Anglicky docela umím, ale chybí mi slovíčka. Když pak čtu knížku nebo něco na internetu, váznu právě na malé slovní zásobě. Vzpomněla jsem si na kartičkovou metodu pro učení se slovíčkům. Slova nebo krátké fráze se napíšou na kartičky tak, že cizí text je z jedné strany, český z druhé. Paklík kartiček může mít člověk s sebou kdykoliv v kapse a učit se je v autobuse, v čekárně u doktora nebo v reklamní přestávce u televize. Můžu se takhle i sama vyzkoušet. Naučená slovíčka můžu dávat stranou, abych netrávila čas opakováním už dávno naučeného.
Taky je dobré si zkontrolovat výslovnost, třeba ve slovníku na www.seznam.cz nebo www.centrum.cz, si můžete i poslechnout, jak má to slovo správně znít.
Ke kartičkám budu potřebovat tři škatulky: jedna na ty prázdné nebo slovíčka, která teprve čekají, až se je začnu učit. V té druhé budou ta slovíčka, která se právě učím, odtud si můžu vybírat svůj "kapesní paklík". A ve třetí můžou být slovíčka už naučená, ke kterým se možná jednou za čas vrátím pro osvěžení.
Tak, teď jsem si vlastně dala něco jako předsevzetí, stačí už jen začít a vytrvat.
Taky je dobré si zkontrolovat výslovnost, třeba ve slovníku na www.seznam.cz nebo www.centrum.cz, si můžete i poslechnout, jak má to slovo správně znít.
Ke kartičkám budu potřebovat tři škatulky: jedna na ty prázdné nebo slovíčka, která teprve čekají, až se je začnu učit. V té druhé budou ta slovíčka, která se právě učím, odtud si můžu vybírat svůj "kapesní paklík". A ve třetí můžou být slovíčka už naučená, ke kterým se možná jednou za čas vrátím pro osvěžení.
Tak, teď jsem si vlastně dala něco jako předsevzetí, stačí už jen začít a vytrvat.
