Technika

Mám ráda přírodu, ale to rozhodně neznamená, že bych odmítala technické výdobytky moderní civilizace, i když techniku často chápeme jako protiklad přírody, jako něco, co přírodu ničí.

Jenže vzdát se všech technických vymožeností, to dost dobře není možné, znamenalo by to obrovskou změnu životního stylu a do jisté míry by nás to i vydělilo z lidské společnosti. Ani si nemyslím, že by to bylo účelné. Šetřit přírodu třeba tak, že přestanu používat elektřinu, to je jen stěží cesta, kterou by se mohli vydat všichni. Znamenalo by to výrazný krok zpátky.

Většina těch strojků, hejblátek a udělátek, které máme doma nebo v práci, nám usnadňuje a zpříjemňuje život. Rozhodně bych se nechtěla vzdát třeba pračky. Prát prádlo na valše, to musela být jedna z nejtěžších domácích prací. A který muž by se vzdal ledničky? Té kouzelné skříně, ve které se chladí pivo, nebo čeká na svou chvíli nějaká pochoutka?

Počítač, to je další věc, bez které si nedokážu představit svůj život. Sedím u něj každý den, včetně svátků a víkendů. Používám ho jako pracovní nástroj, zdroj informací a poznání i k zábavě. Právě tak, jako spousta dalších lidí. 

O mobilech se snad ani nebudu rozepisovat. I když mám telefon s internetem, takže ne až tak úplně mizerný, stejně si vedle mládeže s jejich vymakanými mobily připadám jako zaostalá.

V posledních asi tak deseti letech mám pocit, že se objevují stále nové a nové druhy elektrických spotřebičů. Třeba jednoúčelová zařízení k vaření vajec, výrobě jogurtu nebo zvlhčování vzduchu. Fascinují mě věci jako je elektrický otvírák na konzervy. Opravdu si někdo koupí drahé zařízení kvůli tomu, aby jednou za čas otevřel konzervu? Asi ano, když se to nabízí.

Příroda

Tento článeček by měl být takovým vyznáním obdivu a lásky k přírodě, ve které je mi tak dobře. Spousta lidí má ráda zvířata, já jsem spíš milovník rostlin, bylin, stromů, květin nebo mechů.

Stromy, hlavně ty velké, úctyhodné, ty jsou pro mě připomínkou toho, jak z malého semínka dokáže při pravidelném každodenním úsilí vyrůst něco tak mohutného. Strom vzbuzuje úctu jak tou dlouhou dobou, po kterou roste, tak i tím, jaký užitek poskytuje. Jaké obrovské množství plodů poskytuje.

Byliny nebo keře možná nevzbuzují tolik úcty, taky budeme mít menší zábrany poškodit keř než strom, ale i ty do přírody patří a bez nich by to nešlo. I ty mívají spoustu plodů a semen a mě to připomíná, že příroda je také místem hojnosti. My už sice nejsme zvyklí chodit po loukách a lesích a živit se tím, co tam roste, ale přesto je to možné. Spousta rostlin skutečně je jedlých, jen bychom se museli oprostit od toho, že ze zeleného se jí leda tak salát nebo špenát a to ostatní ne. Když dělám med z pampelišek, je to ještě docela přijatelné, ale když jsem natrhala bršlici, připadalo některým lidem divné, že chci jíst plevel. Ale ono je to jen o úhlu pohledu. Pro jednoho je to plevel, pro druhého je to ekologicky bez hnojiv vyrostlá zelenina zadarmo, kterou jsme se ještě nenaučili využívat.

Příroda je obdivuhodná i tím uspořádáním, kdy jakýkoliv odpad se zužitkuje. Je to skvěle vyladěný systém, ve kterém věci zapadají do sebe a lidské pojetí odpadu jako něčeho, co je potřeba bezpečně uložit na neurčitou, velmi dlouhou dobu, to taky úplně chybí. Když dojím jablko a zahodím ohryzek do křoví, nemám z toho vůbec výčitky svědomí, ale rozhodně bych totéž neudělala s plastovou lahví. Protože ten ohryzek tam patří, ten plast ne. Ten je cizorodým prvkem, se kterým si příroda neví rady. Zůstane mimo systém, nikomu neposlouží, nijak se do těch přírodních jevů nezapojí.

Zase další vtipy

Místní opilec přijde do hospody s úsměvem od ucha k uchu.

Hospodský: ˝Ty jsi dnes nějaký veselý. Copak se stalo?˝

Opilec: ˝Tak to si poslechni.

Víš, že bydlím blízko trati, že? Tak když jsem šel včera večer domů, uviděl jsem, že na kolejích leží přivázaná mladá holka - prostě jako v nějakém filmu.

Spěchal jsem k ní, přeřezal provazy a vzal jsem ji k sobě domů. A abych to zbytečně neprodlužoval: prostě jsem si s ní pěkně užil. Souložili jsme celou noc. Vyzkoušeli jsme všechny místnosti v baráku a vyzkoušeli jsme všechny možné polohy.

Hospodský: ˝To je fantastické. Tos teda měl štěstí. A byla hezká?˝

Opilec: ˝To nevím. Hlavu jsem nenašel.

Sedí doktor v ordinaci a

Bůh se ho ptá: proč kouříš v pracovní době???

Doktor: všichni doktoři kouří v pracovní době.

Bůh: Proč piješ v pracovní době???

Doktor: Všichni doktoři pijou v pracovní době.

Bůh: A proč souložíš s pacientama v pracovní době???

Doktor: Všichni doktoři souloží s pacientama.

Bůh: Ale ty jseš ZVĚROLÉKAŘ!!!

Byl jsem ředitelem jednoho velkého koncernového podniku. Kávu mi vařila sličná sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 613. Jednou za mnou přišli, abych zaplatil 5000 Kčs na pohřeb člena ÚV KSČ. Řekl jsem, že za 5000 Kčs pohřbím celý ÚV sám.

Od té doby jsem pracoval jako ředitel malého podniku. Kávu mi vařila stará sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 603. Jednou mi vyčetli, že jsem nebyl na poslední schůzi KSČ. Řekl jsem, že kdybych věděl, že je opravdu poslední, přišel bych i s transparentem.

Od té doby jsem dělal mistra. Do práce jsem jezdil vlastním autem, kávu jsem si dělal sám. Na zdi jsem měl obraz Husáka a Lollobrigidy. Řekli mi, abych tu kurvu sundal. Sundal jsem Husáka a od té doby jsem pracoval ve výkopu.

Do práce jsem jezdil na kole a kávu si nosil v termosce. Když jsem kopal, přišli za mnou, abych si uklidil kolo, že pojede sovětská delegace. Řekl jsem, že kolo mám zamčené a pojištěné.

A od té doby jsem nezaměstnaný.

Policista zastavil rychle jedoucího řidiče. Podotkněme, že příběh se odehrává v Americe. Následoval tento dialog:

Policista: Můžete mi ukázat řidičák?

Řidič: Nemám, Sebrali jste mi ho kvůli opakovaným přestupkům.

Policista: Tak mi ukažte osvědčení o technickém průkazu.

Řidič: To není moje auto, já ho ukrad.

Policista: Auto je kradené?!

Řidič: Jistě. Ale teď mě napadá, že jsem ten techničák zahlédl ve skřínce, když jsem si tam dával pistoli.

Policista: Ve skřínce je pistole?

Řidič: Ano. Dal jsem ji tam, když jsem pistolí zastřelil majitelku vozu a mrtvolu nacpal do kufru.

Policista: Tady je MRTVOLA nacpaná v KUFRU?

Řidič: Ano, prosím.Když to slyšel, policista zavolal kapitána. Policie brzy obklíčila auto a napjatou situaci přišel vyřešit sám kapitán.

Kapitán: Pane, můžete mi ukázat řidičský průkaz?

Řidič: Jistě. Tady ho máte. Je platný.Byl platný.

Kapitán: Čí je to auto?

Řidič: Moje, prosím. Tady máte malý techničák.Bylo to jeho auto.

Kapitán: Mohl byste pomalu otevřít skřínku v palubní desce, abych sepodíval, jestli v ní není pistole?

Řidič: Rád, ale žádnou pistoli v ní nemám.Skutečně, ve skřínce nic nebylo.

Kapitán: Nevadilo by vám otevřít kufr? Mám hlášení, že je v něm mrtvola.

Řidič: Bez problému.Kufr otevřen, žádné tělo.

Kapitán: Tak tohle nechápu. Policista který vás stavěl hlásil, že nemáte řidičák, že jste ukradl auto, že máte ve skřínce pistoli a že v kufru máte mrtvolu.

Řidič: Ach jo. Chtěl bych se vsadit, že ten prolhanej parchant vám taky nakecal, že jsem jel moc rychle?

Vtipy o MNV a JZD

Autenticky výtah ze zápisu MNV a JZD, ať žijí 50-tá léta,

Industrializace našeho venkova.

Žádám o přidělení krávy, která je březí po předsedovi, který

se odstěhoval.

Kdo nemá ještě orazítkovaná vejce, nechť tak učiní nebo mu

propadnou.

Moje žena utrpěla zranění následkem švihnutí ocasu do oka.

Vážení zemědělci, dostavte se všichni ke škole, kde se bude

vykupovat semeno, pytlíky si označte, aby nedošlo k záměně.

Dne 17. t.m. bude proveden soupis prasat,dostavte se všichni včas.

V kulturním domě se staví kamna, žádáme občany o brigádu, trouby

jsou na MNV.

Upozorňujeme na setí jařin. Kdo je osel, ať se přihlásí.

Předseda telefonuje zootechnikovi: "Chcípl nám vůl, máme koupit

nového nebo počkat na tebe?"

V otázce prodeje se ženou souhlasím, můžete si pro tu svini přijet

kdykoliv.

Výzva k občanům: "Vybírá se poplatek za plemenného býka a za

kominíka."

Žádám vás o povolení přestavby stodoly na bytovku a to tak, že

předek nechám stát a hýbat budu jenom zadkem.

Žádám o poukaz na therový papír, důvod: prší mi na kozy.

Občan, který ukradl v drůbežárně vejce, bude za ně popotahován až

před MNV.

Upozorňujeme družstevníky, že již třetí den je na návsi fůra hnoje.

Nebude-li odstraněna, vloží se do toho národní výbor.

Exekuce nemohla býti provedena, poplatnice má jen dvě kozy a na ty

si nedá sáhnout.

Prosím, abych byla ve své věci uspokojena, jinak se obrátím na

veřejnost.

Závěrem schůze bych chtěl vyzvednout s.Malou za mléko a s. Vorla

za vejce.

Soudruzi, co je s mojí žádostí, je 18. a já jsem to ještě

nedostala.

Ten úředník co zamítl moji žádost, by měl jít spát ke mně, aby

poznal,jak mám vlhkou díru.

Nedostanu-li povolení na tu mříž, jsem nucen přeříznout starou.

Kdo má ještě zájem o nové brambory, dostaví se na pole, kde mu

bude nakopáno přímo do pytle.

Ptá se Pepíček na ulici starší paní: "Prosím vás, nevíte, kde je tady erotický salon?"

Paní se na něj přísně podívá a místo odpovědi mu vrazí pohlavek.

Pepíček jde dál, uvidí policistu a zeptá se ho: "Prosím vás, nevíte, kde je tady erotický salon?"

Policista mu místo odpovědi jednu vlepí a pošle ho domů.

Pepíček tedy přijde domů a říká: "Poslouchej, tati, dojdi si pro ten zapomenutej deštník sám!"

Na dalekém severu žili tři Eskymáci a jednou se začali dohadovat, kdo z nich má studenější iglú.

Šli k prvnímu a ten povídá: "Sledujte tohle!" Nato vytáhl z kabátu termosku s kávou a obrátil ji dnem vzhůru. Na zem dopadl hnědý rampouch.

Druhý povídá: "No, ujde to, ale nic moc. Jdem ke mně."

Přejdou do druhého iglú a on povídá: "Koukejte se na tohle!" Pak chvilku zadrží dech, pomalu začne vydechovat a před pusou se mu z páry okamžitě dělají sněhové vločky.

Třetí povídá: "To je nuda, u mne poznáte, co je to pořádná zima."

Přejdou do třetího iglú, usadí se na kožešinách a ti dva koukají, co bude. Třetí rozhrne hromadu kožešin, které tvoří postel, a mezi nimi leží několik ledových kuliček. On jednu sebere, dá ji nad plamen svíčky a po dvou vteřinách se ozve: "Prrrdddd!"

Vtipy - těch není nikdy dost

Vtipy-penize Přišla v Torontu blondýna do banky a nechala se uvést k úředníkovi přes půjčky. Řekla mu, ze jede obchodně do Evropy a potřebuje si na dva týdny půjčit 5000 dolaru. Úředník ji řekl, že banka potřebuje nějakou záruku, takže blondýna mu předala klíčky od nového Rolls Royce. Auto bylo zaparkované u druhého chodníku, měla na něj papíry, všechno bylo v pořádku. Banka tedy souhlasila, ze si jej vezme jako záruku půjčky. Prezident banky a všichni úřednici se pak od srdce zasmáli blondýně, která dala Rollse za 250 000 dolaru jako záruku za půjčku 5000 dolaru. Jeden zaměstnanec auto odvezl a zaparkoval ho v garážích banky. Po dvou týdnech se blondýna objevila, zaplatila 5000 dolaru a k tomu 15,41dolaru jako úrok. A ten úředník jí řekl: "Slečno, jsme moc rádi, že jsme s vámi uzavřeli obchod a že všechno hladce proběhlo, ale stejně nám to vrtá hlavou. Když jste byla pryč, trochu jsme vás prověřili a zjistili, že jste multimilionářka. Takže nechápeme, proč jste si musela půjčit 5000 dolaru?" Na to blondýna odpověděla: "Kde jinde v Torontu bych mohla zaparkovat na čtrnáct dní Rolls Royce za 15,41 $ a po návratu bych ho tam našla?"

Pozor na virus PRÁCE Toto varování je velmi naléhavé! Chraňte se před virem, který se šíří pod názvem PRÁCE. Pokud obdržíte nějaký druh PRÁCE elektronickou poštou, z internetu a nebo například od kolegy, v žádném případě zásilku NEOTVÍREJTE. Virus se vyskytuje a šíří již delší dobu. Všichni, kdo se dostali do styku s PRACÍ nebo se na ni třeba jenom podívali, přišli o svůj společenský život a jejich mozek přestal normálně fungovat. Přijdete-li do styku s PRACÍ prostřednictvím elektronické pošty případně jiným způsobem, můžete se viru zbavit, jestliže ihned pošlete svému nadřízenému zprávu s následujícím textem v záhlaví: "Už mám dost těch kravin... jdu do hospody." PRÁCE vám okamžitě automaticky vypadne z hlavy. Dostanete-li PRÁCI na papíře, jednoduše dokument uchopte a vhoďte do koše. Oblékněte se, odeberte se se dvěma přáteli do nejbližšího baru a tam si dejte pivo nebo velký panák. Opakujete-li tento postup 14x, zjistíte, že PRÁCE už na vás nemá nejmenší vliv a že nejlepší kreslený film všech dob je Krteček.

Práce nebo vězení: Sedět ve vězení nebo chodit do práce?
Ve vězení strávíte většinu času v cele veliké 2x3 metry. V práci strávíte většinu času v kóji velké 2x1,5 metru.
Ve vězení dostanete teplé jídlo třikrát denně.V práci dostanete přestávku na oběd, který si musíte zaplatit.
Ve vězení vám zkrátí pobyt za dobré chování. V práci vám za dobré chování přidají práci.
Ve vězení se můžete dívat na televizi a hrát karty. V práci vás za karban a dívání na televizi vyhodí.
Ve vězení máte vlastní záchod. V práci se o něj musíte dělit s celým patrem.
Ve vězení vám dovolí návštěvy rodiny a přátel. V práci vám nedovolí nic.
Ve vězení jsou někteří dozorci sadisti. V práci se jim říká vedoucí.
Ve vězení děláte pro sebe a nemáte žádné výdaje. V práci děláte, abyste zaplatili výdaje spojené s cestou do práce, a navíc vám ještě zdaní plat, aby se zaplatily výlohy za vězení.

Učitel vykládá žákům, že v minulosti lidé věřili různým pověrám. "Můžete uvést nějaký příklad?" zeptal se poté žáků. "Prosím, já! S poctivostí nejdál dojdeš."

Manželka se věnuje humanitární práci. Právě teď vaří polévku pro bezdomovce. "A jaké má výsledky?" "Vynikající, již polovina z nich si raději našla zaměstnání."

Chlap příjde ve Švýcarsku do banky a tiše povídá u přepážky: "Chtěl bych si u vás uložit 7 milionů dolarů."Pracovník banky se na něj podívá a říká: "Ale pane, můžete mluvit nahlas...tady se za chudobu nikdo nestydí."

Víte, jak se dá hacknout bankomat? Je to velice jednoduché, vezmete si jeden notebook, jeden krumpáč a najdete si nejbližší bankomat. Krumpáčem otevřete bankomat a vyberete peníze. A víte, k čemu je ten notebook? No, co by to bylo za hackera bez notebooku ...

Kamelot kráčí vsetínskou ulicí vykřikuje: "Velký podvod ve Vsetíně! Už 24 obětí!" Jde okolo nějaký stréc a koupí si od něho noviny. Po chvilce zjistí, že jsou asi půl roku staré. Vrátí se ke kamelotovi a ten už vykřikuje: "Velký podvod ve Vsetíně! Už 25 obětí!"

Telefonát do rádia: "Dobrý den, volám, protože jsem na ulici našel peněženku a v ní 5 000 Kč a 15 000 Euro." "Takže budete chtít, abysme v našem vysílání upozornili majitele, aby si ztracenou peněženku vyzvedl?" "No, to ani ne, chtěl bych mu poděkovat a nechat zahrát písničku."

Jede tramvaj a vpředu, kde jsou dvě sedačky proti sobě, sedí nemytý odpuzující pankáč (týpek s čírem, džínsku opatřenou nejméně půl kilem zavíracích špendlíků) a kolem něj metr odstup. Na příští zastávce nastoupil mladý elegantní pan podnikatel/manager v obleku a brejličkách, bez váhání si sedl na místo proti pankáčovi (všichni udivení), vytáhnul notebook na klín a něco si čudlal. Přistoupil revizor a zamířil si to přímo k pankáčovi. Stoupl si před něj a s opovrhujícím tónem řekl: "Jízdenku bych prosil, pane." Pankáč se na něj pomalu podíval a s nechápavým výrazem vychraptěl: "Di do hajzlu ty debile!" Revizor znervózněl, nechtěl před ostatními cestujícími ztratit vážnost a tak se otočil na podnikatele, mezi brejličky a obrazovku mu strčil placku a že by prosil jízdenku. Podnikatel se na něj překvapeně podívá a řekne: "Promiňte, ale vy jste neslyšel tady pana kolegu?"

Přijde Ježíš na večeři k apoštolům a tam se stoly prohýbají pod tácy plnými jídla, nevěřícně kroutí hlavou a povídá: "Co to má znamenat, vždyť jsme chudí, kde jste na to vzali?" Jeden z apoštolů mu odpoví: "Ale, to Jidáš, udělal prý nějaký dobrý kšeft."

Němý muž přijde do lékárny a chce si koupit kondomy. Na pultě však žádné nejsou, takže nemůže ukázat, co chce a musí se s lékárníkem domlouvat posunky. To však už nějakou dobu trvá a lékárník pořád nechápe, co němý pán chce. Ten si nakonec zoufalý rozepne kalhoty, vytáhne penis na pult a vedle něj položí pětidolarovou bankovku. Lékárník ovšem udělá to samé: kalhoty-penis-bankovka, pak sebere obě bankovky a strčí si je do kapsy. Rozhořčený zákazník začne na lékárníka hrozivě gestikulovat. Ten ale odpoví: Podívejte se, když neumíte prohrávat, tak se příště nesázejte."

Přijde podřízený k šéfovi: "Šéfe, chtěl bych přidat!" Šéf překvapeně vzhlédne a poplácá jej po zádech: "Tak přidej!"

Pošta musela stáhnout z oběhu známky s tvářemi politiků. Ptáte se: "Z jakého důvodu?" - "Protože lidé nevěděli na kterou stranu maji plivnout!"

Jde chlápek po ulici, v ruce urnu a evidentně má skvělou náladu. Usmívá se, poskakuje a píská si. Vidí ho jiný a ptá se: "Vy jste hroznej. Trochu úcty, ne? A vůbec, proč máte tak dobrou náladu?" - "To máte tak, to je tchyně. Celej život se flákala a nic nedělala. Tak teď si jí dám do přesýpacích hodin a bude makat jak barevná. "

Když jsem byl dítě, celé noci jsem se modlil, aby mi Bůh seslal nové kolo. Pak jsem pochopil, že takhle Bůh nepracuje. Tak jsem kolo ukradl a požádal ho o odpuštění.

Vtipy pro devatenáctý týden

Tři zaměstnanci Apple Comp. a tři zaměstnanci Microsoftu mají odjet vlakem na nějakou konferenci. Na nádraží si tři zaměstnanci Microsoftu zakoupí tři jízdenky, zatímco zaměstnanci Apple Comp. jen jeden pro všechny.
"Jak mohou tři osoby cestovat jen na jeden lístek?" ptá se jeden zaměstnanec Microsoftu.
"Počkejte a uvidíte," odpoví jeden z chlápků od Applu.
Všichni nastoupí do vlaku. Zaměstnanci Microsoftu zaujmou svá místa, ostatní tři se zavřou na toaletě. Vlak se rozjede a za chvíli příjde průvodčí. Zaťuká na dveře toalety a volá: "Jízdenky prosím".
Dveře se pootevřou, v nich se objeví ruka s lístkem. Pruvodčí ho zkontroluje a vrátí.
Zaměstnanci Microsoftu se diví a říkají si, že to je opravdu šikovná a dobrá myšlenka. Po konferenci se tedy všichni ocitnou na nádraží a všichni tři zaměstnanci Microsoftu se dohodnou, že použijí metodu Applovských kolegů a že tak ušetří pěkné peníze. Zakoupí si tedy jen jeden lístek, jenže zaměstnanci Apple Comp. si nekoupí tentokrát žádný.
"Jak to chceteovést tentokrát?" ptá se jeden ze zaměstnanců Microsoftu.
"Počkejte a uvidíte," odpoví zase jeden z chlapíků od Applu.
Když vejdou zaměstnanci Microsoftu do vlaku, vrhnou se okamžitě na nejbližší záchodky a zavřou se do nich. Zaměstnanci Applu se umístí do toalet, které jsou hned vedle. Sotva opustí vlak nádraží, vyleze rychle jeden ze zaměstnanců Apple Comp. ze svého záchodu, přiblíží se k tomu, v němž jsou schovaní tři zaměstnanci Microsoftu, zaklepe na dveře a zavolá:
"Jízdenky prosím..."

Zákazník: "Na mém počítači sa zlomil stojan na šálek. Je ještě v záruce, tak se chci zeptat, kdy mi ho můžete přijít vyměnit." Technik: "Prosím? Jaký stojan na šálek? To jste dostal jako reklamu někde na výstavě nebo co? Je na tom nějaka značka?"
Zákazník: "O žádné reklamě nevím, byl vestavěný v počítači, je na něm napsáno "8x" a když jsem stlačil tlačítko, tak sa vždy vysunul."

Tři ženy se baví o sexu:
První žena: "Můj manžel je úředník a když přijde domů, tak se navečeříme a pak se něžně pomilujeme."
Druhá žena: "Můj manžel je dřevorubec a když přijde domů, tak mě přiváže k posteli, pak spolu souložíme a já mu přitom musím říkat sprosťárny, aby ho to vzrušovalo."
Třetí žena: "Můj manžel pracuje u Microsoftu a když přijde domů, tak mi vždycky vykládá, jak si za dva roky výborně zasouložíme a pak jde spát."

Leží tři instalačky v koši a jedna se ptá druhý, proč jí vyhodily. "Já mám na sobě program co nechodí pod Win95 a ty?" "Já mám na sobě program co chodí jen pod win95." A obě se ptají třetí co je zač. "Já jsem Win95!"

Baví se spolu tři frekventanti policejní akademie, jak dopadli u zkoušek.
První: "Píšťalka za jedna, pendrek za jedna, čeština za pět. Dali mi vyskloňovat slovo "Paříž"."
"A co jsi napsal?"
"Paříš, pařím, paříme..."
"A co ty?" obrací se na druhého.
Druhý: "Špatně - píšťalka za jedna, pendrek za jedna, čeština za pět. Měl jsem skloňovat slovo "zeměkoule", a tak jsem napsal - "ze mě koule, z tebe koule, z něho koule."
Třetí policajt se jen usmívá:
"Tak to já dopadl výborně - píšťalka i pendrek na výbornou a rovněž čeština za jedna. Já vyfasoval slovo "město."
"A co jsi napsal?"
"Mně sto, tobě sto, náčelníkovi pětikilo!"

Policista si koupil nové boty - lakovky. Pořád si je zálibně prohlížel, až se rozhodl, že když má takové pěkné boty, někam si vyrazí. Tak šel s kamarádem na ples.
Tancuje s jednou dívkou, stydí se, neví jak navázat rozhovor a tak kouká, pořád na zem, až si všimne, že když při valčíku nakročí, v odraze na botě vidí její kalhotky.
Využije toho a začne se bavit o práci, jak ho ta jeho hrozně baví, že je u policie, že je velitelem speciální psychologické jednotky, vymýšlí si, až to holce nedá a rozváže taky: "To si ale všechno vymýšlíte, že?"
"Ale kdepak, já jsem opravdu specialista. Já se podívám na člověka a vím o něm všechno. Jakou má povahu, s kým se stýká, jak se obléká, já se třeba podívám na vás a uhodnu, jaké máte kalhotky."
Holka nic, tak pokračuje: "Bleděmodré a na stranách mašličky."
Holka se mu vycukne, uteče za kamarádkou a povídá jí, co se jí stalo.
"Prosím tě, někde tě viděl strojit a dělá chytrého. Pojď, půjdem na záchod, vyměníme si je a uvidíme, panáčka."
Domluveno, vyměněno. Holka už celá netrpělivá až pro ni přijde tancovat.
"Tak co, náčelníku, jaképak mám teď kalhotky?" Kluk koukne na botu a povídá. "Růžové s bílýma tečkama."
Holka zas uteče za kamarádkou a povídá jí to.
"Tak nás musel vidět. Běž na záchod sama a sundej si je úplně. Já ho tady zatím ohlídám, aby za tebou nešel."
Dívka je za chvíli zpět a na dámskou volenku pro něj letí. Celá zvědavá rejpe: "Tak co, mladej. Zase uhodneš, jaký mám kalhotky?"
Kluk koukne na botu, koukne znovu a smutně povídá: "To je v pr*eli. Dneska nové boty a už je v nich takováhle díra."

Jdou dva policajti lesem a jeden najednou zkolabuje. Druhý volá do nemocnice. "Co mám dělat můj přítel umřel." Doktor mu odpoví: "Jen klid, nejdříve se přesvěčte, že je opravdu mrtev." Chvíli je ticho a za chvíli se v telefonu ozve výstřel. Teď je zase chvíli ticho a za chvíli se ozve: "Hotovo, co dál?"

Baví se dva policajti: "Ty hele, proč nám každý říká, že jsme debilové?"
"Nevím, jdi se zeptat šéfa."
Tak jde a šéf povídá: "Já taky nevím, ale když půjdeš do kostela a zeptáš se Ježíše Krista, tak ten Ti to snad poví."
Policajt příjde do kostela a ptá se Ježíše proč každý říka policajtům debile. Jěžís zvedne hlavu a povídá: "Když mě sundáš z toho kříže, tak Ti to povím."
Policajt tedy že jo. Sundá mu hřebíky z rukou a Ježíš jak padá dolů, stále jěště přípevněný za nohy kříčí: "Nejdřív nohy Ty debile!"

Policisté odstaví auto vedle blázince a někdo jim ukradne pneumatiku. Bezradně stojí u auta a koumají, co s tím.
"Tak si dam dejte rezervu," poradí jim pacient léčebny stojící za plotem.
"No jó, to nás nenapadlo," zajásají strážci zákona. Jenomže ouha - zloděj jim ukradl také šrouby, takže nemají kolo čím přišroubovat. Opět stojí na ulici plni beznaděje.
"Vymontujte po každém šroubu ze zbývajících třech kol a kolo přišroubujte," opět jim radí blázen.
"To je výborný nápad," radují se policisté a hned začnou návrh realizovat.
"A jak je možné, že nám takhle radíte? Vždyť jste blázen!" obrátí se jeden z nich na muže stojícího za plotem.
"Blázen sice jsem, ale blbec rozhodně ne," odpoví muž s ledovým klidem.

Tři generálové - jeden od pěchoty, jeden od bareťáků a jeden od letectva - se hádají, kdo má odvážnější vojáky. Letecký generál přivolá jednoho mechanika a velí:
"Vojíne, pozor! Vyšplháte na támhleten sloup, nahoře zazpíváte 'Nekonečné moře mraků' a seskočíte dolů!"
Vojín vyrazí tryskem ke sloupu, vyšplhá nahoru, tam zasalutuje, seskočí a dopadne v pozoru. Generál ho odvelí a říká:
"Tomuhle já říkám statečný muž."
Velitel zvláštní jednotky velí:
"Desátníku, v plné polní vyšplháte na sloup, postavíte se do pozoru, vypálíte čestnou salvu a slezete zpátky hlavou napřed!"
Desátník s baretem na hlavě popadne výstroj, hodí všechno na sebe a vyrazí na sloup. Tam se postaví do pozoru, vypálí čestnou salvu a sleze hlavou napřed dolů. Postaví se v pozoru před generála, který ho odvelí a pronese:
"Tomuhle říkám odvážný voják."
Pěchotní generál velí:
"Vojíne, plnou polní, do baťohu deset cihel a stopovacího psa, jednou rukou vyšplháte na ten sloup, nahoře zazpíváte státní hymnu, mezi zuby si vrazíte nůž a skočíte dolů po hlavě!"
Vojín srazí kufry, podívá se tak na generála a předpisovým tónem vykřikne:
"Naserte si, pane generále!"
Načež se generál s triumfem v očích otočí k ostatním:
"Tohle je podle mého odvaha!"

Rozpočtová disciplína aneb pevná vůle při utrácení

Rozpočtová disciplína znamená, že se ukázňuju ve svých výdajích a nepodléhám implulzivním nákupům, které jsou z hlediska peněz nerozumné.

Rozumné hospodaření, to je podle mě stav, kdy moje příjmy jsou o něco vyšší než moje výdaje a ten rozdíl se někde uchovává tak, aby ho bylo možné použít buď pro pokrytí neočekávaných výdajů nebo na koupi něčeho nákladnějšího, co se nedá pořídit z běžného rozpočtu.

Spotřebovávat, nakupovat, utrácet, pořizovat si různé věci je příjemné, dělá nám to radost a proto někdy máme problémy s tím se krotit a neutrácet víc, než odpovídá našim příjmům. Zejména v době, kdy vám půjčky nabízejí nebo vnucují na každém rohu a půjčit si na cokoliv je propagováno i v televizi. Vzniká dojem, že je to normální a v pořádku.

Normální a v pořádku je půjčit si na něco, co se mi vyplatí. Když si půjčím na auto, které pak využiju jako taxikář a bude mi peníze vynášet, je to v pořádku. Když si půjčím na zbytečně drahé auto, abych si dopřál ten pocit luxusu, je to z hlediska rozpočtu hlavně velká zátěž a stěží se to dá považovat za rozumné.

Když si půjčím na byt, díky kterému ušetřím za nájemné a ještě budu moci svůj majetek zhodnocovat, je to rozumné. Když si půjčím na nábytek, protože se mi ten starý uý nepřipadá dostatečně reprezentativní, může se mi to dost prodražit.

Ovšem takovéto velké výdaje děláme jen málokdy a většinou si je rozmýšlíme.

Daleko častěji děláme malá rozhodnutí, takové ty každodenní nákupy, kdy bezmyšlenkovitě hodíme do košíku v obchodě pytlík chipsů, čokoládu, cigarety nebo žvýkačky. Kdybychom si tyto nákupy sčítali, zjistili bychom, jak vysokých částek za měsíc nebo za rok dosahují.

Např. pokud kouříte, pak vás jedna krabička vyjde minimálně na 60 Kč. To je 3 Kč na jednu cigaretu. I když jich vykouříte za den jen dvacet, je to 60 kč, za měsíc 1800 kč. To už nejsou tak bezvýznamné peníze. Kdybyste kouřili jen o pět cigaret denně méně, získali byste – kromě zdravotního efektu – 450 kč měsíčně navíc.

Tento efekt malých, ale pravidelných výdajů se vyskytuje ve spousta oblastech a dokud je nezačnete sledovat, tak si jich asi nevšimnete.

Jak odhalit podobné návyky, které nás připravují o peníze?

1. Psát si všechny svoje výdaje a analyzovat je. Sčítat, jednou za měsíc nebo za týden, kolik vydám na jídlo (můžete ho rozdělit na nutné, jako je mouka, nebo maso, a zbytné, jako jsou sladkosti, zmrzlina nebo alkohol), drogerii, auto atd. Pak uvidíte, kam plynou vaše peníze a kde máte potenciál něco ušetřit.

2. Sledovat svoje účtenky. Berete si učtenky v obchodě? A kontrolujete je pak? Nemyslím teď na správnost, jestli vám něco nenaúčtovali špatně, ale z hlediska toho, co jste koupili a jestli to bylo potřebné nebo se jednalo o impulzivní nákup. Jako příklad mě napadá, že si – s pocitem, že si to zasloužím – na konci nákupu dopřeju nanuka nebo sušenku nebo přihodím do košíku čokoládu, abych udělala doma radost dětem.

3. Ptát se. Radit se o nákupech se svými blízkými, bavit se o tom, jestli si nemyslí, že bych mohla někde ušetřit. Tahle rada je trochu ošidná. Nejvíc hádek bývá v rodinách o peníze a tímto krokem by se k nim mohlo ještě přidat. Kromě toho pokud máte pocit, že vás partner je horší hospodář než vy, tak ho asi jen stěží budete žádat o radu. Ale mohla by pomoct kamarádka, o které víte, že umí zacházet s penězi lépe než.

Blog a blogování

Blog je v podstatě druh webové stránky, ve které jsou příspěvky řazeny chronologicky od nejnovějšího po nejstarší. Proto se mu někdy říká deníček, souvisí to s formou blogu, nikoliv s jeho obsahem.

Obsahem blogu může být naprosto cokoliv. Soukromé úvahy skutečně deníkového charakteru, ale i odborné texty, komentáře toho, co se ve společnosti děje, vtipy, obrázky, fotky, videa, reportáže ze zajímavých akcí nebo z vlastní rodiny, lekce španělštiny. Viděla jsem blogy, které vedla učitelka své třídě, takže rodiče měli informace o domácích úkolech i probírané látce. Fotoblogy jsou pro ty, kdo radši fotí než píšou. Foodblog je blog o jídle, i u nás se najdou takové, které mají úroveň. Design blog, ten je samozřejmě o designu. Spousta blogů obsahuje více témat, kolikrát autor na začátku ani neví, o čem bude psát a tak dá blogu nějaký neutrální název.

I když existují firemní blogy, přesto má většina blogů osobní charakter daný tím, že ho píše jedna osoba, která se často zmiňuje i o osobních věcech, svých soukromých názorech a působí tak důvěryhodněji, než neosobní instituce. Dobře vedený blog vás může také prezentovat jako odborníka v určitém oboru a to dokonce i tehdy, když zpočátku až takový odborník nejste. Řekněme, že se zajímáte o fotografování, jste nadšený amatér, něco o tom víte, ale žádný zázrak to není. Začnete si psát blog, kde budete zveřejňovat svoje fotky a psát o fotografování. Zpočátku budete mít návštěvnosti mizivou, ale protože vás to baví, budete pokračovat. Občas si budete muset něco najít v knížkách nebo na internetu, navštívíte fotoseminář nebo se budete radit s kolegy fotografy. Vaše články budou stále lepší, protože vy budete stále lepší. Návštěvnost poroste, vaše odbornost také. Nemluvě o tom, že vás to může přivést k výdělku pomocí fotoaparátu – fotografování svateb nebo portrétů, prodej fotografií přímo nebo přes fotobanky, prodej reklamy na blogu, nabídka tapet na monitor nebo na mobily, určitě by se našly další možnosti.

Navnadila jsem vás na psaní blogu? To doufám.

Takže jak na to?

Blog můžete mít buď na vlastním prostoru (hostingu) nebo někde pronajatý.

Vlastní prostor a vlastní jméno (doménu) doporučím hlavně tomu, kdo o tom něco ví. Pro začátečníka to znamená naučit se spoustu věcí a pokud webdesign není vaše hobby, tak by vás to nejspíš jen zdržovalo od toho, co skutečně chcete dělat.

Pronajatý prostor – obvykle je zadarmo, ale bývá na něm přidaná reklama. Je to například blogger.com, pise.cz, bloguje.cz,

Bez reklamy je www.blogger.com (nebo www.blogspot.com, to je totéž). Původně anglický, dnes umí i češtinu. Nastavení vzhledu je poměrně jednoduché, dají se přidat i takové vychytávky, jako je počítadlo nebo různé prvky do postranního menu nebo do patičky. Doporučila bych ho i z toho důvodu, že vám na blog nenacpe žádné reklamy a vy si tam bez problémů můžete dát svoje vlastní, klidně i komerční. Další výhoda je v tom, že funguje celosvětově, takže na něm můžete mít více blogů v různých jazycích. Pro mě je to rozhodně favorit.

Blog.cz, jeden z nejrozšířenějších českých blogosystémů. Řada z blogů tady patří mladým dívkám, oblíbená témata jsou celebrity, seriály a podobně. Doporučila bych ho tehdy, když je vaší cílovou skupinou právě mládež. Všimla jsem si, že zvláště dívky na blog.cz jsou velmi aktivní v procházení ostatních blogů, komentování a podobně.

Bloger.cz, blogerka.cz – dvě adresy, ale jeden systém. Nabízejí tam i jakousi možnost výdělku za získávání dalších blogerů. Nemám vyzkoušeno, takže nevím.

Bloguje.cz – funguje už pár let, má jen jeden zádrhel a to že nedovoluje komerci bez toho, abyste si to zaplatili.

Pise.cz (pismenkuje.cz, vzpomina.cz) – další český systém.

U těch českých blogosystémů funguje jedna užitečná věc a to je komunita. Je snadné brouzdat po ostatních blozích, hledat spřízněné duše a vyměňovat si odkazy. To všechno zadarmo, vyžaduje to jen váš čas a zájem. Což není až tak velká oběť, když píšete o něčem, co vás skutečně zajímá.