Minulost.
Všechno, co už bylo a co nemůžeme změnit. Každý z nás – možná s výjimkou malých dětí – si v sobě neseme otisk toho, co se nám a s námi dělo v minulosti. Snažíme se žít v přítomnosti, stejně se na nás podepisuje to, co bylo. Úspěchy i neúspěchy, věci, na které jsme hrdí nebo ty, za které se stydíme, radosti i bolesti. Tohle všechno z nás zformovalo takovou osobnost, jakou právě teď jsme. Není lehké hodit minulost za hlavu a zapomenout.
Minulost je něco, co už nezměníme. Jsou v ní milé, příjemné vzpomínky, ale i chvíle bolavé nebo dokonce tragické. Co se stalo, to se stalo, můžeme si tisíckrát, co jsme měli udělat jinak, můžeme litovat a trápit se, čas už nevrátíme. Jediné, co můžeme změnit, je náš postoj k minulosti. Ale taky to není lehké. Zbavit se nepříjemných myšlenek. Nejsnáz se mi to daří, když je nahradím jinými, méně obtěžujícími. Asi to tak dělá hodně lidí, taková knížka nebo film je oblíbený způsob, jak zapomenout na starosti.
Z minulosti bychom se měli také poučit. K čemu by nám ty naše chyby byly, kdybychom se z nich nenaučili? Čím jsem starší, tím víc zjišťuji, že ty nejdrsnější životní zkušenosti mě nejvíc naučili. Ne vždycky si z trablů člověk vezme to správné poučení. Když vás podvede chlap a vy si z toho vyvodíte, že všichni chlapi jsou kreténi, nemyslím, že je to právě ta správná úvaha. Jenže v životě to není tak jednoduché, jako ve škole. Chybí v něm ten vševědoucí a všeznající pan učitel, který by nám dokázal na vše odpovědět. Tak se v tom plácáme a snažíme se dělat věci co nejlépe. Po čase se pak ohlédneme a říkáme si, jak jsme mohli udělat to nebo ono, proč jsme tohle nebo tamto neviděli.
Jenže jinak to nejde. Ve škole můžeme být premianty, kteří nedostávají jiné známky než jedničky. V životě se to bez čtyřek a pětek neobejde.
Žádné komentáře:
Okomentovat