Všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest. Tenhle citát od Jana Amose Komenského se mi moc líbí. A že dneska spěcháme hodně. Pořád se snažíme něco stihnout, něco dohnat, případně před něčím utéct. A všichni si samozřejmě říkáme, jak je to špatně, jak bychom to měli dělat jinak. Nejsem výjimka. Sice už mám děti velké a práce není až tak náročná, ale zase si na sebe vymýšlím různé nápady a projekty, chci si účastnit různých akcí, přečíst spoust knížek, naučit (doučit) se německy, doplést svetřík, vyzkoušet recept na marmeládu, je toho spousta, co chci stihnout. A určitě v tom nejsem ojedinělá.
Dřív jsem se snažila dělat věci rychleji, lépe využívat svého času, být co nejvýkonnější. Výsledek? Práce mi stejně přibývalo, protože jsem si toho vždycky nabírala víc a víc. Zjistila jsem, že jsem jako džber, ze kterého voda(práce) malinkým otvůrkem vytéká, ale silným pramenem přitéká. A že musím omezovat ty věci, které bych chtěla dělat. Soustředit se na to, co je pro mě opravdu důležité. V práci to není tak snadné, i když moje zaměstnání mi jistou svobodu dopřává. Doma, tam jsem daleko volnější. Domácnost mě až tolik nezatěžuje, dospělé děti už taky tolik péče nevyžadují, takže mám dost volného času, kdy si můžu dělat, co chci. Chci toho hodně, ale musím vybírat. Vybírat jen to, co je pro mě to opravdu nej nej nej. A to ostatní postupně odbourávat. Není to jednoduché. Znamená to ze spousty zajímavých a lákavých činností vybírat ty nejlepší a ty ostatní prostě vzdát, oželet, nechat je být.
Žádné komentáře:
Okomentovat