Baví mě cestovat a - soudě podle hromadných úprků v dobách dovolených - v tom nejsem sama.
Proč nás to vlastně tak moc baví? Proč podstupujeme nepohodlí spojené s cestováním jen proto, abychom mohli být někde jinde? Proč nezůstaneme doma v pohodlí?
Pro mě osobně je to hlavně poznávání nového a neznámého. Jsem zvědavá a zajímá mě, jak to vypadá jinde, jak tam lidé žijí, co je tam zajímavého. Když opustím svoje domovské místo, jako by se ve mě otevřela nějaká další schopnost vnímání. Najednou přestávám fungovat rutinně a bezmyšlenkovitě chodit po ulicích. Zpomalím, dívám se, obdivuju domy, sleduju lidi. Jsem pozornější a soustředěnější.
Častou motivací je odpočinek - aktivní i pasivní. Opouštíme svůj domov, který je přece jen spojen s prací a všedními starostmi, a hledáme prostředí, kde nám bude příjemně, kde můžeme na svoje trable na chvíli zapomenout. Někdy je to s tím odpočinkem docela sporné, po dlouhém cestování a změně prostředí jsme možná natolik unavení, že bychom potřebovali ještě pár dní v domácím prostředí, abychom se dali ještě trochu do pořádku, než zase naskočíme do pracovního shonu.
Jezdíme i za sportem nebo kvůli nějaké své zálibě. Taková dovolená je mě osobně příjemnější, než pasivní vylehávání u moře (i když mám moře ráda). Ze sportů tedy uznávám hlavně pěší chůzi. Miluju lesy, skály, řeky, ale i hrady a historické památky. To je něco, co se doma opravdu pěstovat nedá.
Někdy cestujeme kvůli dětem. Chceme, aby se dostaly na čerstvý vzduch nebo aby něco nového poznaly. Dvouměsíční letní prázdniny jsou opravdu dlouhé na to, aby se jen tak plácaly okolo domu a vymýšlely, čím zabít čas. Takže je vozíme k příbuzným, na tábory, na dovolené, k moři nebo aspoň na výlety. Jsem velkým zastáncem cestování dětí a mladých lidí. Je to nenásilný a účinný způsob učení a získávání zkušeností. Jisté úskalí může být v tom samotném cestování, dlouhý pobyt v dopravních prostředcích bývá nudný. Je potřeba najít dětem nějakou zábavu. Čím menší dítě, tím menší šance, že vydrží bez problémů a bez naší péče dlouhou cestu. Když mu dáte svoji pozornost, budete si s ním povídat a hrát, nejen že vám cesta lépe uběhne, ale zároveň tak posílíte svůj vzájemný vztah a to je velmi cenná deviza. Tedy pokud se vaše povídání nezvrtne v neustálé okřikování a usměrňování. Dítě je plné energie a nezlobí schválně. Prostě si s tou energií neví rady. K tomu potřebuje vaši pomoc.
Cestování za prací je taky hodně rozšířené. Dokonce je vnímáno jako určitý benefit, když je práce spojena s cestováním do zahraničí. Menší nadšení samozřejmě působí každodenní dojíždění. Je nudné, časově i finančně náročné.
Jen jeden důvod k cestování se mi nelíbí: když se někdo chce pochlubit a vytáhnout před ostatními. Když chce ostatním ukázat, že je lepší, že na to má. Setkala jsem se s tím i u dětí. Dvanáctiletá dívka byla natolik ovlivněná rodinou a tím, že oni jsou ti “lepší”, že nesnesla, když její kamarádka jela na zajímavou cestu a nenechala ji, ani aby o tom vyprávěla. Závist je nepěkná vlastnost. I když musím uznat, že je příjemné, když vidíte, že vám druhý člověk něco závidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat