Udělám to zítra aneb co je to prokrastinace

Prokrastinace je chorobné odkládání nepříjemných činností.

Problém s odkládáním je velmi rozšířený, píše se o něm v knížkách nebo na webech a dokáže způsobit zejména v práci velké potíže.

Není to ale tak úplně lenost. Prokrastinátor se nemusí flákat, může pracovat dosti usilovně, jen nedělá to má. Dává přednost tomu, co ho víc baví před tím, co je důležité a potřebné. Ono to ani není tak jednoduché ohlídat a zhodnotit. Když se na vás celý den obracejí lidé (zákazníci, šéfové, kolegové, rodina) s nějakými požadavky a vy se snažíte vyhovět, tak se docela klidně stane, že vám už nezbyde čas ani energie na věci, které se sice nepřipomínají tak hlasitě, ale přesto jsou důležité – angličtina, cvičení, zdravá výživa, vztahy v rodině, dostatek spánku atd.

Odkládání je snazší tehdy, když k ní máte prostor. Znají ji třeba vysokoškolští studenti, protože ti si mohou svoje studium rozvrhnout dost svobodně. Když je termín ještě daleko, zdá se, že je času dost, tak proč se honit, že. Když se termín přiblíží, najednou jsme ve stresu, najednou nestíháme, panikaříme, což samozřejmě celou situaci jedině zhoršuje.

U mě osobně se odkládání dost pojí s nepříjemnými pocity – mám sklon vyhýbat se tomu, čeho se bojím nebo z čeho mám špatný pocit. A nemusí to být nezbytně nutně nějaké bůhvíjak obtížné věci. Nerada třeba telefonuji, mám raději osobní kontakt. Ze všeho nejvíc mi ale vadí pocit, že jsem něco udělala špatně nebo že jsem v něčem neschopná. Z toho důvodu třeba strašně nerada chodím na úřady, protože jsou mi všechna ta úřední nařízení, jednání, formuláře cizí a skoro fyzicky cítím, jak tam moje IQ klesá a klesá až je tak nízko, že si po něm šlapu.
Oblíbeným předmětem odkládání je návštěva zubaře, ale to je celkem pochopitelné, tam nás žádné úžasné zážitky nečekají.

Receptů na odkládání (nebo spíš proti odkládání) se dá na internetu najít víc. U věcí, které musím dělat často nebo dokonce denně se mi osvědčilo je dělat ve stejnou dobu a za stejných okolností, díky tomu vznikl návyk a prokrastinace vymizela. Takhle jsem si třeba navykla hodně psát: je to první věc, do které se každý den pouštím a díky tomu se nemusím nutit ani přemlouvat, dělám to stejně automaticky, jako si po ránu čistím zuby.

Některé věci je možné nechat udělat někoho jiného. Když je pro vás úklid utrpením, možná by se vyplatilo někomu za něj zaplatit a ušetřený čas věnovat svojí kariéře nebo zálibám.

A v některých případech se prostě člověk přinutit musí. Návštěva zubaře se prostě nedá přehodit na někoho jiného. Ale může vám pomoci, když se po té nepříjemné akci nějak odměníte. Pěknou knížkou, čokoládou nebo čímkoliv, co vám udělá radost. Odměnou je i ten pocit, že už to mám za sebou.

Nezlobte se na sebe, když se přistihnete při prokrastinaci. Prokrastinátoři nebývají lenoši. Naopak, jsou to lidé ambiciózní, kteří toho chtějí hodně zvládnout a při tom, kolik si toho naplánují, je nutné něco odsunout nebo třeba taky neudělat. Aspoň já dost často bojuju s tím, že si naplánuju víc činností, než se dá reálné zvládnout. Vím to o sobě, ale příliš se mi nedaří něčeho se vzdát. Nejspíš to nebude jen můj případ. Zátěž při práci nebo studiu může být hodně velká a my si jen neradi připouštíme, že to třeba může být na hranici našich možností nebo dokonca za tou hranicí. Někdy jsou prostě požadavky naprosto nekonečné. Když budete třeba zaměstnaná maminka dvou nebo více dětí, nikdy nebudete mít hotovo. Vždycky před vámi bude hora neudělané práce. Máte dvě možnosti. Buď se s tím smíříte, vezmete to jako fakt a nebudete se tím trápit. Nebo si budete každý den vyčítat, jak jste nemožné, jak toho málo děláte a honit se tak, jak by vás nikdo jiný nehonil.

Prokrastinace není lenost. Lenoch nic nedělá a nevadí mu to. Prokrastinátor bývá hodně zaměstnaný, záleží mu na práci/studiu, ale nevěnuje se tomu nejdůležitějšímu. A hlavně z toho má špatný pocit, což ho i motivuje k tomu hledat řešení. Proto je tolik článků o prokrastinaci, ale minimum o tom, jak bojovat s vlastní leností.

Vtipy na 4. března

Přišel takhle starý chlápek, vypadal tak na osmdesát, do spermobanky a povídá, že by chtěl darovat sperma. Ženská za přepážkou si ho tak prohlídne a povídá:
"Jste si jistý? Kolik vám je let, pane?"
"Jo, jsem si jistý, je mi třiaosmdesát."
"No, vlastně proč ne. Tak tady máte skleničku a támhle je kabinka."
Děda zmizel v kabince. Uplynulo dvacet minut a nic. Pak se konečně otevřely dveře a vyšel děda, zpocený a totálně vyčerpaný. Ženská se ptá:
"Proboha, co se stalo?"
"Ale, zkoušel jsem levou rukou, zkoušel jsem to pravou rukou, zkoušel jsem to oběma rukama najednou, dokonce jsem s tou pitomou věcí i zkoušel mlátit o zeď, a nic."
"No, asi už na to přeci jen nemáte věk..."
"Ale blbost, o tom nemluvím, mně se nepodařilo otevřít tu blbou sklenici!"

 

 

 

 

Dědeček vrací kondomy v drogerii.
"Copak dědo, jsou děravé?"
"Děravé ne, ale ohýbají se."

 

 

 

Na hodině biologie zmínil profesor, že v mužském semenu je vysoký obsah glukózy. Jedna mladá slečna se zeptala, jestli tomu rozumí dobře, že v mužském semenu je hodně glukózy, a když ji profesor ujistil, že je to opravdu tak a dodal přesná čísla, slečna se ptá:
"Jak to, že tedy nechutná sladce?"
Po chvilce hromového ticha se celá třída šíleně rozřehtala. Slečna totálně zrudla ve tváři, beze slova shrábla z lavice věci a vydala se ke dveřím rozhodnutá se nikdy nevrátit. Když brala za kliku, profesor s naprosto chladným výrazem ve tváři zodpověděl její dotaz:
"Nechutná sladce, protože chuťové buňky pro sladkou chuť jsou umístěny na špičce vašeho jazyka."

Vtipy na 3. března

Mladá dívenka si přišla stěžovat na policii, že ji v parku zbil jakýsi muž. Ambiciózní policista se rozhodl pro rekonstrukci. Zašel s dívenkou do parku, aby mu vylíčila, jak to probíhalo.
"Tady mě chytil za ruku."
Policista udělal totéž.
"Tady políbil."
Policista ji políbil.
"Tady mě pomiloval." Policista provedl totéž.
"A tady mě zmlátil!"
"Ale proč, prosím vás?" diví se policista.
"Protože jsem mu řekla, že mám syfilis."

 

 

Jeden bankéř potkal svého přítele, osmdesátiletého farmáře Toma. Seděli nad pivem a vyprávěli. Tomovi před rokem zemřela žena, a říkalo se, že si bude brát někoho na inzerát. Bankéř se tedy zeptal a Tom mu to potvrdil. Říkal, že jí za pár měsíců bude jedenadvacet. Bankéř, zkušený to a vzdělaný muž, věděl, že sexuální chutě jedenadvacetileté ženy těžko takový stařík uspokojí. Proto Tomovi poradil, aby najal někoho na výpomoc na ranči, neboť bylo jasné, že nevěsta se podle toho zařídí a tělesným záležitostem bude učiněno zadost. Tomovi se myšlenka dalšího páru rukou na ranči líbila a říkal, že hned odpoledne se po někom porozhlédne.
Po pár měsících se znovu ti dva potkali. Bankéř se ptá, jak se má ženuška.
"Žena je těhotná," hrdě říká Tom.
Bankéř, spokojený, že jeho rada byla účinná, říká:
"A co ta najatá pomoc?"
A farmář bez zaváhání odpověděl:
"Ta? Ta je taky těhotná."

 

 

Vesnický kovář musel dřív umět všechno. Stalo se, že přišel do kovárny mlynář a povídá:
"Kovářskej, všeho nech, pojď do mlýna, mlynářce je zle!"
Kovář přijde do mlýna, panímáma naříká, že ji všechno bolí.
"Svlečte se a lehněte si na břicho!" poroučí kovář.
A vezme kus sádla, pleskne ho mlynářce na záda a promazává. Mlynářka jen vzdychá a povídá:
"Teda kováři, ten hořejšek povolil, ale všechno jako by se teď nahrnulo dolů."
"Mlynářko, kalhotky dolů a nohy od sebe!" zavelí kovář.
A vyndá ocas, pořádně ho otře sádlem a šup s ním do mlynářky. Promazává a mlynářka slastně kňučí. Na všechno kouká mlynář, vyndá z huby fajfku, odplivne si a povídá:
"Teda kováři, kdybych na vlastní oči neviděl, že tu mlynářku promazáváš, tak bych řekl, že ji šoustáš!"

O vadách skrytých a zjevných

Věci nebývají dokonalé, mají různé vady a závady, některé jsou patrné na první pohled i laikovi, některé jsou skryté a objeví je jen školené oko a i to musí být často vybaveno speciální technikou.
Fascinují mě lidé, kteří se dokážou podívat na dům a poznat, jaké má závady: vlhkost, dřevomorka a podobně. Pro mě jsou zjevné leda tak opadaná omítka nebo propadlá střecha. Zkušený odborník přijde, ví, čeho si má všímat a umí si z toho udělat závěry. Trochu mi to připomíná mého oblíbeného literárního hrdinu, Sherlocka Holmese, který se díval na stejné věci, jako ostatní lidé, ale dokázal si všimnout neuvěřitelných detailů a vydedukovat z nich řadu informací.
A co teprve když jsou vady skryté uvnitř nějakého materiálu nebo dokonce pod zemí. I když chápu technické principy různých zařízení, jako jsou lokátory, reflektometry a jak se všechny ty přístroje jmenují, stejně mě fascinují. Přijde chlapík s nějakým tím technickým udělátkem, projde se kolem a pak vám řekne, že kabely vedou tudy a tudy a tady v tom místě bude závada taková a taková. Přitom nemusel kopnout do země, nemusel nic ničit.
Taková zařízení jsou ovšem velmi specializovaná, jedno umí odhalit chyby na datovém vedení, jiné na plynovém nebo vodovodním potrubí. Taky se to s nimi musí umět, chce to specialistu, který ví víc, než jen které čudlíky mačkat. Technické vzdělání je dnes trošku popelkou, módní jsou humanitní směry, ekonomie, práva a podobně. Přitom lidí, kteří se nebojí ani matematiky, ani techniky, jsou nedostatkoví. O to víc je jich třeba.

Vtipy na 2. března

Chlápek stojí u hotelové recepce. Když dostane svůj klíč, odchází. Jak se otočí, vrazí do nějaké ženské, co stála za ním, a loktem se jí silně opře o výstřih. Oba jsou pěkně zaražení a on neví, jak se omluvit, tak řekne:
"Madam, jestli je vaše srdce tak měkké, jak vaše poprsí, určitě mi odpustíte."
Ona odpovídá:
"Jestli je váš penis tvrdý jako váš loket, mám pokoj 436."

 

 

To jsme takhle jednou seděli v hospodě, když najednou dovnitř vpadnul Pepa, s tupým šťastným úsměvem na rtech, zpocenej. Tak se ho ptám, co se děje.
"Heh, to byste nevěřili. Za hospodou je v dodávce jedna super baba, co dá každému zadarmo. Stačí tam jen zajít, a nemusíš nic dělat, ona tě v podstatě vtáhne dovnitř."
Tak jsem si řekl, že proč vlastně ne. Vyšel jsem ven, dojdu k dodávce, zaklepu, oevřely se dveře a ženské ruce mě energicky vtáhly do tmy, strhaly ze mě oblečení a po pár veřinách už jsme se oddávali vášnivému sexu. Zrovna jsme byli v nejlepším, když dovnitř vpadl proud světla. Rychle jsem natáhl kalhoty, v duchu nadávaje, a stáhnul okýnko. Policistova tvář vypadala ve světle baterky docela nekompromisně. Zeptal se mě, co tam jako dělám.
"No co by, miluju se se svojí ženou!"
"Ach, tak to mi promiňte, nevěděl jsem, že to je vaše žena."
"To já taky ne, dokud jste sem neposvítil."

 

 

Přijde takhle do malého bordelu v Paříži starší chlápek, co vypadá docela chudě, je ošklivý a je cítit laciným vínem. Zabouchá na dveře a bordelmamá se ho ptá:
"Co pro vás můžu udělat?"
"Chci Natalii."
"Pane, Natalie je naše nejdražší dáma, možná nějakou jinou..."
"Ne, chci Natalii."
V tu chvíli se objeví Natalie, vytřeští oči a pak říká chlápkovi, že si účtuje deset tisíc franků za hodinu. Chlápek vytáhne deset tisícových bankovek a slečna ho tedy odvede na pokoj. On po hodině spokojen klidně odchází. Druhý den se objeví znova, zas to samé. Když přijde třetí den, Natalie ho upozorňuje, že nemůže počítat s žádnou slevou, pořád deset tisíc za hodinu. Když jsou hotovi a chlápek se obléká, Natalii to nedá a začne se s ním vybavovat:
"Víte, ještě nikdy se mi nestalo, že by se tu někdo objevil třikrát v řadě. Odkud vlastně jste?"
"Já? Z Bordeaux."
"Opravdu? To je náhoda, tam žije moje sestra."
"Já vím, znám ji, vždyť ona mi dala pro vás těch třicet tisíc franků."

Vtipy na 1. března

Babička přecházi ulici mimo zebru. Za ni chvátá mladý policista, poklepe ji na rameno a ptá se:
"Copak babi, po přechodu by to nešlo?"
Babička se usměje a odpoví:
"Ale šlo mladej, vy byste měl zájem?"

 

 

 

Mladá paní přijde ke gynekologovi a stěžuje si:
- Pane doktore, já při souloži vůbec nic necítím.
Doktor ji prohlédne, ale vše se mu zdá být v pořádku.
Žena je atraktivní a tak doktor povídá:
- Víte co, vyzkoušíme to, položte se tady...
Nasadí si kondom a začne pomalu přirážet.
- Tak co, cítíte něco?
- Ne pane doktore.
Doktor přidá na rychlosti.
- Tak co, už něco cítíte?
- Ne, pane doktore.
Doktor ještě více zrychlí.
- Tak co, teď už něco cítíte?
- Pořád ne, pane doktore.
Doktor se vypne k maximálnímu výkonu a přitom popadajíc dech volá:
- Tak co, cítíte už něco?
- Ne, nic, moment, jo, teď už něco cítím ... jako by se tady někde pálila guma.

 

 

Říká jeden gynekolog druhému: "Víš, moje dcera má už 14 roků, myslíš, že by jsem si měl s ní promluvit o těch věcech?"
"A co by si se dozvěděl, vždyť si od fochu!"

 

 

 

 

 

Policista na hlídce v malém městě se zastavil u místního golfového hřiště a všiml si, že na parkoviši stojí auto, ve kterém svítí stropní světlo. Přišel blíž a vidí, že na místě řidiče sedí mladý muž a čte si časopis, zatímco vzadu sedí mladá slečna a štrikuje. Rozhodl se, že to prozkoumá blíže. Zaťukal na okýnko. Mladík vzhlédl od časopisu, stáhl okénko a povídá:
"Přejete si, poručíku?"
"Co tady děláte?"
"Co myslíte? Čtu si tenhle časopis."
"A co dělá ona?" kývl policajt směrem ke slečně vzadu.
"Co myslíte? Vypadá to, že štrikuje."
"A kolik vám je?"
"Devatenáct."
"A kolik je jí?"
Mladík se koukl na hodinky a povídá:
"No, asi za čtvrt hodiny jí bude osmnáct."

Vtipy na 28. února

Babi u doktora si ztěžuje, že dědeček už nemůže. Dostane tabletky s ponaučením: jen jednu chvilku před. Večer udělá guláš a při dávkování tabletek jí vypadnou všechny. Dědek zblajzne guláš a vrhne se na babku. Udělá jí to jednou, dvakrát, pětkrát ... Babka už nemůže, uteče a schová se. Chvilku je ticho, pak začnou bučet krávy, mečet kozy, kdákat slepice, mňoukat kočka a pak najednou rány ze dřevníku. Bábě to nedá, vyleze a jde se podívat. Dědek ho má na špalku a mlátí okolo něj sekyrou. Babka se vyděsí a zvolá: "Né, dědku, ještě si můžeme užívat!" A dědek na to: "Mlč bábo, udělám si špičku a jdu na vlaštovky!"

 

 

Přijde tlustá ženská ke gynekologovi a říká mu:
"Pane doktore vážím 150 kg, manžel 180 kg. Nemohl by ste mi přešít vaginu někam jinam? My se kvůli těm břichům k sobě ani nedostaneme!"
Doktor se otočí na sestru a soucitně si poklepe na čelo.
Žena vykřikne: "Tam ne! To by mi manžel rozbil koulema brejle!"

 

 

Hádají se tři, kdy se jejich stará nejvíce vzruší.
- Moje se nejvíce vzruší, když to děláme z boku.
- Moje, když to dělám ze zadu.
- Moje se nejvíc vzruší, když si ho potom utřu do záclony.