Vtipy na 4. ledna

Jednoho dne si takhle guvernér státu Florida jede podél řeky a uvidí dva bělochy, jak za sebou na člunu táhnou černocha na jakýchsi lyžích. Zastaví auto a signalizuje, aby zastavil. Když loďka přirazí ke břehu, začne hochům vykládat, jak je podle něho skvělé, že se černí a bílí učí spolu tak dobře vycházet. Když odjede, hoši s člunem odstartují a jeden druhému povídá: „Guvernér je určitě prima chlap, ale o lovu na aligátory nemá ani páru.“

 

Čech, Američan a Němec se sejdou v nebi a povídají si, kdo z nich umřel horší smrtí.
Američan: "Jo, to náš táta koupil tryskáč a jak s ním neuměl pořádně lítat, tak ho otočil proti zemi a byli jsme na kaši."
Němec: "To můj táta koupil porsche a nějak to nezvládl a tak jsme vlítli do skály a byli jsme taky hned mrtví."
Čech: "To náš táta koupil kolo a pak jsme pomřeli hlady."

 

Hádají se Marx, Engels a Lenin, zda je lepší manželka nebo milenka.
Zásadně manželka, říká Marx. Aby mohl člověk dělat revoluci, potřebuje mít jisté zázemí.
Manželství je buržoazní přežitek. Jedině nejistota s milenkou udrží revolučního ducha v pohotovosti, tvrdí Engels.
Co ty o tom soudíš, Lenine?
No, nejlepší je mít manželku i milenku.
Manželka si myslí, že jsi u milenky, milenka si myslí, že jsi u manželky a ty můžeš být v knihovně a učit se, učit se, učit se.

Vtipy na 3. ledna

Jede v tramvaji jeptiška a na jedné zastávce nastoupí pán farář. Má ruku v sádře a tak se ho jeptiška ptá: "Copak sa vám stalo, pane faráři?" "Ále, upadl jsem ve vaně", odpovídá farář. V tramvaji jedou také dva pankáči a jeden se ptá toho druhýho: "Hele vole, copak je to vana?" "Já nevím, vole", odpovídá ten druhý, "Copak jsem katolík?"

 Jednou pozdě v noci se opilec chlubí kamarádovi novým bytem. Když vejdou do obývaku, kamarád si všimne velkého mosazného gongu. "Na co máš ten gong?" Zeptal se zvědavě. "To není gong, to jsou mluvící hodiny. "Mluvící hodiny?" diví se kamarád. "A jak fungujou?" "Sleduj." vezme palici a vší silou praští do gongu. Ten se samozřejmě rozezvučí na celý panelák. Na to se z vedlejšího bytu ozve: "Ty ses snad posral, debile, jsou tři hodiny ráno!!!"

 

Dobrý den, pane učiteli, jmenuji se Voříšek ..
Voříšek, Voříšek. Ano, už si vzpomínám. Největší uličník na škole. Předpovídal jsem vám, že špatně skončíte. Co potřebujete?
Přišel jsem požádat o ruku vaši dceru.

 

Jede chlap metrem v hrozné tlačenici, před ním stojí žena. V tom ten chlap povídá: „Promiňte paní, to není to, co si myslíte. Já mám malou vejplatu a dostávám to v mincích zabalených do válečku. A ten sem si dal před cestou do kapsy...“
V další stanici se na muže obrátí ta žena a prohlásí: „Vážený pane, to, že máte malou vejplatu, vám věřím. Že ji dostáváte v mincích, vám taky věřím. Ale to, že vám mezi Václavákem a Karlovým náměstím přidali, to vám teda nesežeru!!!"

Vtipy na 2. ledna

Jeden muž měl rád tři ženy a nemohl se rozhodnut, se kterou se má oženit. Tak dal každé 5000 dolarů, aby s nimi udělali,co uznají za nejlepší. První si nakoupila šaty, kosmetiku, šperky a praví: "Udělala jsem,drahý, vše pro to, aby jsi měl tu nejkrásnější ženu". Druhá nakoupila věci pro něho: Oblečení, sportovní potřeby, nápojové soupravy do baru atd. "To proto, drahý, aby jsi věděl, jak na tebe myslím". Třetí vrhla peníze do podnikání a po krátké době přinesla zpět 10 tisic. "Aby si viděl, jak jsem šikovná". I zamyslel se muž a nakonec si vybral tu s největšíma kozama.

 

Do firmy přijde instalatér opravit záchod. Vejde do kanceláře a ptá se sekretářky: "Kde je ten hajzl?" Sekretářka nesměle odpovídá: " Pan ředitel je právě na obědě." "Ale, vy jste me špatně pochopila, já myslím ty dvě nuly!" "Tak náměstkové jsou na poradě." "Ale pani zlatá, já se Vás ptám na to, kde se dělá hovno!" "Tak příprava výroby je o poschodí níže."

 

U jedné paní zazvoní telefon ..... zvedne ho a ze sluchátka se ozve: To snad není možné, já vyhrál ve sportce vezmeš si mne ?
A pani odpoví: Ano jistě samozřejmě . . . . . a kdo volá?

Vtipy na 1. ledna

Potkají se dva kamarádi:

Jak se máš? Co děláš?
Prodávám nábytek.
To je dobrý a jak to jde?
Jde to výborně, už mám doma jenom věšák.
 

Pán vejde do obchodu a nezavře za sebou dveře.

Vy doma nemáte dveře? houkne na něj prodavačka.
Jo, mám a takovou semetriku mám doma taky. 

 "Sire, dovoluji si Vás upozornit, že je dnes venku velice hezky. Mám Vám přinést toaletní papír?"
"Jean, vysvětlete mi, jakou to má souvislost?"
"říkal jste přece, že se jednoho krásného dne z těch mých otázek poserete."

 "Ahoj, Kláro! Poslední dobou jsem děsně zapomnětlivý, zvlášť, když piji. Včera na mejdanu jsem se tě ptal, jestli bys se mnou nejela na víkend na chatu, ale zapomněl jsem, jestli jsi řekla ano nebo ne."
Odpověď: "Ahoj Tomáši. Taky hrozně zapomínám. Pamatuju si, ze jsem včera někoho poslala do prdele, ale ráno jsem si nepamatovala, koho."

"Já bohužel nemohu zaplatit tento měsíc za byt." - "Minulý měsíc jste říkal totéž!" - "A nedodržel jsem snad slovo?"

Ptá se mistr podřízeného: "Máš rád teplé pivo a zpocené ženské?" - "Ne." - "Máš tedy letos dovolenou až v listopadu!"

Rodinné stříbro

Jaké je vaše rodinné stříbro? Dříve to bývaly stříbrné příbory a talíře. Servírovat na stříbře mělo i svůj praktický účel, prý omezuje růst škodlivých choroboplodných zárodků. Jak to ale naši předci mohli  vědět, to netuším. Spíš to možná bylo tím, že množství materiálů, vhodných na výrobu příbora nebylo až tak velké. Když vynecháte tu kvalitní nerezavějící ocel, ze které se dělají příbory dnes, tak vám toho asi moc nezbyde. Dřevo? Keramika? Železo?

Takové stříbrné příbory musely být dost drahé, to by byly i dnes, i když si oproti minulým staletím žijeme docela v luxusu. Není divu, že při požárech a podobných neštěstích se zachraňovalo to, co bylo cenné. Rodinné stříbro.

Co bychom zachraňovali dnes? Co první byste se snažili zachránit, kdybyste na to měli jen pár minut? Není to tak abstraktní a nereálná otázka, lidé postižení povodněmi v posledních letech by o tom mohli vyprávět. Pro mě by asi prioritní byly doklady. Děsí mě představa toho, že bych měla běhat po úřadech a všechno znovu vyřizovat. Pak asi mobil. Je malý, vejde se do kapsy a přitom je ho potřeba obzvlášť v krizových situacích. Pak mě napadá notebook. Nejen že stojí spoustu peněz, ale taky je v něm spousta dat, o která bych nerada přišla, i když už jsem se trochu polepšila a jsem docela poctivá pokud jde o zálohování. I když člověk nemá supr tajná data, jako je třeba recept na becherovku, i tak se nějaké cenné informace najdou. Třeba fotky. Opravdu hodně by mě mrzelo, kdybych přišla třeba o fotografie dětí, když byli malé nebo obrázky z dovolených s mým partnerem. I když si je moc často neprohlížíme, jsou to vzpomínky a jsou pro nás po čertech cenné.

Když jsem četla o těch lidech po povodních, hodně těžká pro ně prý byla ztráta právě těchto osobních věcí. Musí to být divné. Jako by se kus vaší minulosti někam ztratil.

A co to skutečné stříbro? Asi bych ho doma těžko hledala. Na šperky si nepotrpím, ale možná bych někde nějaký ten řetízek nebo prstýnek po mamince našla. Stříbrné příbory nemáme, máme jedny starobylé, nejspíš jsou postříbřené, aspoň tak soudím podle toho, jak dokážou zčernat, když je delší dobu nepoužíváme.

Jednodušší by bylo, kdybych měla vyjmenovat věci, které jsou stříbrné jen barvou. Těch máme spoustu. Nejvíc v kuchyni – příbory, nerezové hrnce, vodovodní baterie, nerezový sporák, alobal. Ale nejvíc stříbra máme právě teď – v době vánoční – na stromečku.

Teplo domova

Mám ráda teplíčko. Na nějaké otužování si mě neužije. Zachumlat se pod deku, v ruce knížku, na stolku horký čaj, co může být v zimě lepšího? Naštěstí bydlíme v paneláku, takže o teplo se nám stará anonymní někdo, kdo posílá horkou vodu do ústředního topení.

Vzpomínám si na svoji tetu, která bydlela ve venkovském domě, teplo se udržovalo uhlím, které hladově polykala litinová kamna a když v nich vyhaslo, dost dlouho trvalo, než se dům zase vyhřál. Tehdy jsem byla malá a nenechali mě manipulovat s ohněm v kamnech, i když bych to možná ocenila jako zajímavou hru. Zato dnes se ráda nechám rozmazlovat moderní technikou a tuhlenctu romantiku si nechám leda tak na pár letních večerů o dovolené.

Teplo se teď řeší docela hodně. Přiměřeně tomu, jak se zdražují energie a teplo v bytě nebo teplá voda stojí peníze. Zateplování domů je hit posledních let, v kurzu jsou pasivní a nízkoenergetické domy. Všechno proto, abychom si udrželi teploučko, ale taky svoje korunky. Nevím, rychle se vrátí vyšší náklady za zateplení nebo stavbu pasivního domu, asi se to vyplatí, jinak by to lidi nedělali.

A i když už k topení živý oheň nepotřebujeme, stejně si lidé staví v domech krby, aby se mohli kochat pohledem na žhavé plameny. Je zvláštní, jak úžasný je pohled na oheň. Letní dovolená v kempu, to by bez něj snad ani nešlo. Ne kvůli teplu nebo topení, ale kvůli té romantice. Koukáme do ohně, povídáme si nebo jen mlčíme a díváme se, jak plameny pohlcují další a další dřevo a jak jiskry tančí po obloze. Jako by se v nás probouzel ten pračlověk, který žil v jeskyních a oheň tehdy značně zvyšoval „životní úroveň“. Pojem teplo domova tehdy musel mít zcela jiný význam, pokud by tedy pralidé nějaká taková slova měli. Těžko si to představit. Bydlet v jeskyni nebo chatrči a zahřívat se jen u živého ohně. Což v tuhé zimě znamená, že máte přední část těla v horku, záda vám mrznou. Zabalíte se do kožešin a děsíte se okamžiku, kdy budete potřebovat na záchod, protože to znamená jít ven do ještě větší zimy. Přece si nezas...ete jeskyni.

Ani nemusíme jít tak daleko do historie. Ještě před takovými sto lety byla kadibudka na dvoře docela běžnou záležitostí. A vytápěná tedy určitě nebyla.

Když si tak v duchu představuju, jak se dřív lidem či pralidem žilo a kolik práce a energie jim dalo udržet si kolem sebe trochu tepla, začíná mi můj život připadat skoro luxusní. Pravda, nejsem bohatá, nevlastním nemovitosti, akcie ani šperky nebo značkové hadříky. Ale teplo domova mi nechybí. Ani to skutečné, vyjádřené ve stupních Celsia, ani to teplo domova v přeneseném slova smyslu, o kterém mluvíme, když je nám doma dobře. A to je záležitost nejen kvalitního vytápění, ale hlavně kvalitních vztahů.  

 

Vánoce a krabice

Vánoce jsou ty svátky lásky, pohody, dobré vůle, no jo, to každý ví. Ale houby, vánoce jsou svátky kartónových krabic.

Dáváme si dárky a samozřejmě čím větší dárek, tím větší dojem tím uděláme na obdarovaného. Velké dárky se balí do velkých krabic. Solidních kartónových. Jsou pevné, kolikrát kvalitnější než ten čínský šunt uvnitř. Nevím, jak vám, ale mě je líto je vyhazovat. Dokonce i do tříděného odpadu.

Nejraději bych si všechny ty velkké krabice nechala doma a nějak šikovně je využila. Jenže k čemu? K ukládání věcí? To je první, co mě napadlo, asi proto, že se mi úložných prostor trvale nedostává. Zejména na látky, klubíčka a knížky. Má to jen takový malý háček: kam pak s tou plnou krabicí? Majitelé domů a domků to mají jednodušší, mají půdy, kůlny a sklepy, ale co my, obyvatelé malých bytů? Nedokážu si představit, kam bych schovala krabici se svými „poklady“ tak, aby nebyla mému drahému na očích a neprovokovala ho k nesmyslným výrokům např. na co máš tolik látek, když nešiješ, proč si ty klubíčka nevytřídíš a nenecháš si jen to, co potřebuješ?

Viděla jsem z kartónu vyrobené docela zajímavé věci pro děti, třeba domeček. Stačí jedna velká krabice, vyříznout okna, dveře, pověsit záclonky a hotovo. Výmalbu pastelkami a nastěhování plyšáků a sušenek už si zařídí budoucí obyvatel sám. Stavebniny levně, rychle a ekologicky.

Tenhle nápad ale taky nevyužiju. Ne že bych neměla děti. Mám, ale kapánek mi vyrostly – oběma mým synům je přes dvacet. Tak nějak tuším, že nápad s bunkrem z kartónu by sice možná přivítali se smíchem, ale asi by ho moc nevyužili.

Další možnost je shromažďovat krabice ve sklepě a využít je na jaře na zahradě jako mulč. Mulč, to je taková vrstva, kterou se zakrývá hlína mezi rostlinami, aby tam nerostl plevel. Může to být cokoliv od starého koberce, přes černou fólii až třeba ke kartónovým krabicím. A funguje to, loni jsme to vyzkoušeli. Jímalo nás zoufalství při představě, jak zase budeme vyškubávat plevel a zkusili jsme část zahrady zamulčovat černou fólií a část právě těmi krabicemi. Nebylo to zrovna krásné, ale fungovalo to. Ty krabice se prý v hlíně i rozloží (a pohnojí), u nás to nějak nestihly, takže na podzim při rytí jsme papírové cáry raději odstranili. Autor toho supr ekologického nápadu také zapomněl napsat, že krabice by měly být dost velké a že jich musí být strašně moc, protože jedna vrstva je na plevely málo. Fólie byla sice mnohem hnusnější a i dražší, ale byla s ní jednodušší práce, takže s ní budeme pokračovat.

Nakonec mi přece jen nezbyde, abych je poskládala a odnesla do kontejneru na tříděný odpad.