Spisovatelský blok

Taky občas váháte nad tím, co psát, sedíte nad čístým papírem nebo před prázdnou obrazovkou a nevíte, o čem psát? Nebo třeba víte, ale kdykoliv začnete a pak si po sobě svůj text přečtete, jste nespokojení a mažete ho?

Něco takového zažil snad každý, kdo se někdy pokoušel něco napsat. A tím spíš, když o něco – třeba o nějaký termín. V časovém presu nebo vůbec za stresových podmínek se píše – alespoň mně - hrozně špatně. Aby mi to šlo, potřebuju se cítit v pohodě a uvolněně.

Někde jsem četla zajímavou myšlenku, člověk prý má psát opilý, ale kontrolovat střízlivý. Docela to dává smysl. Tvořit a kontrolovat to vytvořené, to jsou dvě rozdílné činnosti, které vyžadují různý způsob práce mozku. Které tvoření potřebujeme nechat myšlenky plynout, nehodnotit, necenzurovat. I v myšlence, která vypadá nesmyslně, se může skrývat velký potenciál, ale ten se nemá šanci projevit, pokud myšlenku hned utneme.

První radou, kterou bych dala někomu se spisovatelským blokem, je vypnout kontrolu. Soustředit se na samotné tvoření a dát na chvíli volno tomu vnitřnímu kontrolorovi, který vše nemilosrdně hodnotí a likviduje. To ale neznamená zbavit se kontroly. Ta je rozhodně na místě, ale až druhý nebo třetí den, až se ten text trochu uleží.

Vytvořit si příjemné uvolněné prostředí. Pokud stres ničí kreativitu, pak má smysl hledat nebo vytvářit si pro psaní prostředí takové, ve kterém je nám fajn. Pro mě je to třeba čajovna. Mám ji spojenou s relaxací a klidem. Příjemné prostředí si člověk může připravit i doma. Za pomoci příjemné hudby se pohodlně posadit, udělat si horký čaj nebo kávu, třeba i přidat nějakou vůni, cokoliv, co máme rádi.

Dalším způsobem, jak se zbavit obav při psaní, může být psaní naprázdno. Tak říkám tomu, když sice píšete, ale nakonec celý text vezmete a vyhodíte. Řeknete si, jaký to má smysl psát, když pak ten text ani nepoužiju. Smysl je v tom, že vám pomůže cítit se bezstarostně. Když to nikdo nebude číst, můžete si dovolit psát libovolné nesmysly, hlavně když budete psát plynule a bez delších zastávek. Mě tahle metoda pomohla zbavit se docela velkých obav.

Trápí vás spisovatelký blok? A máte nějaký osvědčený způsob, jak se s ním vyrovnat? Jestli ano, napište o tom v komentářích.

O poctivosti

Otevřela jsem novinky.cz a hned čtyři první zprávy se týkali afér spojených s veřejnými osobnostmi – jeden ministr, pražský primátor, bývalý ředitel silnic a dálnic a jakýsi vlivný člověk, který je napojen na politiky. Neveselý obrázek ilustrující „bezúhonnost“ našich politických představitelů. Pravda, měla bych vzít v potaz to, jak novináři s oblibou takovéto věci nafukují a zveličují, protože to pak přitáhne víc pozornosti, víc čtenářů a v důsledku víc peněz. Známá jména vyvolávají zájem i závist a prostý český člověk sleduje skoro se zadostiučiněním, když mají potíže. I tak se mi zdá, že těch podivných okolností je kolem našich politiků nějak moc. Nemám srovnání, jak to vypadá v jiných zemích, ale nejspíš podobně. Ta průbojnost, která politikovi pomohla k získání významného místa, se možná stejně tak uplatňuje ve chvílích, kdy hájí svoje vlastní zájmy.

Jak za takových okolností máme věřit tomu, že být poctivý, nelhat, nekrást a nepodvádět je správné a žádoucí? Spíš si pak člověk připadá jako trouba, když se snaží být poctivcem v ovzduší všeobecného přilepšování si, drobného přikrádání a šizení, kde se dá.

Krásnou ukázkou toho je další typ zpráv, které s v poslední době často objevují a to je o supermarketech a jejich tricích. Prošlé a přelepované potraviny jsou jedním takovým hříchem. Další věcí, která se možná nedá považovat za podvod (když je to ošizené složení napsané na obalu), je šizení potravin – nahrazování dražších surovin levnějšími, takže třeba v kečupu je méně než 10% rajčatového podílu a podobné finty.

Je mi z toho smutno. Chodím do obchodů s pocitem, že chodím k podvodníkům a že nikdy nevím, jaký další trik na mě zkoušejí.

Ale naštěstí těch poctivých lidí je pořád ještě dost. Pořád ještě je mezi námi dost takových, kdo před materiálním prospěchem dají přednost svému čistému svědomí.  

Emoce a peníze

Peníze jsou velmi emocionální téma. Možná se to nezdá, protože se přece dají spočítat, považujeme je za něco velmi racionálního. Ve firmách je univerzální ukazatel úspěšnosti, podle cen se orientujeme při nákupu, výše mzdy je hlavní věcí, která nás zajímá, když hledáme novou práci.
Ale zároveň také každý den děláme rozhodnutí, která se určitě nedají považovat za racionální, která jsou motivována spíš emocemi.
Jdete po ulici, zahlédnete člověka se zmrzlinou a dostanete na ni chuť. Tak si ji koupíte, i když víte, že potřebujete šetřit. Nějakých 15 nebo 20 korun vás přece nevytrhne, že.
Kuřáci a pijáci, to je kapitola sama pro sebe. Znám lidi, kteří obracejí každou korunu, jsou třeba i zadlužení, ale tu ciaretku si neodpustí. Přitom jedna cigareta vyjde cca na 3 koruny, když budete kouřit jen deset cigaret denně, vyjde vás to na tisícovku měsíčně. Na druhou stranu je to i možnost, jak ušetřit. Když vykouříte čtyřicet cigaret denně, snižte to na třicet a jste o tisícovku měsíčně bohatší.
Pořizujeme si děti. Mít děti je velmi drahé a finančně se rozhodně nevyplatí. Přesto je chceme a jsme rádi, že je máme. Evidentně je tu něco důležitějšího, než peníze.
O emocionálnosti finančních témat svědčí i to, jak jsou některé otázky tabu. Ptát se druhého člověka, jaký má plat, kolik má našetřeno nebo kolik dluží, to je snad ještě citlivější, než když se ho zeptáte, jak často spí se svou ženou.
Naše vlastní finanční situace je pro nás totiž víc, než jen suchá informace o tom, kolik máme nebo nemáme peněz. Je v tom obsažena i informace o naší úspěšnosti. Naší společnosti se úspěšnost člověka do značné míry posuzuje podle peněz. Takže když máte dluhy, považují vás za méně úspěšného, než když máte majetek.
Spojovat peníze s úspěchem je u nás sice široce rozšířeno, ale NAŠTĚSTÍ to není jediné pojetí úspěchu. Když se budete ptát lidí, co považují ve svém životě za úspěch, dostaneme velmi různé odpovědi. Úspěšné studium, vychovat z dětí poctivé lidi, odvádět kvalitní práci, mít dobrou rodinu, je toho spousta. pojetí úspěchu může být různé. Dokonce jsem se potkala s člověkem, který věřil v reinkarnaci a v to, že se sem chodíme učit. V tom směru se považoval za úspěšného, i když byl bez peněz a třeba i bez práce. Dokonce byl inspirativní, protože se snažil i za nepříznivých okolností dělat smysluplné věci ve prospěch ostatních lidí.

Tekuté životabudiče aneb povolený doping pro duševně pracující

Když je hodně práce a máme pocit, že nestíháme, hledáme pomoc, kde se dá.
Káva. Snad nejoblíbenější povzbuzovací nápoj. Pijeme ji ráno na probuzení, ale hlavně během dne. Káva dokáže rychle “nakopnout”, po pár hodinách její účinek rychle klesá. Kromě povzbuzení má také schopnost zahřívat. Když si ji dáte v létě, v horku, bude vám ještě větší horko.
Náš národní “turek” má jednu nepříjemnou vlastnost: dráždí žaludek. Působují to drobné částečky kávy, které v ní plavou. Velké kousky sednou na dno jako lógr, ale ty drobounké zůstanou.
Čaj. Je spousta druhů čaje, pravý čej, černý nebo zelená, ovocný, bylinkový. Na povzbuzení se využívá černého nebo zeleného čaje. Obojí pochází ze stejné rostliny, liší se jen zpracováním. Čaj nepůsobí takový rychlý příval energie, jako káva, ale také jeho účinky nevyprchají tak rychle. Zelený čaj se navíc oceňuje jako velmi zdravý. Dobrou zkušenost jsem udělala s polozeleným čajem s ženšenem.
Kromě pravého čaje se využívá ještě dalších bylin, jako je maté nebo roibos. Je potřeba vyzkoušet, co člověku chutná a pomáhá.
Energetické nápoje. Energetické nápoje fungují, obsahují kofein a pár dalších látek, které způsobí, že ucítíte příval energie. Prodávají se v plechovkách, ale pro pití doporučuju přelít je do skleničky, abyste se vyhnuly té odporné kovové pachuti při pití přímo z plechovky. Chuťově jsou docela přijatelné, připomínají jiné sladké nápoje. Obsahují velké množství energie, ale pro ty, kdo chtějí zhubnout, existuje i nízkoenergetická varianta. Zní to zvláště, ale opravdu existuje nízkoenergetický energetický nápoj.
Tyto nápoje jsou určené pro občasné použití, určitě se nehodí pro pravidelné popíjení. Kamarádka mi říkala, že je pila v noci, když musela jet někam delší trasu autem. vůbec by je neměly pít děti. I když jsem zjistila, že je to dnes módní nápoj a pijí ho i děti z nižšího stupně základní školy.
Voda, minerálka. Voda pomůže tehdy, když jsme dehydrovaní. Správně bychom měli pít průběžně celý den, ale je snadné na to zapomenout. Na vodu bychom měli myslet také tehdy, když pijeme hodně kávy, protože ta tělo odvodňuje.
Voda se zdá být naprosto univerzálním nápojem, ale nemusí to tak být vždycky. Nemá žádnou energetickou hodnotu, takže ve chvíli, kdy potřebujete energii, tak vám moc neposlouží.
Minerálky jsou stolní a pak ty, které se používají k léčení. Ty stolní jsou určené pro běžné popíjení, ale taky by to neměl být výhradní a jediný nápoj.
Sladké nápoje. Cukr dodává rychle energii, takže při únavě pomůže také. Otázka je, na jak dlouho. Cukr pro tělo je potřeba, ale pokud nechcete přibírat na váze, tak to nepřehánějte.

Paretovo pravidlo, 20/80

Paretovo pravidlo říká, že většinu užitků (80%) přinese pouhých 20% příčin. Dá se to převést na celou řadu jevů:
80% všech zločinů je dílem jen malé části obyvatelstva (20%)
80% času nosím jen 20% ze svého šatníku
20% nejlepších zákazníků přinese 80% všech zisků.
Logicky by mělo platit, že 20% pracovního času strávím takovými činnostmi, které mi přinesou 80% výsledků. Jinými slovy, nejsou všechny činnosti stejně efektivní a když se soustředím na jednu pětinu těch nejdůležitějších, budu efektivnější.
Otázka je, jak určit to nejdůležitější. Hlavně u lidí, kteří mají rozmanitou pracovní náplň a dělají více různých činností, což je i můj případ. Jedním měřítkem můžou být peníze. Které z mých činností vynesou nejvíc peněz? To je zejména pro podnikatele velmi dobré kritérium (i když si myslím, že by to mělo mít své hranice, hnát se bezhlavě jen za penězi vede k šizení lidí a zhoršování kvality práce).
Dalším kritériem může být názor šéfa. Když rozhoduje o mé mzdě, pak se vyplatí dělat to, co on považuje za důležité a taky se postarat, aby věděl, na čem pracuju. On se totiž nerozhoduje podle toho, co dělám, ale podle toho, co si MYSLÍ, že dělám. A to je často veliký rozdíl.
Ještě dalším kritériem může být dlouhodobá perspektiva. Tu třeba zohledňujeme při studiu. Přihlásíme se na vysokou, abychom studovali ještě několik let a získali pak lepší práci. Ale i při další pracovní nebo podnikatelské kariéře bereme v potaz, jak se ta která činnost projeví v dlouhodobé perspektivě, pokud tedy nejsme zaměření na okamžitý rychlý zisk podle hesla po nás potopa.

Jako štvaná zvěř

Zaklapla za sebou dveře, shodila boty a posadila se na lavici v předsíni, aby se vydýchala. Letmo si uvědomila, že takhle udýchaná by asi být neměla. Druhé patro bez výtahu ji dřív nevadilo. Věděla, že s věkem přicházejí různé neduhy, ale necítila se tak stará, nakonec čtyřicítku oslavila docela nedávno. Když má teď takové potíže, co bude dělat, až jí bude 60 nebo 70?

Ta pesimistická úvaha byla ale jen kraťoučká, rychle se zase zvedla a šla do kuchyně odložit nákup. K večeři budou ovocné knedlíky. Kupované. Manžel to neměl moc rád, nechtěla se s nimi patlat, když věděla, kolik toho musí ještě dneska stihnout.

Nebylo to poprvé, kdy si přinesla práci domů. Podklady a tabulky, které připravovala pro šéfa, jí zabíraly více času, než se jí líbilo a asi i víc času, než by považoval za přiměřené její vedoucí. Někdy mu ani neřekla, že něco dodělává doma.

Samozřejmě, protože všechno stále kontrolovala, snažila se být pečlivá, vyhnout se každé možné chybě, mít všechno perfektní. Když udělala něco, cítila se hloupě. Provinile. Rozum jí říkal, že chyby jsou normální a že je dělá každý, ale nepříjemné pocity a vnitřní nejistota ji nutily snažit se udělat všechno bezvadně. I za cenu osobních obětí. Tak dnes bude muset obětovat volný večer, aby dokončila to, co slíbila zítra odevzdat.

Nebyl čas na lelkování, rychle naházela prádlo do pračky, zalila květiny a pustila si počítač. Do večeře ještě něco stihne udělat.

Zase šla spát až skoro o půlnoci. Zase to zabralo víc času, než čekala. Soustředit se, když únava po celém dni vyvolává touhu po spánku, to je docela dřina. Ale stihla všechno. Snad by cítila i jisté uspokojení nebo hrdost na svoji práci, kdyby nebyla tak ospalá.

+++

Uspokojení se dostavilo druhý den. Šéf řekl: dobrá práce.  Říkal to skoro vždycky a ona to ráda poslouchala. Tvářila se skromně, ale ve skutečnosti měla chválu ráda. Ráda? Milovala ji. Toužila po uznání, jako touží žíznivý člověk po vodě. Jakoby stále doháněla deficit z dětství, kdy ji rodiče jen málokdy pochválili. Výborné výsledky ve škole i mimo ni považovali za samozřejmost, zato když se něco nepovedlo, dokázali to rozebírat tak dlouho a podrobně, že si kolikrát říkala, že by raději držela facku než poslouchat ty nekonečné analýzy jejích provinění.

+++

Zaklapla za sebou dveře, shodila boty a posadila se na lavici v předsíni, aby se vydýchala. Jako včera, předevčírem, skoro každý den. Dnes si nenesla práci pro šéfa, dnes chtěla potěšit manžela. Guláš s knedlíkem mu udělá radost. Jen kdyby nebyla tak unavená. No nic, nedá se nic dělat. Jde se vařit.

Samozřejmě se nemýlila, večeře se povedla a manžel byl na výsost spokojen. Dokonce řekl, že ho to překvapilo. Čekal, že po včerejší práci dlouho do noci bude unavená a že udělá něco jednoduššího.

V té chvíli jí to došlo.

Sama od sebe toho čeká hodně. Honí se, aby všem pomohla, vyhověla, byla k dispozici. Není to manžel, který by si vynucoval složité večeře. Byl to její pocit viny, že se mu málo věnuje.

Přitulila se  k němu a řekla: „Dobře, zítra budou špagety a kupovaná omáčka.“

Objal ji a odpověděl: „Budu jíst třeba suchý brambory, ale nechci aby ses pořád honila a stresovala.“

Políbila ho a řekla mu: „Fajn, tak ty brambory budou pozítří. Když budeš hodnej, tak ti je omastím.“

Rozhodla se, že už nechce být štvanou zvěří. Hlavně ne tehdy, když ten, kdo ji štve od úkolu k úkolu, má být ona sama.

Soustředění na cíl, koncentrace, tvrdohlavost, posedlost

Každý člověk, který v životě něco významného dosáhl, tomu musel věnovat velké úsilí a to bez soustředění a silné koncentrace na daný cíl nejde. Chřipku můžete dostat náhodou, bez vlastního přičinění. Vypracovat si pořádné svaly, to se vám náhodou nestane, na tom musíte pořádně zamakat. Možná proto kulturistům až tolik nezávidíme, protože víme, že pro svůj cíl museli udělat poravdu hodně. Bohatým lidem můžeme závidět, protože máme pocit, že si svoje bohatství až tak nezaslouží, že nejsou až tak pracovití, že jsou nepoctiví nebo že využívají ostatních. To všechno může být pravda.

Když se rozhlédnu kolem sebe po lidech, kteří v životě něco dokázali, mám pocit, že jsou velmi různí, ale mají společnou jednu věc: jsou tvrdohlaví. Jdou si jako berani za svým a příliš mnoho se neohlížejí na své okolí. To samozřejmě nemusí být vždy to nejlepší a taky vám tento přístup nezíská zrovna moc přátel, ale hodně zvýší vaše šance na úspěch.

Když chcete něčeho dosáhnout, musíte tomu věnovat dost úsilí a energie. Bude to chvíli trvat a snadno se vám může stát, že ztratíte chuť, motivaci nebo víru v úspěch svého konání. V takovém případě vám určitá paličatost a umanutost může hodně pomoct.

Pár vtipů

Mladý kluk přijede do Moskvy, kde by se chtěl uchytit. Nakonec se přihlásí na milici, projde kursem, vyfasuje zbraň a slouží. Uplynou dva měsíce a načálnik mu říká: "Hele, už podruhý sis nevyzvedl výplatu, proč jako?"
Mladý policajt se upřímně podiví a říká: "Výplatu? Já od vás vyfasoval revolver, dělám co můžu, abych se uživil, a teď dostanu ještě výplatu? To není špatný…!"

Stojí u baru tři stárnoucí seladoni a jde okolo taková dobře vyvinutá blondýna. Jeden se chlubí :
"Pánové, nebudete mi věřit, ale tuhle blondýnku jsem včera přeříznul."
Ti druzí blednou závistí, ale ona to zaslechla, otočí se k nim a povídá:
"Pouze přepižlal, pánové!"

Zahraniční podnikatel je na exkurzi v továrně na gumové výrobky a zastaví se u automatu na výrobu dudlíků.
"Tss-pop! Tss-pop! Tss-pop!" dělá stroj.
"Ten syčivý zvuk "Tss" vzniká, když dávkovač napouští formu latexovou hmotou." vysvětluje ředitel závodu, "a to "pop!" to je od speciální jehly, která vždy ve špičce dudlíku prorazí dírku."
Muž chápavě kýve hlavou. Později exkurze dorazí ke stroji na výrobu kondomů.
Automat vydává přerývavý zvuk:
"Tss! Tss! Tss! Tss-pop! Tss! Tss! Tss! Tss-pop!"
Muž se nechápavě podívá na ředitele závodu: "Tak moment! Je mi jasné co znamená to syčení Tss!, ale co má znamenat to občasné pop!?"
"To je podobné jako u automatu na dudlíky," odpoví ředitel, "v každém čtvrtém kondomu prorazí speciální jehla otvor."
" Tím ale přece svou výrobu kondomů znehodnocujete!"
"Jistě, ale nevěřil byste, jak to pomáhá odbytu našich dudlíků!"

Synáček ze vsi od Kyjova studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy.

Přemýšlí, jak by je získal a zatelefonuje domů:
- "Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurs pro psy, kde je učí mluvit!"
"Tož,nekecej... A co to obnáší?" diví se otec.
- "No pošli Alíka a 15 tisíc a já ho nechám zapsat." kuje železo syn.

Prachy dorazily a mladý je zas na pár měsícu v pohodě.
Jenomže, po čase dojdou prachy znovu a nezbývá, než tátovi volat znovu.
- "Alík? Ten mele páté přes deváté, to už se nedá poslouchat," vypráví zvědavému otci, "ale představ si tati, že u nás na fakultě otevírají kurs, kde učí psy číst!"
"Tož kurňa, když už Alík mluví, tak ať umí i číst!" furiantsky na to otec.
- "Výborně tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím," uzavírá syn.

Na konci školního roku mladému nezbývá, než odjet domů. Co teď? Tak psa zastřelí.
Doma se táta hned ptá: "Tak kde máš Alíka?"
- "Ale táto, představ si. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a říkám Alíkovi: 'Tak dneska jedem dom', on složí noviny a říká: 'To jsem zvědavej, jestli mě zas táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat starou Pokornou..."
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: "Doufám, žes ho zastřelil, hajzla prolhanýho!"
- "Si piš, tati..."

Zas jednou to trvalo ve firmě trochu déle. Hned po posledním diktátu se sekretářka posadí šéfovi na klín, začne mu hladit temeno a s citem se mu prohrabávat ve vlasech. Začíná to být příjemné, nalijí si skleničku. Stává se to stále důvěrnějším a dáma navrhne, ža by se mohli přemístit k ní do bytu. Tam, po skleničce sektu, se to začíná rozjíždět. Po druhé skleničce už jsou oba v posteli a jde se na věc. Věnují jeden druhému dávku rozkoší. On najednou ustrne, mrkne na hodinky a s hrůzou zjistí, že už je jedna hodina v noci. Chvatně si navlékne svršky a ještě ve dveřích se k milence obrátí:
"Nemáš tu náhodu kousek křídy?"
"Jakou křídu potřebuješ?" ptá se ona.
"No, křídu na psaní, na tabuli."
Ona se prohledá zásuvky a skutečně křídu najde. On křídu popadne a zmizí.
Doma ve dveřích již čeká manželka a vítá ho otázkou: "Kdes byl tak dlouho?"
On stručně vysvětlí:
"Ále, zas to trvalo ve firmě trochu dýl. Hned po posledním diktátu se mi sekretářka posadila na klín, začala mě hladit na temeni a s citem se mi prohrabávala ve vlasech. Když to mazlení začalo být příjemné, nalili jsme si skleničku. Pak se situace stala natolik důvěrnou, že mě pozvala k sobě do bytu. Vypili jsme tam trochu sektu, vrhli se na francouzskou válendu a tam jsme se pořádně vydováděli. Vždyť me znáš, starýho nemravu. Bylo to tak náruživé, že jsme ani nepostřehli, jak se připozdilo..."
Manželka se jen usměje:
"Ty starej vejtaho. Zase jsi byl s chlapama v kuželkárně, vždyť máš ještě křídu za uchem!"¨

"Dobrý den, pane profesore."
"Dobrý den, vážený pane profesore."
"Včera po lahodném obědu jsem potkal alternativně mentálně založeného spoluobčana."
"Ale jak jste to, vážený pane kolego, poznal?"
"Možná tomu lze těžko uvěřit, pane profesore, ale místo "obávám se, že vaše věta není úplně přesná" říkal "hovno"."

Přijde chlápek na policejní stanici a ptá se:
"Prosím vás, kde tady mohu nahlásit trestný čin?"
"Až na konci týhle chodby, poslední dveře vpravo."
Chlápek poděkuje a vydá se určeným směrem. Přijde ke dveřím, zaklepe, vejde, pozdraví a hned spustí na přítomného příslušníka:
"Mám souseda a ten má na zahradě složený dříví."
Policista se na něj podívá a říká:
"No, to nám ale nestačí, musíte mi říct víc."
"Von toho dříví má sto metrů a je dovezený z Německa."
"To nám ale pořád nestačí."
"Ale von v něm pašuje zlato!"
Policajt se usměje, vezme telefon a začne plánovat akci. Chlapík spokojeně odejde domů, otevře si pivo, zvedne telefon a volá sousedovi, kterého právě udal:
"Tak sem ti, Josef, objednal to sekání dříví. Mám pocit, že to bude stejná parta, která ti na jaře zryla zahrádku."

Tři chirurgové se bavili o oblíbených typech pacientů. Jeden povídá:
"Já mám nejraději umělce. Takového když otevřete, tak je uvnitř celý krásně barevný."
"To já mám radši strojaře. Ti mají uvnitř všechno srovnané a očíslované."
"Nesmysl," říká třetí, "nejlíp se dělá s právníkama. Mají jen dvě části - prdel a hubu, a ty jsou zaměnitelné."

Právník zahajuje obhajobu člověka obviněného z krádeží:
"Proti obvinění může můj klient doložit několik účtenek. Zaprvé k high-speed modemu..."
"Co to je?" ptá se soudce.
"To je zařízení, které umožňuje komunikaci mezi počítači na dlouhé vzdálenosti."
"To jsou věci, co si dneska technika vymýšlí," komentuje soudce.
"Zadruhé, Vaše Ctihodnosti, má můj klient účtenku na 8xSpeed CD-ROM."
"8x co???"
"Vaše ctohodnosti, to je zařízení, které umožní na malou destičku uložit miliony informací."
"Ta moderní technologie je ohromující."
"Za třetí může můj klient doložit účtenku na super deluxe nafukovací pannu, ať už to je cokoliv."
"Super deluxe, to je ta s pravými vlasy," doplní soudce.

Vtipy pro třináctý týden

Dáma ve středním věku si kupovala papouška. Jednoho si vyhlédla a povídá mu: "Tak co, ty malej hlupáčku, umíš mluvit?" A papoušek odpověděl: "A co ty, stará čarodějnice, umíš lítat?"

Jsou takhle nějací sportovci na soustředění, bydlí v hotelu. Na jednom z pokojů jsou tři kluci, když najednou tam přijde uklízečka a začne uklízet. Hoši si jí začnou všímat, jelikož se jim líbí. Ona, vědoma si svých kvalit, se jich zeptá: "Hoši, vy byste mě chtěli, že jo?" "Jo jo, to by sme teda chtěli." "Tak víte co, uděláme to takhle. Vy mi dáte nějakou hádanku a když ji neuhodnu, tak jsem vaše." Tak jeden z kluků dá hádanku: "Je to červený a na zádech to má sedm černých teček. Co je to?" Slečna se zamyslí a pak řekne: "Tak to bude Mercedes." "To je špatně," řeknou hoši a vrhnou se na ni. No k večeru se po té uklízečce začne shánět správce, a když se tři dny neobjevuje, tak začnou prohledávat celý hotel, až přijdou k tomu pokoji, tam klečí kluci na kolenou, sepjaté ruce a prosí: "Řekni beruška, řekni beruška!"

Jedna paní hlásila u policie, že jí ukradli peněženku. Policajt, který dostal tento případ, se zeptal:
"Mohu se prosím zeptat, kde vás okradli?"
"No jistě, stála jsem hned před obchodem se spodním prádlem." odpoví okradená žena.
"A cítila jste, že na ni sahal?"
"Ale jistě."
"Tak proč jste ho nezastavila?"
"Umím snad věštit? Jak jsem asi mohla vědět, že mi druhou rukou sahá do kabelky?"

Babi u doktora si ztěžuje, že dědeček už nemůže. Dostane tabletky s ponaučením: jen jednu chvilku před. Večer udělá guláš a při dávkování tabletek jí vypadnou všechny. Dědek zblajzne guláš a vrhne se na babku. Udělá jí to jednou, dvakrát, pětkrát ... Babka už nemůže, uteče a schová se. Chvilku je ticho, pak začnou bučet krávy, mečet kozy, kdákat slepice, mňoukat kočka a pak najednou rány ze dřevníku. Bábě to nedá, vyleze a jde se podívat. Dědek ho má na špalku a mlátí okolo něj sekyrou. Babka se vyděsí a zvolá: "Né, dědku, ještě si můžeme užívat!" A dědek na to: "Mlč bábo, udělám si špičku a jdu na vlaštovky!"

Přijde tlustá ženská ke gynekologovi a říká mu:
"Pane doktore vážím 150 kg, manžel 180 kg. Nemohl by ste mi přešít vaginu někam jinam? My se kvůli těm břichům k sobě ani nedostaneme!"
Doktor se otočí na sestru a soucitně si poklepe na čelo.
Žena vykřikne: "Tam ne! To by mi manžel rozbil koulema brejle!"

Hádají se tři, kdy se jejich stará nejvíce vzruší.
- Moje se nejvíce vzruší, když to děláme z boku.
- Moje, když to dělám ze zadu.
- Moje se nejvíc vzruší, když si ho potom utřu do záclony.

odkaz na vtip

Babička přecházi ulici mimo zebru. Za ni chvátá mladý policista, poklepe ji na rameno a ptá se:
"Copak babi, po přechodu by to nešlo?"
Babička se usměje a odpoví:
"Ale šlo mladej, vy byste měl zájem?"

Mladá paní přijde ke gynekologovi a stěžuje si:
- Pane doktore, já při souloži vůbec nic necítím.
Doktor ji prohlédne, ale vše se mu zdá být v pořádku.
Žena je atraktivní a tak doktor povídá:
- Víte co, vyzkoušíme to, položte se tady...
Nasadí si kondom a začne pomalu přirážet.
- Tak co, cítíte něco?
- Ne pane doktore.
Doktor přidá na rychlosti.
- Tak co, už něco cítíte?
- Ne, pane doktore.
Doktor ještě více zrychlí.
- Tak co, teď už něco cítíte?
- Pořád ne, pane doktore.
Doktor se vypne k maximálnímu výkonu a přitom popadajíc dech volá:
- Tak co, cítíte už něco?
- Ne, nic, moment, jo, teď už něco cítím ... jako by se tady někde pálila guma.

Říká jeden gynekolog druhému: "Víš, moje dcera má už 14 roků, myslíš, že by jsem si měl s ní promluvit o těch věcech?"
"A co by si se dozvěděl, vždyť si od fochu!"

Policista na hlídce v malém městě se zastavil u místního golfového hřiště a všiml si, že na parkoviši stojí auto, ve kterém svítí stropní světlo. Přišel blíž a vidí, že na místě řidiče sedí mladý muž a čte si časopis, zatímco vzadu sedí mladá slečna a štrikuje. Rozhodl se, že to prozkoumá blíže. Zaťukal na okýnko. Mladík vzhlédl od časopisu, stáhl okénko a povídá:
"Přejete si, poručíku?"
"Co tady děláte?"
"Co myslíte? Čtu si tenhle časopis."
"A co dělá ona?" kývl policajt směrem ke slečně vzadu.
"Co myslíte? Vypadá to, že štrikuje."
"A kolik vám je?"
"Devatenáct."
"A kolik je jí?"
Mladík se koukl na hodinky a povídá:
"No, asi za čtvrt hodiny jí bude osmnáct."

Chlápek stojí u hotelové recepce. Když dostane svůj klíč, odchází. Jak se otočí, vrazí do nějaké ženské, co stála za ním, a loktem se jí silně opře o výstřih. Oba jsou pěkně zaražení a on neví, jak se omluvit, tak řekne:
"Madam, jestli je vaše srdce tak měkké, jak vaše poprsí, určitě mi odpustíte."
Ona odpovídá:
"Jestli je váš penis tvrdý jako váš loket, mám pokoj 436."

To jsme takhle jednou seděli v hospodě, když najednou dovnitř vpadnul Pepa, s tupým šťastným úsměvem na rtech, zpocenej. Tak se ho ptám, co se děje.
"Heh, to byste nevěřili. Za hospodou je v dodávce jedna super baba, co dá každému zadarmo. Stačí tam jen zajít, a nemusíš nic dělat, ona tě v podstatě vtáhne dovnitř."
Tak jsem si řekl, že proč vlastně ne. Vyšel jsem ven, dojdu k dodávce, zaklepu, oevřely se dveře a ženské ruce mě energicky vtáhly do tmy, strhaly ze mě oblečení a po pár veřinách už jsme se oddávali vášnivému sexu. Zrovna jsme byli v nejlepším, když dovnitř vpadl proud světla. Rychle jsem natáhl kalhoty, v duchu nadávaje, a stáhnul okýnko. Policistova tvář vypadala ve světle baterky docela nekompromisně. Zeptal se mě, co tam jako dělám.
"No co by, miluju se se svojí ženou!"
"Ach, tak to mi promiňte, nevěděl jsem, že to je vaše žena."
"To já taky ne, dokud jste sem neposvítil."

Přijde takhle do malého bordelu v Paříži starší chlápek, co vypadá docela chudě, je ošklivý a je cítit laciným vínem. Zabouchá na dveře a bordelmamá se ho ptá:
"Co pro vás můžu udělat?"
"Chci Natalii."
"Pane, Natalie je naše nejdražší dáma, možná nějakou jinou..."
"Ne, chci Natalii."
V tu chvíli se objeví Natalie, vytřeští oči a pak říká chlápkovi, že si účtuje deset tisíc franků za hodinu. Chlápek vytáhne deset tisícových bankovek a slečna ho tedy odvede na pokoj. On po hodině spokojen klidně odchází. Druhý den se objeví znova, zas to samé. Když přijde třetí den, Natalie ho upozorňuje, že nemůže počítat s žádnou slevou, pořád deset tisíc za hodinu. Když jsou hotovi a chlápek se obléká, Natalii to nedá a začne se s ním vybavovat:
"Víte, ještě nikdy se mi nestalo, že by se tu někdo objevil třikrát v řadě. Odkud vlastně jste?"
"Já? Z Bordeaux."
"Opravdu? To je náhoda, tam žije moje sestra."
"Já vím, znám ji, vždyť ona mi dala pro vás těch třicet tisíc franků."

Květinová inventura

Každé jaro chodím a sleduju, které květiny už kvetou.

Sněženky bývají první, dokážou kvést i pod sněhem. Teď už jejich sezóna skoro končí.

Čemeřici zná málokdo, je schopná kvést dokonce i v zimě.

Lýkovec je keř, silně vonící, kvete už v únoru. Je jedovatý. Máme ho na zahrádce a v březnu je vždycky obsypaný růžovými kvítky.

Ladoňka je krásná drobná kytička, trochu připomíná sněženky, ale má sytě modrou barvu.

Talovín – to jsou takové žluté nízké kvítky, objevují se na zahrádkách jen krátce po sněženkách.

Podběl zná skoro každý, má žluté květy na první pohled podobné pampelišce. Listy mu vyrostou později, zatím jen kvete. Patří mezi léčivé rostliny.

Jaterník podléška, to jsou drobné modré kvítky, roste planě, ale občas ho vídám i na zahrádkách.

Fialka je moje nejoblíbenější kytička pro svoji krásnou vůni. Letos jsem je poprvé viděla na první jarní den.

První pampelišku už jsem taky objevila. Zakrátko jich bude spousta a já z nich chci uvařit pampeliškový med. Vyjde levněji, než včelí med a prý má dobré účinky na nachlazení. To nemůžu potvrdit, u nás zmizí dříve, než stihne někdo nastydnout. Kdyby se udělal trochu řidší, mohl by posloužit i jako sirup třeba na palačinky.

Tulipány mají ještě čas, ale takové ty nízké, ty už na zahrádkách kvést začínají. Viděla jsem i hyacinty a prvosenky, ale ty asi byly spíš vysazené z květináče. Nakonec květinářství v této době přetékají jarními cibulovinami v nádobách, takže si je pro radost můžeme koupit domů.

Jaro je tu i podle kalendáře

Jaro je ve vzduchu i v kalendáři. S jarem vylézají i zahrádkáři. Loni jsme si se sestrou pronajaly zahradu, obě bydlíme v paneláku a tak jsme chtěli nějakou relaxaci a místo, kam se dá jít při pěkném počasí. Snažíme se, něco nám vyroste, něco ne, ale užíváme si to.

Jaro je ve vzduchu i v kalendáři. S jarem vylézají i zahrádkáři. Loni jsme si se sestrou pronajaly zahradu, obě bydlíme v paneláku a tak jsme chtěli nějakou relaxaci a místo, kam se dá jít při pěkném počasí. Jako zahrádkářky jsme zcela nezkušené, jediným zkušeným zahradníkem v naší rodině byla naše babička, ke které jsme jezdili v dětství. Dodnes si na ni vzpomenu, když cítím vůni zeminy nebo rajčatové nati.
Sníh na naší zahrádce už skoro roztál, našli jsme pár sněženek a vylézají už i lístky tulipánů. Na záhoně, kde jsme nestihli na podzim sklidit salát, jsem kupodivu objevila pár dobře vypadajích rostlin. Vyloupla jsem pár vnitřních lístků a na chuť byly dobré. To jsem tedy nečekala, že si na něčem ze zahrádky pochutnám už tak brzo.
Těším se, až bude chřest. Majitelka zahrádky ho tam měla pro dekoraci, ale my jsme přízemní a materialistické povahy, my ho jíme. Takový čerstvě utržený výhonek chřestu, snědený hned bez vaření, chutná podobně jako hrášek. Navíc bývá k dispozici už od poloviny dubna, kdy té ostatní zeleniny moc není.
Další zelenina, na kterou se těším, to je špenát. Mám ho ráda syrový i vařený. A třeba taková roláda s listového těsta, kde je vrstva špenátu a vrstva s uzeným masem, to je dobrota.
Už aby bylo teplo a my se mohli naplno vrhnout do užívání si zahrádky. A třeba i pečení a grilování, to milujeme. Pečeme všechno možné, loni jsme vyzkoušeli i pečená jablíčka nebo švestky, placky (z jednoduchého těsta z mouky a vody), karbanátky z mletého masa i brambory ve slupce. Ale největší úspěch měly pečené banány. To se dělá tak, že se banány ve slupce položí na rošt a nechají se tam,dokud slupka ze všech stran nezčerná. Pak se to rozbalí a lžičkou pojídá. A pokud se k tomu přidají kousky čokolády, je absolutně skvělé. Dá se to připravit i v troubě.
A na co se netěším? Na slimáky, loni jich bylo hodně. Na pýr. Když vidím na záhonku tenký stonek pýru, představím tu spleť kořenů pod zemí a dostávám bojovnou náladu. Bohužel, stále se mi nad ním vyhrát nedaří. Ale nevzdávám to. Na dřepčíka. Loni nám ožral květák, kapustu i ředkvičky. Postřik se mi dávat nechce, bývají to pěkné jedy, ale zkusím ho eliminovat aspoň pomocí žlutých lepových desek. Nevyhubím ho docela, ale aspoň ho bude míň.
Jé, jaro, to je nádhera.

Vtipy pro dvanáctý týden

Farář uskuteční v kostele sbírku na jeho rekonstrukci. Po skončení bohoslužby vyjde s košíkem před kostel a peníze vyhodí nahoru, ven z košíku a řekne:
"Vem si, Bože, co je tvoje. A já si posbírám zbytek."

Jeden kněz byl přímo fanatickým hráčem golfu. Kdykoliv mohl, proháněl míčky na hřišti. Jednou v neděli bylo zrovna nádherné, ideálně golfové počasí. Slunce na obloze, teplota akorát, mírný větřík. Kněz řešil dilema, čemu dát přednost. Nakonec zvítězila touha po golfu. Pověřil jednoho ze svých pomocníků, aby se za něj ujal nedělní bohoslužby, nacpal do auta hole a vyrazil do sousedního města, kde jej nikdo neznal, na golfové hřiště. Z nebe jej pozoroval jeden anděl, kterému právě došla trpělivost a šel upozornit Boha, že tento skutek již vyžaduje potrestání. Bůh přikývl. Kněz zatím dole v nedělním dopoledním slunku na prázdném hřišti vychutnával svoji sportovní vášeň. Právě napřáhl ke drajvu na první jamce. Míček vysokým obloukem zasvištěl vzduchem, dopadl na green a jemně se dokutálel přímo do jamky! Kněz přímo nadskočil radostí. Zato v nebi se anděl uvideně obrátil k Bohu a povídá:
"Pane, odpusť mi moji troufalost, ale myslel jsem, že jej potrestáš!"
Bůh se jen pousmál a říká:
"No vždyť. Přemýšlej trochu. Komu o tom může říct..."

Přijde Matka Tereza k nebeské bráně a zatluče na ní.
Za chvíli se otevře okénko a vykoukne svatý Petr. "Aha, to jsi ty, tak pojď dál." Zrovna je čas večeře." a tak Matka Tereza dostane párek s hořčicí. Poděkuje a jde spát.
Je ráno, snídaně, opět párek s hořčicí.
Oběd, párek s hořčicí.
Večeře, párek s hořčicí.
To už bylo Matce Tereze divné, a tak říká: "Víš, Petře, já jsem skromná a je mi jedno, co jím. Ale řekni mi, proč je pořád jen párek s hořčicí?"
A svatý Petr říká: "A viděla jsi tu někoho kromě nás? A pro dva se přeci nevyplatí vařit.

Autohavárie. Dva přátelé stoupají k nebi a Svatý Petr se ptá toho prvního:
"Tak co, jak jsi by věrný své ženě?"
"No já jsem byl ohromně věrný, ani jednou jsem Marušce nezahnul, ani pomyšlení."
"Ano mám to tady", odpoví Petr.
"Dostaneš vilu u moře a mercedes".
"A co ty?" otočí se na druhého.
Ten vidí že to asi neobelže a tak trochu s rozpaky přizná:
"No to víš Svatý Petře, snažil jsem se, ale vždycky to taky nebylo možné...."
"Nebylo to ale nejhorší", říká Petr. "Dostaneš škodovku a haciendu na pláži"
A tak si tam ti dva žili, jezdili po nebeských silnicích až se zase jednou skoro srazili. Vyběhli z auta a hele...
"Nazdar kamaráde, jak se máš?"
"No já se mám dobře, škodovka není tak špatné auto a ta hacienda. No ale koukám ty z toho mercedesu nejsi až tak nadšený".
"Ale jsem, jsem, ale včera jsem potkal svou ženu".
"To je ale báječné že se dostala taky do nebe, a jak se má?"
"Ale, jela na kole".

Jeden profesor byl velmi důsledný při dodržování podmínek u testů, a když řekl, že test skončil, tak kdokoliv ještě něco psal, dostal nedostatečnou. Jednou takhle jeden frajer v pohodě po skončení testu, když ostatní odevzdávali, ještě dvě minuty psal, pak se zvednul a nesl papír ke katedře. Profesor na něj:
"Mladíku, ani se neobtěžujte. Máte to za pět."
"Pane profesore, vy nevíte, kdo jsem!"
"Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl mladej Klaus, z tohohle tesu máte za pět!"
"Vy fakt nevíte, kdo jsem?" ptá se frajer s téměř hysterickým výrazem ve tváři.
"Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste."
"Tak to je dobře!" řekl frajer, vrazil svoji písemku doprostřed štosu s ostatními a kvapně opustil učebnu.

Nová učitelka zeměpisu měla první hodinu v třídě, před kterou se třásli i zkušení profesoři. Po začátku hodiny se ostatní pedagogové shromáždili ve sborovně a tipovali, kolik minut vydrží. Ale třída zůstala zavřená až do zvonění a potom začali na přestávku vycházet podezřele klidní a zamyšlení žáci, někteří mířili rovnou do knihovny.
A tak začali tahat z učitelky, jak toho dosáhla, až jim to nakonec prozradila: "Nejprve jsem je ohromila a potom zaúkolovala."
"A to jak?" vyzvídají profesoři.
"Když jsem vešla do třídy, pozdravila jsem 'Ahoj zasrani!' a oni zůstali stát s otevřenými hubami. Tak jsem se jich zeptala: "Víte, co je prezervativ?"
"Ano."
"A umí ho někdo natáhnout na glóbus?"
"Jenže nikdo nevěděl, co je to glóbus, tak to začali zjišťovat."

Proč je Internet jako penis:
1) Může být v provozu nebo mimo provoz. Když je v provozu, je s ním víc legrace, ale je obtížné přitom dělat jakoukoliv skutečnou práci.
2) Kdysi byl jeho účel předávat informace důležité k zachování lidského rodu. Někteří lidé si to myslí dodnes, ale většina jej používá hlavně pro zábavu.
3) Pokud nepoužíváte přiměřené ochranné prostředky, můžete chytit virus.
4) Přiznáváme mu daleko větší důležitost, než je jeho skutečná velikost a vliv.
5) Jestliže nejste opatrní co s ním děláte, můžete se dostat do velkých potíží.
6) Jakmile si s ním jednou začnete hrát, nevíte, kdy přestat. Někteří lidé jsou schopni si s ním hrát celý den, když nemají nic na práci.

Přijde programátor ke kámošovi (taky programátor) a hned ve dveřích vidí, že chudák sedí u stolu, všechny prsty na klávesnici a zkouší nohou vytáhnout šňůru ze zásuvky. "Co se děje?"
"Ale stáhl jsem si ňákej program a když jsem ho pustil tak se vypsalo: 'Zmáčkni současně deset libovolných kláves a uvidíš supr obrázky ženských.' Tak jsem ty klávesy zmáčkl a objevilo se: 'Teď pusť jedinou z nich a zformátuju ti disky!'"

Zastaví policajt chlapa v noci a že jel 120 a že ho to bude stát dost velký peníze na pokutě. Ještě chce po chlapovi doklady a doklady od auta, jenže chlap škytne a říká, že žádný doklady nemá a nemá je ani od toho auta, co v něm sedí, protože to patří tomu chlapovi, co ho před chvílí zastřelil tou pistolí, co má v odkládací skříňce před spolujezdcem, a toho chlapa nacpal do kufru a ať ho moc nesere protože, když je ožralej, tak je agresivní. To už policajt nevydrží a začne volat přes vysílačku výjezdovou skupinu, ale upozorňuje, že je podezřelý ozbrojen.
Za pár chvil se přiřítí deset plně naložených aut po zuby ozbrojených policajtů. Vyskáčou a velitel zásahu chlapa vyzve, aby mu ukázal papíry, tak chlap v klidu vystoupí a doklady mu ukáže. Pak velitel chce vidět doklady od auta a on mu je v klidu ukáže, pak chce vidět skříňku u spolujezdce, ale ta je úplně prázdná, tak chce vidět kufr a ten je taky prázdný. Nakonec chce, aby fouknul do trubičky, ale ta se ani nezazelenala. Velitel se tedy otočí na policajta co ho zastavil a chlap spustí: "No, a teď ještě bude tvrdit, že jsem jel 120."

Dámská ňadra dělíme na tyto velikosti:
A - Angrešt
B - Bluma
C - Citrón
D - Dýně
E - Extra dýně
F - Fuj to sem se lek.

Potkaji se dvě kamarádky po letech a jedna říká: "Jakto že máš tak nádhernou a hladkou pleť?" "No šla jsem k doktorovi a ten mi nainstaloval za uši takové kolíčky a když se objeví vráska tak si je povytáhnu." "A co to máš na krku?" "Ale toho si nevšimej to jsou bradavky."

Muži mezi sebou:
"Moje žena je toho názoru, že je velmi zdravé jíst všechno syrové."
"Moje žena také nerada vaří."

Chlápek přijde se ženou do luxusního obchodu s kožešinovým zbožím. Obrátí se k prodavačovi a říká:
"Ukažte mé paní nejlepší kožich ze sobola!"
Prodavač zmizí vzadu a vrátí se s nádherným dlouhým kožichem. Zatímco si jej paní zkouší, prodavač se nakloní k chlápkovi a šeptá mu:
"Konkrétně tenhle kus je za 353 000 Kč."
"Žádný problém, hned vám vypíšu šek."
"Výborně, pane. Dnes máme sobotu, to znamená, že v pondělí si můžete pro kožich přijít, až budeme mít ověřeno krytí šeku."
Tak manželé odejdou. V pondělí se objeví chlápek sám. Prodavač na něj hned vyjede:
"Jak si vůbec dovolujete sem chodit? Na tom účtu nebyla ani koruna!"
"Já se prostě musel zastavit, abych vám poděkoval za nejhezčí víkend svého života!"

Proč se ženy malují a voní?
Protože jsou často pod velkým tlakem společnosti, která zjednodušuje proces oceňování kvalit jednotlivce redukcí člověka na pouhé individuální fyzické atributy nebo je to proto, že jsou ošklivé a smrdí?

Zvoní zvonek u dveří. Otevře mladá ženská a za dveřmi stojí nějaký chlap.
"Je starej doma?"
"Není."
Chlap beze slov vejde dovnitř a ženu znásilní. Druhý den:
"Je starej doma?"
"Není."
Chlap zase vleze dovnitř a ženskou znásilní.
Tak se to opakuje celý týden. V pátek se už ženská naštve a říká si: "Sakra, co jen ten chlap může mýmu starýmu chtít?"

Na nějaké větší party přijde chlápek k jedné ženské a něco jí šeptá do ucha. Ona vykřikne:
"Vy perverzní dobytku, snad si nemyslíte, že bych vás nechala dělat mi takové věci?"
Vzápětí se jí zúží oči a ona tichým hlasem dodává:
"Ledaže byste byl ten mizera, co mi ukradl můj diář."

Víte co nejvíc vzruší ženu?
18-letou : když jí sáhnete na prsa.
30-letou : když jí sáhnete mezi nohy.
60-letou : když jí sáhnete na důchod.

Starý seladon zamíří autem k lesnímu zátiší, zbožně koukne na svoji společnici a roztouženě zašeptá:
"Smím políbit vaše hebké ručky, růžové prstíčky?"
"Ó, vy lichotníku!"
"Smím líbat vaše broskvová líčka, vaše mandlové oči a malinové rty?"
"Ó, vy labužníku!"
"Smím setřít pyl vaší nevinnosti?"
"Ó, vy kouzelníku!"

Leží takhle pár v posteli a ženská říká: "Já bych ráda měla větší kozy." "Tak si je zkus třít toaletním papírem." "Toaletním papírem? To by jako mělo pomoct?" "No, nevím, ale koukni, co ti to udělalo s pr*elí."

Psaní z radosti

Dnešním důvodem ke psaní je jen a jen to, že se chci podělit o ten pocit radosti, který právě mám. Včerejší den můžu považovat za úspěšný, takže by se dalo říct, že cítím radost právě proto. Ale ono to není tak jednoduché. Ten pocit radosti mívám častěji, je to takový příjemný stav, kdy bych měla chuť se třeba i roztancovat nebo rozezpívat, kdyby nebylo lidí kolem, kteří by si nejspíš ťukali na čelo.

Něco podobného cítím u malých dětí, které se ještě tolik nezaobírají tím, co si o nich bude kdo myslet a bez zábran si prozpěvují třeba na ulici nebo poskakují a tancují, kdy se jim zachce. Stejně bezprostředně také pláčou nebo se vztekají.

My dospělí už jsme naučili držet svoje emoce na uzdě a hlavně projevy svých emocí. Snažíme se ty ostatní neobtěžovat příliš silnými emocemi. Za normálních okolností žijeme v jakémsi rovnovážném stavu, kdy uprostřed je neutralita, z té se vychylujeme směrem k radosti, smutku, strachu nebo vzteku a naše okolí to do určité míry toleruje. Když tu míru přeženeme, začneme být divní. Když soptíme vzteky při každé maličkosti, když pláčeme více, než je přiměřené situaci, když  se bojíme věcí, které nikomu jinému nevadí, když projevujeme radost příliš bezprostředně.

Míra projevování emocí je samozřejmě různá podle situace. Plakat na pohřbu, tancovat na plese nebo se rozčilovat při skutečném bezpráví, to je v pořádku. Zato třeba v bance nebo v kanceláři by podobné projevy za normálních okolností byly dost nemístné.

Coaching neboli koučink

V poslední době se ke mě dostaly informace o coachingu jako o metodě, která pomáhá lidem dosahovat svých cílů. Vzhledem k tomu, že cena hodinové konzultace s koučem  přijde minimálně na 1200 Kč, spíš více, tak bych čekala dost výrazné výsledky. Začala jsem se o tuto metodu zajímat, protože – jako snad každý – i já hledám způsoby, jak svoje výsledky v práci i mimo ni zlepšit.

Podle toho, jak jsem to pochopila, tak důležitý je rozdíl mezi koučinkem a psychoterapií. Psychoterapie řeší minulost, hledá příčiny současných potíží v minulosti a  snaží se o nápravu. Koučink se zabývá přítomností a budoucností. Stanovuje cíle a hledá cesty, jak těch cílů dosáhnout. Proč je ten rozdíl tak významný? Asi proto, že věci minulé se řeší těžko. Znamená to vlastně napravovat, co je pokažené. Je to spojeno i s negativními emocemi, psychoterapie vlastně dává do pořádku lidi, co mají problémy. Je to negativní přístup. Koučink by v mých představách měl stavět na tom pozitivním. Je tu nějaká vize do budoucna nebo nějaký cíl a hledáme k němu cesty. To je pozitivní přístup, protože je v něm zakódováno, že jsem kompetentní člověk, schopný zvládnout problém, který stojí přede mnou. Samozřejmě někdy je psychoterapie potřebná, ale neměla by se s koučinkem zaměňovat. 

A jaký je rozdíl mezi někým, kdo radí, a koučem? Poradce (učitel, mentor) předává informace. Kouč se ptá a vede vás k tomu, abyste k řešení došli samostatně. I to je významné, i když to vypadá jako maličkost. Učitel předává informace podle svého uvážení, vy je buď přijmete nebo ne. Takový postup je zcela v pořádku, když vás učí matematiku, angličtinu nebo dějepis, protože jde o fakta a ta jsou stále stejná. Kouč vám ale pomáhá dosáhnout nějakého vašeho cíle a tam není jasného nic. Cíle nemáme stejné a naše cesty k nim se také liší. Proto se kouč musí hodně ptát. A otázkami vám pomůže dostat se k řešení vaší současné situace a k dosažení vašeho cíle.

Moje osobní zkušenost s koučinkem je dobrá. Dokonce velmi dobrá. Mohla jsem svobodně mluvit i o věcech, které si jinak nechávám pro sebe. O svých plánech, o tom, co se mi třeba v práci nevede nebo co se daří a chěla bych to nějak posílit. A za těch pět setkání, která jsem měla v rámci jistého projektu zaplacené, jsem se dost posunula. Znamenalo to samozřejmě pracovat na svých cílech i mezi tím. Kouč za vás vaši práci neudělá. Jen vám pomůže rozhodovat se a najít směr.

Jediná nevýhoda koučinku je, že je dost drahý. Ceny se pohybuje od 1,5 tisíce výše. Je to škoda, protože často by mohl pomoci právě lidem, kteří na něj nemají.  

Emailovým přílohám je dvacet let

To, že můžeme k emailu příložit přílohu – obrázek, tabulku, text nebo dokonce video – to považujeme za samozřejmost. Aby taky ne, když už tato možnost existuje tak dlouho. Už je to dvacet let, kdy byl poslám první email s přílohou. Jako všechno dobré a užitečné, i posílání příloh je věc, která se dá zneužít.  otKromě obrázků se totiž emailem dá poslat třeba i vir.

Jak na otevírání příloh? Podívejte se, jakou příponu má příloha. Koncovky jako jpg nebo gif by měly být v pohodě. Nebezpečné mohou být přílohy s koncovkou exe. Ty otevírejte jen v tom případě, že víte, kdo a co vám poslal. Některé viry se totiž umí přeposlat na všechny adresy z napadeného počítače. Vy pak dostanete email  adresy člověka, kterého znáte a důvěřujete mu, ale on ho přitom neposlal. Když si nejste jistí, raději se toho dotyčného zeptejte, než otevřete něco podezřelého. Zvlášť když jste zrovna třeba v práci. Případný problém totiž už neohrožuje jen váš počítač, ale celou firemní počítačovou síť a může se to projevit dokonce i u vaši zákazníků.

Jak posílat přílohy tak, abyste nenaštvali adresáta?

1.       Posílejte jen to, co adresát skutečně ocení. Hromadné rozesílání vtípků z internetu nemusí být každému vhod. Nikdy je neposílejte bezhlavě všem lidem ve svém adresáři. Vyberte jen ty, kteří o to stojí. Když už něco posíláte hromadně, odmažte emailové adresy předchozích adresátů. Řetězové emaily, které se  přeposílají na desítky adres a vy musíte projet dlouhým seznamem předchozích adresátů, abyste se dostali k obsahu, to je velká bezohlednost a řada lidí to nenávidí.

2.       Když vám přijde nějaká velmi úžasná zpráva nebo užitečná varovná informace, nepřeposílejte ji, dokud si neověříte, jestli to není blbost. Třeba na webu www.hoax.cz, kde je seznam takových zpráv i s vyjádřením odborníků.

3.       Neposílejte spousty fotek. Když máte fotky z nějaké akce nebo oslavy a chcete je dát lidem k dispozici, uložte je v nějaké veřejné galerii (např. Rajce.idnes.cz, tam se to dá i zaheslovat)  nebo na facebooku a pošlete lidem jen odkaz. Fotky zabírají místo a dlouho se stahují, navíc o ně taky každý nemusí mít zájem.

4.       Neposílejte příliš velké soubory. Fotky z foťáku bývají obvykle zbytečně velké, před odesláním je zmenšete. Objemné (více než 10MB) soubory vytvořené ve Wordu nebo jiném programu také nikoho nenadchnou. Když skutečně potřebujete poslat mimořádně velký soubor, využijte speciální bezplatnou službu jako je třeba www.uschovna.cz.

Utrácejte za druhé a buďte šťastní

K tomuto textu mě inspiroval článek o výzkumu, podle kterého prý náš pocit štěstí velmi závisí na tom, jak moc utrácíme za své blízké. Výzkum probíhal v USA na několika stovkách lidí, nevím, jestli je to dostatečné, jestli se tomu skutečně dá věřit, ale připadá mi to docela pravděpodobné.

Všichni rádi děláme radost svým blízkým a nezáleží na tom, jestli na to máme hodně peněz nebo málo. I vy určitě znáte ten pocit, kdy kupujete nějakou maličkost někomu, koho máte rádi a v duchu si představujete, jak ho to potěší. Nemusí to být nic velkého, i malá sladkost, časopis nebo něco tak skoro bezvýznamného. (Ten výzkum se zabýval penězi, takže se v něm samozřejmě neobjevují taková drobná potěšení, jako je pohlazení, polibek a podobně, protože za to se – mezi normálními lidmi – neplatí.)

Článek o tomto výzkumu mě zaujal i proto, že koresponduje s mým názorem, že ke štěstí potřebujeme mít dobré vztahy s lidmi kolem. Že to je ještě důležitější, než to, jak moc jsme bohatí, zdraví, úspěšní a co já vím ještě.

K čemu je vám bohatství, když jste sami?

Nechci tím brojit proti bohatství nebo zdraví, to jsou samozřejmě důležité hodnoty, ale ke štěstí to nestačí. My, kdo se každý měsíc snažíme vyjít s dost omezeným rozpočtem a každá tisícovka ve výplatě navíc nás potěší, si můžeme myslet, že ti bohatí musí být šťastní. Nemusí. Když dostanete v práci mimořádnou odměnu, udělá vás to šťastným? Jistě. Na jak dlouho? Nejspíš jen na chvíli. Určitě nebudete ještě za rok pociťovat nějaké bůhvíjaké štěstí při pomyšlení, že vám tehdy a tehdy dali pár tisíc odměny.

Co když s tou odměnou bude spojeno nějaké mimořádné uznání? Něco jako “pochvala před nastoupenou  jednotkou”. Šéf dá jednoznačně najevo uznání za to, co jste pro firmu udělali. Ten pocit hrdosti, uspokojení a štěstí budete cítit i za rok nebo dva, až si na to vzpomenete. Škoda jen, že si spousta lidí/šéfů neuvědomuje. Peníze vám jen těžko pomůžou, když si myslíte, že vás váš šéf považuje za neschopného debila.

Jsme tvorové společenští a spoustu věcí děláme proto, aby nás ti ostatní přijímali. Abychom zapadli.

Potěšit druhého, to slouží stejnému účelu – k posilování dobrých vztahů. Dárky kupované za peníze jsou jedním způsobem, jak druhého potěšit. Jde to i bez peněz. Můžete tomu druhému věnovat čas, pozornost, něco pro něj udělat. To se ale špatně měří. Peníze se dají spočítat a proto se pro takové výzkumy dobře hodí.

Určitě bych to nebrala jako doporučení bezhlavě utrácet a rozdávat svůj majetek ostatním. To by taky k dobrým vztahům a potažmo ke štěstí nevedlo.  Pak bychom přitahovali lidi, kterým nejde ani tak o dobré vztahy, jako o materiální prospěch. 

Takže najít nějakou rozumnou střední cestu. Zlatá střední cesta, jako skoro ve všem.

Páteční debordelizace

Pokud jste nestihli novoroční předsevzetí a cítíte, že byste přece jen s něčím novým a prospěšným chtěli začít, možná pro vás mám tip.

Zkuste páteční debordelizaci.

Debordelizace, to znamená snížení bordelu, takže vlastně úklid. Jen to zní líp, než když se řekne úklid. A taky je v tom něco navíc. Zbavování se věcí, předmětů, souborů v počítači, závazků, projektů, všeho toho, co už nepotřebujeme, co už se přežilo a je zbytečné. Většinou máme spíš sklon k sobě všechny tyto věci přitahovat. Koupíme si nové oblečení, ale to staré si ještě pro jistotu necháme. Archivujeme v počítači spoustu starých souborů, co kdybychom je ještě mohli potřebovat. Shromažďujeme věci, závazky, projekty a pak si stěžujeme, že je toho na nás moc.

Chtělo by to občas udělat přesně opačnou věc: zbavovat se věcí. Většinou to děláme, když se stěhujeme, když měníme zaměstnání a při podobných příležitostech. A pak se proklínáme za svoje syslení a říkáme si, že příště už to tak hromadit nebudeme.

Kdysi jsem žila v bytě, kde bylo po desítkách let nahromaděno spousta věcí. Do skříní už se pomalu nedalo nic dávat, protože byly plné věcí, které sice nikdo nepotřeboval, ale vyhodit je "to by byla škoda". Chápu to, ty věci stály nějaké peníze a měly nějakou hodnotu, zejména pro člověka, který poznal nedostatek (to je celá generace lidí, kteří žili za války nebo po ní). Ani mě se nelíbila představa, že to všechno vyhodím. Tak jsem si dala předsevzetí, že každý pátek vyhodím aspoň něco. Někdy to byla jedna nebo dvě věci, jindy jsem naplnila celý pytel. Za pár měsíců jsem si všimla, že je kolem mě tak nějak volněji. Skříně a šuplíky byly o něco prázdější a já z toho měla hrozně fajn pocit.

Zbavovat se nepotřebných věcí je důležité, ale možná ještě důležitější je udržovat pořádek v počítači. I tam se nám hromadí staré soubory, jen nás to většinou moc netrápí, protože nejsou tolik na očích. Vadí nám to vlastně jen ve chvílích, kdy potřebujeme něco najít a nemůžeme se v tom počítači vyznat. To ale zase obvykle nemáme čas zabývat se tříděním a přebíráním složek a souborů. Takže když to budeme dělat důledně každý pátek, usnadníme si život.

A když už budete v tom třídění a vyhazování, nezapomeňte na svoji emailovou schránku. Většina lidí ji má zaplněnou spoustou pošty. Podvědomě cítíme, že to není ideální způsob. Mazat a vyhazovat je u některých emailů to nejlepší, co s nimi můžete udělat. Protože to, co jednou vyhodíte, to už nikdy v životě nebudete muset uklízet.

Budoucnost: strachovat se předem, co přijde?

Čtete zprávy na internetu? Nepřipadají vám trochu jednostranné? Jako by stále jen prorokovaly jen to špatné. Sem tam se objeví jakýsi náznak toho, že by se věci (třeba ekonomická situace) mohly zlepšit, načež následují jiné články, které nás z jakéhokoliv optimismu spolehlivě vyléčí. Když se podívám na některé zpravodajské weby, padá na depka.

Nejenže nás straší tím, co všechno se zhorší – zdražování, nezaměstnanost, nemoci, povodně, zločiny – ale vlastně ani nenabízejí žádné východisko. Čtete špatnou zprávu, něco se ve vás hne a potřebujete něco udělat, nějak se s tím vyrovnat.

Řekněme, že čtu o epidemii chřipky. Vyrovnám se s tím třeba tak, že si koupím vitamíny. Není to sice univerzální lék na chřipku, ale pomůže mi to vyrovnat se s jistým pocitem obav nebo ohrožení, který ve mě ta zpráva vyvolala.

Ale co mám dělat se zprávou, že ten a ten zpronevěřil tolik a tolik peněz? Že tam a tam přepadli mladou ženu? Že Řecko nebo Španělsko má takové a takové ekonomické problémy?

Taky jsou to negativní zprávy a taky vyvolávají nepříjemný pocit, obavy a strach. Ale nemůžeme s tím moc dělat.

Lidé věnují negativním zprávám víc pozornosti, než těm pozitivním. Má to logiku, potenciálnímu nebezpečí bychom opravdu měli naslouchat. Ovšem když je toho negativního hodně, propadáme malomyslnosti a starostem. Pozitivní zprávy, ty zase fungují tak trochu jako dobíjení baterek. Když čteme nebo slyšíme o tom, jak se někde něco povedlo, jak naši sportovci zabodovali v mezinárodní konkurenci, jak dostal český umělec nějaké ocenění nebo prostě o tom, jak si lidé dokážou pomáhat, pak už nám ten svět tak hrozivý nepřipadá.

Chce to rovnováhu. Znám lidi, co sledují skoro jen to negativní, a i když se jim daří dobře, stejně se pořád strachují, co bude. Možná to je i důvod, proč jsou lidé v některých chudých zemích tak usměvaví. Oni nemají takový přístup k informacím jako my a proto se o spoustě neštěstí vůbec nedozví. Většinu informací čerpají ze svého bezprostředního okolí a tam je určitě míň tragédií než kolik dokážou pilní negativističtí novináři shromáždit na svých webech.

Chtělo by to takovou informační dietu. Mít přiměřeně jak dobrých zpráv, tak těch špatných, aby se to vyrovnalo. Ale takovou rovnováhu je těžké najít.  

Vtipy pro jedenáctý týden

V posteli:
"Miláčku, co to děláš?"
"Nic, jenom hledám prsa."
"Ale ty mám přece vepředu."
"Tam jsem už hledal."

Manžel se nečekaně vrátí domů a jeho žena, celá rozčilená, běhá nahá po bytě.
"Proboha, co to tu vyvádíš, proč běháš nahá po bytě?" ptá se manžel.
"A jak nemám běhat nahá po bytě, když nemám co na sebe?" odsekne žena.
"Ty nemáš co na sebe?" otevře muž skříň. "A tohle je co? Jedny šaty, druhé šaty, třetí šaty, nazdar Franto, čtvrté šaty, páté šaty."

V pilotní kabině Praha-Ostrava zrovna letuška podává kolegům kávu, když se rozletí dveře kabiny a dovnitř vpadne ozbrojený mladík a namíří na pilota pistoli: "Poletíš do nějakýho paneláku, jinak ti vystřelím mozek z hlavy." Ale pilot v klidu odsune pistoli od svého obličeje a praví: "Ale když mě zastřelíš sletíme do pole." Terorista zapřemýšlí a pak namíří na navigátora: "Poletíš do paneláku, jinak ho zabiju." Nato zase odstrčí pistoli navigátor a praví: "Ale mě zastřelit nemůžeš. Beze mne netrefí ani z Prahy do Kolína." Terorista zas zapřemýšlí a pak zamíří na letušku, že ji zabije. Nato se letuška nakloní a něco mu pošeptá. Terorista zrudne, odhodí pistoli a uteče zpět mezi cestující. Tak pilot i navigátor vyzvídají co mu řekla: "Jestli mě zabije, bude to on, kdo vám ho bude muset vykouřit."

V obrovském hypermarketu přijali nového prodavače.
Šéf jej vezme na den na zkušební dobu, aby viděl, jak se osvědčí. Po zavírací hodině si jej zavolá do kanceláře.
"Tak kolik jste dnes udělal obchodů?"
"Jeden, šéfe."
"Cože? Jeden? Naši prodavači udělají průměrně šedesát až sedmdesát obchodů denně! Co jste celý den děla? A kolik jste vlastně utržil?"
"Sto osmdesát tisíc dolarů"
Šéfovi došla řeč. "Sto osmdesát tisíc? Proboha, co jste prodal?"
"No, první jsem prodal malý háček na ryby..."
"Háček na ryby? Za sto osmdesát tisíc?"
"...pak jsem zákazníka přesvědčil, že by si mohl vzít ještě střední a velký háček. Pak jsem ho přesvědčil, že by si měl vzít i nějaký vlasec, prodal jsem mu tři pruty - malý, střední a veliký. Dal jsem se s ním do řeči, zeptal jsem se, kde bude rybařit. Povídal, že na mysu dvacet mil na sever. Tak jsem mu prodal ještě pořádnou větrovku, nepromokavé kalhoty a gumáky, protože tam dost fouká. Přesvědčil jsem ho, že na pobřeží neberou, tak jsme šli vybrat motorový člun. Pak jsem se ho zeptal, co má za auto, vylezlo z něj, že dost malé, člun by s ním nemohl odvézt. Tak jsem mu prodal ještě přívěs a auto."
"No to je úžasné. A tohle všechno jste prodal člověku, který si přišel koupit jediný háček na ryby!?"
"Ne. On původně přišel koupit vložky pro svoji ženu. Tak jsem mu navrhl, že když si teda o víkendu neužije, že by si mohl zajít aspoň na ryby."

Přijde Pepa do hospody: "Ten, co mi chodí za ženou, by mi mohl objednat alespoň štamprdle!" Vzápětí se před ním objeví plná litrová flaška s lístečkem: "Dalších 17 štamprdlat ti objednáme zítra!"

Jeptišky z jednoho kláštera se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou:
"Tak vyprávěj má dcero, jak probíhala vaše pouť." "Byla to těžká, velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly." "A jaké nástrahy máš na mysli?", ptá se biskup. "Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku." "O, můj Bože", křižuje se Biskup.
"A to není všechno, po několika dnech naši loď přepadli piráti, námořníky pozabíjeli, to je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky." "Ach, Mon Dieu!", povzdychne si biskup.
"Ale to ještě není všechno. Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni námořníci zahynuli ve vlnách - i je pán potrestal za jejich hříchy - ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili." "Všechny," ptá se biskup. "Kromě sestry Angeliky," odpoví matka představená.
"Promiň dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?" "To ne, monsignore, ale ona nechtěla."

Na jednom ostrově zaváděli program kontroly porodnosti, ale nedařilo se jim přesvědčit ženy, aby braly hormonální antikoncepci. Proto se rozhodli naučit domorodé muže nosit kondomy. Jednomu z domorodců, který měl za osm let osm dětí, vysvětlili, že pokud bude používat kondom, naprosto bezpečně se vyhne početí dalšího potomka. Měsíc na to přišla jeho žena na kontrolu a byla zase těhotná. Zavolali si tedy onoho muže a ptají se ho, proč nepoužíval kondom, a on odpovídá:
"Ale já jsem ho používal. Jenže po šesti dnech už se mi chtělo tak moc čůrat, že jsem mu odřízl konec."

Jedna židovská obec najímá nového rabína na základě písemného doporučení od jiné židovské obce, v němž stálo: "Rabbi Finkelstein je jako král Šalamoun, jako Mojžíš, jako Bůh sám."
Za týden nato volá předseda obce předsedovi té bývalé rabínovy obce: "Vy prolhanci. Vy podvodníci. Jak jste mohli dát tomuhle parchantovi takové doporučení?"
"Jaképak lhaní," odpovídá druhý předseda. "Šalamoun měl taky třista žen. Mojžíš taky koktal. A Bůh se taky nikdy v chrámu neukázal."

Leží ředitel na sekretářce a ona se ho ptá:
"Už ho tam máte, pane řediteli?"
"Jistě, už pět minut."
"No, je to ale macek, pane řediteli!"

On říká jemu: "Představ si, jaká je ta moje stará bordelářka.
Šel jsem se vychcat do dřezu a ono tam je neumyté nádobí."

Dva Skoti seděli takhle v klubu u krbu. Venku hustě pršelo, poryvy větru se opíraly o drnčící okenní tabule, kapky deště bubnovaly na parapety. Oba pánové dlouho seděli tiše nad svými sklenicemi whisky, až jeden povídá:
"Dneska byl ten golf docela příjemný. Příští sobotu to zopakujeme?"
"Jo, proč ne, když nám bude počasí přát, jako dneska."

Víte jaký je rozdíl mezi mužem, který bere půlku viagry a mužem, který bere celou. Muž, který bere půlku nepíchá ale jen popichuje.

Jeden starej kovboj vešel do baru a dal si whiskey. Sedí u baru a pomalu upíjí a vedle něj se posadí jedna slečna. Otočí se na něj a prej: "Vy jste opravdovej kovboj?" "No, celej život dělám na ranči, honím krávy, krotím koně, stavím ploty - tak asi budu opravdovej kovboj. A co jste vy?" "Ja jsem lesba. Celý den jen přemýšlím o ženách, když jím, když se sprchuji, když se koukám na televizi - musím na ně myslet ať dělám cokoliv." Lesba odešla a za chvíli si vedle něj sedl mladý pár a zeptal se: "Vy jste skutečnej kovboj?" "Vždycky jsem si myslel že ano, ale právě jsem zjistil že jsem lesba."

Jedna kolegyně se velmi trápila silným kuřáctvím svého manžela. Nakonec se rozhodla vyzkoušet jednu fintu z televize. Řekla mi, že se s manželem dohodla, že si zapálí jen po milování. Když jsem se o týden později vrátil z dovolené, ptám se jí, jak to jde. Ona se zvedne z polštářku, co má na židli, a odkulhá ke kopírce: "No, už jsme to srazili tak na krabičku za noc..."

Přijde chlap k doktorovi: "Pane doktore mám jednu kouli modrou, nevíte čím by to mohlo být? Doktor si to pečlivě prohlídne a odpoví: "To musime amputovat, to je určitě rakovina." Chlap se objeví za 14 dnů znova, že má modrou i druhou kouli. Doktor jí opět pečlivě prohlídne a řekne: "Amputovat, to je určitě rakovina."
Chlap přijde za 14 dnů a říká, že má modrou prdel.
Doktor se na ni podívá a řekne: "No, tak to vám barví trenky!"

Co je GTD?

Zřejmě dosti populární zkratka ze slovního spojení Getting Things Done. Takhle se jmenuje kniha Davida Allena, dá se to přeložit jako „Ať jsou věci udělané" nebo tak nějak. Cílem je ukázat čtenářům, jak pracovat efektivněji a přitom bez stresu. Takových knížek je samozřejmě spousta, i v češtině (nevím o tom, že by zrovna tahle byla přeložena), ale asi je dobrá, protože existuje spousta blogů, internetových stránek a diskuzních skupin, které jsou věnovány systému práce založeném právě na poznatcích z této knihy. Bohužel jsem ji nečetla, jen sem tam nějaké útržky informací, které jsem na internetu objevila. Ne že by se nedala sehnat, ale přišla by nejmíň na osmset a to se mi fakt platit nechce. Takže brouzdám po internetu a čtu, co kde najdu.

Odkaz na stránku Davida Allena: http://www.davidco.com.

Jak jsem začala s GTD

Nejdřív jsem o tomto systému time-managementu četla. Na internetu a v angličtině. Zaujal mě, protože se potýkám s tím, že nestíhám všechno to, co bych stíhat chtěla a občas zůstávají stranou i věci, na kterých mi opravdu záleží. Na spoustu věcí zapomínám. A podle toho, co jsem četla o GTd, je to cesta, jak (skoro) všechny svoje úkoly, projekty, aktivity a plány zachytit a dovést k úspěšnému konci. Stress totiž nepramení jen z toho, že máme hodně práce, ale hlavně z toho, když se snažíme udržet přehled v mnoha věcech a přitom z minulosti víme, že nám často něco uteče. Když jsem četla tolika chvály, samozřejmě to vzbudilo můj zájem a pídila jsem se po dalších informacích. Celý systém popisuje kniha Getting things done od Daviada Allena, v češtině - pokud vím - ještě nevyšla a za anglickou se mi nechtělo platit, takže jsem vyšla z těch střípků, které jsem posbírala po internetu i s tím rizikem, že mi něco uniklo. I to co vím, dává dohromady docela smysluplný systém.
Prvním krokem je zachytit všechny své závazky, plány, úkoly, sny, věci, které dělat musíme nebo chceme, všechno, co v nás budí pocit, že bychom s tím měli něco dělat. Dostat všechno z hlavy. David Allen používá termín "open loops" - otevřené smyčky, což přibližně znamená všechny takové věci, které by potřebovaly, abychom s nimi něco udělali. Samozřejmě, že takových věcí je spousta, ale s tím bychom se neměli znepokojovat, ani se je pokoušet hned zvládnout, v první fázi je jen zachytíme na papír. Smyslem je vyčistit si hlavu.
Pravděpodobně takhle přijdete minimálně na desítky věcí, u kterých máte pocit, že by s nimi bylo třeba něco udělat, od rozbitého fénu až po přípravu dovolené nebo prezentace pro zákazníky.
GTD se hodí nejen na pracovní záležitosti, ale může dobře posloužit i v domácnosti, protože obstarat domácnost a rodinu, to znamená zařídit spoustu různých věci a zorganizovat spoustu záležitostí. Myslím, že spousta velmi schopných manažerů by měla opravdu velké potíže zvládnout "management domácnosti" tak, jak to zvládá průměrná žena.

GTD - něco málo anglických termínů

INBOX - neboli příchozí, nové položky. Prostor, kam přichází všechny naše nové závazky, úkoly, cíle. Je logické, že budete těchto míst mít víc, něco si napíšete na papír, něco přijde emailem, něco třeba smskou nebo vám někdo zavolá. Měli bychom svoje "inboxy" pravidelně kontrolovat, nejlépe denně. Proto by jich mělo být co nejmíň.
SOMEDAY/MAYBE - znamená to někdy/možná. Patří tam všechny věci, které bychom možná někdy v budoucnu chtěli udělat, ale zrovna teď nejsou aktuální. V češtině bych použila termín "sny".
PROJECTS - projekty, což je v angličtině a v tomto systému slovo širšího významu. Jako projekt se označuje všechno, co vyžaduje více než jednu akci. Projektem tak může být třeba upletení svetru, protože zahrnuje výběr modelu, nákup materiálu, změření budoucího majitele, příprava střihu, vlastní upletení atd.
NEXT ACTION - doslova příští akce. Znamená to úkoly, které mohou být hned a naráz udělány. Měly by to být fyzické akce (žádné promyslet či vymyslet), s jasným výsledkem. Nesmí jim bránit žádný jiný úkol, musí být prostě za daných okolností "udělatelné" bez překážek. Osvědčilo se mi psát je na počátku se slovesem, protože to evokuje, jakou akci to mám udělat. Například: "zatelefonovat Ondrovi a zeptat se ho, kdy má jeho brácha narozeniny". Když si napíšu jen "narozeniny Ondrovo bráchy", nemusím si už za pár dní vzpomenout, co jsem to vlastně chtěla udělat.
WAITING - čekající. Věci, které nejsou uzavřené, hotové, ale čekám na něco, třeba informaci od někoho dalšího nebo na splnění nějakého úkolu někým druhým. Tento seznam bychom si měli čas od času projít a podívat se, jestli něco z něj už není hotové nebo není-li třeba něco zaurgovat.

GTD - denní a týdenní revize

Revize, původní anglický termín zní "review", nenašla jsem žádný vhodnější český ekvivalent, ale jestli máte nějaký nápad, uvítám ho.
Nemělo by smysl napsat si na papír všechny svoje sny, cíle, úkoly…, kdybychom s nimi dál nic nedělali. Je potřeba si svoje záznamy pravidelně prohlížet. Jenže, ne všechny vyžadují naši denní pozornost. Některé můžeme skouknout jednou za týden, některé možná ještě méně často. To nám samozřejmě šetří čas a umožňuje to, abychom se soutředili na to podstatné.
A co je obsahem takové denní nebo týdenní revize? Protože jsem nečetla knihu, ze které tento systém vychází, nejsem si jistá, co v ní doporučují, takže jsem si prostě vymyslela sama, co potřebuju sledovat denně a co týdně. Ta týdenní revize je pro mě důležitější. Postupuji přitom tak, že se úplně nejdřív věnuju novým věcem (inbox). Pak přijdou na řadu sny (someday/maybe), většinu z nich jen projdu a jen málo z nich zařadím mezi projekty. Pak projdu lístečky ve skupině waiting neboli čekající, jestli už některé z nich nejsou aktuální. A pak přijdou na řadu projekty. Je dobré ke každému z nich určit alespoň jeden úkol (next action), protože tím mám jistotu, že vím, jaké budou nejbližší kroky a že s tím projektem můžu udělat nějaký - byť malý - pokrok. Vadí mi ten pocit, kdy mám něco rozdělaného a nepohnula jsem s tím ani o kousek, potřebuju vědět, že jsem aspoň trošku pokročila směrem k žádoucímu výsledku. Nakonec se věnuju hromádce úkoly (next actions), některé už budou možná udělané, takže je můžu s potěšením roztrhat a hodit do koše. Některé zůstávají na další týden. A pokud tam některý úkol zůstává déle a já ho ne a ne udělat, je dobře se nad tím zamyslet. Nejspíš je tam něco, co mi brání věc udělat. Třeba nějaká chybějící informace nebo třeba nějaké emocionální zábrany.