Vtipy, vtípky, anekdoty

Manželé hrají golf. Při jednom odpalu proletí míček sklem terasy přilehlého domu. Manželé, vědomi si viny, beží ihned tím směrem a jdou se omluvit majiteli. Volají, ale nikdo neodpovídá. Dívají se tedy rozbitou terasou do domu a vedle rozbité krásné láhve vidí stát muže s turbanem na hlavě.

"Jste majitelem domu?" ptá se ho manžel.

Muž chvíli hledí na pár a potom odpoví: "Ne, já jsem byl 1000 let uvězněn v této láhvi a někdo hrál na golfovém hřišti, lahev rozbil a mě osvobodil."

Manžel: "Óóó, potom jste tedy džin z té láhve!"

"Zcela správně. Splním vám dvě přání, třetí bych si nechal pro sebe!"

Manžel si tedy rychle přeje: "Super! Takže já bych chtěl plat 1 000 000 Eur ročně!"

"Splněno! A druhé přání?"

Manželka: "Abychom měli stále na stole jen nejlepší jídla a nápoje!"

"Zajisté!!! No a teď moje přání," na to džin. "1000 let jsem byl uvězněn v láhvi a neměl žádnou ženu. Přál bych si teď užít zbytek dne s vaší ženou!"

Manželé rozpačitě souhlasili, on šel zpět na golfové hřiště, ona s duchem do ložnice.

Když mu příjemně uběhl zbytek dne, ptá se džin ženy: "Jak starý je tvůj manžel?"

"37," ona na to.

"Zajímavé," odvětí muž "a to ještě věří na džiny z láhve?"

Jedou manželé s dětmi na výlet a dojedou k zátarasu, kde je zastaví policajt. Ten říká řidiči, že tam dál je strašná bouračka, spousta krve, volně pohozené ruce, nohy, hlavy bez těl, prostě masakr.

Řidič koukne na rodinku do vozu a všichni jemně přikývnou. Kývne tedy na policajta a říká: "Tak dva dospělý a dva dětský."

Na automatu na prezervativy je nápis: "Naše výrobky byly testovány renomovanou britskou společností."

Pod to někdo připsal: "To byl Titanic taky!"

Vnouček křičí: "Babi, babi! Jedem koupit video!"

Babička odpovídá: "Kupte si co chcete, já to krmit nebudu!"

Před zřícením letadla požádá pilot letušku, aby pasažérům šetrně oznámila blížící se katastrofu.

Letuška je tedy osloví: "Vážení cestující, vytáhněte si prosím své pasy a nalistujte si stránku se svými osobními údaji a fotkou."

Všichni to udělají.

"Nyní tuto sránku vytrhněte, srolujte ji do ruličky a strčte si ji do zadku."

"K čemu nám tohle může být dobrý!?"

"Vám k ničemu, ale záchranářům, kteří čekají dole to hodně pomůže s identifikací vašich těl."

"Haló?"

"Promiňte, je to číslo devět, tři, čtyři, tři, sedm, sedm, dva, pět, dva?"

"Ne, ano, ano, ne, ano, ne, ne, ano, ne!"

Ztroskotá loď a moře na ostrov vyvrhne Čecha, Američana a Rusa.

Do půl hodiny se objeví smečka lidojedů a všechny tři odvedou do tábora. Tam jim náčelník říká lámanou francouzštinou, že se bude snažit jim pobyt zpříjemnit zvyklostmi moderní civilizace, takže budou popraveni v abecedním pořadí na moderním přístroji. S těmi slovy strhne velkou plachtu a odhalí zarezlou gilotinu.

Američan poklekne, prostrčí hlavu otvorem, cvak, gilotina sjede dolů a zarazí se jen kousíček nad krkem. Vytáhnou ho zpod gilotiny a náčelník říká, že Bohové se slitovali a on jejich přání respektuje a splní onomu muži tři přání. Američan nelení a požádá o loď, pár veslařů a kufr perel. Je mu vyhověno. Pak přijde na řadu Čech. Také má štěstí a gilotina se zarazí těsně nad ním. I on má nárok na splnění tří přání:

"Tak zaprvé bych taky chtěl loď. Zadruhé šest veslařů na ni. Za zatřetí, nemáte tu desítku klíč? Já bych vám tu gilotinu spravil."

"Pani doktorko, jak na to jsem? Co srdce?" - "Je v poradku, s tim se klidne dozijete sedesatky," uklidnuje doktorka Koubkova. "Ale mne je sedesat zitra!"

Ze zadu autobusu: "Ty s tim dneska jedeš jak s hnojem!"

Ze předu od řidiče: "Co naložim to vezu."

Víte proč je nejprodávanější hudební deskou v ČR deska Evy a Vaška? -Protože si to důchodci neumí vypálit.

Jednou přišli za jedním soudcem, aby také přispěl deseti dolary na pohřeb místního právníka. Soudce vytáhl stovku a povídá:

"Tu máte, pohřběte jich deset."

Franta se vrací ráno domů. Otevře dveře a "bác" – dostane válečkem po hlavě. Když se probírá z mrákot, první slova, která slyší jsou: "Františku, odpusť mě to, já úplně zapomněla, že máš noční."

Proč nás baví cestova?

Baví mě cestovat a - soudě podle hromadných úprků v dobách dovolených - v tom nejsem sama.
Proč nás to vlastně tak moc baví? Proč podstupujeme nepohodlí spojené s cestováním jen proto, abychom mohli být někde jinde? Proč nezůstaneme doma v pohodlí?
Pro mě osobně je to hlavně poznávání nového a neznámého. Jsem zvědavá a zajímá mě, jak to vypadá jinde, jak tam lidé žijí, co je tam zajímavého. Když opustím svoje domovské místo, jako by se ve mě otevřela nějaká další schopnost vnímání. Najednou přestávám fungovat rutinně a bezmyšlenkovitě chodit po ulicích. Zpomalím, dívám se, obdivuju domy, sleduju lidi. Jsem pozornější a soustředěnější.
Častou motivací je odpočinek - aktivní i pasivní. Opouštíme svůj domov, který je přece jen spojen s prací a všedními starostmi, a hledáme prostředí, kde nám bude příjemně, kde můžeme na svoje trable na chvíli zapomenout. Někdy je to s tím odpočinkem docela sporné, po dlouhém cestování a změně prostředí jsme možná natolik unavení, že bychom potřebovali ještě pár dní v domácím prostředí, abychom se dali ještě trochu do pořádku, než zase naskočíme do pracovního shonu.
Jezdíme i za sportem nebo kvůli nějaké své zálibě. Taková dovolená je mě osobně příjemnější, než pasivní vylehávání u moře (i když mám moře ráda). Ze sportů tedy uznávám hlavně pěší chůzi. Miluju lesy, skály, řeky, ale i hrady a historické památky. To je něco, co se doma opravdu pěstovat nedá.
Někdy cestujeme kvůli dětem. Chceme, aby se dostaly na čerstvý vzduch nebo aby něco nového poznaly. Dvouměsíční letní prázdniny jsou opravdu dlouhé na to, aby se jen tak plácaly okolo domu a vymýšlely, čím zabít čas. Takže je vozíme k příbuzným, na tábory, na dovolené, k moři nebo aspoň na výlety. Jsem velkým zastáncem cestování dětí a mladých lidí. Je to nenásilný a účinný způsob učení a získávání zkušeností. Jisté úskalí může být v tom samotném cestování, dlouhý pobyt v dopravních prostředcích bývá nudný. Je potřeba najít dětem nějakou zábavu. Čím menší dítě, tím menší šance, že vydrží bez problémů a bez naší péče dlouhou cestu. Když mu dáte svoji pozornost, budete si s ním povídat a hrát, nejen že vám cesta lépe uběhne, ale zároveň tak posílíte svůj vzájemný vztah a to je velmi cenná deviza. Tedy pokud se vaše povídání nezvrtne v neustálé okřikování a usměrňování. Dítě je plné energie a nezlobí schválně. Prostě si s tou energií neví rady. K tomu potřebuje vaši pomoc.
Cestování za prací je taky hodně rozšířené. Dokonce je vnímáno jako určitý benefit, když je práce spojena s cestováním do zahraničí. Menší nadšení samozřejmě působí každodenní dojíždění. Je nudné, časově i finančně náročné.
Jen jeden důvod k cestování se mi nelíbí: když se někdo chce pochlubit a vytáhnout před ostatními. Když chce ostatním ukázat, že je lepší, že na to má. Setkala jsem se s tím i u dětí. Dvanáctiletá dívka byla natolik ovlivněná rodinou a tím, že oni jsou ti “lepší”, že nesnesla, když její kamarádka jela na zajímavou cestu a nenechala ji, ani aby o tom vyprávěla. Závist je nepěkná vlastnost. I když musím uznat, že je příjemné, když vidíte, že vám druhý člověk něco závidí.

Dovolená snů

Letos mi asi dovolená nevyjde, což mě dost mrzí. Ovšem snít můžu, v tom mi žádná objektivní ani jiná překážka zabránit nemůže.

Zatím jsme jezdili jen na tuzemské dovolené. Je to přece jen jistější, člověk ví, že se domluví, orientuje se v penězích i ve zvyklostech, takže je to do jisté míry pohodlnější. A nejspíš taky levnější.

Navíc je přece fajn poznat zemi, ve které žijeme. Loni jsme byli na Šumavě poblíž Sušice. Bydleli jsme na farmě, kde chovali krávy – to byl zvlášť pro děti úžasný zážitek. Prochodili jsme, co se v okolí dalo.

Jeden rok jsme byli v Třeboni. Třeboňsko je krásný kraj plný rybníků a mě lákal i tím, že mám ryby ráda, takže jsem se těšila na nějakou tu rybí specialitu. Bydleli jsme v kempu těsně u města, ale chyběl nám tam les.

Zase naopak, když jsme byli v Sycheráku v západních Čechách, tam bylo lesů spousta, ale zase trošku dál do města. Kapři se tam daly krmit skoro z ruky, v lese bylo plno borůvek a hned vedle ubytovny měl stánek zmrzlinář. To byla moc hezká dovolená.

Ale jedno z nejhezčích míst byl kemp Sedmihorky v Českém ráji. Je to místo plné skal, moc se mi tam líbilo.

Každá naše dovolená je nejen o odpočinku, ale i o tom, že děláme výlety. Takové poznávací zájezdy nebo vycházky do okolí. Obvykle se i dost nachodíme, je zvláštní, jak na mapě vypadají všechny ty vzdálenosti mnohem kratší, než ve skutečnosti.

Nebavilo by mě, kdybych měla strávit celou dovolenou jen ležením u moře. Je to sice odpočinek, ale taky nuda. Když už někde jsem, chci taky něco vidět. Když opustím svoje známé okolí, probouzí se ve mě zvědavost a chci vidět všechno, co se dá. Občas i víc, než se dá rozumně stihnout. Trpím jakousi obavou, že mi něco uteče, že o něco přijdu.

A kam bych se ráda podívala? Prakticky kamkoliv, všude je myslím co k vidění. Lákalo by mě Španělsko, mimo jiné i proto, že jsem se španělsky učila a chtěla bych vědět, nakolik se domluvím. Ráda bych se podívala i do Anglie. Už jsem tam byla, takže vím, že se domluvím a pamatuju si, jak mi dělalo dobře, když jsem zjistila, že moje znalosti angličtiny jsou docela slušné. Další zemí, která mě láká, je Japonsko. I když my tady o něm asi máme zkreslenou představu. Napadá mé spousta dalších exotických zemí, kam bych se ráda podívala. Díky internetu se dá nakouknout leckam, ale to není ten pravý osobní zážitek.

Asi se budu muset smířit s tím, že na světě je mnohem víc zajímavých míst, než za svůj život stihnu navštívit.

 

Nabídky pracovního úřadu

Napadlo mě podívat se, jaké jsou nabídky práce na pracovním úřadě.

Zajímaly mě hlavně nabídky pro středo- a vysokoškoláky.

A zadala jsem si nabídky z našeho okresu i ze všech sousedních okresů, abych jich viděla co nejvíc.

Na první pohled se zdálo, že je jich docela dost. Pro středoškoláky dokonce stovky nabídek. Docela zajímavé, když vím, že nezaměstnaných je dvacetkrát až třicetkrát víc, než volných pracovních míst a znám ve svém okolí schopné lidi, kteří už práci nějakou dobu hledají.

Jenže když jsem je začala procházet jednu po druhé, už mi to tak růžové nepřipadalo.

Velký podil tvoří různí obchodní zástupci, finanční poradci, pojišťováci a podobně. To samo o sobě nemusí být špatná práce, takový finanční poradce, který vám skutečně umí poradit, to by byla užitečná profese. Jenže taky nejsem taková idealistka, abych věřila v nezištnost těchto poradců. Když vám dobře poradí, mají z toho možná dobrý pocit, ale to je tak všechno. Když vám prodají produkt – bez ohledu na to, jestli je to pro vás to pravé – získají peníze. A kvůli nim tu práci dělají. Dost často se nejspíš dostávají do konliktu mezi tím, jestli vám poradit to nejlepší a přijít o provizi, nebo vám něco namluvit a prodat vám svůj produkt.

To je důvod, proč má tahle profese nedobrou pověst a řada lidí ji odmítá dělat.

Druhým důvodem je, že je to psychicky náročné. Musíte být připraveni na to, že spousta lidí váš odmítne, někteří i docela nevybíravě a vy to musíte překonat, nebrat to osobně a znova kontaktovat další potenciální zákazníky. Ono se ani není moc co divit, že lidé odmítají. Jsou už předem negativně naladěni, protože těch nabídek je hodně a laik se v nich neorientuje, navíc vás už předem podezírají z toho, že na nich chcete vydělat, protože mají své zkušenosti nebo informace od svých známých.

Hodně nabídek tam bylo také pro lékaře a zdravotní sestry. Vypadá to, že v našem regionu jich je nedostatek.

Zaujalo mě i pár nabídek, kdy třeba požadují dva nebo tři cizí jazyky, ale nabízejí plat deset nebo dvanáct tisíc. Nepřipadá mi to zrovna odpovídající. Jak pak mám věřit tomu, že vzdělání je cestou k lepšímu zaměstnání, když vidím takové požadavky? Je pravda, že jsme region s vysokou nezaměstnaností a nízkými platy, ale přece jen tady, někdo chce zatraceně hodně muziky za málo peněz.

Spousta volných míst se prý obsazuje přes známé a na pracovní úřad se ty nabídky ani nedostanou. I to má svou logiku. Z pracáku se přijde ucházet o práci člověk, o kterém nic nevíte. Dokonce ani to, jestli skutečně chce pracovat, koncentrace nemakačenků je tady taky dost vysoká. Zatímco když vám důvěryhodný známý řekne, že toho člověka zná a že s ním má dobrou zkušenost, věříte mu. Samozřejmě, taky se může mýlit, ale pořád je to alespoň nějaké doporučení.

Když nad tím tak uvažuju, spoléhat se při hledání pracovního místa na úřad práce nestačí. Těch nabídek není tolik, těch skutečně dobrých už vůbec ne, takže sice je dobré je sledovat, ale nečekat zázraky. Ostatně, od úřadů a státních úředníků soudný člověk ani zázraky nečeká. A najít práci pro všechny ty nezaměstnané, to by zázrak byl.

Motivace

Motivace je motor, který někoho někam (nebo odněkud) žene.

Může pocházet zvnějšku – učíme se I věci nezajímavé, abychom zvládli zkoušku, pracujeme, I když bez velkého nadšení, abychom si vydělali peníze.

Účinnější a trvalejší je motivace vnitřní. Když jsem třeba zamilovaná, udělám pro toho druhého hodně, I když mi za to nekyne jiný prospěch než jen to, že ho potěším. 

Motivace může být pozitivní nebo negativní. Pozitivní je taková, kdy po něčem toužím, negativní naopak, když se snažím něčemu vyhnout. Funguje obojí, lepší je ale motivovat se pozitivně. S negativní motivací jsou spojené nepříjemné pocity, to může být občas na překážku. Třeba když se učím na důležitou zkoušku, může mě negativní motivace – strach z neúspěchu a stres – zablokovat a zhoršit moji schopnost učit se.

Pokaždé, když se o něco snažím, vyvstanou nějaké překážky. Energii k jejich překonání mi dá právě silná motivace. Malé překážky nepotřebují příliš úsilí k překonání. Když chci zmrzlinu a jediné, co musím udělat je přejít ulici a vydat něco málo korun, je skoro jisté, že tu zmrzlinu mít budu. Když je mým cílem natrénovat na maraton, bude těch překážek mnohem víc a bude těžké cíle dosáhnout.

Motivace má sklon kolísat, občas zapochybujeme, nejsme si jisti tím, co chceme, často věci vzdáváme a naše odhodlání slábne. V takové chvíli je dobré připomínat si, co chceme a s jakými motivy jsme na začátku začínaly. Podobně fungují třeba obrázky na ledničce nebo na pracovním stole, které nám mnohokrát za den připomenou, čeho chceme dosáhnout. Je opravdu důležité udržovat a posilovat v sobě motivaci.

A jak motivovat někoho druhého? Těžko. Když má svoje motivy, touhy a potřeby a ty mají přednost. Nejlépe funguje, když apelujeme na to, co ten druhý chce. Funguje to třeba v práci. Člověk chce peníze, aby mohl zajistit svoje milované. Když mu je slíbíme, on za to pro nás něco udělá. Problém je v tom, že jeho úsilí je přímo závislé právě na těch penězích.  

Vtipy na začátek týdne

Na ostrově kanibalů ztroskotá Rus, Číňan a Čech.
Příjde za nima šaman a říká: "Jsme kanibalové, ušetřím váš život jen pod jednou podmínkou. Na měsíc vás zavřu do chýše se dvěma skleněnými koulemi a když mi s těma koulema ukážete něco, co jsem ještě neviděl, tak vás nesežerem."
Za týden příjde šaman do chýše k Rusovi. Ten sedí v prostřed a nad hlavou se mu ty koule vznášejí. A šaman rekne: "To jsem viděl, do kotle!"
Tak jde do chýše za Číňanem, ten sedí a skleněné koule létají po celé chýši a šaman řekne: "To jsem taky viděl, do kotle!"
A tak dojde do chýše k Čechovi, otevře dveře a říká: "Ty vole, tak to jsem ješte v životě neviděl, ten debil jednu ztratil a druhou rozbil..."

Obchodníci Rus, Kanaďan a Texasan se vydají na Aljašku na lov medvědů. V horské chatě Rus-průvodce jim radí jak lovit medvědy, jakou vzít pušku a jakým směrem se vydat...
Texasan ho přeruší:˝Samí kecy, radši mi ukaž, kde jsou ty nejzlejší a nejstrašnější medvědi.˝
Rus mu ukáže na sever a povídá: ˝Ale jestli tam jdeš bez pušky, tak seš mrtvej!˝
Texasan vyběhne z chaty. Rus a Kanaďan u okénka pozorují. Za chvíli slyší dusot a vidí jak se texasan řítí k chatě a za ním rozzuřený medvěd. Vběhne do chaty, medvěd za ním, texasan vyběhne ven, zabouchne dveře, běží zpátky a křičí: ˝Tak ho zatím stáhněte, já běžím pro dalšího.”

Před pár set lety se papež rozhodl, že vypudí Židy z Říma. Těm se to samozřejmě nelíbilo a strhlo se veliké pozdvižení. Nakonec tedy papež nabídl ústupek - uskuteční se zástupcem židovské komunity náboženskou diskusi a pokud bude poražen, Židi mohou zůstat. Jenže nikomu se do diskuse s papežem nechtělo, tak nakonec přesvědčili starého Mojšeho, který celý život strávil uklízením ulic a tak vlastně neměl co ztratit. Mojše měl jen jednu podmínku - během svého života toho moc nenamluvil, protože se s ním málokdo vůbec bavil, a tak chtěl, aby se ona náboženská debata odehrála mlčky. Papež nakonec souhlasil. Nadešel onen velký den. Mojše sedí naproti papežovi u velikého stolu. Za naprostého ticha papež po minutě vztyčí ruku se třemi zdviženými prsty. Mojše se na něj podívá a zvdihne jeden prst. Papež poté naznačí rukou kruh okolo hlavy. Mojše ukáže na zem, kde sedí. Papež pak vytáhne hostii a láhev mešního vína, Mojše odpoví tak, že vytáhne jablko. Pak se najednou papež postavil a říká: "Vzdávám to, ten muž je příliš chytrý. Židi mohou zůstat." O půl hodinky později se kardinálové shromáždili u papeže a chtěli slyšet vysvětlení. Svatý Otec povídá: "Nejdříve jsem ukázal tři prsty na znamení Svaté Trojice. On odpověděl jedním prstem, symbolizujícím jednoho Boha, který zůstal našim vírám společný. Tak jsem mu ukázal kolem nás, že Bůh je všude, ale on ukázal na zem, že Bůh je také přímo s námi. Vytáhl jsem hostii a víno, abych naznačil, že Bůh nám odpouští naše hříchy. A on zas vytáhl jablko, aby mi připomenul prvotní hřích. Měl zkrátka odpověď na všechno. Co jsem měl dělat?" Mezitím se Židé shromáždili kolem Mojšeho a ptají se ho, co se vlastně stalo. "Nejdřív mi ukázal, že máme tři dny na to, abysme vypadli, tak jsem mu dal najevo, že ani jeden z nás se odtud nehne. Pak ukázal, že celé tohle město od nás chce vyčistit a já mu ukázal, že hodláme zůstat právě a přesně tady, kde jsme doma." "A co potom?" "Já nevím. On si vytáhl svoji svačinu, tak jsem si taky vytáhl svoji."

Prijde manžel domù a žena se hned zeptá:
"Koupil jsi chleba?", na což manžel odpoví:
"Chleba, nákupy, to není chlapská práce"
"Tak se svlíkni a pojď dělat chlapskou práci".
Manžel: "Ježíši, ty vùbec nerozumíš srandě, dej mi tu tašku!"

Jedou dvě kamarádky v autě a jedna z nich povídá:
"Radši zpomal, tady bývá policejní radar."
Druhá zpomalí, ale za chvíli za nimi vyrazí policejní auto a zastaví je.
"Co se děje? Já jsem přece nejela rychle!" brání se řidička.
"To máte pravdu, madam. Tu červenou jste projela jenom třicítkou."

U soudu. Obžalovaný, proč vy takový vzdělaný člověk, doktor jste zabil tu ženu?
Ctihodnosti, já jsem gynekolog a ten osudný den jsem měl 24 hodinovou službu. Provedl jsem 20 vyšetření a 4 potraty. Potom mě požádal kolega, jestli bych za něj nevzal službu a tak jsem pracoval ještě dalších 12 hodin. Po 36 hodinách práce se vracím domů.
Na ulici mě náhle zastavila prostitutka a povídá: ˝Když mi dáš 500 Kč, tak ti ji ukážu.˝
No nezabil byste ji?

Ženská měla v posteli milence, když v tom slyší, jak na příjezdové cestě chrastí štěrk pod koly manželova automobilu. Nezpanikařila a rychle vymyslela řešení - postavila chlapa do kouta, řekla mu, aby se ani nehnul, namazala ho dětským olejem a posypala alabastrovým práškem. Když se manžel podivoval, co to je, povídá mu:"Drahý, to je socha. Stejnou si koupili Novákovi naproti přes ulici a mě se tak líbíla, že jsem si řekla, že si ji koupíme taky." Tím debata skončila a o soše už nepadlo ani slovo, ani když šli večer spát. Ale chvilku po tom, co manželka usnula, se chlápek zvednul, odešel do kuchyně a vrátil se se sendvičem a sklenicí mléka. Otočil se k soše a povídá:"Tu máte, vemte si. Já tuhle stál u Nováků tři dny v pozoru jako idiot a nedali mi ani sklenici vody."

Policajt na koni čeká na semaforu a vedle něho stojí chlapeček na kole.
Policajt: "Máš krásný kolo! To ti přinesl Ježíšek?
Chlapeček: "Ano"
Policajt: "Příští rok řekni Ježíškovi, aby Ti přinesl taky světla...."
Chlapeček: "Pěkný kůň! Toho ti přinesl Ježíšek?"
Policajt: "Ano"
Chlapeček: "Příští rok řekni Ježíškovi, aby tomu koňovi dal čuráka zespodu
a ne na záda"..

Přijede Francek s manželkou do Brna a ta ho v ho Keymarketu ukecá, aby jí koupil novou ledničku. "Tož mi kurva jednu tu kalexku honem zabaltě, bo mi kurva ujede vlak." "Vy jste z Ostravy, že?" ptá se prodavač. "Jak stě to poznal?" "No, podle té kurvy." Francek se otočí na ženu a povídá. "Vidíš, stará, já sem ti to povidal, zustaň doma, bo kurva zrobiš ňaku ostudu."

Přijede Bush na návštěvu do školy a má besedu s žáky. Má proslov a potom dá prostor pro otázky. Zvedne se Billy a říká: Mám 3 otázky:
1.Proč je Amerika zadlužená?
2.Nebyla Hirošima největším zvěrstvem v dějinách?
3.Kdy stáhnete vojáky z Iráku?
Ale vtom zazvoní a žáci se rozprchnou.Po přestávce se zase sejdou a Bush zase dá prostor pro otázky a zvedne se Tommy a říká: Mám 5 otázek:
1.Proč je Amerika zadlužená?
2.Nebyla Hirošima největším zvěrstvem v dějinách?
3.Kdy stáhnete vojáky z Iráku?
4.Proč zvonilo na přestávku o 10 minut dřív?
5.Kde je Billy?

Když pláčeš, každý je lhostejný k tvým slzám.
Když jsi šťastný, nikdo si nevšímá tvého úsměvu.
Když tě bolí srdíčko, není kdo by si tvé bolesti všiml.
Ale zkus si prdnout...!!! :-)))

Vtipy pro dvacátý pátý týden

Strojvůdce Vaněk leží v nemocnici zraněný po srážce rychlíku s nákladním vlakem. Jenom díky jeho chladnokrevnosti a zkušenosti nedošlo k nedozírným škodám a ztrátám lidských životů. Ministr dopravy jej sám osobně navštíví se svým doprovodem a pustí se spolu do srdečného rozhovoru: „Tak jak se vám vede, pane Vaňku?"
„Už je to lepší, pane ministře."
„Jak dlouho už jezdíte?"
„Dvacet osm let."
„A kolik je vám roků?"
„Jedenapadesát, pane ministře."
„Jste ženatý?"
„Ano."
„Hmm... tak mi řekněte, jak vlastně k tomu neštěstí došlo?"
„Totiž, pane ministře, jak se to tak stává. Nedával jsem pozor a pak už jsme se holt museli vzít."

Na Urale zastaví vlak.
Cestující chvíli čekají - vlak nejede - pak se jeden z nich vykloní z okna a ptá se: "Soudruhu výpravčí, co se děje?"
Výpravčí odpovídá: "Vyměňujeme lokomotivu."
Cestující zaleze a čeká asi půl hodiny, pak se znovu vykloní a ptá se: "Tak soudruhu výpravčí, co děláte?"
Výpravčí: "Vyměňujeme lokomotivu."
Když ani za hodinu vlak nejede vykloní se cestující a ptá se: "Tak co, vyměnili jste už tu lokomotivu?"
Výpravčí: "Ano vyměnili - za vodku."

Přijde Karkulka k domu babičky a zaklepe na dveře. Babička řekne: "Jen pojď dál, Karkulko."
Karkulka vejde do dveří a v posteli leží 3 babičky. Karkulka přijde k posteli a říká: "Babičko, co je ti?"
A babička odpoví: "Mně nic, Karkulko, ale za to ty jsi ožralá jako hovado."

"Jste přesvědčený, že obžalovaný byl opravdu opilý?"
"No, s jistotou to tvrdit nemohu, ale divnej se mi zdál už tehdy, když ke mně přišel s víkem od kanálu a chtěl ho přehrát na gramofonu."

Přijde farář utěšovat Pepu, kterému umřela manželka a najde jej s flaškou rumu: "Toto je synu tvá jediná útěcha?"
"Kdepak, ve skladu mám ještě dvě bedny!"

Velmi podnapilý občan se vypotácí z hospody. Potká ho starosta a domlouvá mu: "Jsi na špatné cestě, Ferdo. Nestydíš se?"
"Proč já? Ať se za špatnou cestu stydí obec."

Do hospody přijde gorila a objedná si pivo.
"Jedno pivo, to bude za 100 korun," povídá barman.
Gorila zaplatí a napije se piva.
"Teda, moc goril k nám zrovna nechodí", poznamená barman šokován tím, že gorila mluví a chodí sama do hospody.
"A vy se divíte," namítne gorila, "když chcete stovku za pivo?"

Letí letadlo nad oceánem a nějak divně manévruje, létá ze strany na stranu, nahoru, dolů. Z kontrolní věže se s ním spojí:
"Tady věž, prosím hlavního pilota."
"Hlavní...škyt...pilot leží na... škyt...přístrojové desce... škyt...opilej."
"Tak prosím druhého pilota."
"Druhý pilot... škyt...je na mol... v uličce."
"Tak aspoň navigátora, ať víme, co se děje."
"Ten sedí... škyt... vzadu a je též... škyt ...totalně opilý."
"Proboha a s kým hovořím?"
"Tady... škyt... autopilot!"

Dva se jednou strašně ztřískají leteckým palivem a ráno volá jeden druhému:
"Ty, Jardo, bolí tě hlava?"
"Jo."
"I mě, ale zkoušel jsi si prdnout?"
"Neee."
"Tak to ani nezkoušej, volám ti z Tokia."

On a ona sedí v restauraci U Nováků u stolu a číšník přinesl jídelní lístek. Mladík ho podal dívce: "Ty přece víš, miláčku, co mám nejraději..."
"Ano," kývla dívka, "ale jíst se musí taky!"

Do restaurace přijde chlap, sedne si, vedle sebe posadí psa, kočku, papouška, morče, dvě slepice, postaví akvárium s rybičkama na stůl a povídá udivenému vrchnímu: "Dejte tomu všemu nažrat, stará je na letním bytě."

"Zase jedna falešná," povídá host při placení útraty stokorunou.
"Ale vždyť je pravá," diví se číšník.
"Není, je falešná, opouští mě, když ji nejvíc potřebuji."

Letní host si stěžuje: "Tady se ani nedá sníst oběd, když tu létá tolik much."
"Nic si z toho nedělejte, ty tu létají jenom při obědě, jinak sedí venku na hnojišti!"

"Pane vrchní, proč se ta pečeně jmenuje - po arabsku?"
"No to je proto, že ten pes se jmenoval Abdul Ibrahim."

"Tak jak vám chutnal řízek?" ptá se číšník hosta.
"Z hlediska mé profese vám mohu říci, že byl prvotřídní."
"Pán je řezník?"
"Ne, obuvník."

Přijde chlap do hospody a objedná si dva rumy. Jeden hodí do sebe a druhej vylije do kapsy, to se párkrát opakuje, když tu náhle barman říká: "Není to škoda, lít vždycky ten druhý rum do té kapsy?"
A chlápek říká: "Víš co, hleď si svého a polib mi prdel."
Z kapsy mu vykoukne malá připitá myška a říká: "Jo a vyřiďte to také svojí kočce."

KROCAN NA WHISKY (Vánoční Recept)
Koupíme pětikilového krocana (pro šest osob) a láhev whisky. K tomu sůl, pepř, olivový olej a proužky špeku. Krocana poklademe špekem,zavážeme, osolíme, opepříme a potřeme olivovým olejem. Předehřejeme troubu na 200 °C. Nalejeme si sklenku whisky a připijeme na úspěch díla. Poté uložíme krocana na pekáč a vložíme do trouby. Nalejeme si dva bleskové panáky whisky a připijeme opět na úspěch díla.
Po dvaceti minutách nastavíme termostat na 250 °C, ať trouba pořádně bručí. Dame si další tři whisky. Po půl hodině ptáka otočíme a nadále bedlivě hlídáme. Občas se chopíme flašky ffiskie nalejem si do řepy.
Po další bůlhodince se uopatrně vydáme k lince a krocanou rodočíme. Přidom dáuáme bacha, abyzme se neupálili uo ty pojebaný dvéře vod trouby. Si dalších pěét nebo zedm fixki vevnitř sklenice si a pak a tak. Kurvacana pečem další dři hodinkýý (ale je to vcelku fuk) a každých deset minud dem čúlat.
Je-li to aáspoň drožku možný, dolezem ke sforákua úytáhnem troubu z grozana. Dofřejem si ježdě jedoóo loka a znoúua se pokuzíme tu mrchu dostad uen. Zúédnem tóo prokladýo ffóógla z éé zeměéa prrrrrrrrdnemho na boddnos. Dáúuúáme uéélkýho majzla na uklouznutí na zamaštťěnýým liinoúlluélu.
Tošku se plospíme.
Príští den sníme krocana studenýho s majonézou a s aspirínem.

"Denně chodíš domů opilý," vyčítá žena manželovi, "a co já, co děti?"
"Měj rozum, stará," odvětil muž, "přeci nebudeme chlastat všichni."

"Opilý muž přišel pozdě večer domů. Zůstal stát v obýváku a koukal jak se kolem vše točí.
Manželka se ptá: "Karle, ty si nepůjdeš lehnout?"
"Hík... půjdu, škyt... jen co pojede kolem mě postel."

.17% všech automobilových nehod je způsobeno opilými řidiči. To svědči o tom, že 83% všech automobilových nehod je zapříčiněno střízlivými řidiči.
Proč ta střízlivá hovada nezmizí ze silnic?

Přijde policajt se žábou na hlavě k doktorovi a ten se hned ptá:
"Tak copak vás trápí?"
A žába povídá:
"Pane doktore, podívejte se co mi vyrostlo na prdeli!"

Při urologické operaci říká chirurg:
"Sestři, poopravte trochu ty varlata... óóó, a pacientovi také..."

"Taxi, taxi," křičí mladá žena, "honem mě zavezte do porodnice!"
"Řidič nervózně nastartuje a ptá se: "Za 10 minut tam budeme, stačí to?"
"Jasně, služba mi začíná až za čtvrt hodiny!"

Doktorovi v domě praskla voda. Zavolal instalatéra. Ten přijel, vybalil brašnu nářadí a chvíli se porůznu hrabal v trubkách a dělal takové ty složité instalatérské věci. Pak si umyl ruce a napsal doktorovi účet na 1800 Kč.
Doktor podiveně kroutí hlavou:
"1800 korun? To je šílené, jako doktor si tolik za hodinu nevydělám!"
Instalatér ho nechal domluvit a pak klidně říká:
"No, já jako doktor taky tak nevydělával."

"Proč jsi utekl z operačního sálu?"
"Sestra řekla: Žádnou paniku, uklidněte se, operace slepého střeva není těžká."
"A co je na tom strašného?"
"No ona to řekla chirurgovi."

Ptají se pana Nováka: "Kdes byl včera, Pepo"
"U doktora."
"A prohlédl tě?"
"Naštěstí ne, dal mi neschopenku na týden!"

Zemřel slavný kardiolog, vynikající odborník na srdce. Jak rakev odjížděla z místnosti, tak vjížděla do obrovského srdce. Všichni strašně plakali, jen jeden se ohromně smál. Po obřadu mu všichni vytýkali, že je to neetické, ať to nějak vysvětlí.
"Víte, já už se strašně těsím na svůj pohřeb....... Jsem totiž slavný gynekolog."

Pacient si stěžuje doktorovi:
"Pane doktore, já mám nějaké potíže s tím, no, s přirozením..."
"Tak si odložte."
Chlápek si opatrně sundá sako, pověsí ho na ramínko a vyhladí faldy. Kalhoty přeloží pukem na puk, pověsí na ramínko 1/3 na 2/3 a pečlivě uhladí. Sundá košili, pečlivě ji poskládá do čtverečku na stůl. Ponožky nezlomí, nýbrž bez problémů přeloží a poskládá. Když už je úplně svlečený, tak se postaví před doktora.
Doktor se dívá a nic nevidí:
"A co vám jako je?!"
"No... copak nevidíte? Vždyť já mám jedno vejce níž než druhé!!!"
"Sakra, chlape, vždyť to je úplně přirozené, to tak mají všichni chlapi!"
"Ale vždyť to vypadá strašně neupraveně!"

Stěžuje si muž psychiatrovi: "Pane doktore, moje žena si myslí, že jsem blázen, protože mám rád klobásy."
"To je nesmysl," odpoví psychiatr, "já mám taky rád klobásy."
"Opravdu?" zaraduje se muž. "Tak to musíte vidět moji sbírku. Mám jich tisíce."

"Nevidím moc dobře do dálky," stěžuje si pacient lékaři. Pojďte ven, vyzve ho optik. Ukáže nahoru a zeptá se: "Co je to támhle na obloze?"
"Slunce," odpoví pacient.
"No vidíte," povídá optik, "kam dál by jste chtěl vidět?"

"A ovoce jezte se slupkou. Je to mnohem zdravější," říká lékař, "jaké ovoce máte nejraději?"
"Prosím, pane doktore, kokosové ořechy."

Žena přišla ke svému doktorovi a svěřuje se mu, že její manžel si našel zálibu v análním sexu, a ona si není jistá, jestli je to dobrý nápad. Doktor: "A líbí se vám to?"
"Ale jo, je to zvláštně jiné, ale příjemné."
"No vidíte. Pokud vás to nebolí, tak není žádný důvod se análnímu sexu vyhýbat, pokud si dáte pozor, abyste neotěhotněla."
"Počkejte, ono se dá i při análním styku otěhotnět?"
"No jistě, jak myslíte, že se rodí právníci?"