Vtipy - těch není nikdy dost

Vtipy-penize Přišla v Torontu blondýna do banky a nechala se uvést k úředníkovi přes půjčky. Řekla mu, ze jede obchodně do Evropy a potřebuje si na dva týdny půjčit 5000 dolaru. Úředník ji řekl, že banka potřebuje nějakou záruku, takže blondýna mu předala klíčky od nového Rolls Royce. Auto bylo zaparkované u druhého chodníku, měla na něj papíry, všechno bylo v pořádku. Banka tedy souhlasila, ze si jej vezme jako záruku půjčky. Prezident banky a všichni úřednici se pak od srdce zasmáli blondýně, která dala Rollse za 250 000 dolaru jako záruku za půjčku 5000 dolaru. Jeden zaměstnanec auto odvezl a zaparkoval ho v garážích banky. Po dvou týdnech se blondýna objevila, zaplatila 5000 dolaru a k tomu 15,41dolaru jako úrok. A ten úředník jí řekl: "Slečno, jsme moc rádi, že jsme s vámi uzavřeli obchod a že všechno hladce proběhlo, ale stejně nám to vrtá hlavou. Když jste byla pryč, trochu jsme vás prověřili a zjistili, že jste multimilionářka. Takže nechápeme, proč jste si musela půjčit 5000 dolaru?" Na to blondýna odpověděla: "Kde jinde v Torontu bych mohla zaparkovat na čtrnáct dní Rolls Royce za 15,41 $ a po návratu bych ho tam našla?"

Pozor na virus PRÁCE Toto varování je velmi naléhavé! Chraňte se před virem, který se šíří pod názvem PRÁCE. Pokud obdržíte nějaký druh PRÁCE elektronickou poštou, z internetu a nebo například od kolegy, v žádném případě zásilku NEOTVÍREJTE. Virus se vyskytuje a šíří již delší dobu. Všichni, kdo se dostali do styku s PRACÍ nebo se na ni třeba jenom podívali, přišli o svůj společenský život a jejich mozek přestal normálně fungovat. Přijdete-li do styku s PRACÍ prostřednictvím elektronické pošty případně jiným způsobem, můžete se viru zbavit, jestliže ihned pošlete svému nadřízenému zprávu s následujícím textem v záhlaví: "Už mám dost těch kravin... jdu do hospody." PRÁCE vám okamžitě automaticky vypadne z hlavy. Dostanete-li PRÁCI na papíře, jednoduše dokument uchopte a vhoďte do koše. Oblékněte se, odeberte se se dvěma přáteli do nejbližšího baru a tam si dejte pivo nebo velký panák. Opakujete-li tento postup 14x, zjistíte, že PRÁCE už na vás nemá nejmenší vliv a že nejlepší kreslený film všech dob je Krteček.

Práce nebo vězení: Sedět ve vězení nebo chodit do práce?
Ve vězení strávíte většinu času v cele veliké 2x3 metry. V práci strávíte většinu času v kóji velké 2x1,5 metru.
Ve vězení dostanete teplé jídlo třikrát denně.V práci dostanete přestávku na oběd, který si musíte zaplatit.
Ve vězení vám zkrátí pobyt za dobré chování. V práci vám za dobré chování přidají práci.
Ve vězení se můžete dívat na televizi a hrát karty. V práci vás za karban a dívání na televizi vyhodí.
Ve vězení máte vlastní záchod. V práci se o něj musíte dělit s celým patrem.
Ve vězení vám dovolí návštěvy rodiny a přátel. V práci vám nedovolí nic.
Ve vězení jsou někteří dozorci sadisti. V práci se jim říká vedoucí.
Ve vězení děláte pro sebe a nemáte žádné výdaje. V práci děláte, abyste zaplatili výdaje spojené s cestou do práce, a navíc vám ještě zdaní plat, aby se zaplatily výlohy za vězení.

Učitel vykládá žákům, že v minulosti lidé věřili různým pověrám. "Můžete uvést nějaký příklad?" zeptal se poté žáků. "Prosím, já! S poctivostí nejdál dojdeš."

Manželka se věnuje humanitární práci. Právě teď vaří polévku pro bezdomovce. "A jaké má výsledky?" "Vynikající, již polovina z nich si raději našla zaměstnání."

Chlap příjde ve Švýcarsku do banky a tiše povídá u přepážky: "Chtěl bych si u vás uložit 7 milionů dolarů."Pracovník banky se na něj podívá a říká: "Ale pane, můžete mluvit nahlas...tady se za chudobu nikdo nestydí."

Víte, jak se dá hacknout bankomat? Je to velice jednoduché, vezmete si jeden notebook, jeden krumpáč a najdete si nejbližší bankomat. Krumpáčem otevřete bankomat a vyberete peníze. A víte, k čemu je ten notebook? No, co by to bylo za hackera bez notebooku ...

Kamelot kráčí vsetínskou ulicí vykřikuje: "Velký podvod ve Vsetíně! Už 24 obětí!" Jde okolo nějaký stréc a koupí si od něho noviny. Po chvilce zjistí, že jsou asi půl roku staré. Vrátí se ke kamelotovi a ten už vykřikuje: "Velký podvod ve Vsetíně! Už 25 obětí!"

Telefonát do rádia: "Dobrý den, volám, protože jsem na ulici našel peněženku a v ní 5 000 Kč a 15 000 Euro." "Takže budete chtít, abysme v našem vysílání upozornili majitele, aby si ztracenou peněženku vyzvedl?" "No, to ani ne, chtěl bych mu poděkovat a nechat zahrát písničku."

Jede tramvaj a vpředu, kde jsou dvě sedačky proti sobě, sedí nemytý odpuzující pankáč (týpek s čírem, džínsku opatřenou nejméně půl kilem zavíracích špendlíků) a kolem něj metr odstup. Na příští zastávce nastoupil mladý elegantní pan podnikatel/manager v obleku a brejličkách, bez váhání si sedl na místo proti pankáčovi (všichni udivení), vytáhnul notebook na klín a něco si čudlal. Přistoupil revizor a zamířil si to přímo k pankáčovi. Stoupl si před něj a s opovrhujícím tónem řekl: "Jízdenku bych prosil, pane." Pankáč se na něj pomalu podíval a s nechápavým výrazem vychraptěl: "Di do hajzlu ty debile!" Revizor znervózněl, nechtěl před ostatními cestujícími ztratit vážnost a tak se otočil na podnikatele, mezi brejličky a obrazovku mu strčil placku a že by prosil jízdenku. Podnikatel se na něj překvapeně podívá a řekne: "Promiňte, ale vy jste neslyšel tady pana kolegu?"

Přijde Ježíš na večeři k apoštolům a tam se stoly prohýbají pod tácy plnými jídla, nevěřícně kroutí hlavou a povídá: "Co to má znamenat, vždyť jsme chudí, kde jste na to vzali?" Jeden z apoštolů mu odpoví: "Ale, to Jidáš, udělal prý nějaký dobrý kšeft."

Němý muž přijde do lékárny a chce si koupit kondomy. Na pultě však žádné nejsou, takže nemůže ukázat, co chce a musí se s lékárníkem domlouvat posunky. To však už nějakou dobu trvá a lékárník pořád nechápe, co němý pán chce. Ten si nakonec zoufalý rozepne kalhoty, vytáhne penis na pult a vedle něj položí pětidolarovou bankovku. Lékárník ovšem udělá to samé: kalhoty-penis-bankovka, pak sebere obě bankovky a strčí si je do kapsy. Rozhořčený zákazník začne na lékárníka hrozivě gestikulovat. Ten ale odpoví: Podívejte se, když neumíte prohrávat, tak se příště nesázejte."

Přijde podřízený k šéfovi: "Šéfe, chtěl bych přidat!" Šéf překvapeně vzhlédne a poplácá jej po zádech: "Tak přidej!"

Pošta musela stáhnout z oběhu známky s tvářemi politiků. Ptáte se: "Z jakého důvodu?" - "Protože lidé nevěděli na kterou stranu maji plivnout!"

Jde chlápek po ulici, v ruce urnu a evidentně má skvělou náladu. Usmívá se, poskakuje a píská si. Vidí ho jiný a ptá se: "Vy jste hroznej. Trochu úcty, ne? A vůbec, proč máte tak dobrou náladu?" - "To máte tak, to je tchyně. Celej život se flákala a nic nedělala. Tak teď si jí dám do přesýpacích hodin a bude makat jak barevná. "

Když jsem byl dítě, celé noci jsem se modlil, aby mi Bůh seslal nové kolo. Pak jsem pochopil, že takhle Bůh nepracuje. Tak jsem kolo ukradl a požádal ho o odpuštění.

Vtipy pro devatenáctý týden

Tři zaměstnanci Apple Comp. a tři zaměstnanci Microsoftu mají odjet vlakem na nějakou konferenci. Na nádraží si tři zaměstnanci Microsoftu zakoupí tři jízdenky, zatímco zaměstnanci Apple Comp. jen jeden pro všechny.
"Jak mohou tři osoby cestovat jen na jeden lístek?" ptá se jeden zaměstnanec Microsoftu.
"Počkejte a uvidíte," odpoví jeden z chlápků od Applu.
Všichni nastoupí do vlaku. Zaměstnanci Microsoftu zaujmou svá místa, ostatní tři se zavřou na toaletě. Vlak se rozjede a za chvíli příjde průvodčí. Zaťuká na dveře toalety a volá: "Jízdenky prosím".
Dveře se pootevřou, v nich se objeví ruka s lístkem. Pruvodčí ho zkontroluje a vrátí.
Zaměstnanci Microsoftu se diví a říkají si, že to je opravdu šikovná a dobrá myšlenka. Po konferenci se tedy všichni ocitnou na nádraží a všichni tři zaměstnanci Microsoftu se dohodnou, že použijí metodu Applovských kolegů a že tak ušetří pěkné peníze. Zakoupí si tedy jen jeden lístek, jenže zaměstnanci Apple Comp. si nekoupí tentokrát žádný.
"Jak to chceteovést tentokrát?" ptá se jeden ze zaměstnanců Microsoftu.
"Počkejte a uvidíte," odpoví zase jeden z chlapíků od Applu.
Když vejdou zaměstnanci Microsoftu do vlaku, vrhnou se okamžitě na nejbližší záchodky a zavřou se do nich. Zaměstnanci Applu se umístí do toalet, které jsou hned vedle. Sotva opustí vlak nádraží, vyleze rychle jeden ze zaměstnanců Apple Comp. ze svého záchodu, přiblíží se k tomu, v němž jsou schovaní tři zaměstnanci Microsoftu, zaklepe na dveře a zavolá:
"Jízdenky prosím..."

Zákazník: "Na mém počítači sa zlomil stojan na šálek. Je ještě v záruce, tak se chci zeptat, kdy mi ho můžete přijít vyměnit." Technik: "Prosím? Jaký stojan na šálek? To jste dostal jako reklamu někde na výstavě nebo co? Je na tom nějaka značka?"
Zákazník: "O žádné reklamě nevím, byl vestavěný v počítači, je na něm napsáno "8x" a když jsem stlačil tlačítko, tak sa vždy vysunul."

Tři ženy se baví o sexu:
První žena: "Můj manžel je úředník a když přijde domů, tak se navečeříme a pak se něžně pomilujeme."
Druhá žena: "Můj manžel je dřevorubec a když přijde domů, tak mě přiváže k posteli, pak spolu souložíme a já mu přitom musím říkat sprosťárny, aby ho to vzrušovalo."
Třetí žena: "Můj manžel pracuje u Microsoftu a když přijde domů, tak mi vždycky vykládá, jak si za dva roky výborně zasouložíme a pak jde spát."

Leží tři instalačky v koši a jedna se ptá druhý, proč jí vyhodily. "Já mám na sobě program co nechodí pod Win95 a ty?" "Já mám na sobě program co chodí jen pod win95." A obě se ptají třetí co je zač. "Já jsem Win95!"

Baví se spolu tři frekventanti policejní akademie, jak dopadli u zkoušek.
První: "Píšťalka za jedna, pendrek za jedna, čeština za pět. Dali mi vyskloňovat slovo "Paříž"."
"A co jsi napsal?"
"Paříš, pařím, paříme..."
"A co ty?" obrací se na druhého.
Druhý: "Špatně - píšťalka za jedna, pendrek za jedna, čeština za pět. Měl jsem skloňovat slovo "zeměkoule", a tak jsem napsal - "ze mě koule, z tebe koule, z něho koule."
Třetí policajt se jen usmívá:
"Tak to já dopadl výborně - píšťalka i pendrek na výbornou a rovněž čeština za jedna. Já vyfasoval slovo "město."
"A co jsi napsal?"
"Mně sto, tobě sto, náčelníkovi pětikilo!"

Policista si koupil nové boty - lakovky. Pořád si je zálibně prohlížel, až se rozhodl, že když má takové pěkné boty, někam si vyrazí. Tak šel s kamarádem na ples.
Tancuje s jednou dívkou, stydí se, neví jak navázat rozhovor a tak kouká, pořád na zem, až si všimne, že když při valčíku nakročí, v odraze na botě vidí její kalhotky.
Využije toho a začne se bavit o práci, jak ho ta jeho hrozně baví, že je u policie, že je velitelem speciální psychologické jednotky, vymýšlí si, až to holce nedá a rozváže taky: "To si ale všechno vymýšlíte, že?"
"Ale kdepak, já jsem opravdu specialista. Já se podívám na člověka a vím o něm všechno. Jakou má povahu, s kým se stýká, jak se obléká, já se třeba podívám na vás a uhodnu, jaké máte kalhotky."
Holka nic, tak pokračuje: "Bleděmodré a na stranách mašličky."
Holka se mu vycukne, uteče za kamarádkou a povídá jí, co se jí stalo.
"Prosím tě, někde tě viděl strojit a dělá chytrého. Pojď, půjdem na záchod, vyměníme si je a uvidíme, panáčka."
Domluveno, vyměněno. Holka už celá netrpělivá až pro ni přijde tancovat.
"Tak co, náčelníku, jaképak mám teď kalhotky?" Kluk koukne na botu a povídá. "Růžové s bílýma tečkama."
Holka zas uteče za kamarádkou a povídá jí to.
"Tak nás musel vidět. Běž na záchod sama a sundej si je úplně. Já ho tady zatím ohlídám, aby za tebou nešel."
Dívka je za chvíli zpět a na dámskou volenku pro něj letí. Celá zvědavá rejpe: "Tak co, mladej. Zase uhodneš, jaký mám kalhotky?"
Kluk koukne na botu, koukne znovu a smutně povídá: "To je v pr*eli. Dneska nové boty a už je v nich takováhle díra."

Jdou dva policajti lesem a jeden najednou zkolabuje. Druhý volá do nemocnice. "Co mám dělat můj přítel umřel." Doktor mu odpoví: "Jen klid, nejdříve se přesvěčte, že je opravdu mrtev." Chvíli je ticho a za chvíli se v telefonu ozve výstřel. Teď je zase chvíli ticho a za chvíli se ozve: "Hotovo, co dál?"

Baví se dva policajti: "Ty hele, proč nám každý říká, že jsme debilové?"
"Nevím, jdi se zeptat šéfa."
Tak jde a šéf povídá: "Já taky nevím, ale když půjdeš do kostela a zeptáš se Ježíše Krista, tak ten Ti to snad poví."
Policajt příjde do kostela a ptá se Ježíše proč každý říka policajtům debile. Jěžís zvedne hlavu a povídá: "Když mě sundáš z toho kříže, tak Ti to povím."
Policajt tedy že jo. Sundá mu hřebíky z rukou a Ježíš jak padá dolů, stále jěště přípevněný za nohy kříčí: "Nejdřív nohy Ty debile!"

Policisté odstaví auto vedle blázince a někdo jim ukradne pneumatiku. Bezradně stojí u auta a koumají, co s tím.
"Tak si dam dejte rezervu," poradí jim pacient léčebny stojící za plotem.
"No jó, to nás nenapadlo," zajásají strážci zákona. Jenomže ouha - zloděj jim ukradl také šrouby, takže nemají kolo čím přišroubovat. Opět stojí na ulici plni beznaděje.
"Vymontujte po každém šroubu ze zbývajících třech kol a kolo přišroubujte," opět jim radí blázen.
"To je výborný nápad," radují se policisté a hned začnou návrh realizovat.
"A jak je možné, že nám takhle radíte? Vždyť jste blázen!" obrátí se jeden z nich na muže stojícího za plotem.
"Blázen sice jsem, ale blbec rozhodně ne," odpoví muž s ledovým klidem.

Tři generálové - jeden od pěchoty, jeden od bareťáků a jeden od letectva - se hádají, kdo má odvážnější vojáky. Letecký generál přivolá jednoho mechanika a velí:
"Vojíne, pozor! Vyšplháte na támhleten sloup, nahoře zazpíváte 'Nekonečné moře mraků' a seskočíte dolů!"
Vojín vyrazí tryskem ke sloupu, vyšplhá nahoru, tam zasalutuje, seskočí a dopadne v pozoru. Generál ho odvelí a říká:
"Tomuhle já říkám statečný muž."
Velitel zvláštní jednotky velí:
"Desátníku, v plné polní vyšplháte na sloup, postavíte se do pozoru, vypálíte čestnou salvu a slezete zpátky hlavou napřed!"
Desátník s baretem na hlavě popadne výstroj, hodí všechno na sebe a vyrazí na sloup. Tam se postaví do pozoru, vypálí čestnou salvu a sleze hlavou napřed dolů. Postaví se v pozoru před generála, který ho odvelí a pronese:
"Tomuhle říkám odvážný voják."
Pěchotní generál velí:
"Vojíne, plnou polní, do baťohu deset cihel a stopovacího psa, jednou rukou vyšplháte na ten sloup, nahoře zazpíváte státní hymnu, mezi zuby si vrazíte nůž a skočíte dolů po hlavě!"
Vojín srazí kufry, podívá se tak na generála a předpisovým tónem vykřikne:
"Naserte si, pane generále!"
Načež se generál s triumfem v očích otočí k ostatním:
"Tohle je podle mého odvaha!"

Rozpočtová disciplína aneb pevná vůle při utrácení

Rozpočtová disciplína znamená, že se ukázňuju ve svých výdajích a nepodléhám implulzivním nákupům, které jsou z hlediska peněz nerozumné.

Rozumné hospodaření, to je podle mě stav, kdy moje příjmy jsou o něco vyšší než moje výdaje a ten rozdíl se někde uchovává tak, aby ho bylo možné použít buď pro pokrytí neočekávaných výdajů nebo na koupi něčeho nákladnějšího, co se nedá pořídit z běžného rozpočtu.

Spotřebovávat, nakupovat, utrácet, pořizovat si různé věci je příjemné, dělá nám to radost a proto někdy máme problémy s tím se krotit a neutrácet víc, než odpovídá našim příjmům. Zejména v době, kdy vám půjčky nabízejí nebo vnucují na každém rohu a půjčit si na cokoliv je propagováno i v televizi. Vzniká dojem, že je to normální a v pořádku.

Normální a v pořádku je půjčit si na něco, co se mi vyplatí. Když si půjčím na auto, které pak využiju jako taxikář a bude mi peníze vynášet, je to v pořádku. Když si půjčím na zbytečně drahé auto, abych si dopřál ten pocit luxusu, je to z hlediska rozpočtu hlavně velká zátěž a stěží se to dá považovat za rozumné.

Když si půjčím na byt, díky kterému ušetřím za nájemné a ještě budu moci svůj majetek zhodnocovat, je to rozumné. Když si půjčím na nábytek, protože se mi ten starý uý nepřipadá dostatečně reprezentativní, může se mi to dost prodražit.

Ovšem takovéto velké výdaje děláme jen málokdy a většinou si je rozmýšlíme.

Daleko častěji děláme malá rozhodnutí, takové ty každodenní nákupy, kdy bezmyšlenkovitě hodíme do košíku v obchodě pytlík chipsů, čokoládu, cigarety nebo žvýkačky. Kdybychom si tyto nákupy sčítali, zjistili bychom, jak vysokých částek za měsíc nebo za rok dosahují.

Např. pokud kouříte, pak vás jedna krabička vyjde minimálně na 60 Kč. To je 3 Kč na jednu cigaretu. I když jich vykouříte za den jen dvacet, je to 60 kč, za měsíc 1800 kč. To už nejsou tak bezvýznamné peníze. Kdybyste kouřili jen o pět cigaret denně méně, získali byste – kromě zdravotního efektu – 450 kč měsíčně navíc.

Tento efekt malých, ale pravidelných výdajů se vyskytuje ve spousta oblastech a dokud je nezačnete sledovat, tak si jich asi nevšimnete.

Jak odhalit podobné návyky, které nás připravují o peníze?

1. Psát si všechny svoje výdaje a analyzovat je. Sčítat, jednou za měsíc nebo za týden, kolik vydám na jídlo (můžete ho rozdělit na nutné, jako je mouka, nebo maso, a zbytné, jako jsou sladkosti, zmrzlina nebo alkohol), drogerii, auto atd. Pak uvidíte, kam plynou vaše peníze a kde máte potenciál něco ušetřit.

2. Sledovat svoje účtenky. Berete si učtenky v obchodě? A kontrolujete je pak? Nemyslím teď na správnost, jestli vám něco nenaúčtovali špatně, ale z hlediska toho, co jste koupili a jestli to bylo potřebné nebo se jednalo o impulzivní nákup. Jako příklad mě napadá, že si – s pocitem, že si to zasloužím – na konci nákupu dopřeju nanuka nebo sušenku nebo přihodím do košíku čokoládu, abych udělala doma radost dětem.

3. Ptát se. Radit se o nákupech se svými blízkými, bavit se o tom, jestli si nemyslí, že bych mohla někde ušetřit. Tahle rada je trochu ošidná. Nejvíc hádek bývá v rodinách o peníze a tímto krokem by se k nim mohlo ještě přidat. Kromě toho pokud máte pocit, že vás partner je horší hospodář než vy, tak ho asi jen stěží budete žádat o radu. Ale mohla by pomoct kamarádka, o které víte, že umí zacházet s penězi lépe než.

Blog a blogování

Blog je v podstatě druh webové stránky, ve které jsou příspěvky řazeny chronologicky od nejnovějšího po nejstarší. Proto se mu někdy říká deníček, souvisí to s formou blogu, nikoliv s jeho obsahem.

Obsahem blogu může být naprosto cokoliv. Soukromé úvahy skutečně deníkového charakteru, ale i odborné texty, komentáře toho, co se ve společnosti děje, vtipy, obrázky, fotky, videa, reportáže ze zajímavých akcí nebo z vlastní rodiny, lekce španělštiny. Viděla jsem blogy, které vedla učitelka své třídě, takže rodiče měli informace o domácích úkolech i probírané látce. Fotoblogy jsou pro ty, kdo radši fotí než píšou. Foodblog je blog o jídle, i u nás se najdou takové, které mají úroveň. Design blog, ten je samozřejmě o designu. Spousta blogů obsahuje více témat, kolikrát autor na začátku ani neví, o čem bude psát a tak dá blogu nějaký neutrální název.

I když existují firemní blogy, přesto má většina blogů osobní charakter daný tím, že ho píše jedna osoba, která se často zmiňuje i o osobních věcech, svých soukromých názorech a působí tak důvěryhodněji, než neosobní instituce. Dobře vedený blog vás může také prezentovat jako odborníka v určitém oboru a to dokonce i tehdy, když zpočátku až takový odborník nejste. Řekněme, že se zajímáte o fotografování, jste nadšený amatér, něco o tom víte, ale žádný zázrak to není. Začnete si psát blog, kde budete zveřejňovat svoje fotky a psát o fotografování. Zpočátku budete mít návštěvnosti mizivou, ale protože vás to baví, budete pokračovat. Občas si budete muset něco najít v knížkách nebo na internetu, navštívíte fotoseminář nebo se budete radit s kolegy fotografy. Vaše články budou stále lepší, protože vy budete stále lepší. Návštěvnost poroste, vaše odbornost také. Nemluvě o tom, že vás to může přivést k výdělku pomocí fotoaparátu – fotografování svateb nebo portrétů, prodej fotografií přímo nebo přes fotobanky, prodej reklamy na blogu, nabídka tapet na monitor nebo na mobily, určitě by se našly další možnosti.

Navnadila jsem vás na psaní blogu? To doufám.

Takže jak na to?

Blog můžete mít buď na vlastním prostoru (hostingu) nebo někde pronajatý.

Vlastní prostor a vlastní jméno (doménu) doporučím hlavně tomu, kdo o tom něco ví. Pro začátečníka to znamená naučit se spoustu věcí a pokud webdesign není vaše hobby, tak by vás to nejspíš jen zdržovalo od toho, co skutečně chcete dělat.

Pronajatý prostor – obvykle je zadarmo, ale bývá na něm přidaná reklama. Je to například blogger.com, pise.cz, bloguje.cz,

Bez reklamy je www.blogger.com (nebo www.blogspot.com, to je totéž). Původně anglický, dnes umí i češtinu. Nastavení vzhledu je poměrně jednoduché, dají se přidat i takové vychytávky, jako je počítadlo nebo různé prvky do postranního menu nebo do patičky. Doporučila bych ho i z toho důvodu, že vám na blog nenacpe žádné reklamy a vy si tam bez problémů můžete dát svoje vlastní, klidně i komerční. Další výhoda je v tom, že funguje celosvětově, takže na něm můžete mít více blogů v různých jazycích. Pro mě je to rozhodně favorit.

Blog.cz, jeden z nejrozšířenějších českých blogosystémů. Řada z blogů tady patří mladým dívkám, oblíbená témata jsou celebrity, seriály a podobně. Doporučila bych ho tehdy, když je vaší cílovou skupinou právě mládež. Všimla jsem si, že zvláště dívky na blog.cz jsou velmi aktivní v procházení ostatních blogů, komentování a podobně.

Bloger.cz, blogerka.cz – dvě adresy, ale jeden systém. Nabízejí tam i jakousi možnost výdělku za získávání dalších blogerů. Nemám vyzkoušeno, takže nevím.

Bloguje.cz – funguje už pár let, má jen jeden zádrhel a to že nedovoluje komerci bez toho, abyste si to zaplatili.

Pise.cz (pismenkuje.cz, vzpomina.cz) – další český systém.

U těch českých blogosystémů funguje jedna užitečná věc a to je komunita. Je snadné brouzdat po ostatních blozích, hledat spřízněné duše a vyměňovat si odkazy. To všechno zadarmo, vyžaduje to jen váš čas a zájem. Což není až tak velká oběť, když píšete o něčem, co vás skutečně zajímá.

30. dubna a 1. května

Poslední dubnový den slavíme svátek čarodějnic, ke kterému patří hlavně ohně, spousta zábavy a u dětí i převleky za čarodějnice.

Noc ze 30. dubna na 1. května byla odedávna považována za magickou. Říkalo se jí také filipojakubská nebo Valpuržina noc. V tuto noc se prý čarodějnice slétaly na sabat. Také se říkalo, že se otevírají jeskyně s poklady.

Na vyvýšených místech se zapalovaly ohně, které měly ochránit před nečistými silami.

Na stejné datum připadá i keltský svátek Beltine. Taky se při něm zapalovaly ohně, ale byla to oslava plodnosti a začátek té teplejší části roku. S oslavami plodnosti souvisely i milostné hrátky mezi mladými dvojicemi. Možná, že právě z toho nám zůstalo to prvomájové líbání pod rozkvetlou třešní.

První květnový den jsme dlouhé roky – před revolucí v roce 1989 – slavili jako svátek práce, konaly se slavnostní průvody. V tento den v roce stávkovali dělníci v Chicagu za osmihodinovou pracovní dobu. Při potlačení této akce bylo několik dělníků zabito. Pro komunistickou stranu to byla vítaná demonstrace pracujícího lidu, jak se tehdy říkalo, který svou polopovinnou účastí v průvodech měl předvádět podporu komunistické straně. I když je první máj stále ještě státní svátek, oslavy a akce v ten den – alespoň v mém okolí – dělají jen komunisté nebo podobná levicová hnutí.

Pamatuji se na první 1. máj v roce 1990 po sametové revoluci. Rok předtím se ještě konaly tradiční oslavy. Bydlela jsem v malé obci v jižních Čechách. Bylo krásné počasí a to i s dlouholetým zvykem chodit na prvního máje ven vytáhlo lidi z jejich domovů. Jenže nebylo kam jít. Otevřeno měla jedna kavárna se zahrádkou, ta byla samozřejmě plná. Bylo to takové zvláštní.  Ale časem jsem si zvykla a dnes beru první máj prostě jako volný den.

Dotace – ano nebo ne

Poslední dobou se v médiích hodně mluví o dotacích z evropských fondů a taky bohužel o machinacích s nimi.

Protože mám za sebou pár let práce v organizace, rozhodla jsem se napsat takovou krátkou úvahu o tom, co je na nich dobré a co naopak méně.

Jak se dostat k evropským penězům? Na webu esfcr.cz se objevují výzvy zaměřené obvykle na určitý společenský problém. Například nezaměstnanost, menšiny, sociálně slabé, zdravotně znevýhodněné a podobně. Řekněme, že zveřejní výzvu na podporu mládeže ohrožené negativními jevy jako jsou drogy, kriminalita atd. Škola, dům dětí, mládežnický klub nebo podobná organizace, která se chce pokusit získat nějaké peníze, vymyslí projekt a napíše žádost. Není to nikterak triviální záležitost, ale dá využít pomoci firem, které se na psaní takovýchžádostí specializují a mají s tím zkušenost.

V té žádosti je totiž potřeba přesně vymezit, co budete dělat, kolik lidí a za kolik peněz se na tom bude podílet a podobně. Rozpočet musí být rozdělený na jednotlivé položky, takže když bude vás projekt trvat tři roky, vy už při podávání žádosti musíte specifikovat, kolik peněz dáte na materiál, kolik komu na mzdu. A to také musíte dodržet. A doložit kopiemi účtů.

Když uspějete a peníze dostanete, tak jste s administrativou neskončili, ale naopak, právě vám začíná. Je potřeba sledovat výdaje a to tak, abyste se drželi schváleného rozpočtu. Pokud vám budou přebývat peníze řekněme na propagaci a chybět peníze na mzdy, nemůže je jednoduše přesunout. Musíte o to žádat a oni vám to nemusí povolit.

Musíte také překládat monitorovací zprávy o tom, jak váš projekt postupuje a jak jste vynaložili získané prostředky. Peníze totiž nedostanete všechny najednou, ale po částech a podmínkou pro vyplacení dalších peněz je právě ta monitorovací zpráva.

Nicméně když se vám povede tohle všechno zvládnout, umožní vám to realizovat projekty, které by se jinak neměly šanci zaplatit. Dotace z evropských fondů se pohybují v řádech miliónů korun, za to už se dá udělat pořádný kus prospěšné práce.

Pokud žádáte o peníze někde jinde, bude té administrativy méně, taky vám dají méně peněz. Velké firmy mívají nadace nebo poskytují příspěvky na nějaké prospěšné účely.

Tohle všechno je ale určeno hlavně pro neziskové a příspěvkové organizace, jako jsou školy, domy dětí, kluby pro mládež. Protože právě ty mají blízko k těm společensky prospěšným činnostem. Jako souokromý podnikatel nebo komerční firma možná budete těžko hledat projekt, který by zapadl jak do vaší činnosti, tak do obsahu výzvy na řešení nějakého spoelčenského problému. I když to není nemožné. Vím, že třeba řada soukromých firem zaměřených na vzdělávání takto peníze získala.

Nevýhody dotací?

Závislost. Jste závislí na tom, kdo vám ty peníze dal a berete tím na sebe určitý závazek. Když se dostanete do finančních nebo jiných problémů, stejně musíte ten závazek splnit, jinak vás čeká postih.

Nepružnost. Nemůžete peníze přesouvat podle momentálních potřeb. Klidně se vám může stát, že vám budou chybět peníze na mzdy, ale budou přebývat peníze na cestovné. Kdyby to byly vaše peníze, pružně je přesunete. Když jsou to evropské peníze, nejde to tak snadno.

Dočasnost. Každý projekt jednou skončí a co pak? Co s lidmi, které jste v souvislosti s projektem najali? Pokud jste rozumní, máte s nimi uzavřenou smlouvu na dobu určitou jen po dobu trvání projektu a ti lidé tudíž vědí, že s projektem končí i jejich pracovní poměr. Máte pronajaté prostory, máte počítače nebo nějaký materiál. Když váš projekt trval třeba tři roky, tak jste něco vytvořili, máte tým, prostory, možná i nějaký majetek, udělali jste kus smysluplné práce. A to všechno s koncem projektu končí, pokud si nezajistíte financování odjinud.

Vtipy pro osmnáctý týden

"Včera jsem si dal v hospodě teleskopický guláš."
"Co je to za blbost?"
"Polovic z telecího a polovic ze skopového."

Zloděj loupí v rodinném domku. Z vedlejší místnosti se ozve: "Ježíš Tě vidí." Zloděj se strašně lekne a jde se podívat kdo to mluví. Ve vedlejší místnosti najde velikého papouška v kleci. Uleví se mu, ale papoušek znovu opakuje: "Ježíš Tě vidí." Tentokrát už mu zloděj odpoví klidným hlasem: "To nevadí, já si to z Ježíšem už nějak srovnám."
A papoušek znovu říká: "Ježíš je pittbul."

Rybář chytí zlatou rybku. Rybička povídá: "Když mě pustíš, splním Ti tři přání". Rybář se zamyslí a povídá: "Tak dobře. Chtěl bych mít nádhernou krasavici a tolik peněz, že bych měl do smrti všechno, na o si vzpomenu." A najednou vedle něj stojí krasavice, radost pohledět a tolik peněz, až oči přecházejí. Rybička povídá: "A co Tvé třetí přání?" Rybář na to: "Vždyť já už všechno mám, nic nepotřebuju....víš ty co? Mám na Slovensku kamaráda, věčně s něčím nespokojeného, splň mu to, co ráno vysloví jako první, když vstane z postele." Rybka souhlasí. Druhý den ráno vstane slovenský kamarád, vyleze před chalupu, protáhne se a povídá: "Jááááááááj, sto ko*otou do riti a hrdzavá kotva do chrbta....!"

Přijde chlápek k doktorovi, že má jednu kouli dřevěnou a jednu železnou. Doktor si ho chvilku prohlíží a ptá se: "Vy ale manželku nemáte, že?" "Ale mám, Máňu, už jsme spolu sedm let." "Ale nespíte spolu, to ne, že ne?" "Jo, každej den, klape nám to v posteli." "Děti ale nemáte, že?" "Ale jo, máme, Pinochio chodí do první třídy a Robocopovi budou čtyři."

Studenti dostali za úkol napsat sloh na téma "Lež má krátké nohy". Jeden ze studentů byl hotový za deset minut. Učitelka byla zvědavá, co za takovou chvilku napsal, a tak četl: "V sobotu odpoledne jsem se vydal s kamarádem Karlem do lesa. Bylo krásně, slunce svítilo, lesní mýtinka lákala do mechového objetí. I zalehli jsme, lebedili si a jímala nás mírná dřímota. Vtom se v ohbi lesa objevila dívčí postava. Chtěl jsem se zvednout a podívat, ale Karel mě zadržel a pravil: "Lež, má krátké nohy!"

V americe poprvé testovali nový Concord (letadlo). Absolvovali asi 10 neúspěšných zkoušek, protože vždy, když letadlo vzlétalo, utrhly se mu obě křídla. Vypsali tedy odměnu 10 milionů dolarů pro toho, kdo zabezpečí, aby se neutrhly. No a samozřejmě scházeli se různí zájemci o odměnu, ale nikdo nic nevymyslel. Až jednou přišel do NASA jeden slovák, z Harmanca, dlouholetý zaměstnanec Harmaneckých papíren a říká jim: "To musíte podél křídel navrtat dírky."
Jak jinak, nikdo mu nevěřil. Po dlouhém přesvědčování a vzhledem k tomu, že už nebyli jiní zájemci se rozhodli, že to vyzkoušejí a opravdu, fugovalo to. Tak se ho teda ptají: "Teď, když už je odměna vaše, řekněte, jak vás to napadlo?". " No víte, u nás máme takový záchodový papír, který má dírky na odtrhnutí, ale vždy se odtrhne někde jinde než na nich."

Napoleon odpočívál ve svém stanu, když tu náhle vrazí dovnitř sluha a volá:
"Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich milión!!"
"Dobre, Jeane, přineste mi moji červenou košili."
Pak Napoleon odejde a po pár hodinách se vrátí z vítězné bitvy. Sluha se ho ptá, k čemu byla ta červená košile, a Napoleon odpovídá:
"Milý Jeane, to je psychologická záležitost. Když mám červenou košili, vojáci neuvidí krev, kdybych byl zraněn, a tudíž se nebudou obávat, že bych mohl zemřít."
O pár hodin později opět sluha přiběhne:
"Pane, Angličani! Pricházejí! Jsou jich tři milióny!!"
"Dobre, Jeane, přineste mi moji červenou košili."
Opět se Napoleon vrátí z bitvy jako vítěz.
Druhý den ráno sluha přibíhá a volá:
"Pane, Anglicani! Přicházejí! Je jich šest miliónů!! Tady je vaše červená košile!"
"Ne, Jeane, jestli jich je šest miliónů, pak to znamená, že je čas na moje hnědé kalhoty."

Policajt vyšetřuje znásilnění uklizečky.
Pol.: "Paní, proč jste mu neutekla?"
Ukl.: " No to nešlo, vlevo zeď, vpravo zábradlí a vzadu ten násilník, co jsem měla dělat?"
Pol.: "No a proč jste neutekla dopředu?"
Uk.: "Blázníte, tam už to bylo vytřený!"

Přijde stará dáma do Chase Manhattan Bank. V náručí má velký papírový pytel. Přistoupí k okýnku a chce mluvit s prezidentem banky. Úředník, že lituje, ale není to možné.
"To se uvidí," řekne dáma. "Mám tu tři milióny na hotovosti, chci si otevřít konto a když mě k němu nepustíte, půjdu jinam a zatelefonuju mu, že jste mě vyhodil."
Takže ji zavedou k prezidentovi Chase Manhattan Bank, ten je na starou dámu hrozně milý, všechno zařídí, ovšem - je zvědavý, jak k penězům přišla. Burza? Dědictví?
"Já se sázím," vysvětluje stará dáma. Prezident je překvapen. Sází? S kým? A o co?
"Vsadím se například s vámi, pane prezidente, o pětadvacet tisíc dolarů, že budete do zítřka do deseti hodin dopoledne mít hranaté koule!"
Prezident užasne, je trochu pohoršen, ovšem pětadvacet tisíc dolarů je částka, která je zajímavá i pro prezidenta Chase Manhattan Bank. Vsadí se, večer jde domů, pořád se kontroluje, žádnou změnu neshledává, i ráno je všechno v pořádku, naposledy se zkontroluje v 9.55, a když se ozve v deset klepání na dveře, má báječnou náladu.
Stará dáma vejde s elegantním pánem v závěsu. Jde kvůli té sázce a ten pán je její právník.
"Je mi líto, madame," za4ne prezident Chase Manhattan Bank, "ale tentokrát, jak se obávám, jste nevyhrála."
"To se stává," krčí dáma rameny. "Jistě chápete, že vám sice věřím, ovšem přesvědčit se musím!"
Prezident Chase Manhattan Bank souhlasí, stáhne kalhoty, stará dáma se přesvědčí a prezident najednou řekne:
"Promiňte, madame, ale proč váš právník mlátí hlavou o stěnu?"
Stará dáma se usměje:
"Já se s ním vsadila o sto tisíc dolarů, že dneska dopoledne budu držet prezidenta Chase Manhattan Bank za koule!"

Potkajíse dva koktaví
"A-a-ahoj!"
"Na-na-nazdar"
"Jak s-se m-máš?"
"Ale, j-jo, j-jde, t-to. Z-z-zrovna j-jsem s-se při-přihlásil do ško-školy pro ko-koktavy!"
"Jo? N-no t-to m-mi p-pak mu-musíš vy-vyprávět j-jaky to t-tam by-bylo!"
A tak s tim se rozloučí a potkají se zase asi po půl roce:
"Č-čau! T-tak j-jaky to b-bylo ve šk-škole pro ko-koktavý?"
A druhej si stoupne do pozoru a vychrly:
"Tři tisíce třista tři a třicet stříbrných stříkaček stříkalo přes třitiíice třista tři a třicet stříbrných střech!"
"No-no t-to je fa-fantastický!!!"
"N-no j-jo, a-ale ma-malokdy na-na to p-přijde ř-řec...."

"Člověče, už tři hodiny tady sedíte a koukáte na mě, jak chytám ryby. Proč to nezkusíte sám?"
"No, já bych na to asi neměl tu trpělivost."

Při vyučování se profesorka ptá žaček:
"Jak se jmenuje ta síla, která drží celé naše nitro a činí nás lepšími?"
Maruška se přihlásí a po vyvolání povídá:
"Vy určitě myslíte podprsenku."

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí:
"Paní Čermáková, znáte mne?"
"Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník."
Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá:
"Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?"
"Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal."
V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše:
"Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!"

Novomanželé vycházejí z kostela. Kolemjdoucí kluci na sebe spiklenecky mrknou a jeden z nich povídá: "Vystrašíme je?" Druhý neváhá, rozběhne se k nim a volá "Ahoj tatí!"

Potká starší paní na ulici plačícího chlapečka.
"Co se ti stalo?" ptá se ho.
"Já jsem se ztratííííl."
"No to nic," chlácholí ho. "A svoji adresu znáš?"
"Znám. Franta zavináč volny tečka cezet."