Být bez práce

Nezaměstnanost je strašákem současné doby. Samozřejmě ne pro všechny, pro některé týpky je naopak strašákem představa, že by měli jít někam pracovat. Ale už dávno neplatí to, že na pracáku jsou jen povaleči nebo neschopní. Díky ekonomické krizi, která plnila stránky novin a minuty televizního zpravodajství v minulých letech, se situace hodně zhoršila, takže dnes je třeba v našem okrese 25x víc nezaměstnaných než kolik je volných míst. Což znamená, že kamkoliv se budete hlásit, čeká vás pravděpodobně soutěž s desítkami dalších zájemců. Nebo jinak – je možné, že budete muset obsolvovat desítky pohovorů, než vás někam vezmou. Samozřejmě záleží také na kvalifikaci. Taková zdravotní sestra nebo svářeč to má asi jednodušší než administrativní pracovnice nebo člověk se základním vzděláním.

Když přijdete o práci, čekají vás různé obtíže.

Peníze, to je pochopitelné. Sice dostanete podporu, ale ta nebude nijak závratná a budete se asi muset trochu uskrovnit. Nedivím se, když někdo vezme i třeba krátkodobou práci načerno nebo hledá různé způsoby, jak si přivydělat aspoň něco, protože ty peníze prostě chybí. Dřív bylo možné si k podpoře něco málo (do 3999,- Kč) vydělat, dnes už to nejde, což je škoda, protože i krátkodobá práce nebo brigáda mohla být cestou, jak se dostat do zaměstnání. Takže nezaměstnaný je odkázaný na to, co mu stát dá na podpoře nebo na sociálních dávkách. Připadá mi to docela demoralizující. Navíc si myslím, že se tím musí vydat i víc peněz na sociálních dávkách, protože lidé mají menší možnost si oficiálně vydělat.

Společenské postavení, to je další věc, se kterou se čerstvě nezaměstnaný musí vyrovnat. Nezaměstnaný je na společenském žebříčku níž než ten, kdo pracuje. Vždycky je tu stín podezření, že se vám dělat nechce, že jen využíváte systém a že tak trochu parazitujete na společnosti. Nebo že jste neschopní a proto vás nikde nechtějí. Tento názor je hodně rozšířený mezi starší generací a mezi lidmi, kteří spoustu let pracují na jednom místě a myslí si, že je to jen a jen o pracovitosti a schopnostech. Jenže někdy dostanete padáka z organizačních důvodů, nebo proto, že se firma ruší, nebo je potřeba zaměstnat něčího švagra nebo dceru.

Nuda. Přemíra volného času. Spoustu času strávíte v práci a najednou ta práce není. Co si počít s takovou spoustou volného času? Přitom to ale není žádná dovolená, aby si ji člověk vychutnal a užil. Je to spíš nepříjemný stav plynoucí z toho, že mě nikde nepotřebují. Spousta lidí tak sklouzne k pasivitě, spí dlouho do oběda, zbytek dne tak nějak proflákají, koukají na televizi a vůbec se plácají od ničeho k ničemu. To není odpočinek, to je otrava a není divu, že pak mají špatnou náladu. Dny je potřeba nějak naplnit a to tak, aby to mělo smysl, aby to bylo k něčemu. Pro ženy to aspoň zčásti bude domácnost. Ale i zahrada nebo péče o děti a o vnoučata. Můžeme se začít něčemu učit. Angličtina nebo němčina, práce na počítači, psaní všemi deseti na klávesnici, řidičák, těch možností je hodně. Přednost asi dáme tomu, aby nás to nestálo moc peněz. A nemusí jít jen o věci související se zaměstnáním. Můžeme se věnovat víc vaření, číst, zpívat, cvičit, fotit.

Psychika. Dalším problémem můžou a skoro určitě budou psychické potíže. Obavy z budoucnosti, úzkost, strach z toho, co bude, když nenajdu práci, jak to zvládnu. Pocity méněcennosti, obava z toho, že moje schopnosti asi nejsou nic moc, když mě nikde nechtějí. K tomu se přidá pár dalších odmítnutí, když se někde ucházíme o práci neúspěšně. Tlak rodiny, ve které náš příjem chybí. V horším případě vám ještě váš partner nebo rodič dodá svými výčitkami a shazováním. Když máte celý den na to, abyste se potýkali s podobnými myšlenkami, snadno se dostanete do stavu, kdy vám všechno připadá zbytečné, vaše existence na nic a jakékoliv úsilí marné. Můžete se dostat do stavu deprese. Je to psychické onemocnění, které se naštěstí dá velmi snadno léčit, pokud tedy překonáte tu obavu z psychiatra. Právě ten se totiž touto nemocí zabývá. Deprese je v současné době velmi rozšířená, spousta lidí jí trpí a ani o tom neví. Což je škoda, protože její léčení nemusí být obtížné a většinou je úspěšné. Existují proti ní léky a dá se využít i psychoterapie, takže nejde jen o polykání pilulek, ale i o řešení těch psychických potíží.

Velmi dobré je, kdy si stanovíte nějaký denní režim a ten dodržujete. Trochu snazší je to tam, kde jste vázáni ještě někým dalším. Třeba dětmi, které je třeba každé ráno vypravit do školy. To vás přinutí vstát. Vyspávání do oběda je jedna z věcí, která vám rozhodně nepomáhá. Připadáte si pak malátní a unavení a chybí vám energie. Je potřeba vstávat pravidelně, nejlépe každý den stejně. Nemusí to být v šest hodin ráno, ale pokud teď spíte celé dopoledne, zkuste vstávat v deset.

Hned po probuzení by měly následovat takové ty běžné věci – umýt, obléct, nasnídat. Zůstávat v pyžamu nebo v županu je taky demoralizující. Co nejdříve po snídani se pokuste udělat něco užitečného – učit se anglicky, poslat někam svůj životopis, zacvičit si. Nemusí to být náročné, zpočátku stačí jen pár minut a pak prodlužovat. Ale i těch pár minut vám dodá pocit, že něco děláte.

Oběd, večeře, domácí práce, ty je dobré dělat přibližně ve stejnou dobu. Celý den tak dostane aspoň nějakou strukturu a přestane to být beztvará masa času, kterou je třeba nějak přežít. (To nakonec není problém jen nezaměstnaných, ale třeba i důchodců, když nemají co dělat.)