Motivace

Motivace je motor, který někoho někam (nebo odněkud) žene.

Může pocházet zvnějšku – učíme se I věci nezajímavé, abychom zvládli zkoušku, pracujeme, I když bez velkého nadšení, abychom si vydělali peníze.

Účinnější a trvalejší je motivace vnitřní. Když jsem třeba zamilovaná, udělám pro toho druhého hodně, I když mi za to nekyne jiný prospěch než jen to, že ho potěším. 

Motivace může být pozitivní nebo negativní. Pozitivní je taková, kdy po něčem toužím, negativní naopak, když se snažím něčemu vyhnout. Funguje obojí, lepší je ale motivovat se pozitivně. S negativní motivací jsou spojené nepříjemné pocity, to může být občas na překážku. Třeba když se učím na důležitou zkoušku, může mě negativní motivace – strach z neúspěchu a stres – zablokovat a zhoršit moji schopnost učit se.

Pokaždé, když se o něco snažím, vyvstanou nějaké překážky. Energii k jejich překonání mi dá právě silná motivace. Malé překážky nepotřebují příliš úsilí k překonání. Když chci zmrzlinu a jediné, co musím udělat je přejít ulici a vydat něco málo korun, je skoro jisté, že tu zmrzlinu mít budu. Když je mým cílem natrénovat na maraton, bude těch překážek mnohem víc a bude těžké cíle dosáhnout.

Motivace má sklon kolísat, občas zapochybujeme, nejsme si jisti tím, co chceme, často věci vzdáváme a naše odhodlání slábne. V takové chvíli je dobré připomínat si, co chceme a s jakými motivy jsme na začátku začínaly. Podobně fungují třeba obrázky na ledničce nebo na pracovním stole, které nám mnohokrát za den připomenou, čeho chceme dosáhnout. Je opravdu důležité udržovat a posilovat v sobě motivaci.

A jak motivovat někoho druhého? Těžko. Když má svoje motivy, touhy a potřeby a ty mají přednost. Nejlépe funguje, když apelujeme na to, co ten druhý chce. Funguje to třeba v práci. Člověk chce peníze, aby mohl zajistit svoje milované. Když mu je slíbíme, on za to pro nás něco udělá. Problém je v tom, že jeho úsilí je přímo závislé právě na těch penězích.