Kalendář

Kalendář používá skoro každý. Kapesní, který máme stále u sebe, stolní na pracovním stole nebo doma na ledničce nebo nástěnný, s obrázky. Většina kalendářů začíná lednem a končí prosincem, ale už jsem viděla i kalendář pro školní rok, což může být ve školství velmi praktické.
Kapesní kalendář by měl být co nejmenší, protože ho nosíme stále s sebou. 
Stolní kalendář, bývá rozdělen na týdny nebo dvoutýdenní období. Nemusí už být tak úplně malý, takže v něm svoje místo najdou i obrázky, citáty, recepty a podobně.
Nástěnný kalendář bývá obvykle po měsících, plní i reprezentativní a dekorativní funkci. Jeho největší přínos může být pro skupinu lidí – zaměstnance jednoho oddělení, rodinu nebo zájmový klub. Takový rodinný kalendář, kam se zapisují návštěvy lékaře, koncerty, kroužky a jiné akce všech členů rodiny, ten mi připadá velmi praktický.
Diář má pro každý den jednu stránku, hodně se do něj vejde, ale taky je tlustý a těžký. Běžnější jsou kalendáře se zobrazením jednoho týdne na jedné straně nebo dvoustraně. Některým lidem naprosto stačí malý notýsek, kde je celý měsíc na jedné stránce a pro každý den je vyhrazený jeden řádek.
Existují I elektronické kalendáře, které mají oproti papírovým nějaké další vychytávky. Připomínání událostí na email, sdílení kalendáře s dalšími lidmi nebo třeba možnost zveřejnění kalendáře na internetu. Jedním z nejznámějších je on-line kalendář na googlu.
Fascinuje mě, že se někteří lidé dokážou obejít bez kalendáře. Třeba můj přítel. Přitom normálně funguje, dodržuje termíny a chodí do práce. A ještě u toho zvládá studovat. Říká, že když je něco důležitého, tak mu to ostatní připomenou. Já to tedy dělám, protože vím o jeho zvláštně volném přístupu k času. Přitom si ale dokáže pamatovat třeba narozeniny – moje i ostatních. Nechápu, jak to dělá, ale pamatuje si je.
Jednu dobu jsem se pokoušela používat elektronický diář, ale moc se mi neosvědčil. Psalo se do něj hůř, než do papírového. Teoreticky by mi sice měl události připomínat, ale nikdy jsem toho nevyužila. Synchronizace s kalendářem v počítači (na internetu) tam taky moc nefungovala. Navíc mi chyběla takový ten souhrnný pohled na nejbližší období, takové to listování papírovým kalendářem, kdy si děláte obrázek o tom, co máte na příští dny a na kdy si můžete domluvit další akci. Maličkost, ale je to pro mě dost důležité.
Kalendář na internetu je dobrý nápad a taky jeden mám, ale nepoužívám ho moc intenzivně. Jeho největší problém je v tom, že skoro nikdy není při ruce, když si potřebuju něco zapsat. Je prostě jednodušší otevřít papírový kalendář, udělat rychlou poznámku a je to.
Internetový kalendář má ale jednu výjimečnou vlastnost – dá se sdílet s ostatními lidmi a pak tam můžete zapisovat třeba dovolené nebo společné akce. Napadá mě třeba kalendář akcí určité školy, který se dá k dispozici na webové stránce. Technicky je to naprosto bezproblémové, jediný problém může být v uživatelích. Když jim ten nástroj bude cizí a informace do něj nebudou dávat nebo je nebudou využívat, je to zbytečné. O tom, jestli je ten či onen nástroj užitečný, vždycky nakonec rozhodnou jeho uživatelé.
Pomalu se blíží konec roku a s ním i vybírání nového kalendáře na další rok. Letos budu řešit dilema, potřebuju kalendář s dostatečným místem, ale zároveň taky ho budu často nosit s sebou a chci něco malého a lehkého.