro otázky. Zvedne se Billy a říká: Mám 3 otázky:
1.Proč je Amerika zadlužená?
2.Nebyla Hirošima největším zvěrstvem v dějinách?
3.Kdy stáhnete vojáky z Iráku?
Ale vtom zazvoní a žáci se rozprchnou.Po přestávce se zase sejdou a Bush zase dá prostor pro otázky a zvedne se Tommy a říká: Mám 5 otázek:
1.Proč je Amerika zadlužená?
2.Nebyla Hirošima největším zvěrstvem v dějinách?
3.Kdy stáhnete vojáky z Iráku?
4.Proč zvonilo na přestávku o 10 minut dřív?
5.Kde je Billy?

 

Když pláčeš, každý je lhostejný k tvým slzám.
Když jsi šťastný, nikdo si nevšímá tvého úsměvu.
Když tě bolí srdíčko, není kdo by si tvé bolesti všiml.
Ale zkus si prdnout...!!! :-)))

 

Počítačová konzultantka pomáhá pracovníkovi se zabezpečením
jeho PC a ptá se, jaké si přeje nastavit uživatelské heslo.
Pracovník ji chce přivést do rozpaků a odpoví “PENIS”.
S konzultantkou to ani nehne a heslo zapíše. Po chvíli se
však skolí smíchy, když počítač odpoví:
“Pro nedostatečnou délku zadejte jiné heslo!”

Vtipy na 20. února

U soudu:

Obžalovaný, proč vy takový vzdělaný člověk, doktor jste zabil tu ženu?
Ctihodnosti, já jsem gynekolog a ten osudný den jsem měl 24 hodinovou službu. Provedl jsem 20 vyšetření a 4 potraty. Potom mě požádal kolega, jestli bych za něj nevzal službu a tak jsem pracoval ještě dalších 12 hodin. Po 36 hodinách práce se vracím domů.
Na ulici mě náhle zastavila prostitutka a povídá: ˝Když mi dáš 500 Kč, tak ti ji ukážu.˝
No nezabil byste ji?

 

Ženská měla v posteli milence, když v tom slyší, jak na příjezdové cestě chrastí štěrk pod koly manželova automobilu. Nezpanikařila a rychle vymyslela řešení - postavila chlapa do kouta, řekla mu, aby se ani nehnul, namazala ho dětským olejem a posypala alabastrovým práškem. Když se manžel podivoval, co to je, povídá mu:"Drahý, to je socha. Stejnou si koupili Novákovi naproti přes ulici a mě se tak líbíla, že jsem si řekla, že si ji koupíme taky." Tím debata skončila a o soše už nepadlo ani slovo, ani když šli večer spát. Ale chvilku po tom, co manželka usnula, se chlápek zvednul, odešel do kuchyně a vrátil se se sendvičem a sklenicí mléka. Otočil se k soše a povídá:"Tu máte, vemte si. Já tuhle stál u Nováků tři dny v pozoru jako idiot a nedali mi ani sklenici vody."

 

Policajt na koni čeká na semaforu a vedle něho stojí chlapeček na kole.
Policajt: "Máš krásný kolo! To ti přinesl Ježíšek?
Chlapeček: "Ano"
Policajt: "Příští rok řekni Ježíškovi, aby Ti přinesl taky světla...."
Chlapeček: "Pěkný kůň! Toho ti přinesl Ježíšek?"
Policajt: "Ano"
Chlapeček: "Příští rok řekni Ježíškovi, aby tomu koňovi dal čuráka zespodu
a ne na záda"..

 

Přijede Francek s manželkou do Brna a ta ho v ho Keymarketu ukecá, aby jí koupil novou ledničku. "Tož mi kurva jednu tu kalexku honem zabaltě, bo mi kurva ujede vlak." "Vy jste z Ostravy, že?" ptá se prodavač. "Jak stě to poznal?" "No, podle té kurvy." Francek se otočí na ženu a povídá. "Vidíš, stará, já sem ti to povidal, zustaň doma, bo kurva zrobiš ňaku ostudu."

Vtipy na 19. února

Obchodníci Rus, Kanaďan a Texasan se vydají na Aljašku na lov medvědů. V horské chatě Rusprůvodce jim radí jak lovit medvědy, jakou vzít pušku a jakým směrem se vydat...
Texasan ho přeruší:˝Samí kecy, radši mi ukaž, kde jsou ty nejzlejší a nejstrašnější medvědi.˝
Rus mu ukáže na sever a povídá: ˝Ale jestli tam jdeš bez pušky, tak seš mrtvej!˝
Texasan vyběhne z chaty. Rus a Kanaďan u okénka pozorují. Za chvíli slyší dusot a vidí jak se texasan řítí k chatě a za ním rozzuřený medvěd. Vběhne do chaty, medvěd za ním, texasan vyběhne ven, zabouchne dveře, běží zpátky a křičí: ˝Tak ho zatím stáhněte, já běžím pro dalšího.”

 

Před pár set lety se papež rozhodl, že vypudí Židy z Říma. Těm se to samozřejmě nelíbilo a strhlo se veliké pozdvižení. Nakonec tedy papež nabídl ústupek - uskuteční se zástupcem židovské komunity náboženskou diskusi a pokud bude poražen, Židi mohou zůstat. Jenže nikomu se do diskuse s papežem nechtělo, tak nakonec přesvědčili starého Mojšeho, který celý život strávil uklízením ulic a tak vlastně neměl co ztratit. Mojše měl jen jednu podmínku - během svého života toho moc nenamluvil, protože se s ním málokdo vůbec bavil, a tak chtěl, aby se ona náboženská debata odehrála mlčky. Papež nakonec souhlasil. Nadešel onen velký den. Mojše sedí naproti papežovi u velikého stolu. Za naprostého ticha papež po minutě vztyčí ruku se třemi zdviženými prsty. Mojše se na něj podívá a zvdihne jeden prst. Papež poté naznačí rukou kruh okolo hlavy. Mojše ukáže na zem, kde sedí. Papež pak vytáhne hostii a láhev mešního vína, Mojše odpoví tak, že vytáhne jablko. Pak se najednou papež postavil a říká: "Vzdávám to, ten muž je příliš chytrý. Židi mohou zůstat." O půl hodinky později se kardinálové shromáždili u papeže a chtěli slyšet vysvětlení. Svatý Otec povídá: "Nejdříve jsem ukázal tři prsty na znamení Svaté Trojice. On odpověděl jedním prstem, symbolizujícím jednoho Boha, který zůstal našim vírám společný. Tak jsem mu ukázal kolem nás, že Bůh je všude, ale on ukázal na zem, že Bůh je také přímo s námi. Vytáhl jsem hostii a víno, abych naznačil, že Bůh nám odpouští naše hříchy. A on zas vytáhl jablko, aby mi připomenul prvotní hřích. Měl zkrátka odpověď na všechno. Co jsem měl dělat?" Mezitím se Židé shromáždili kolem Mojšeho a ptají se ho, co se vlastně stalo. "Nejdřív mi ukázal, že máme tři dny na to, abysme vypadli, tak jsem mu dal najevo, že ani jeden z nás se odtud nehne. Pak ukázal, že celé tohle město od nás chce vyčistit a já mu ukázal, že hodláme zůstat právě a přesně tady, kde jsme doma." "A co potom?" "Já nevím. On si vytáhl svoji svačinu, tak jsem si taky vytáhl svoji."

 

Prijde manžel domù a žena se hned zeptá:
"Koupil jsi chleba?", na což manžel odpoví:
"Chleba, nákupy, to není chlapská práce"
"Tak se svlíkni a pojď dělat chlapskou práci".
Manžel: "Ježíši, ty vùbec nerozumíš srandě, dej mi tu tašku!"

 

Jedou dvě kamarádky v autě a jedna z nich povídá:
"Radši zpomal, tady bývá policejní radar."
Druhá zpomalí, ale za chvíli za nimi vyrazí policejní auto a zastaví je.
"Co se děje? Já jsem přece nejela rychle!" brání se řidička.
"To máte pravdu, madam. Tu červenou jste projela jenom třicítkou."

Chyba nebo zkušenost

Všichni chybujeme a většinou se sami na sebe za ty chyby zlobíme. Chyby vnímáme jako nějaké nedopatření, jako něco, co by se dít nemělo, něco, co signalizuje selhání a neznalost. Možná, že tenhle pocit jsme získali ve škole. Škola tak chyby opravdu hodnotí. Ve škole když uděláte chybu, znamená že jste něco nepochopili nebo se nenaučili. Škola je ale specifická tím, že předem víte, z čeho vás budou zkoušet. Nejdřív látku vysvětlí, teprve pak vás z ní vyzkouší.

V životě je to jinak: nikdo vám předem neřekne, jaké zkoušky a testy vás čekají, takže se nemůžete dost dobře připravit. Navíc životní lekce nejsou jen o tom, naučit se něco, ale také o prožití a pochopení. Některé věci se prostě natrénovat nedají. Když se rozhodnete mít dítě, jak se chcete připravit a „naučit" na všechny situace, které vás čekají? To prostě nejde. Řešíte problémy tehdy, když přijdou, nejlépe, jak v dané chvíli umíte a když uděláte chybu, je to prostě signál. Považovat ji za selhání znamená sám sobě snižovat sebevědomí a brát chuť něco dalšího zkoušet.

Nejlepší způsob, jak se vyhnout chybě, je nic nedělat nebo dělat jen to, v čem jsem si jistý a nemít na sebe příliš vysoké nároky. Jenže to taky znamená, že se budete pohybovat v určitých mantinelech. Když se neodvážíte ničeho nového a neznámého, tak nic výjimečného nezažijete a nedokážete.

 Ale co takhle se podívat na chyby trochu jinak: jako na zdroj poznání a způsob učení? Protože právě to chyby jsou. Říká se přece, že chybami se člověk učí.

Malé děti to vůbec neřeší. Stokrát spadnou a stejně zase vstanou, dokud se nenaučí chodit. S jejich sebevědomím to nic nedělá, nijak nespojují nepovedenou akci se svojí vlastní hodnotou. Ale fakt je, že my je také hodnotíme úplně jinak než starší děti. Když se našemu mrňouskovi povede říct nějaké slovo nebo ujít tři kroky bez pádu, jásáme nad tím a chválíme ho. Když o pár let později udělá v domácím úkole čtyři chyby, nezabýváme se tím, že toho tolik zvládl udělat správně, ale vypíchneme ty chyby a za ty ho pokáráme.

Někdy si říkám, jak jsou ty děti odolné, když zvládnou fungovat a dokonce i být šťastné v prostředí, kde jsou tak často hodnocené a kritizované.

Vtipy na 18. února

Zezadu autobusu: "Ty s tim dneska jedeš jak s hnojem!"

Zepředu od řidiče: "Co naložim, to vezu."

 

 

 

 

 

Víte proč je nejprodávanější hudební deskou v ČR deska Evy a Vaška? -Protože si to důchodci neumí vypálit.

 

 

 

 

 

 

Jednou přišli za jedním soudcem, aby také přispěl deseti dolary na pohřeb místního právníka. Soudce vytáhl stovku a povídá:

"Tu máte, pohřběte jich deset."

 

 

 

 

 

 

Franta se vrací ráno domů. Otevře dveře a "bác" – dostane válečkem po hlavě. Když se probírá z mrákot, první slova, která slyší jsou: "Františku, odpusť mě to, já úplně zapomněla, že máš noční."

 

Na ostrově kanibalů ztroskotá Rus, Číňan a Čech.
Příjde za nima šaman a říká: "Jsme kanibalové, ušetřím váš život jen pod jednou podmínkou. Na měsíc vás zavřu do chýše se dvěma skleněnými koulemi a když mi s těma koulema ukážete něco, co jsem ještě neviděl, tak vás nesežerem."
Za týden příjde šaman do chýše k Rusovi. Ten sedí v prostřed a nad hlavou se mu ty koule vznášejí. A šaman rekne: "To jsem viděl, do kotle!"
Tak jde do chýše za Číňanem, ten sedí a skleněné koule létají po celé chýši a šaman řekne: "To jsem taky viděl, do kotle!"
A tak dojde do chýše k Čechovi, otevře dveře a říká: "Ty vole, tak to jsem ješte v životě neviděl, ten debil jednu ztratil a druhou rozbil..."

Vtipy na 17. února

Na automatu na prezervativy je nápis: "Naše výrobky byly testovány renomovanou britskou společností."

Pod to někdo připsal: "To byl Titanic taky!"

 

 

 

 

Vnouček křičí: "Babi, babi! Jedem koupit video!"

Babička odpovídá: "Kupte si co chcete, já to krmit nebudu!"

 

 

 

 

Před zřícením letadla požádá pilot letušku, aby pasažérům šetrně oznámila blížící se katastrofu.

Letuška je tedy osloví: "Vážení cestující, vytáhněte si prosím své pasy a nalistujte si stránku se svými osobními údaji a fotkou."

Všichni to udělají.

"Nyní tuto sránku vytrhněte, srolujte ji do ruličky a strčte si ji do zadku."

"K čemu nám tohle může být dobrý!?"

"Vám k ničemu, ale záchranářům, kteří čekají dole, to hodně pomůže s identifikací vašich těl."

 

 

 

"Haló?"

"Promiňte, je to číslo devět, tři, čtyři, tři, sedm, sedm, dva, pět, dva?"

"Ne, ano, ano, ne, ano, ne, ne, ano, ne!"

  

 

Ztroskotá loď a moře na ostrov vyvrhne Čecha, Američana a Rusa.

Do půl hodiny se objeví smečka lidojedů a všechny tři odvedou do tábora. Tam jim náčelník říká lámanou francouzštinou, že se bude snažit jim pobyt zpříjemnit zvyklostmi moderní civilizace, takže budou popraveni v abecedním pořadí na moderním přístroji. S těmi slovy strhne velkou plachtu a odhalí zarezlou gilotinu.

Američan poklekne, prostrčí hlavu otvorem, cvak, gilotina sjede dolů a zarazí se jen kousíček nad krkem. Vytáhnou ho zpod gilotiny a náčelník říká, že Bohové se slitovali a on jejich přání respektuje a splní onomu muži tři přání. Američan nelení a požádá o loď, pár veslařů a kufr perel. Je mu vyhověno. Pak přijde na řadu Čech. Také má štěstí a gilotina se zarazí těsně nad ním. I on má nárok na splnění tří přání:

"Tak zaprvé bych taky chtěl loď. Zadruhé šest veslařů na ni. Za zatřetí, nemáte tu desítku klíč? Já bych vám tu gilotinu spravil."

 

Vtipy na 16. února

Na dalekém severu žili tři Eskymáci a jednou se začali dohadovat, kdo z nich má studenější iglú.

Šli k prvnímu a ten povídá: "Sledujte tohle!" Nato vytáhl z kabátu termosku s kávou a obrátil ji dnem vzhůru. Na zem dopadl hnědý rampouch.

Druhý povídá: "No, ujde to, ale nic moc. Jdem ke mně."

Přejdou do druhého iglú a on povídá: "Koukejte se na tohle!" Pak chvilku zadrží dech, pomalu začne vydechovat a před pusou se mu z páry okamžitě dělají sněhové vločky.

Třetí povídá: "To je nuda, u mne poznáte, co je to pořádná zima."

Přejdou do třetího iglú, usadí se na kožešinách a ti dva koukají, co bude. Třetí rozhrne hromadu kožešin, které tvoří postel, a mezi nimi leží několik ledových kuliček. On jednu sebere, dá ji nad plamen svíčky a po dvou vteřinách se ozve: "Prrrdddd!"

 

 

 

 

Manželé hrají golf. Při jednom odpalu proletí míček sklem terasy přilehlého domu. Manželé, vědomi si viny, beží ihned tím směrem a jdou se omluvit majiteli. Volají, ale nikdo neodpovídá. Dívají se tedy rozbitou terasou do domu a vedle rozbité krásné láhve vidí stát muže s turbanem na hlavě.

"Jste majitelem domu?" ptá se ho manžel.

Muž chvíli hledí na pár a potom odpoví: "Ne, já jsem byl 1000 let uvězněn v této láhvi a někdo hrál na golfovém hřišti, lahev rozbil a mě osvobodil."

Manžel: "Óóó, potom jste tedy džin z té láhve!"

"Zcela správně. Splním vám dvě přání, třetí bych si nechal pro sebe!"

Manžel si tedy rychle přeje: "Super! Takže já bych chtěl plat 1 000 000 Eur ročně!"

"Splněno! A druhé přání?"

Manželka: "Abychom měli stále na stole jen nejlepší jídla a nápoje!"

"Zajisté!!! No a teď moje přání," na to džin. "1000 let jsem byl uvězněn v láhvi a neměl žádnou ženu. Přál bych si teď užít zbytek dne s vaší ženou!"

Manželé rozpačitě souhlasili, on šel zpět na golfové hřiště, ona s duchem do ložnice.

Když mu příjemně uběhl zbytek dne, ptá se džin ženy: "Jak starý je tvůj manžel?"

"37," ona na to.

"Zajímavé," odvětí muž "a to ještě věří na džiny z láhve?"

 

  

Jedou manželé s dětmi na výlet a dojedou k zátarasu, kde je zastaví policajt. Ten říká řidiči, že tam dál je strašná bouračka, spousta krve, volně pohozené ruce, nohy, hlavy bez těl, prostě masakr.

Řidič koukne na rodinku do vozu a všichni jemně přikývnou. Kývne tedy na policajta a říká: "Tak dva dospělý a dva dětský."

Světlo v zimě

Zima na nás občas působí depresivně. Brzo se stmívá, z přírody vymizely barvy, cítíme se unavení a ospalí. Chybí nám světlo a možná i vitamíny. Proto je možná konec zimy a předjaří dobou, kdy se cítíme nejhůř, vymýšlíme různé očistné a vitamínové kůry a těšíme se na jaro. Není to jen záležitost dnešní doby, platilo to i dřív, možná ještě víc než dnes, protože dřív lidé neměli žárovky, zářivky, počítače, televize, osvětlovací LED moduly a další zařízení, díky kterým si můžeme prodloužit den a získat více toho světla, které nám v zimě chybí.

Otázka je, jestli se podřídit tomu, co si žádá tělo a dopřát mu víc odpočinku, nebo se nutit k výkonnosti a hledat k tomu všechny možné prostředky.

Nejvyšší hodnotou je prý zdraví, takže bychom měli dát na signály našeho těla a dát si pohov. Jenže požadavky našeho okolí, práce, kolegů a rodiny jsou prakticky nekonečné a když budeme odpočívat, nezbavíme se pocitu, že se flákáme. Naše doba staví vysoko na piedestal výkonnost a pracovitost, navíc na naší práci často závisí i ostatní lidé, které nechceme nechat ve štychu. V neposlední řadě je  to i o penězích – při práci vyděláváme, při odpočinku ne.

Takže svítíme, pracujeme dlouho do noci, přehlížíme signály únavy a přepracování a na zdraví si vzpomeneme obvykle jen tehdy, když nás to zdraví opouští. Přemýšlím, co s tím, je to i můj problém. Když se večer usadím u počítače, zaberu se do práce (nebo zábavy) a nevím, kdy přestat. Není to tak úplně správné, ale když mě to s tím počítačem tak baví!

Vynálezcem programování byla žena

Programátoři jsou většinou muži. Nevím proč, ale určitě to nebude proto, že by na to ženy neměly dost inteligence. Nakonec vynálezkyní strojového programování byla žena, anglická matematička Augusta Ada King. Vzhledem k tomu, že to bylo v 19. století, tak se nejednalo o počítač v tom smyslu, jak ho známe my, ale mechanický stroj Charlese Babbage.

Byl po ní také pojmenován pogramovací jazyk Ada, ale to bylo až v 70. letech minulého století. Od té doby vznikla celá řada programovacích jazyků. Programovací jazyk je jakýmsi mezistupněm mezi kódy, které používá počítač, a lidskou řečí. Požadavky na počítače jsou velmi rozmanité, stejně tak rozmanité jsou i programovací jazyky.

Kdybych se dneska rozhodovala o svém budoucím povolání, nejspíš bych uvažovala i o programování. Líbí se mi přesnost a exaktnost, která je s programováním spojená. Jazyky pro programování Java, php, C++ a další jsou pro mě synonymem abstrakce. Určitě by to vyžadovalo spoustu učení a práce, ale zase to znamená, že to nemůže dělat každý a že dobrý programátor je cenným zaměstnancem, což je na dnešním nejistém pracovním trhu velké plus.

Nám, ženám a holkám, se do IT prostředí většinou moc nechce. Programátoři bývají sice mimořádně inteligentní, ale na druhou stranu s nimi není vždycky jednoduché vyjít a někdy špatně snáší, když jim do jejich světa zasahuje „pouhá“ žena. Přitom ženské kvality v oblasti programování mohou velmi pomoci. Schopnost komunikovat, pochopit druhou stranu, poznat, co skutečně potřebuje, to může být pro zákazníka mnohem větší plus, než geniální programátor, který začne pracovat na programu podle svých představ bez toho, aby pochopil, co zákazník chce a jací budou budoucí uživatelé programu.

Předjarní úklid – v bytě, na těle i na duši

Až s jarem přijde sluníčko a zasvítí nám do oken, určitě budeme chtít, aby náš domov byl hezký a čistý. Proto se pouštíme do jarního úklidu, smýčíme kouty, blýskáme okna, nakupujeme prostředky na čištění odpadu, vyhazujeme dlouho nenošené oblečení a vůbec se snažíme připravit se na jaro a na velikonce.

Možná by si úklid zasloužil i počítač. Taky v něm máte spoustu souborů, které už nejsou aktuální, spoustu starých emailů, rozpracovaných a odložených projektů, dočasných složek a podobně. Chaos v počítači je stresující a brzdí v práci. Mě tedy vždycky hrozně štve, když něco hledám a nemůžu najít. Naštěstí se mi to nestává tak často, ale občas se tomu nevyhnu.

Kromě toho je to taky dobrá doba na úklid ve svém těle, jistě není náhodou, že právě v předjaří dodržovaly a dodržují období půstu. I dnes je to období, kdy se prodávají očistné čaje a kúry, protože cítíme, že i tělo potřebuje nějakou tu očistu a jarní úklid.

Uklidit si na duši, to je složitější. Pokud nejste věřící, tak třeba na žádnou duši ani nevěříte, ale všichni víme, že máme uvnitř něco, co z nás dělá člověka, jakým jsme. Chaos, který máme v sobě, je ale mnohem víc obtěžující, než cokoliv, co je kolem. Jenže pokud víme, jak uklidit kolem sebe, většinou to neumíme udělat pořádek ve svém nitru. A co víc, neřešíme to. Nepořádek v našem nitru není na první pohled vidět. Protože kdo má chaos v sobě, šíří ho i kolem sebe. Takže vlastně

Vtipy na 15. února

Policista zastavil rychle jedoucího řidiče. Následoval tento dialog:

Policista: Můžete mi ukázat řidičák?

Řidič: Nemám, Sebrali jste mi ho kvůli opakovaným přestupkům.

Policista: Tak mi ukažte osvědčení o technickém průkazu.

Řidič: To není moje auto, já ho ukrad.

Policista: Auto je kradené?!

Řidič: Jistě. Ale teď mě napadá, že jsem ten techničák zahlédl ve skřínce, když jsem si tam dával pistoli.

Policista: Ve skřínce je pistole?

Řidič: Ano. Dal jsem ji tam, když jsem pistolí zastřelil majitelku vozu a mrtvolu nacpal do kufru.

Policista: Tady je MRTVOLA nacpaná v KUFRU?

Řidič: Ano, prosím.

Když to slyšel, policista zavolal kapitána. Policie brzy obklíčila auto a napjatou situaci přišel vyřešit sám kapitán.

Kapitán: Pane, můžete mi ukázat řidičský průkaz?

Řidič: Jistě. Tady ho máte. Je platný.

Byl platný.

Kapitán: Čí je to auto?

Řidič: Moje, prosím. Tady máte malý techničák.

Bylo to jeho auto.

Kapitán: Mohl byste pomalu otevřít skřínku v palubní desce, abych sepodíval, jestli v ní není pistole?

Řidič: Rád, ale žádnou pistoli v ní nemám.

Skutečně, ve skřínce nic nebylo.

Kapitán: Nevadilo by vám otevřít kufr?

Mám hlášení, že je v něm mrtvola.

Řidič: Bez problému. 

Kufr otevřen, žádné tělo.

Kapitán: Tak tohle nechápu. Policista který vás stavěl hlásil, že nemáte řidičák, že jste ukradl auto, že máte ve skřínce pistoli a že v kufru máte mrtvolu.

Řidič: Ach jo. Chtěl bych se vsadit, že ten prolhanej parchant vám taky nakecal, že jsem jel moc rychle?

 

 

 

 

 

Vtipy o MNV a JZD

Autenticky výtah ze zápisu MNV a JZD, ať žijí 50-tá léta,

Industrializace našeho venkova.

Žádám o přidělení krávy, která je březí po předsedovi, který

se odstěhoval.

Kdo nemá ještě orazítkovaná vejce, nechť tak učiní nebo mu

propadnou.

Moje žena utrpěla zranění následkem švihnutí ocasu do oka.

Vážení zemědělci, dostavte se všichni ke škole, kde se bude

vykupovat semeno, pytlíky si označte, aby nedošlo k záměně.

Dne 17. t.m. bude proveden soupis prasat,dostavte se všichni včas.

V kulturním domě se staví kamna, žádáme občany o brigádu, trouby

jsou na MNV.

Upozorňujeme na setí jařin. Kdo je osel, ať se přihlásí.

Předseda telefonuje zootechnikovi: "Chcípl nám vůl, máme koupit

nového nebo počkat na tebe?"

V otázce prodeje se ženou souhlasím, můžete si pro tu svini přijet

kdykoliv.

Výzva k občanům: "Vybírá se poplatek za plemenného býka a za

kominíka."

Žádám vás o povolení přestavby stodoly na bytovku a to tak, že

předek nechám stát a hýbat budu jenom zadkem.

Žádám o poukaz na therový papír, důvod: prší mi na kozy.

Občan, který ukradl v drůbežárně vejce, bude za ně popotahován až

před MNV.

Upozorňujeme družstevníky, že již třetí den je na návsi fůra hnoje.

Nebude-li odstraněna, vloží se do toho národní výbor.

Exekuce nemohla býti provedena, poplatnice má jen dvě kozy a na ty

si nedá sáhnout.

Prosím, abych byla ve své věci uspokojena, jinak se obrátím na

veřejnost.

Závěrem schůze bych chtěl vyzvednout s.Malou za mléko a s. Vorla

za vejce.

Soudruzi, co je s mojí žádostí, je 18. a já jsem to ještě

nedostala.

Ten úředník co zamítl moji žádost, by měl jít spát ke mně, aby

poznal,jak mám vlhkou díru.

Nedostanu-li povolení na tu mříž, jsem nucen přeříznout starou.

Kdo má ještě zájem o nové brambory, dostaví se na pole, kde mu

bude nakopáno přímo do pytle.

 

 

Ptá se Pepíček na ulici starší paní: "Prosím vás, nevíte, kde je tady erotický salon?"

Paní se na něj přísně podívá a místo odpovědi mu vrazí pohlavek.

Pepíček jde dál, uvidí policistu a zeptá se ho: "Prosím vás, nevíte, kde je tady erotický salon?"

Policista mu místo odpovědi jednu vlepí a pošle ho domů.

Pepíček tedy přijde domů a říká: "Poslouchej, tati, dojdi si pro ten zapomenutej deštník sám!"

Vtipy na 14. února

Místní opilec přijde do hospody s úsměvem od ucha k uchu.

Hospodský: ˝Ty jsi dnes nějaký veselý. Copak se stalo?˝

Opilec: ˝Tak to si poslechni.

Víš, že bydlím blízko trati, že? Tak když jsem šel včera večer domů, uviděl jsem, že na kolejích leží přivázaná mladá holka - prostě jako v nějakém filmu.

Spěchal jsem k ní, přeřezal provazy a vzal jsem ji k sobě domů. A abych to zbytečně neprodlužoval: prostě jsem si s ní pěkně užil. Souložili jsme celou noc. Vyzkoušeli jsme všechny místnosti v baráku a vyzkoušeli jsme všechny možné polohy.

Hospodský: ˝To je fantastické. Tos teda měl štěstí. A byla hezká?˝

Opilec: ˝To nevím. Hlavu jsem nenašel.

 

 

Sedí doktor v ordinaci a Bůh se ho ptá: Proč kouříš v pracovní době???

Doktor: Všichni doktoři kouří v pracovní době.

Bůh: Proč piješ v pracovní době???

Doktor: Všichni doktoři pijou v pracovní době.

Bůh: A proč souložíš s pacientkama v pracovní době???

Doktor: Všichni doktoři souloží s pacientkama.

Bůh: Ale ty jseš ZVĚROLÉKAŘ!!!

 

 

 

Byl jsem ředitelem jednoho velkého koncernového podniku. Kávu mi vařila sličná sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 613. Jednou za mnou přišli, abych zaplatil 5000 Kčs na pohřeb člena ÚV KSČ. Řekl jsem, že za 5000 Kčs pohřbím celý ÚV sám.

Od té doby jsem pracoval jako ředitel malého podniku. Kávu mi vařila stará sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 603. Jednou mi vyčetli, že jsem nebyl na poslední schůzi KSČ. Řekl jsem, že kdybych věděl, že je opravdu poslední, přišel bych i s transparentem.

Od té doby jsem dělal mistra. Do práce jsem jezdil vlastním autem, kávu jsem si dělal sám. Na zdi jsem měl obraz Husáka a Lollobrigidy. Řekli mi, abych tu kurvu sundal. Sundal jsem Husáka a od té doby jsem pracoval ve výkopu.

Do práce jsem jezdil na kole a kávu si nosil v termosce. Když jsem kopal, přišli za mnou, abych si uklidil kolo, že pojede sovětská delegace. Řekl jsem, že kolo mám zamčené a pojištěné.

A od té doby jsem nezaměstnaný.

Vtipy na 13. února

Pan Kraus a pan Blum, filmoví scénáristi, diskutují o svém psychoanalytikovi, doktoru Tautermanovi.
"Nikdy ho nic nevyvede z míry, jeho vyrovnanost je buď strojená, nebo přímo nelidská," naříká Kraus.
"Ani mně se nikdy nepodařilo mu říci něco překvapivého," souhlasí Blum.
A jak tak přemýšlejí, přijdou na nápad, jinak by to ani nebyli scénáristi.
"Vymyslíme děsivý sen," kuje pikle Kraus, "a já mu ho řeknu až tam půjdu v poledne, a oni mu to řeknou, až tam půjdou ve čtyři!"
A s velkým gustem a chechotem začínají plnit svůj pekelný plán. Nahý chlapec ... v zelené gondole ... podjíždí pod gotickým obloukem ... tu náhle do gondoly skáče zarostlý válečník ... přilbice ... v ruce kyj ... v druhé ruce syčící had ... z okna nad obloukem ženský hlas ... Já nebohá!... násilník!... had! ... válečník se něžně přibližuje ... z kyje se stává ratolest ... z hada se stává ... sen náhle končí!
"To je nářez!" blaženě chroptí Kraus.
"A jsem žádostiv vidět Tautermana, až totéž uslyší podruhé!" sténá Blum. A skutečně, druhý den v poledne u psychoanalytika Tautermana Kraus ze sebe sotva vyráží děsivý sen. A ve čtyři hodiny Blum, celý zpocený, roztřeseně převypráví Tautermanovi némlich to samé. Po očku psychoanalytika pozoruje. Ten velmi zpozorní a po chvíli zadumaně praví:
"Ten sen ... ten sen ... zvláštní ... velmi zvláštní ... ohromně zajímavé! To je dnes již potřetí, co slyším tentýž sen!"

 

"Otče, přišel notář, prý chceš sepsat poslední vůli."
"Ano, ale neříkej to tak nahlas, maminka by zase jako posledně začala nehorázně utrácet za černé šaty."

 

Potkají se dva policajti, jeden z nich je smutný. Ten druhý se ho ptá, co je.
"Ále, manželka je v agonii."
Ten druhý:
"No, snad jí vyjde počasí."

 

Blondýnka si v letadle sedne k oknu. Za chvilku přijde takový fešácký chlapík a říká:
"Promiňte slečno, ale toto sedadlo je moje...."
Blondýnka na to:
"Dej si odpich mladej, takový blbý finty znám, tak neotravuj!!!"
Chlapík pokrčí rameny a prohodí:
"No tak si s tím Boeingem startuj sama!!!"