Vtipy na 13. ledna

Na jednom ostrově zaváděli program kontroly porodnosti, ale nedařilo se jim přesvědčit ženy, aby braly hormonální antikoncepci. Proto se rozhodli naučit domorodé muže nosit kondomy. Jednomu z domorodců, který měl za osm let osm dětí, vysvětlili, že pokud bude používat kondom, naprosto bezpečně se vyhne početí dalšího potomka. Měsíc na to přišla jeho žena na kontrolu a byla zase těhotná. Zavolali si tedy onoho muže a ptají se ho, proč nepoužíval kondom, a on odpovídá: "Ale já jsem ho používal. Jenže po šesti dnech už se mi chtělo tak moc čůrat, že jsem mu odřízl konec."

 

Přijde muž pozdě do práce a šéf se ho ptá, proč přišel pozdě. "Ale, měl jsem neodkladné rodinné záležitosti. Právě jsem se stal otcem." "Tak to vám ovšem blahopřeji! A co máte, kluka nebo holčičku?" "No to ještě nevím, to se dozvím až za devět měsíců."

 

Manželka jednoho vášnivého golfisty byla vyděšená, když se manžel celý den nevracel ze hřiště. Dorazil se soumrakem a vypráví: "Víš, hráli jsme s Bobem a on hned na druhé jamce trefil na jednu ránu a samou radostí dostal infarkt a zemřel." "Ale to je hrozné." "Taky že bylo. Celej den pořád dokola odpálit, odvézt hole, odtáhnout Boba..."

Nikdy není pozdě se něco naučit

Od dětství jsem ráda bruslila. Myslím tím na ledě, inlajny v té době známé nebyly, aspoň ne v mém okolí.

Dokonce jsem se naučila jezdit docela rychle a taky přešlapovat. Což znamená, že dáte jednu nohu dopředu křížem před druhou a pomůže vám to zrychlit. Naučila jsem se to ale jen na jednu stranu pravou nohou. Na tu druhou mi to nikdy nešlo. Nijak zvlášť mi to nevadilo, protože na kluzišti se stejně většinou jezdí jen jedím směrem. Ale při dnešním bruslení ten směr obrátili. Nejdřív se mi to moc nezdálo, ale pak jsem si řekla, že je divné, když na jednu stranu přešlapovat umím a na druhou ne a že se to musím naučit. A zvládla jsem to! Ve čtyřiceti sedmi letech!

Měla jsem ze sebe velmi dobrý pocit. Uvědomila jsem si, že ani trochu vyšší věk není důvodem ustrnout. Takových věcí, které bych se ještě mohla naučit nebo zkusit, je hodně.

Chtěla bych se třeba naučit nebát se výšek. Mám hrozně ráda pohled z výšky – z věží, rozhleden apod. Jenže zároveň se té výšky bojím. Takže sice vylezu nahoru, podívám se kolem, dokonce udělám i nějaké fotky, ale nedokážu si to pořádně užít, protože se bojím podívat dolu. Nejhorší je to tehdy, když má rozhledna průhledné železné zábradlí nebo dokonce je skrz podlahu vidět dolu. Naopak vůbec jsem tento strach neměla v letadle. Tam jsem se mohla klidně dívat dolu a žádný problém jsem s tím neměla, naopak, užívala jsem si to jako dítě na kolotoči.

Asi je možné se takového strachu zbavit. Využívat každé možnosti vyšplhat na nějakou rozhlednu, věž nebo aspoň do vyššího patra domu. Jenže to vyžaduje čas a energii. Ani času ani energie nemíváme nazbyt, proto bychom měli přemýšlet nad tím, čemu ji věnujeme. Když budu upřímná sama k sobě, tam musím uznat, že zbavit se strachu z výšek pro není až tak důležité. Takže věnuju úsilí tomu, co je má pro mě vyšší prioritu. Všechno se prostě stihnout nedá.

Vtipy na 12. ledna

Zvoní zvonek u dveří. Otevře mladá ženská a za dveřmi stojí nějaký chlap. "Je starej doma?" "Není." Chlap beze slov vejde dovnitř a ženu znásilní. Druhý den: "Je starej doma?" "Není." Chlap zase vleze dovnitř a ženskou znásilní. Tak se to opakuje celý týden. V pátek se už ženská naštve a říká si: "Sakra, co jen ten chlap může mýmu starýmu chtít?"

 

Dáma ve středním věku si kupovala papouška. Jednoho si vyhlédla a povídá mu: "Tak co, ty malej hlupáčku, umíš mluvit?" A papoušek odpověděl: "A co ty, stará čarodějnice, umíš lítat?"

 

Dvě bývalé spolužačky se sejdou v restauraci a povídají si: "A co ty vlastně teď děláš?" "Já jsem sekretářka." "A co to obnáší?" "No, ráno uvařím řediteli kávu, napíšu dopis nebo co mi nadiktuje, pak si pohrajeme, jdeme na oběd, pak mu něco napíšu, pohrajeme si a je večeře, a tak dále... A co děláš ty?" "Já dělám taky šlapku, akorát toho psaní nemám tolik."

 

Jde chlap s 50cm dlouhým penisem k doktorovi a říká: "Doktore, já mám takhle dlouhej penis a přece jenom mi to vadí." Doktor si ho prohlédne a říká: "Tak tady může pomoci jedině žabička." Chlap nechápe: "Jaká žába?" "No běžte k rybníku požádejte žabičku o ruku - ona řekne NE a deset cm ubude". Chlap moc nevěří, ale penis mu vadí, tak jde k rybníku vyhledá žabičku a řekne: "Žabičko, má milá, vezmi si mě za muže!?" Žabička si ho prohlédne a řekne: "NE!" Pink!! A penis je o deset cm kratší. Chlap si říká, 40cm lepší ale pořád moc, zkusím to ještě jednou. "Žabičko, má nejmilejší, vezmeš si mě za muže!?" Žabičce se nelíbí a tedy znova: "NE!" Chlap je spokojen, 30cm už je dobrý, ale přece jenom je to ještě příliš. Tak si řekne ještě jednou ať je to dvacet. "Žabičko, má lásko, vezmeš si mě za muže!?" Žabička už je nasraná, co ho má pořád odmítat, tak zakváká: "NE, NE a NE!!!!!"

Těším se na jaro

Zima ještě ani pořádně nezačala a já už se těším na jaro. A nejvíc asi na zahrádku. Pořídili jsme si ji před několika let společně se sestrou. Byl to takový pokus – pronájem na jeden rok, abychom zjistili, jestli to budeme zvládat a jestli nás to také bude bavit. Od té doby ji máme stále a nechceme to měnit.

Jestli to zvládáme, to je otázka, někdy mám pocit, že nám ten plevel přerůstá přes hlavu a že roste třikrát rychleji než naše zelenina. Bavit nás to baví stále. Obě bydlíme v paneláku, takže zahrádka je pro nás možnost jít někam ven, do přírody. Navíc když zahrádce věnujete trochu úsilí, odmění se vám jak krásnými květinami, tak výbornou zeleninou.

Dřív jsem neměla mnoho pochopení pro lidi, kteří se s despektem dívali na zeleninu v supermarketu a uznávali jen tu svoji, vypěstovanou na zahrádce, dneska už to chápu. Když jsem na vyzkoušení koupila úžasná krásná rajčata exotických tvarů a chutí za neskutečnou cenu 89 Kč za kilo a zjistila jsem, že se ta naše obyčejná, zahrádková jsou chutnější a sladší, pochopila jsem to.

Vlastní zelenině taky člověk odpustí sem tam nějakou tu vadu na kráse. Tak velké a krásné mrkve, jako mají v supermarketu se nám většinou nepodaří, ani rajčata nejsou jedno jako druhé, o jahodách nebo jablkách ani nemluvě. Ale je to vyváženo pocitem, že jsme si to vypěstovali sami, bez zbytečné chemie a bez zbytečného dovážení potravin z dalekých zemí.

Opravdu se na to jaro na zahrádce těším. Až vytáhneme zahradní nářadí, stromy a keře, začnou kvést, záhonky se z hnědých změní zase na zelené, doufejme, že to nebude jen samý plevel, dobrý leda tak na to, abychom s ním naplnili kompostery. Samozřejmě se těším také na grilování. To je další věc, kterou mám moc ráda. Experimentování s jídlem a společné jídlo s ostatními členy rodiny. Už aby to jaro bylo tady!

 

Vtipy na 11. ledna

Na mořskou pláž vyleze z vody potápěč a nese v náručí obrovskou perlu. "Kde jste to vzal? " diví se lidé na pláži. "Tam dole na dně je jich spousta," vysvětluje šťastný potápěč. Lidé se hned nahrnou do obchodu s potápěčskými potřebami a skoupí všechny skafandry a kyslíkové bomby. "Tedy pane vedoucí, to byla zase dneska tržba, viďte?" povídá prodavačka. "Ano, to byla," přitaká vedoucí, "ostatně jako vždycky, když se brácha projde ve skafandru po pláži s tou skleněnou koulí."

 

Dámská ňadra dělíme na tyto velikosti: A - Angrešt B - Bluma C - Citrón D - Dýně E - Extra dýně F - Fuj to sem se lek.

 Potkaji se dvě kamarádky po letech a jedna říká: "Jakto že máš tak nádhernou a hladkou pleť?" "No šla jsem k doktorovi a ten mi nainstaloval za uši takové kolíčky a když se objeví vráska tak si je povytáhnu." "A co to máš na krku?" "Ale toho si nevšimej, to jsou bradavky."

 Baví se dvě přítelkyně: "Tak co, Jano, kde si byla o dovolené?" "Ale, byla sem pod stanem." "A jak se má Stan?"

 
Žena si za prémie pořídila mobil. Protože dneska mobil skoro nic nestojí, rozhodla se, že zbytek peněz prohýří. A proto vyrazila druhý den do nočních podniků. Je právě v nejlepším, když mobil zazvoní. Ona to zvedne a ozve se její manžel. Žena nevěřícně sakruje: "Proboha, jak si mě tu našel?!

Vtipy na 10. ledna

“Dobrý den, dovolal jsem se do Prahy?“ “Ano.“ “Matějkova ulice?“ “Ano.“ “Číslo 77?“ “Ano.“ “Byt číslo 32?“ “Ano.“ “Prosím vás, potřebujete ty peníze, co máte ve spodní zásuvce pracovního stolu?“ “Samozřejmě, že potřebuji!“ “Tak si v naší firmě objednejte bezpečnostní dveře!“

 

V dílně: "Honzo, dej mi francouzák!" "Fúj, myslel jsem klíč, ty blbečku."

 

Čtyři přátelé, inženýr, chemik, účetní a státní úředník, se rozpovídali o svých kočkách a jejich přednostech a inteligenci. Aby předvedl svou kočku, povídá inženýr: "Šroubku, ukaž co umíš!" A Šroubek vyskočil na stůl, vzal do paciček tužku a na kus papíru nakreslil čtverec, trojúhelník a kruh. Všichni uznale pokývali hlavou. Tu účetní zavolal na svou kočku: "Fakturko, předveď se!" Fakturka odběhla do kuchyně a přinesla podnos plný sušenek. Sušenky rozdělila do sloupečků, tak aby v každém sloupečku bylo stejně sušenek. Opět všichni uznale pokývali hlavou. Pak zavolal chemik: "Trichloretyléne, do toho!" A Trichloretylén odběhl do kuchyně a donesl mléko a čtyři skleničky a do každé z nich nalil přesně 100 mililitrů mléka a přitom mu neukápla ani kapka. I tentokrát pokývali všichni uznale hlavou a obrátili své pohledy na státního úředníka. Státní úředník jen zavolal: "Rauchpauzo, začni!" A Rauchpauza vyskočila na stolek, sežrala všechny sušenky, vypila všechno mléko, vyčůrala se na papír s geometrickými náčrtky, pak vyhnala ven ostatní kočky, postěžovala si, že ji od toho bolí v zádech, sepsala rozhořčenou stížnost na nehygienické pracovní podmínky, vyplnila žádost o náhradu škody, hodila se marod a odešla na zbytek dne domů.

Proč už nechodím na červenou

Už jako malé děti nás učili, že když je na semaforu červená, nesmíme přecházet přes silnici, ale musíme si počkat na zelenou. Když jsme byli starší, zjistili jsme, že občas sice svítí červená, ale auto je v nedohlednu a tak jsme to riskli a přešli na červenou. Čímž jsme získali významnou časovou úsporu, určitě nejméně deset nebo dvacet sekund J. Člověk si připadá skoro jako trouba, když stojí na červenou před prázdnou silnicí, tím spíš, když vedle někdo bez skrupulí přejde. Taky jsem to dělala, ale přestala jsem s tím.

Byla jsem s kamarádkou a jejími dětmi u lékaře a dívali jsme se z okna v prvním patře na křižovatku se semaforem. A občas se tam objevil někdo, kdo přebíhal na červenou. Jak vysvětlíte malému dítěti, že někdo dospělý a rozumný nedodržuje pravidla, která vy ho učíte? Dospělý člověk možná odhadne, jak daleko je auto a jestli je bezpečné přejít, ale dítě to moc neumí, takže je pro něj přecházení na červenou mnohem nebezpečnější. To mu ale nevysvětlíte.

I když s sebou nemáte malé děti, mají je lidé kolem vás. A vy jste pro ně také příkladem. Ať už chodíme na červenou nebo zelenou, odhazujeme papírky na zem nebo do koše, mluvíme slušně nebo vulgárně, to všechno ti mrňouskové sledují a často také opakují. Děti mají navíc úžasnou paměť a postřeh a spoléhat na to, že něčeho nevšimnou nebo to zapomenou, je nereálné.

Příklad nedáváme jen dětem, ale i dospělým. Stojíte před semaforem a spořádaně čekáte na zelenou i když zrovna nic nejen, vtom někdo přejde. Nemáte v té chvíli taky cukání přejít?

Podvědomě se přizpůsobujeme svému okolí. Ale my sami jsme také „okolí“ pro ty ostatní.

Všimla jsem si toho třeba u nedochvilnosti. Jsou lidé, kteří mají problém dodržet termín a všude chodí pozdě. Když si s takovým člověkem něco smluvíte, jak moc budete přesní? Asi nijak zvlášť, když víte, že to ten druhý nebere moc vážně.  

Proto už nechodím na červenou, ani když nic nejede. Je to pravidlo, které uznávám, proto chci být dobrým příkladem.