Najít inspirativní slovo na písmeno F bylo jednoduché. Fotografie mě zajímá už dlouho, i když nejsem žádný odborník. V počítači a cédéčkách se mi hromadí fotky míst, kde jsem byla, květiny, které miluju a lidí, kteří jsou kolem mě. A když se rozhlédnu kolem, vidím, že v tom nejsem sama.
Jako dítě jsem si přála mít fotoaparát a časem jsem se ho i dočkala. Bylo to ještě dlouho před érou digitální fotografie. Tehdy bylo normální kupovat do foťáku film, ten celý nafotit, nechat vyvolat a teprve pak jsme viděli hotové snímky. Kromě toho, že to mohlo trvat několik dní nebo i měsíců, stálo to i peníze za film i za vyvolání snímků. To už si člověk rozmyslel, než něco vyfotil.
Když jsem poprvé držela v ruce digitální fotoaparát, připadalo mi to jako zázrak. Žádný film, žádné peníze za vyvolávání fotek. Mohla jsem nadělat tolik snímků, kolik jsem chtěla, kromě elektřiny do baterií nebyly náklady naprosto žádné. Samozřejmě to vede k tomu, že se fotí a fotí, obrázky se hromadí, protože třídit je a zálohovat, to už tak zábavné není.
Čím kvalitnější foťák, tím objemnější ty fotky jsou a tím rychleji se počítače a CD zaplňují. Vím, o čem mluvím, problém se nedostatkem místa v počítači řeším velmi často.
Dalším problémem je zveřejňování fotek. Ne každý touží po tom, aby se třeba na facebooku objevily obrázky z mejdanu, na kterém se všichni řádně odvázali. Co kdyby je viděla učitelka, manželka nebo šéf v práci? Proto já strašně nerada zveřejňuju fotky ostatních lidí.
Přes tyhle možné zádrhele si myslím, že tak velké rozšíření fotografie je moc fajn. Líbí se mi i to, jak se rozšiřují kroužky digitální fotografie pro děti. Tím, že svoje snímky hned vidí, mají hned zpětnou vazbu a učí se daleko rychleji, než když jsme dřív museli dlouho čekat na snímky vyvolané z filmu.
Fotky se dají využít ke spoustě dalších věcí:
- nechat si ze svých fotek udělat puzzle, kalendář, fotoknihu, hrneček nebo tričko,
- použít vytištěné fotky při tvorbě koláží s dětmi,
- blahopřání s vlastní fotkou.
- scrapbooking neboli tvoření kreativních fotoalb
- a určitě ještě spousta dalších nápadů, na které jsem si právě nevzpomněla.
A co vy? Fotíte? A co nejčastěji?
Když jsem poprvé držela v ruce digitální fotoaparát, připadalo mi to jako zázrak. Žádný film, žádné peníze za vyvolávání fotek. Mohla jsem nadělat tolik snímků, kolik jsem chtěla, kromě elektřiny do baterií nebyly náklady naprosto žádné. Samozřejmě to vede k tomu, že se fotí a fotí, obrázky se hromadí, protože třídit je a zálohovat, to už tak zábavné není.
Čím kvalitnější foťák, tím objemnější ty fotky jsou a tím rychleji se počítače a CD zaplňují. Vím, o čem mluvím, problém se nedostatkem místa v počítači řeším velmi často.
Dalším problémem je zveřejňování fotek. Ne každý touží po tom, aby se třeba na facebooku objevily obrázky z mejdanu, na kterém se všichni řádně odvázali. Co kdyby je viděla učitelka, manželka nebo šéf v práci? Proto já strašně nerada zveřejňuju fotky ostatních lidí.
Přes tyhle možné zádrhele si myslím, že tak velké rozšíření fotografie je moc fajn. Líbí se mi i to, jak se rozšiřují kroužky digitální fotografie pro děti. Tím, že svoje snímky hned vidí, mají hned zpětnou vazbu a učí se daleko rychleji, než když jsme dřív museli dlouho čekat na snímky vyvolané z filmu.
Fotky se dají využít ke spoustě dalších věcí:
- nechat si ze svých fotek udělat puzzle, kalendář, fotoknihu, hrneček nebo tričko,
- použít vytištěné fotky při tvorbě koláží s dětmi,
- blahopřání s vlastní fotkou.
- scrapbooking neboli tvoření kreativních fotoalb
- a určitě ještě spousta dalších nápadů, na které jsem si právě nevzpomněla.
A co vy? Fotíte? A co nejčastěji?
Ahoj. Velmi dobrý článek o mojí srdcové záležitosti. O fotografii. A na poslední věty článku bych odpoěděl asi tak, že fotografuji velmi rád a myslím že i vcelku dobře. A nejčastěji fotím různé makro přírody, ale mám také rád snímky plné pocitu deprese. :-D Ostatně i vy si je můžete prohlédnout: http://malba-svetlem.blogspot.cz/
OdpovědětVymazat