M - minulost

Minulost.

Všechno, co už bylo a co nemůžeme změnit. Každý z nás – možná s výjimkou malých dětí – si v sobě neseme otisk toho, co se nám a s námi dělo v minulosti. Snažíme se žít v přítomnosti, stejně se na nás podepisuje to, co bylo. Úspěchy i neúspěchy, věci, na které jsme hrdí nebo ty, za které se stydíme, radosti i bolesti. Tohle všechno z nás zformovalo takovou osobnost, jakou právě teď jsme. Není lehké hodit minulost za hlavu a zapomenout.

Minulost je něco, co už nezměníme. Jsou v ní milé, příjemné vzpomínky, ale i chvíle bolavé nebo dokonce tragické. Co se stalo, to se stalo, můžeme si tisíckrát, co jsme měli udělat jinak, můžeme litovat a trápit se, čas už nevrátíme. Jediné, co můžeme změnit, je náš postoj k minulosti. Ale taky to není lehké. Zbavit se nepříjemných myšlenek. Nejsnáz se mi to daří, když je nahradím jinými, méně obtěžujícími. Asi to tak dělá hodně lidí, taková knížka nebo film je oblíbený způsob, jak zapomenout na starosti.

Z minulosti bychom se měli také poučit. K čemu by nám ty naše chyby byly, kdybychom se z nich nenaučili? Čím jsem starší, tím víc zjišťuji, že ty nejdrsnější životní zkušenosti mě nejvíc naučili. Ne vždycky si z trablů člověk vezme to správné poučení. Když vás podvede chlap a vy si z toho vyvodíte, že všichni chlapi jsou kreténi, nemyslím, že je to právě ta správná úvaha. Jenže v životě to není tak jednoduché, jako ve škole. Chybí v něm ten vševědoucí a všeznající pan učitel, který by nám dokázal na vše odpovědět. Tak se v tom plácáme a snažíme se dělat věci co nejlépe. Po čase se pak ohlédneme a říkáme si, jak jsme mohli udělat to nebo ono, proč jsme tohle nebo tamto neviděli.

Jenže jinak to nejde. Ve škole můžeme být premianty, kteří nedostávají jiné známky než jedničky. V životě se to bez čtyřek a pětek neobejde.

L - láska a laskavost

Láska a laskavost. Láska je jedno z nejčastějších témat ve filmech, knížkách a písničkách. Samozřejmě hlavně láska milenecká, ta nádherná euforie, když se zamilujeme. Každé slovo, každý pohyb či pohled milované bytosti je úchvatný, neexistují chyby ani pochyby. Všichni to známe a všichni víme, jak šťastní, ale taky zaslepení dokážeme být. Spousta velkých lásek se ani nedostane za toho stádium zamilovanost. Po čase euforie opadne a z miláčka se stane někdo obtížný, kdo je nám lhostejný nebo dokonce s kým nechceme dýchat ani společný vzduch, natožpak strávit celý život.

Když vztah vydrží, má šanci se rozvinout do lásky méně euforické, ale za to trvalejší, kdy už partneři o svých chybách vědí, ale dokáží s nimi žít. Už nejsou tak zaslepení, už si nemyslí, že našli nejlepšího člověka na světě. Tohle je druh lásky, které si vážím. Zamilovanost je od přírody, ale skutečná láska, ta už vyžaduje rozumného člověka a dost práce na vztahu. Kdo to neumí, může třeba celý život střídat partnery a hledat toho pravého. Nenajde, protože chyba není v partnerovi, je někde jinde. Je v nerealistickém očekávání, že můžu jen brát a nemusím nic dávat zpátky. Partnerská láska je o právě o tom partnerství, o tom, že každý něco do vztahu vkládá. A peníze jsou až to poslední, víc se cení tolerance, pochopení, podpora, upřímnost, důvěda. To je materiál, ze kterého se staví dobré mezilidské vztahy.

Laskavost je něco, co s láskou úzce souvisí. Podle mě bychom v životě potřebovali víc laskavosti. Takové té příjemné laskavosti, když se na vás prodavačka v obchodě usměje nebo kolega v práci řekne něco povzbudivého. Moc se to dnes nenosí a je to škoda. Laskavost nastupuje tam, kde lásku nevyžadujeme a nechceme dávat, ale přesto chceme s lidmi jednat tak, aby nám to bylo příjemné. Láska je emoce a těm se špatně poroučí. Laskavost je akt vůle, je to naše svobodné rozhodnutí. Mockrát jsem si ověřila, že laskavé chování se vyplácí. Lidé mají sklon chovat se k nám taky laskavě. Přijdete na úřad naštvaní a vylejete si vztek na úřednici. Jakou reakci od ní můžete čekat? Když přijdete a chováte se slušně, dokonce když projevíte pochopení s tím, že každý občas může udělat chybu, připravujete si půdu pro vstřícné jednání. Tak by podle mě měly vypadat mezilidské vztahy. Obvykle to tak i funguje, aspoň dokud mezi sebou lidé jednají čestně, bez postranních úmyslů, jako je ošidit nebo poškodit někoho.

K

Knížky. Miluju knížky. Odmalička jsem byla knihomol, četla jsem, co mi pod ruku přišlo.

Knížky přinášeji hlavně dvě věci: příběh a informace.

Příběhy jsou doménou krásné literatury. Tlustý román nebo stručná povídka, jak by mohly existovat bez příběhu?  Milujeme příběhy, vyrostli jsme na nich a pohádky z dětství si pamatujeme dodnes. Možná, že pohádky čteme dodnes. Fantasy literatura, ve které vystupují draci, čarodějky, příšery z podzemí nebo andělské bytosti, se dnes velmi rychle rozvíjí. Ale i ta potřebuje příběh. Harry Potter, knihy a filmy  o mladém čaroději, jsou silné právě v tom příběhu. Obsahuje také další nadčasové prvky: boj dobra se zlem, kdy dobro nakonec vyhraje. Hrdina je zpočátku outsiderem, to se nám někdy stalo každému, proto pro něj máme takové pochopení a dokážeme se do jeho situace vcítit.

Druhou věc, kterou na knížkách oceňuju, jsou informace. Tak zvaná naučná literatura. Ten výraz naučná se mi vůbec nelíbí. Jako by v něm bylo obsaženo, že mě někdo chce poučovat. Ten, kdo poučuje, má jaksi navrch nad tím poučovaným a to je nepříjemný pocit. Přitom mám ráda knížky, ze kterých se něco nového dozvím, a že jich dnes vychází spousta. Mnohem víc, než by člověk zvládl aspoň letmo přečíst. Navíc, nejsou nijak zvlášť levné, takže si opravdu rozmyslím, co koupím. Další možnost je půjčit si knížky v knihovně. Mým oblíbeným místem v knihovně je regál s novinkami.

V souvislosti s internetem se stále víc mluví o elektronických knihách. To už jsou jen soubory v počítači, úplně jim chybí ta hmotná podstata, nemají váhu, vůni, nemůžeme si je pohladit. Za to se dají sehnat levněji než ty papírové. Hlavně v angličtině, v češtině ten výběr ještě není tak úžasný. Velkou budoucnost podle mě mají elektronické knihy v oblasti naučné a odborné literatury. Znají to třeba studenti vysokých škol. My jsme kdysi měli stohy skript – papírových vysokoškolských učebnic, dnešní studenti mají internet.

Není to zvláštní? Internet je takovou bohatou studnicí informací, přesto stále vychází taková zajímavých knížek. I když říkáme, že nemáme na čtení čas. Stejně ale čteme, i když toho nezvládneme tolik, kolik bychom si přáli.

K - Knížky

Knížky. Miluju knížky. Odmalička jsem byla knihomol, četla jsem, co mi pod ruku přišlo.

Knížky přinášeji hlavně dvě věci: příběh a informace.

Příběhy jsou doménou krásné literatury. Tlustý román nebo stručná povídka, jak by mohly existovat bez příběhu?  Milujeme příběhy, vyrostli jsme na nich a pohádky z dětství si pamatujeme dodnes. Možná, že pohádky čteme dodnes. Fantasy literatura, ve které vystupují draci, čarodějky, příšery z podzemí nebo andělské bytosti, se dnes velmi rychle rozvíjí. Ale i ta potřebuje příběh. Harry Potter, knihy a filmy  o mladém čaroději, jsou silné právě v tom příběhu. Obsahuje také další nadčasové prvky: boj dobra se zlem, kdy dobro nakonec vyhraje. Hrdina je zpočátku outsiderem, to se nám někdy stalo každému, proto pro něj máme takové pochopení a dokážeme se do jeho situace vcítit.

Druhou věc, kterou na knížkách oceňuju, jsou informace. Tak zvaná naučná literatura. Ten výraz naučná se mi vůbec nelíbí. Jako by v něm bylo obsaženo, že mě někdo chce poučovat. Ten, kdo poučuje, má jaksi navrch nad tím poučovaným a to je nepříjemný pocit. Přitom mám ráda knížky, ze kterých se něco nového dozvím, a že jich dnes vychází spousta. Mnohem víc, než by člověk zvládl aspoň letmo přečíst. Navíc, nejsou nijak zvlášť levné, takže si opravdu rozmyslím, co koupím. Další možnost je půjčit si knížky v knihovně. Mým oblíbeným místem v knihovně je regál s novinkami.

V souvislosti s internetem se stále víc mluví o elektronických knihách. To už jsou jen soubory v počítači, úplně jim chybí ta hmotná podstata, nemají váhu, vůni, nemůžeme si je pohladit. Za to se dají sehnat levněji než ty papírové. Hlavně v angličtině, v češtině ten výběr ještě není tak úžasný. Velkou budoucnost podle mě mají elektronické knihy v oblasti naučné a odborné literatury. Znají to třeba studenti vysokých škol. My jsme kdysi měli stohy skript – papírových vysokoškolských učebnic, dnešní studenti mají internet.

Není to zvláštní? Internet je takovou bohatou studnicí informací, přesto stále vychází taková zajímavých knížek. I když říkáme, že nemáme na čtení čas. Stejně ale čteme, i když toho nezvládneme tolik, kolik bychom si přáli.

J - jaro.

Jaro. Může někdo nemít rád jaro? Nedokážu si to představit. Já ho mám ráda a vždycky sleduju, jak se ze mě klubou další a další kytičky, od sněženek a bledulí, přes tulipány, narcisy, až se pak celé zahrádky zbarví záplavou květin.
Představuju si, jak to asi muselo vypadat před nějakými stovkami let, kdy lidé za celou zimu neviděli ani kytičku. Žádné pokojovky nebo řezané květiny, koupené v květinářství. K tomu nedostatek světla, protože svíčky a louče rozhodně nedaly tolik světla, jako naše elektrické žárovky a zářivky. To muselo být docela depresivní. Jaký pak pro ně musel být zázrak, když se objevila první sněženka. Vlastně na tom ještě nejsme tak špatně. Máme spoustu možností, jak si tu dlouhou zimu zpříjemnit. Krásné knížky, dobré jídlo, společnost přátel, voňavá koupel, dokonce i ty květiny si můžeme koupit, aby nám prosvětlily šedivé podzimní a zimní dny. 
I když já je moc nekupuju. Nejsou zrovna levné a taky se zřejmě pěstují někde v jižní Americe nebo čertví kde. Za podmínek pro pěstitele ne příliš výhodných. Za použití spousty chemikálií, mnohem více, než při pěstování potravin. Navíc se znečišťuje životní prostředí, protože je potřeba ty květiny dopravovat. Takže si radši počkám na to, až tulipány, růže a jiné kvítí vykvete i u nás.

I - inspirace

Inspirací pro písmenko I se mi stalo samo slovo inspirace. Miluju stav inspirace, kdy píšu a bez dlouhého přemýšlení se slovíčka skládají na monitor. Jindy to zase vázne, přepisuju, opravuju, a nedaří se mi vyjádřit svoje myšlenky tak, abych s tím byla spokojená. Kde se vlastně ta inspirace bere? Co to je? Jak ji přivolat? To jsou tak neuchopitelné a těžko zodpověditelné otázky. Chápu, proč spisovatelé mluví o inspirativním polibku múzy a chápu i to, jak nepříjemný může být spisovatelský blok. To je stav, kdy se člověk vůbec nemůže hnout z místa, cokoliv, co napíše, mu připadá nepoužitelné a neví, jak dál.

Taky takové stavy znám a mám několik způsobů, jak se  nich snažím dostat.

Nejvíc se mi osvědčila psací rozcvička. Otevřu si nový textový soubor, stanovím si limit třeba tisíc slov a začnu psát. Cokoliv, třeba úplné nesmysly, jindy třeba úvahy a myšlenky, na tom nezáleží. Hotový text totiž zlikviduju, nebudu ho schovávat ani publikovat. Slouží skutečně jako rozcvička. Pomůže mi rozhýbat se  a teprve pak začnu psát něco použitelného.

Někdy pomáhá procházka, úklid nebo fyzický pohyb. Chůze je vůbec úžasná podpora pro duševní činnost. Jednoduchý rytmický pohyb, připadá mi, že jak se hýbe tělo, tak ani ten mozek prostě nedokáže být úplně nečinný.

Největším zabijákem pro inspiraci je stress. Pro plynulou tvorbu potřebuju být uvolněná a v pohodě, jinak mi to opravdu nejde. Zajímalo by mě, jestli to stejně tak mají i ostatní. Jestli se třeba jiným psavcům píše naopak lépe pod tlakem a ve stresu.   

H - hodiny

Abecední seriál - písmeno H. Po kratším přemýšlení mě napadlo slovo hodiny nebo hodinky. A s tím souvisí pojem času. A samozřejmě i jeho nedostatek, se kterým se dnes pereme snad všichni. Hodiny jsou vlastně takovým symbolem stresu a shonu moderní doby.

Hodiny a hodinky jsou všude, nosíme je na rukou nebo v mobilu, jsou na počítačích i na kostelních věžích. Myslela jsem si tedy, že to bude snadné téma. Kupodivu se mi o hodinách píše těžko. Chybí mi inspirace, nápadů je málo a nejsou nijak zvlášť dobré. Čím to je, že věc tak obvyklá a všudypřítomná ve mě vyvolává psací blok?
Možná proto, že mi hodiny hodinky připadají jako symbol stresu. Symbol toho, že je potřeba čas hlídat, občas i spěchat, aby se stihlo to či ono. Když se řekne ČAS, skoro vždycky se mluví o jeho NEDOSTATKU. Nestíháme a cítíme se provinile, že nestíháme.
Mně se nejlépe píše tehdy, když jsem uvolněná a v pohodě. Pomyšlení na hodiny mě lehce znervózňuje, vzpomenu si na tu dlouhou řadu věcí, které chci nebo musím udělat. Nikdy dřív jsem si to neuvědomila, je to pro mě docela zajímavý objev. Taky na vás hodiny (nebo kalendář) působí podobně?

G - grilování

Dnešním písmenkem je G a po poradě se slovníkem jsem zvolila slovo grilování. Oblíbená letní zábava všech, kdo mají alespoň tak velký kus pozemku, aby se na něj dal postavit gril na přípravu takových nezdravých dobrot jako jsou hamburgery nebo klobásky.

Jako dítě jsem jezdila o prázdninách na tábory a měla jsem moc ráda opékání buřtů nas ohněm. Zvlášť když se k tomu přidala hra na kytaru, bylo to úžasné a zůstalo to ve mně jako symbol prázdnin a oblíbená aktivita o dovolené. Za posledních dvacet let náš národ dost zbohatl a taky zlenivěl, zároveň se na trhu objevila široká nabídka grilů, takže novým národním sportem se stalo grilování.

Taky jsem téhle vlně podlehla a ráda. Baví mě vymýšlet a zkoušet různé dobroty, používat neobvyklá koření a opékat všechno, co se dalo. Jsem totiž kuchařka experimentátorka – nejen při grilování, ale i doma ve své kuchyni.

S grilováním jsou spojené i určitá negativa, třeba to, že grilované pochoutky obvykle nejsou ani příliš zdravé ani se nehodí pro zhubnutí. To se dá aspoň částečně kompentovat tím, že se při přípravě používá co nejméně tuku a k masu se podává hodně čertvé zeleniny.

Vyzkoušeli jsme na grilu spoustu jídel.

Třeba „karbanátky“ z mletého masa. Trošku jako hamburgery, jen jsme si tu masovou směs namíchali sami.

Placky z jednoduchého těsta (mouka,voda, sůl, trochu oleje). Ty byly trochu tvrdé.

Jablka. Buď celá nebo rozpůlená, dochucená cukrem, skořicí a kouskem másla.

Brambory. Celé, ve slupce, po upečení se rozpůlí a osolí.

Banány. Banán ve slupce se položí na gril a peče na grilu po obou stranách tak dlouho, dokud slupka nezčerná. Dužina pak bývá teplá, měkká a sladká a výborně chutná s čokoládou.

Pečené švestky. Pokud vám chutnají švestky na koláči, budou vám chutnat i samotné. Stačí je jen opéct, není třeba dochucovat.

Ale hlavně samozřejmě špekáčky a různé klobásky a maso naložené v kořeněných omáčkách.

Už se na to grilování moc těším.

F - fotografie

Najít inspirativní slovo na písmeno F bylo jednoduché. Fotografie mě zajímá už dlouho, i když nejsem žádný odborník. V počítači a cédéčkách se mi hromadí fotky míst, kde jsem byla, květiny, které miluju a lidí, kteří jsou kolem mě. A když se rozhlédnu kolem, vidím, že v tom nejsem sama.

Jako dítě jsem si přála mít fotoaparát a časem jsem se ho i dočkala. Bylo to ještě dlouho před érou digitální fotografie. Tehdy bylo normální kupovat do foťáku film, ten celý nafotit, nechat vyvolat a teprve pak jsme viděli hotové snímky. Kromě toho, že to mohlo trvat několik dní nebo i měsíců, stálo to i peníze za film i za vyvolání snímků. To už si člověk rozmyslel, než něco vyfotil.
Když jsem poprvé držela v ruce digitální fotoaparát, připadalo mi to jako zázrak. Žádný film, žádné peníze za vyvolávání fotek. Mohla jsem nadělat tolik snímků, kolik jsem chtěla, kromě elektřiny do baterií nebyly náklady naprosto žádné. Samozřejmě to vede k tomu, že se fotí a fotí, obrázky se hromadí, protože třídit je a zálohovat, to už tak zábavné není.
Čím kvalitnější foťák, tím objemnější ty fotky jsou a tím rychleji se počítače a CD zaplňují. Vím, o čem mluvím, problém se nedostatkem místa v počítači řeším velmi často.
Dalším problémem je zveřejňování fotek. Ne každý touží po tom, aby se třeba na facebooku objevily obrázky z mejdanu, na kterém se všichni řádně odvázali. Co kdyby je viděla učitelka, manželka nebo šéf v práci? Proto já strašně nerada zveřejňuju fotky ostatních lidí.
Přes tyhle možné zádrhele si myslím, že tak velké rozšíření fotografie je moc fajn. Líbí se mi i to, jak se rozšiřují kroužky digitální fotografie pro děti. Tím, že svoje snímky hned vidí, mají hned zpětnou vazbu a učí se daleko rychleji, než když jsme dřív museli dlouho čekat na snímky vyvolané z filmu.
Fotky se dají využít ke spoustě dalších věcí:
- nechat si ze svých fotek udělat puzzle, kalendář, fotoknihu, hrneček nebo tričko,
- použít vytištěné fotky při tvorbě koláží s dětmi,
- blahopřání s vlastní fotkou.
- scrapbooking neboli tvoření kreativních fotoalb
- a určitě ještě spousta dalších nápadů, na které jsem si právě nevzpomněla.

A co vy? Fotíte? A co nejčastěji?

E - email

Písmeno E je symbolem všeho elektrického a elektronického a to hlavně do doby, kdy se masově začaly používat počítače a internet. Ze spousty možností, slov a slovních spojení jsem si vybrala email. Známe a používáme ho všichni a všichni s ním máme zkušenosti jak dobré, tak možná i méně dobré.

Když se u nás začal v devadesátých letech objevovat internet, byla jsem na mateřské, bez práce v malé obci. Internet mi přišel jako zázračný prostředek k tomu, aby člověk mohl dělat nějakou práci – tehdy mě napadlo třeba překládání z angličtiny – i tehdy, když bydlí někde mimo velké město. A komunikovat jednoduše přes internet. Proto jsem si tehdy také pořídila počítač a připojení na internet. A založila jsem si svou první emailovou schránku.
Posílat emaily je jednoduché, ale je to taky zneužitelné. Všichni známe SPAM, tedy nevyžádané emaily, zejména reklamní. Za posledních pár let už jsem smazala nespočet emailů, které mi nabízely zvětšení penisu (jsem žena, tohle fakt nepotřebuju), zhubnutí (ani to nepotřebuju), viagru (to by se můj partner asi urazil, a právem), v poslední době mi chodí i zprávy zcela nesrozumitelné, možná v čínštině nebo v nějakém dalším zvláštním jazyce. Posílání spamu je v řadě zemí trestné, stejně jako u nás, ale je těžké dohledat původce takových emailů. Takže to neřeším a mažu. Mimochodem, když vám někdo posílá reklamní nabídky v češtině, neznamená to, že je to v pořádku. I k posílání takových informací by měl mít váš souhlas.
Další výhodou emailu je, že k němu můžete připojit fotky, texty, tabulky, prostě různé přílohy. Ale i tahle výhoda může být nepraktická, třeba tehdy, když vám někdo pošle sadu úžasných fotek v originální velikosti. Dnešní foťáky dělají stále objemnější a kvalitnější obrázky, ale než je někomu pošlete, je potřeba je zmenšit na rozumnou velikost. Druhá možnost je uložit je v nějaké internetové galerii a poslat jen odkaz. Adresát si pak může obrázky prohlédnout bez toho, aby musel stahovat a otvírat všechno.
Emaily se dají velmi jednoduše přeposílat a posílat na více adres najednou. To je velmi užitečná funkce, šetří čas. Jen nemám moc ráda, když mi někdo posílá různé řetězové emaily, „užitečné“ informace, chronicky známé obrázkové prezentace a podobně. Zejména, když se odesílatel neobtěžuje tím, aby vymazal ty desítky dalších adres, které se v tom hromadném emailu objeví. Nestojím o to, aby se moje adresa potulovala bůhvíkde po internetu. Navíc spousta informací z těchto emailů jsou nesmysly. Ano, nesmysly a lži. Když pochybuju, podívám se na server www.hoax.cz. Je to internetová databáze takových hoaxů neboli poplašných zpráv.
Email má ještě jednu výhodu, zejména pro někoho, kdo se pohybuje u více počítačů: může posloužit k uložení souborů nebo informací, které potřebujeme mít k dispozici. Třeba přístupové údaje k webům, na kterých jsme se registrovali. Ale může to být třeba životopis, rozepsané texty, které chci zveřejnit na webu nebo odkazy na zajímavé stránky. Stačí jen vložit potřebné informace do emailu, jako adresát dát svoji vlastní emailovou adresu a poslat. Nebo neposlat a nechat si ten email uložený jako rozepsaný.
A co vy, máte nějaký zajímavý tip k lepšímu využití emailu?

D - drahý

Slovo drahý má víc významů.

Drahý v tom smyslu, že stojí hodně peněz. Je to relativní, pro jednoho je tisícovka spousta peněz, druhý nad tím mávne rukou. Tisícovka taky vypadá jinak, když se rozdělí na drobné. Třicet tři korun denně, to je maličkost, to se zdá málo. Ale na konci měsíce je to právě ta tisícovka.

Drahý jako cenný pro nás osobně bez ohledu na cenu vyjádřenou penězi. Talíř, který kdysi měla moje babička, má finanční hodnotu prakticky nula, ale pro mě má svou hodnotu citovou, je to vzpomínka, jsou s ním spojené příjemné zážitky. Vzpomínky na ráno u babičky, na čerstvé křupavé rohlíky s máslem, které babička právě přinesla z obchodu. Na hrátky na balkóně. Na její zahradu, kde jsem si jako děti hodně užili. Dodnes mi vůně rajčatové natě nebo okurek připomíná babiččinu zahrádku.  

Hezké je, když blízkým lidem říkáme drazí. Když jsou nám opravdu drazí. Už méně přijemné je, když slovo drahý najdeme v oslovení obchodního dopisu. A ještě méně se mi líbí, když nějaká neupřímná kolegyně nebo známá oslovuje lidi Drahoušku, přitom víte, že k vám žádnou lásku necítí.

C - cibule

Je to zvláštní, ale když jsem hledala inspirativní slovo na písmeno C, napadala mě hlavně slova, označující potraviny. Cukr, citrón a cibule. A taky cuketa a celer. Cmunda, calvados, candát, cedník, cejlonský čaj, cejn, celozrnné pečivo, cikorka, cinzano, croissant, cukroví. Nakonec vyhrála cibule.

Cibule v mojí kuchyni být musí, používám ji skoro denně. A určitě v tom nejsem výjimečná, česká kuchyně se prostě bez cibule neobejde.
Guláš bez cibule? Nemyslitelné. Někdo dokonce doporučuje dávat stejné množství cibule, jako masa. To už mi připadá hodně, dávám asi tak třetinu.
Dušené zelí, jako příloha k vepřovému, to se v Čechách připravuje na různé způsoby. Někdy pod něj cibuli dám, jindy ne.
Dalším receptem, do kterého používám cibuli, jsou pečené brambory. Je to takové rychlé, jednoduché jídlo, kdy do pekáče nakrájím brambory, pokapu olejem, posypu solí a kořením (obvykle sladkou paprikou a práškovým česnekem) a promíchám. Pak ještě přidám kousky nějaké uzeniny, cibuli nakrájenou na čtvrtky a rajčata na čtvrtky. Trochu podlít a upéct v troubě.
Znáte cibulové řízečky? Ty dělala moje bývalá tchýně. Když smažila řízky, nakrájela na kolečka cibuli, obalila a osmažila stejně jako řízky. Je to moc dobré.
A ještě poslední receptík, tentokrát to není jídlo, ale sirup na nachlazení. Syrová cibule se nakrájí najemno a posype cukrem. Ten z ní vytáhne šťávu a vznikne sladký sirup, který se bere po lžičkách.
Tak, a teď mám sice článek napsaný, ale dostala jsem hlad. Budu muset zakousnout něčeho dobrého. Jestli budu psát o jídle častěji, asi se to podepíše na mojí postavě.

B - balkón

Druhý díl mého abecedního seriálu, písmeno B. Hledala jsem slovo, které začíná na B a které by mě inspirovalo ke psaní. Napadaly mě samé Blbosti, třeba Brambory, Baterky, Brýle, Brusle, Bláto, ale nic z toho se mi nelíbilo. Nakonec jsem sáhla po slovníku a zaujalo mě slovo BALKÓN.

Už jako holka jsem si přála, abychom měli balkón. Představovala jsem si, jak si tam udělám příjemné posezení, kde budu moci odpočívat s knížkou a hrnečkem čaje. Obklopím se vlastnoručně vypěstovanými květinami, takže tam budu jako v přírodě.
Teď, po mnoha letech, ten vytoužený balkón konečně mám. A co moje sny, nakolik se splnily? Koupila jsem si pohodlné plastové křesílko, ale nějak nemám kdy se do něj posadit a užívat si. Možná je to tím, že balkón vede na jih a bývá tam v létě horko. Nebo tím, že rodina pod námi chodí kouřit na balkón. Milovníci cigaret zřejmě nebudou mít pochopení, ale nekuřáci věcí, jak i lehký závan cigaretového kouře dokáže být nepříjemný. Ovšem hlavní důvod, proč nevysedávám na balkóně, bude v tom, že se tam nedá pracovat na počítači. Aspoň jsem to zatím nevyzkoušela. A já strávím u počítače hodně času.
Přála jsem si mít balkón plný květin. Nebo ještě lépe jedlých rostlin, jako jsou rajčata, papriky a bylinky. Ceny květináčů, zeminy, sazenic a hnojiv mě vrátily zpět na zem a sen o rozkvetlém balkóně jsem zredukovala na malou bylinkovou zahrádku. Loni jsme měla snad deset druhů bylinek, ale většinu z nich jsem při vaření ani nepoužila. Nejužitečnější byla pažitka, tu miluji a chodila jsem ji pravidelně oždibovat.

Teď je podzim, sezóna končí a já už mám zase dobrá předsevzetí, kolik si toho na balkóně vypěstuju. Jen jestli mi má dobrá předsevzetí vydrží až do jara.

Abecední seriál

Pro grafomana může být inspirací cokoliv. Třeba taková abeceda. Zajímalo by mě, jestli se mi podaří dovést do konce seriál článků, které budou inspirovány abecedou. Nějakým slovem, které začíná na to které písmeno. Je to taková výzva, o které nevím, jestli a jak se mi povede.

Den první - písmeno A. Zvolila jsem slovo ABECEDA.
Abeceda je úžasná věc. Dokáže vnést řád i do těch nejdelších seznamů slov a textů. Ať už je to telefonní seznam, seznam slov ve slovníku nebo třeba také seznam blogerů na blogovacích serverech.
Podle abecedy jsou seřazené i knihy v knihovně, seznamy žáků ve třídě a seznamy voličů při volbách.
Stejně tak budou řazené i moje nejbližší články. Asi vynechám písmena s háčky, myslím, že už i tak jsem si dala náročný úkol. Chtěla bych tenhle pokus s vlastní vůlí a pracovitostí dokončit během října. To znamená dávat sem nejméně jeden článek denně. Zdá se to málo, ale je o něco podobného, jako s ranní rozcvičkou. Den nebo dva to jde, pak už se člověku nechce, hledá výmluvy a nakonec to vzdá. Chci sama sobě dokázat, že ve mě troška té vůle je.