Vtipy pro osmnáctý týden

"Včera jsem si dal v hospodě teleskopický guláš."
"Co je to za blbost?"
"Polovic z telecího a polovic ze skopového."

Zloděj loupí v rodinném domku. Z vedlejší místnosti se ozve: "Ježíš Tě vidí." Zloděj se strašně lekne a jde se podívat kdo to mluví. Ve vedlejší místnosti najde velikého papouška v kleci. Uleví se mu, ale papoušek znovu opakuje: "Ježíš Tě vidí." Tentokrát už mu zloděj odpoví klidným hlasem: "To nevadí, já si to z Ježíšem už nějak srovnám."
A papoušek znovu říká: "Ježíš je pittbul."

Rybář chytí zlatou rybku. Rybička povídá: "Když mě pustíš, splním Ti tři přání". Rybář se zamyslí a povídá: "Tak dobře. Chtěl bych mít nádhernou krasavici a tolik peněz, že bych měl do smrti všechno, na o si vzpomenu." A najednou vedle něj stojí krasavice, radost pohledět a tolik peněz, až oči přecházejí. Rybička povídá: "A co Tvé třetí přání?" Rybář na to: "Vždyť já už všechno mám, nic nepotřebuju....víš ty co? Mám na Slovensku kamaráda, věčně s něčím nespokojeného, splň mu to, co ráno vysloví jako první, když vstane z postele." Rybka souhlasí. Druhý den ráno vstane slovenský kamarád, vyleze před chalupu, protáhne se a povídá: "Jááááááááj, sto ko*otou do riti a hrdzavá kotva do chrbta....!"

Přijde chlápek k doktorovi, že má jednu kouli dřevěnou a jednu železnou. Doktor si ho chvilku prohlíží a ptá se: "Vy ale manželku nemáte, že?" "Ale mám, Máňu, už jsme spolu sedm let." "Ale nespíte spolu, to ne, že ne?" "Jo, každej den, klape nám to v posteli." "Děti ale nemáte, že?" "Ale jo, máme, Pinochio chodí do první třídy a Robocopovi budou čtyři."

Studenti dostali za úkol napsat sloh na téma "Lež má krátké nohy". Jeden ze studentů byl hotový za deset minut. Učitelka byla zvědavá, co za takovou chvilku napsal, a tak četl: "V sobotu odpoledne jsem se vydal s kamarádem Karlem do lesa. Bylo krásně, slunce svítilo, lesní mýtinka lákala do mechového objetí. I zalehli jsme, lebedili si a jímala nás mírná dřímota. Vtom se v ohbi lesa objevila dívčí postava. Chtěl jsem se zvednout a podívat, ale Karel mě zadržel a pravil: "Lež, má krátké nohy!"

V americe poprvé testovali nový Concord (letadlo). Absolvovali asi 10 neúspěšných zkoušek, protože vždy, když letadlo vzlétalo, utrhly se mu obě křídla. Vypsali tedy odměnu 10 milionů dolarů pro toho, kdo zabezpečí, aby se neutrhly. No a samozřejmě scházeli se různí zájemci o odměnu, ale nikdo nic nevymyslel. Až jednou přišel do NASA jeden slovák, z Harmanca, dlouholetý zaměstnanec Harmaneckých papíren a říká jim: "To musíte podél křídel navrtat dírky."
Jak jinak, nikdo mu nevěřil. Po dlouhém přesvědčování a vzhledem k tomu, že už nebyli jiní zájemci se rozhodli, že to vyzkoušejí a opravdu, fugovalo to. Tak se ho teda ptají: "Teď, když už je odměna vaše, řekněte, jak vás to napadlo?". " No víte, u nás máme takový záchodový papír, který má dírky na odtrhnutí, ale vždy se odtrhne někde jinde než na nich."

Napoleon odpočívál ve svém stanu, když tu náhle vrazí dovnitř sluha a volá:
"Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich milión!!"
"Dobre, Jeane, přineste mi moji červenou košili."
Pak Napoleon odejde a po pár hodinách se vrátí z vítězné bitvy. Sluha se ho ptá, k čemu byla ta červená košile, a Napoleon odpovídá:
"Milý Jeane, to je psychologická záležitost. Když mám červenou košili, vojáci neuvidí krev, kdybych byl zraněn, a tudíž se nebudou obávat, že bych mohl zemřít."
O pár hodin později opět sluha přiběhne:
"Pane, Angličani! Pricházejí! Jsou jich tři milióny!!"
"Dobre, Jeane, přineste mi moji červenou košili."
Opět se Napoleon vrátí z bitvy jako vítěz.
Druhý den ráno sluha přibíhá a volá:
"Pane, Anglicani! Přicházejí! Je jich šest miliónů!! Tady je vaše červená košile!"
"Ne, Jeane, jestli jich je šest miliónů, pak to znamená, že je čas na moje hnědé kalhoty."

Policajt vyšetřuje znásilnění uklizečky.
Pol.: "Paní, proč jste mu neutekla?"
Ukl.: " No to nešlo, vlevo zeď, vpravo zábradlí a vzadu ten násilník, co jsem měla dělat?"
Pol.: "No a proč jste neutekla dopředu?"
Uk.: "Blázníte, tam už to bylo vytřený!"

Přijde stará dáma do Chase Manhattan Bank. V náručí má velký papírový pytel. Přistoupí k okýnku a chce mluvit s prezidentem banky. Úředník, že lituje, ale není to možné.
"To se uvidí," řekne dáma. "Mám tu tři milióny na hotovosti, chci si otevřít konto a když mě k němu nepustíte, půjdu jinam a zatelefonuju mu, že jste mě vyhodil."
Takže ji zavedou k prezidentovi Chase Manhattan Bank, ten je na starou dámu hrozně milý, všechno zařídí, ovšem - je zvědavý, jak k penězům přišla. Burza? Dědictví?
"Já se sázím," vysvětluje stará dáma. Prezident je překvapen. Sází? S kým? A o co?
"Vsadím se například s vámi, pane prezidente, o pětadvacet tisíc dolarů, že budete do zítřka do deseti hodin dopoledne mít hranaté koule!"
Prezident užasne, je trochu pohoršen, ovšem pětadvacet tisíc dolarů je částka, která je zajímavá i pro prezidenta Chase Manhattan Bank. Vsadí se, večer jde domů, pořád se kontroluje, žádnou změnu neshledává, i ráno je všechno v pořádku, naposledy se zkontroluje v 9.55, a když se ozve v deset klepání na dveře, má báječnou náladu.
Stará dáma vejde s elegantním pánem v závěsu. Jde kvůli té sázce a ten pán je její právník.
"Je mi líto, madame," za4ne prezident Chase Manhattan Bank, "ale tentokrát, jak se obávám, jste nevyhrála."
"To se stává," krčí dáma rameny. "Jistě chápete, že vám sice věřím, ovšem přesvědčit se musím!"
Prezident Chase Manhattan Bank souhlasí, stáhne kalhoty, stará dáma se přesvědčí a prezident najednou řekne:
"Promiňte, madame, ale proč váš právník mlátí hlavou o stěnu?"
Stará dáma se usměje:
"Já se s ním vsadila o sto tisíc dolarů, že dneska dopoledne budu držet prezidenta Chase Manhattan Bank za koule!"

Potkajíse dva koktaví
"A-a-ahoj!"
"Na-na-nazdar"
"Jak s-se m-máš?"
"Ale, j-jo, j-jde, t-to. Z-z-zrovna j-jsem s-se při-přihlásil do ško-školy pro ko-koktavy!"
"Jo? N-no t-to m-mi p-pak mu-musíš vy-vyprávět j-jaky to t-tam by-bylo!"
A tak s tim se rozloučí a potkají se zase asi po půl roce:
"Č-čau! T-tak j-jaky to b-bylo ve šk-škole pro ko-koktavý?"
A druhej si stoupne do pozoru a vychrly:
"Tři tisíce třista tři a třicet stříbrných stříkaček stříkalo přes třitiíice třista tři a třicet stříbrných střech!"
"No-no t-to je fa-fantastický!!!"
"N-no j-jo, a-ale ma-malokdy na-na to p-přijde ř-řec...."

"Člověče, už tři hodiny tady sedíte a koukáte na mě, jak chytám ryby. Proč to nezkusíte sám?"
"No, já bych na to asi neměl tu trpělivost."

Při vyučování se profesorka ptá žaček:
"Jak se jmenuje ta síla, která drží celé naše nitro a činí nás lepšími?"
Maruška se přihlásí a po vyvolání povídá:
"Vy určitě myslíte podprsenku."

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí:
"Paní Čermáková, znáte mne?"
"Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník."
Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá:
"Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?"
"Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal."
V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše:
"Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!"

Novomanželé vycházejí z kostela. Kolemjdoucí kluci na sebe spiklenecky mrknou a jeden z nich povídá: "Vystrašíme je?" Druhý neváhá, rozběhne se k nim a volá "Ahoj tatí!"

Potká starší paní na ulici plačícího chlapečka.
"Co se ti stalo?" ptá se ho.
"Já jsem se ztratííííl."
"No to nic," chlácholí ho. "A svoji adresu znáš?"
"Znám. Franta zavináč volny tečka cezet."