750 slov

Právě jsem byla na webu 750word.com, kde doporučují psát – nejlépe každý den – 750 slov, to jsou tři stránky. Důvod je ten, že 750 slov je dost dlouhé na to, aby se člověk prostě nevyhnul tomu dostat se do hůubších úrovní svého myšlení a vědomí. Ten web www.750.com k tomu nabízí i zajímavý nástroj s možností psát online. Je to jen nástroj, spíš přemýšlím o tom, jestli to skutečně funguje tak, jak to tam tvrdí. Nejlepší způsob, jak si to ověřit, je prostě si to zkusit. Otevřít textový editor a těch 750 slov si zkusit napsat. Připadá mi totiž, že to je docela hodně, zabere to dost času a že by mi to mohlo připadat i jako plýtvání časem.  

Už jsem hodněkrát četla o tom, že psaní je jedna z cest rozvoje člověka, že je v mnoha směrech prospěšné, ale sama to tak příliš necítím. Asi jsem zapomněla, že se jedná o free writing – volné psaní, které je určeno opravdu jen k uspořádání myšlenek nebo k přemýšlení ve slovech, což je užitečné zejména v tom, že vás to nutí svoje myšlenky formulovat. Dokud je to v hlavě, můžeme mít pocit, že je to jasné, když se pokusíme věci zformulovat na papíře/monitoru, často zjišťujeme, že to tak jasně rozmyšlené nemáme. Takže v tom vidím přínos tohoto volného psaní. V žádném případě to není určeno k publikování, je to spíš taková forma deníku, zápisků zcela soukromých.

Otáka ale je: opravdu potřebuju tak moc o věcech přemýšlet? Nezdržuje mě to náhodou? Znám se a vím, že mám sklon to s přemýšlením a rozmýšlením a uvažováním přehánět, takže než si něco rozmyslím, druhý člověk – nějaký primitiv, který se neobtěžuje dlouhým rozvažováním – se prostě pustí do práce a dokáže věci, o kterých se mi jen zdá. Takže možná to není vždycky tak skvělé a užitečné, podporovat v sobě přemýšlivost.

Jiné to může být tehdy, když se věnuju psaní knížky. Když si dám každodenní cíl a dodržuju ho, tak je dost velká šance, že se mi ji podaří dopsat. Pokud to někde před koncem nevzdám. Podobně s články na blog. Ty jsou o něco jednodušší, protože je možné je rychle dokončit, rychleji, než mi dojde nadšení. Rozsah 750 slov, ro už je docela dlouhý článek. Kdyby to bloger zvládl napsat a zveřejnit každý den, brzo by měl hodně obsahu pro svůj blog. Kvalita textu se ovšem neurčuje počtem slov. Kvalitní obsah znamená, že píšu o něčem, čemu rozumím (nebo si dokážu informace zjistit) a že to dokážu popsat tak, aby se to dobře četlo.

S tím souvisí témata jednotlivých článků. Můj bývalý učitel říkal, že nápady padají pod stůl, čímž chtěl vyjádřit ten fakt, že jakmile sedíme u pracovního stolu s připraveným počítačem, obvykle máme v hlavě vymeteno. Nápady, které nám jindy vyvstávají v hlavě snadno, se najednou někam vytratily a co teď? Proč se to děje? Proč dostáváme nápady vždycky jen tam, kde nepracujeme? Na procházce, ve vaně, na WC, v kavárně. Má to jednoduché vysvětlení: nápady nemají rády stres. Tvořivost vyžaduje určitou míru uvonělněnosti, zatímco pracovní stůl je skoro symbolem pracovního stresu.

Řešením je vytvořit si nějaký způsob zachycování nápadů, ať už přijdou kdykoliv a kdekoliv. Mít vždy při ruce notýsek nebo papírky, na které si můžeme ty nápady zapsat. Vést si seznam možných námětů ke psaní. Z nich pak jen vybrat, takže mozek už se má čeho chytit a může začít fungovat. Někdy dokonce  - když nevím, o čem psát – sáhnu do knihovny, vytáhnu libovolnou knihu, otevřu, píchnu prstem do stránky a jako téma použiju slovo, které jsem tam našla. Pravda, je to spíš takové oddychové psaní, ale i tak mě překvapuje, jak se najednou mozek rozeběhne. Prostě dostal úkol a začal pracovat.

Jindy zase tvořím seznam možných zajímavých témat tak, že prohlížím webové stránky, pročítám, co kde píšou zajímavého a nápady si píšu na papír. Jen nápady a náměty, nejde mi to přežvýkávat cizí články.

Ve složce oblíbených článků v prohlížeči si taky můžeme ukládat články, které nás nějakým způsobem zaujaly. Pak můžete klidně i uvést odkaz a rozvinout dané téma po svém způsobu.

Z napsaného textu asi vyplývá, že nejsem velkým příznivcem tzv. inspirace. Že když není, tak se nedá nic dělat. Třeba jako v některých filmech, kde představují spisovatele jako rozervané bytosti, které jsou drceny nelítostnými termíny, ale nemůžou nic dělat, protože inspirace nepřichází. Myslím, že skutečně dobří spisovatelé musí být dost pracovití. Protože inspirace bez práce, to je snění. Snění o tom, co velkého dokážu. Sny jsou krásné, ale opravdový význam získají až tehdy, když jim dáme nějakou fyzickou podobu. Když je nějak zhmotníme. A to už bez práce nejde.

Jak se tady tak rozepisuji o psaní, nějak jsem přehlédla, že už jsem dosáhla a přesáhla svůj limit 750 slov. Trvalo mi to s malými přestávkami 35 minut. To není tak hrozné, myslela jsem, že to bude trvat déle. Dostala jsem se přitom někam do hlubších úrovní svého vědomí? No, tak to si nejsem jistá. Ale dokázala jsem napsat poměrně dlouhý článek, který přinutí k zamyšlení – doufám – nějaké další psavce.