Slovo drahý má víc významů.
Drahý v tom smyslu, že stojí hodně peněz. Je to relativní, pro jednoho je tisícovka spousta peněz, druhý nad tím mávne rukou. Tisícovka taky vypadá jinak, když se rozdělí na drobné. Třicet tři korun denně, to je maličkost, to se zdá málo. Ale na konci měsíce je to právě ta tisícovka.
Drahý jako cenný pro nás osobně bez ohledu na cenu vyjádřenou penězi. Talíř, který kdysi měla moje babička, má finanční hodnotu prakticky nula, ale pro mě má svou hodnotu citovou, je to vzpomínka, jsou s ním spojené příjemné zážitky. Vzpomínky na ráno u babičky, na čerstvé křupavé rohlíky s máslem, které babička právě přinesla z obchodu. Na hrátky na balkóně. Na její zahradu, kde jsem si jako děti hodně užili. Dodnes mi vůně rajčatové natě nebo okurek připomíná babiččinu zahrádku.
Hezké je, když blízkým lidem říkáme drazí. Když jsou nám opravdu drazí. Už méně přijemné je, když slovo drahý najdeme v oslovení obchodního dopisu. A ještě méně se mi líbí, když nějaká neupřímná kolegyně nebo známá oslovuje lidi Drahoušku, přitom víte, že k vám žádnou lásku necítí.
Žádné komentáře:
Okomentovat