Měla bych zhubnout?

Nejčastějším novoročním předsevzetím je prý zhubnout. Spousta lidí začíná držet dietu, kupuje si permanentky do fitcentra a vybavení posiloven zažívají zatěžkávací zkoušky. Většině z nich to nevydrží déle než do poloviny ledna. Není se čemu divit. Když si dáte velké ambiciózní předsevzetí, znamená to vlekou životní změnu a na něco takového potřebujete opravdu hodně energie a pevné vůle. Přitom náš každodenní život už takhle vyžaduje dost energie a na rozsáhlou změnu životního stylu už prostě nemáme kapacity.

Přemýšlela jsem nad tím, jestli bych taky neměla trochu  zhubnout. Nejsem sice nijak přehnaně baculatá, ale přece jen mám víc, než jsem byla zvyklá.

Už jako dítě jsem byla drobná a většinu svého dospělého života jsem si držela váhu 57 kg. S výjimkou dvou těhotenství, ale pak se mi váha vždycky zase vrátila na původní číslo i bez diety. Považovala jsem to za jakousi rovnováhu, za číslo, které je tak akorát a proto se k němu tělo stále vrací. Jenže v posledních letech jsem přibrala a mám sedmdesát kilo.

Není to žádná tragická váha a nemám kvůli tomu žádný mindrák, tím spíš, že můj partner s tím nemá nejmenší problém a líbím se mu taková, jaká jsem. Spousta mužů vůbec netouží po tom mít doma vychrtlou modelku. My ženy často podléháme pocitu, že ty vyhublé krásky z časopisů jsou ideálem krásy, ale ono to tak vždycky být nemusí. Nakonec ani my netoužíme mít doma nějakého unylého hezouna, dáme přednost solidnímu chlapovi a rádi mu odpustíme, když nebude dokonalý.

Nechtěla bych žít vedle někoho super dokonalého. Moje vlastní chyby – a je jich docela dost – by tím spíš vynikly. Jsou věci, se kterými bych se u muže nedokázala smířit, třeba kouření, nepoctivost nebo nedostatek smyslu pro humor. A jsou jiné, se kterými se dokážu v pohodě vyrovnat. Kdyby byl dokonalý, žila bych v permanentním stresu, že nejsem dost dobrá. Takhle jsem v klidu. Já mám své chyby, on také. Vede nás to k vzájemné toleranci. Takže hubnout nebudu. Jíst a žít zdravě, to ano. Ale trápit se dietami a náročným cvičením? To ne.

Vtipy na 9. ledna

"Jak můžete vydržet takový hluk?" ptá se pán člověka, který na ulici pracuje se sbíječkou. "Jsem zvyklý, předtím jsem učil na základní škole."

 

V jednom americkém městě mají policisté smysl pro humor. Jeden člen zvláštního pyrotechnického komanda zvaného Bomb Squad, má na triku nápis: "Jsem pyrotechnik. Když mě uvidíte utíkat, snažte se se mnou udržet tempo."

 

V půjčovně lodí sedí dva šéfofé a koukají na lodě na řece. Po chvíli jeden zařve: "Devítko, devítko, vraťte se, už vám skončila výpůjční doba, vraťte se!" Ten druhý se na něj podívá a řiká: "Víš, ale my máme jenom osm lodí." "Šestko, šestko, máte problémy?"

 

Desatero pracovních zásad

1. Lenost - půlka zdraví.

2. Co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra.

3. To, že pracují ostatní, neznamená, že musíš pracovat i ty.

4. Ztracenou chuť do práce nehledej.

5. Kde se jí, tam jez, kde se pije, tam pij, kde se pracuje, tam nepřekážej.

6. Jestli ti v práci vadí pití, přestaň pracovat.

7. Stav se k práci tak, aby se měli kam postavit i ostatní.

8. Zaměstnání není krčma, proto se tam celý den nezdržuj.

9. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, a proto si zaslouží odměnu.

10. Nenech se honit. Jsi v práci, ne na útěku.

Novoroční přání

Nějak jsem letos nestihla dát na blog ani na facebook novoroční přání do nového roku 2013. Vlastně s tím mám problém každý rok. Pokaždé přemýšlím o něčem opravdu mimořádném a originálním. Jenže nejdřív mám dost času, pak se blíží vánoce a mám jiné starosti a mezi vánocemi a silvestrem už se zase vzpamatovávám po svátcích. Výsledek je ten, že popřeju jen těm, které potkám nebo kteří mi napíšou první. Mám z toho velmi špatný pocit. Ráda bych všem, které mám ráda, ale nevídáme se denně, popřála, aby se jim v novém roce dařilo, aby si jim plnila všechny dobrá přání.

Nevím, jak vy, ale já se do roku 2013 dívám s mírným optimismem. Novináři – milovníci tragických zpráv – už se zmiňují o tom, že by se ekonomická situace mohla zlepšit. To je nám sice houby platné, když v řadě klíčových funkcí jsou chtiví lidé s pružnou morálkou, kteří nikdy nemají dost. Nicméně je to lepší, než nekonečné story o rostoucí nezaměstnanosti, klesajících platech, zvyšování cen atd.

Jisté ulehčení je možná patrné i z toho, že se dlouho proklamovaný konec světa 21.12. 2012 prostě nekonal. Ne, že bych se toho nějak bála, moc jsem těm zvěstem nevěřila, ale spousta lidí obavy měla a protože emoce mají sklon se mezi lidmi šířit, tak to podle mého názoru ovlivňovalo i náladu ve společnosti. Logicky bychom teď tedy měli cítit jistou úlevu.

Další nadějí do budoucna je nový prezident. Dnes ještě nevíme, kdo jím bude, takže stále ještě můžu doufat, že to bude člověk s konstruktivním myšlením, kterému nebudou obyčejní lidé tak lhostejní, jako tomu zřejmě bylo u dosavadní hlavy státu. Kromě toho se dá čekat, že nový prezident nebo prezidentka bude mít lepší vztah k Evropské unii a že se naše země do tohoto společenství více zapojí. Když už jsme někde členem, měli bychom být aktivní, abychom aspoň trochu rozhodovali o věcech, které se nás týkají.

Předsevzetí do nového roku? Taky podléháte dojmu, že se změnou kalendáře se i další životní změny dělají lépe? Jedním z mých rozhodnutí je šířit optimistickou náladu. To je ostatně úkolem i tohoto blogu. Proto jsem začala od prvního ledna zveřejňovat každý den několik vtipů. Budu ráda, když tak vyloudím aspoň u pár lidí úsměv na tváři. Nemusíme se vždycky smát nahlas zplna hrdla. I prostý úsměv je fajn.

Přeju vám, abyste v novém roce měli k tomu úsměvu co nejvíc příležitostí.

Vtipy na 8. ledna

Šéf podniku si objedná automatickou sekretářku. Přivezou mu ji a vysvětlují mu její funkce: "Když zmáčknete pravou bradavku, tak poteče káva a když levou, tak minerálka. A tady dole ta dírka..." Šéf je nedočkavě přeruší: "Moment, to vyzkouším sám." Všichni odejdou a z kanceláře uslyší příšerný řev. "Chtěli jsme vám říct, že ta dírka je elektrické ořezávátko na tužky."

 

V jedné nové firmě se na nástěnce objevilo oznámení vedení: "Váš plat je vaše osobní věc a nemusíte proto nikomu věšet na nos, kolik u nás dostáváte! Po několika dnech bylo na oznámení dopsané: "Slibuji, že svůj plat nevyzradím nikomu na světě. Za ten plat se stydím stejně tak jako vedení firmy."

 

Ředitel cirkusu chce zvednout návštěvnost a tak uspořádá konkurs na nová čísla. Hlásí se všemožní artisté a chytráci, ale všechno staré a známé kousky. Až ke konci se objeví jeden chlápek a tvrdí, že skočí z deseti metrů po hlavě na betonovou desku, jen tak. To se řediteli zdá zajímavé, tak chlápkovi nechá přinést kus betonu, aby to předvedl. Chlápek vyleze na plošinu skoro u stropu a hupsne po hlavě dolů. Dole se sebere z té betonové desky a stojí před ředitelem, který nadšeně říká: "To se mi líbí, bereme vás." "Jo, ale já to neberu. Já skákal dneska poprvé a je to hrozná šlupka."

Myslíte už na dovolenou?

Do léta je ještě hodně daleko, dovolená a prázdniny v nedohlednu, ale to nám nebrání je plánovat a těšit se na ně. Některé cestovky nabízejí už teď zájezdy a pobyty na léto, i když lyžování v Rakousku i jinde se nejspíš prodává pořád ještě lépe.

Nepřipadá vám to zvláštní? V zimě jezdíme na hory – do ještě větší zimy a v létě k moři – do ještě většího tepla. Nebylo by logické dělat to spíš obráceně?

Mojí vysněnou dovolenou je dovolená spíš poznávací. Nebaví mě jen tak se válet u moře. To jde den nebo dva, ale delší dobu už je to pro mě nuda. Loni jsem se neplánovaně dostala do Anglie a bylo to moc fajn. Poznala jsem spoustu míst, největší dojem na mě udělala moderní katedrála v Coventry. Byla postavená vedle ruin původní katedrály, která byla zničená při bombardování za druhé světové války. Pár hodin jsme strávili i v Londýně, bohužel ne dost, abychom si ho mohli trochu prohlédnout, takže jsme udělali jsem krátkou procházku a já doufám, že se tam brzo zase vrátím. Třeba se svým partnerem, se kterým máme společnou lásku k historickým památkám.

Další zemí, která mě láká, je Španělsko. I proto, abych si ověřila, nakolik umím jazyk, který jsem se docela intenzivně učila. Ale i proto, že je to pro mě země plná sluníčka a kultury. Kdybych si měla vybrat jedno město, byla by to Barcelona. Je u moře, ale zároveň má spoustu architektonických památek a moc ráda bych na vlastní oči viděla ty trochu ujeté stavby Antonia Gaudího.

Nejblíž od nás je Německo, takže tam můžu zajet alespoň na krátký poznávací zájezd. Němčina je jazyk, který jsem se učila už několikrát a s nevelkým úspěchem. Trochu se domluvím, trochu rozumím, ale ze všech jazyků, které jsem se kdy učila, pro mě byla nejobtížnější.

Vlastně bych ani nemusela jet do ciziny. I dovolená v tuzemsku může být fajn. I u nás jsou zajímavá místa. Před několika lety jsme byli v Českém ráji a tam bylo opravdu nádherně. Krásná příroda i historické památky. Krásné vzpomínky mám i na západočeský Sycherák nebo dovolenou v jižních Čechách.

Důležité je pro mě opustit o dovolené domov a vydat se někam jinam. Někam, kde se člověku pořád nepřipomínají každodenní trable a starosti, kde člověk přijde na jiné myšlenky, vyčistí si hlavu a udělá si v mozku jakýsi “restart”.

A možná ještě důležitější je absolvovat dovolenou s fajn lidmi. Sebekrásnější exotika je vám málo platná, když vám dovolenou pokazí hádky a napětí.  

Začátek nového roku

Vánoční svátky a silvestr jsou za námi a život se pomalu zase vrací do svých kolejí. Konec světa nenastal, tak je docela dobře možné, že ten konec mayského kalendáře (o kterém ani není jisté, jestli skutečně připadl na 21.12.2012) neznamená konec světa, ale začátek nové – doufejme že lepší – éry. My v Čechách určitě můžeme čekat změnu, hlavně v souvislosti s vobou nového prezidenta. Vznikají okolo toho spousty diskuzí, přece jen když si ho budeme volit my sami, tak je to jiné, než když ho za nás dříve volili poslanci. Takže lidé sledují kandidáty, diskutují a přemýšlejí nad tím, kdo by pro ně byl tou správnou hlavou státu. Tím spíš, že stávající prezident vyvolal mnoho emocí svou amnestií, která docela určitě spoustě lidí pomohla, ale taky spoustu lidí poškodila a rozhodně naštvala. Na facebooku se dokonce šířila petice na protest proti této amnestii a už ji podepsalo skoro sto tisíc lidí, včetně několika významných osobností a tří prezidentských kandidátů. Taky jsem podepsala. Celé to vzniklo příliš rychle a vtírá se mi pocit, že šlo o to někomu významnému z těch obviněných pomoci. snad jediná pozitivní věc je to, že už brzo budeme mít nového prezidenta. Doufejme, že bude mít méně sebevědomí a více vůle spolupracovat a brát v potaz i názory ostatních lidí.

Spolupráce je totiž něco, co dokáže znásobit schopnosti lidí. Docela průměrní lidé dokážou strašně moc, když se spojí a spolupracují na něčem společném. Určitě by to potvrdili příznivci kolektivních sportů. Sebegeniálnější fotbalista na hřišti moc nedokáže, když není sehraný se svým týmem. Platí to nejen ve sportu, ale i v práci nebo v soukromém životě. Já sama jsem spíš uzavřený člověk a nerada někoho otravuju se svými starostmi, ale když to udělám, většinou mi ten druhý dokáže dost pomoci už jen tím, když mi poskytne jiný pohled na můj problém. Řešení, které se mi nedařilo najít celé hodiny, se mi pak podaří najít velmi rychle.

Každý jsme v něčem dobrý a v něčem ne. Spoluprací se nedostatky eliminují a schopnosti násobí. Navíc má ještě jednu velkou výhodu: nevyžaduje žádné velké investice. Není potřeba kupovat nové technologie, stavět nové budovy atd. Vlastně jednu investici to vyžaduje: vlastní snahu.

Mnohé firmy pochopily, jak moc se jim vyplatí budovat kvalitní tým a módou posledních let jsou tzv. teambuildingy neboli akce na stmelení kolektivu. Nápad je to v zásadě dobrý – pokud jsou vztahy v týmu samy o sobě dobré. Ale těžko můžete čekat, že za víkend změníte nepřátelskou a přehnaně soutěživou společnost ve fungující tým. Je to stejně naivní, jako myslet si, že za víkend zhubnete to, co jste nabírali celý rok. To slovo teambuilding je taky trochu zprofanované, někdy se tak označuje jakákoliv delší akce mimo pracoviště. Nejsem odborník, ale teambuilding je podle mě hodně o emocích. O tom pocítit, že nás spolupracovník je fajn člověk, na kterého je spolehnutí. O tom vytvořit si mezi sebou vzájemnou důvěru, protože s lidmi, kterým věříte, se mnohem lépe spolupracuje.

 

Vtipy na 7. ledna

Ptá se fotograf kolegy: "Tak jak dopadla tvá výstava v očích kritiků?" "Ale, nemohou se shodnout. Jedněm je líto filmu a těm druhým zase papíru."

 

K řezníkovi přijde zákaznice s pěkným černým a střapatým pudlem. "Paní," povídá řezník s úsměvem kata, "kde má ten rozkošný psík pusinku?" "Ach, pane řezník, chcete mu dát kousek salámu?" "To ne, pani! Chci ho nakopnout, protože psi do obchodu nesmí!"

 

Pomocnice v kuchyni závodní jídelny se nešikovně otočila a rozbila všechno nádobí. Stojí uprostřed střepů a povídá vedoucímu: "Můžu si vzít volno? Když není co mejt..."

 

"Pane řediteli, promiňte, ale za minulý měsíc jsem nedostal prémie." "Dobře, promíjím."

 

Jeden obrovitý mladík na stavbě se vytahoval, jakou má sílu. Dělal si hlavně srandu z jednoho staršího dělníka. Ten se pak naštval a povídá: "Hele, přestaň kecat a dokaž to. Vsadím se s tebou o týdenní plat, že nedokážeš dovézt v kolečku zpátky to, co já dovezu tamhle k bráně." "No tak na tebe jsem zvědavej, otče. Platí." No, plácli si a ten starší nachystal kolečko a povídá mladýmu: "No, tak si nasedni."

 

Tři zaměstnanci velké firmy si povídají, co udělají s vánočními odměnami. První povídá: "Pracuji pro divizi v Německu, z vánočních odměn si koupím auto a za zbytek pojedeme s rodinou na dovolenou." Druhý povídá: "Pracuji pro divízi ve Švýcarsku, za vánoční odměny si nechám vybudovat bazén a za zbytek pojedeme na cestu kolem světa." Třetí povídá: "Pracuji pro divizi na Slovensku a za vánoční odměny si koupím svetr." Ostatní se překvapeně ptají: "A co zbytek?" Třetí povídá: "Zbytek mi doplatí rodiče."