Zemřel Stephen R. Covey. Že nevíte, kdo to je? To je člověk, který vymyslel sedm principů, které bychom měli dodržovat v pracovním i soukromém životě. Na rozdíl od pomíjivých hodnot, jako je materiální zisk, pochvala od šéfa, společenská prestiž nebo uznání od přátel, jsou tyto principy platné obecně. Ocení je zejména lidé, kterým jde o smysl a účel jejich jednání.
Časopis Time ho prý zařadil mezi 25 nejvlivnějších Američanů. Je známý i u nás, hlavně mezi manažery a lidmi, kteří se zabývají koučováním, poradenstvím, duševním rozvojem a podobně.
Základní popis jeho sedmi principů nebo návyků přináší knížka 7 návyků skutečně efektivních lidí, která vyšla i u nás. Název je malinko zavádějící, působí to dojmem, že jde jen o pracovní záležitosti, ale ve skutečnosti se tyto principy uplatňují ve všech sférách života, i v soukromí, ve vztazích, v rodině nebo v zájmové oblasti.
Princip první – být proaktivní. To znamená nečekat, až mě k jednání přinutí okolnosti, nepovažovat se jen za pasivní oběť, ale být aktivní. To, že na mě někdo třeba křičí, to neznamená, že mu musím odpovědět stejně. V každém okamžiku máme možnost volby. A každá ta volba nějak ovlivní náš budoucí život.
Spousta lidí ví, že žijí nezdravým životním stylem, jedí málo zeleniny, přejídají se, kouří, nehýbou se. Vědí nebo tuší, že je to někdy v budoucnu přivede ke zdravotním problémům, ale nic s tím nedělají. Pak ty problémy opravdu přijdou a oni musí napravovat daleko větší škody a dělat daleko větší (a bolestnější) změny, než kdyby začali o pár let dřív a pozvolna.
Hodně problémů, které v práci nebo v životě máme, se dalo předvídat a často jsou to následky něčeho, co jsme zanedbali nebo podcenili.
Druhý princip – začínat s myšlenkou na konec.
Když vaříte guláš, máte někde v hlavě představu, jak by měl výsledek vašeho úsilí vypadat. A v průběhu práce se snažíte tu představu zrealizovat. Přidáváte suroviny a koření tak, abyste získali něco, co už jste si vytvořili v hlavě.
U guláše je to jednoduché, protože je to krátkodobý úkol a není lehké si ut představu udržet v hlavě.
Horší je to u „úkolů“ dlouhodobých, jako je vytvořit fungující vztah nebo vychovat děti. Tam v každodenním shonu, kdy se snažíme uvést do harmonie práci, rodinu, zdraví, záliby, finance atd., často na konečný obraz zapomínáme. Chceme být zdraví, ale ve spěchu si v práci dáme místo oběda silnou kávu a čokoládovou tyčinku. Chceme mít dobrý vztah s přáteli, ale místo toho se honíme v práci, abychom vydělali víc peněz.
Třetí princip – to nejdůležitější dávat na první místo. Vypadá to logicky, ale dodržujeme to málokdy. To proto, že ty opravdu důležité věci většinou nebývají naléhavé. A my máme sklon řešit věci naléhavé, to, co nás pálí nebo láká právě teď.
Příkladem je třeba vztah z partnerem/partnerkou. Je důležitý, ale dokud nějak funguje, necítíme potřebu na něm pracovat. Bereme toho druhého tak trochu jako samozřejmost, jako něco, co počká, zatímco by řešíme důležité věci třeba v práci. A po čase zjistíme, že jsme si cizí, nebo že si dokonce náš partner našel „bokovku“ nebo že si prostě žije po svém a spíš vedle nás, než s námi.
Čtvrtý princip – myslet způsobem výhra/výhra. Ze sportu jsme zvyklí, že když jeden vyhraje, ten druhý prohraje. To je princip výhra/prohra. A tento přístup přenášíme do každodenního života, i když tam neplatí. Neplatí hlavně proto, že obvykle nezávodíme ve stejném závodě. Neusilujeme o stejné věci. A pokud ano, tak i pak víc dosáhneme spoluprací, než bojováním s těmi ostatními.
Žádné komentáře:
Okomentovat