Dohadují se Francouz, Angličan a Čech o národnosti Adama:
Francouz: "Musel to být Francouz, protože jedině Francouze napadne taková chic móda, jako je fíkový list."
Angličan: "O původu gentlemana, který kvůli dámě obětuje své žebro, nemůže být přece pochyb."
Čech na to řekne: "Ten, kdo dokáže krást kyselá jablka, chodit s holým zadkem a myslet si, že je v ráji, nemůže být jiné národnosti než české."
Přijde muž s krásnou ženou do klenotnictví a společně pro ni vyberou diamant za 1,5 milionu dolarů. Když dojde na placení, vezme muž do ruky šekovou knížku a vyplní na celou sumu šek.
Francouz: "Musel to být Francouz, protože jedině Francouze napadne taková chic móda, jako je fíkový list."
Angličan: "O původu gentlemana, který kvůli dámě obětuje své žebro, nemůže být přece pochyb."
Čech na to řekne: "Ten, kdo dokáže krást kyselá jablka, chodit s holým zadkem a myslet si, že je v ráji, nemůže být jiné národnosti než české."
Přijde muž s krásnou ženou do klenotnictví a společně pro ni vyberou diamant za 1,5 milionu dolarů. Když dojde na placení, vezme muž do ruky šekovou knížku a vyplní na celou sumu šek.
Prodavač se na něj podívá s obavami, zákazník je mu neznámý, vidí ho poprvé.
Muž okamžitě postřehne, proč prodavač znejistěl, a tak mu říká:
"Jak vidím, máte obavy, že tento šek není krytý, viďte...? Dobře, uděláme následující. Dnes je pátek a banky mají již zavřeno, ponechejte si ten šek i šperk. V pondělí, až budete moci ten šek nechat proplatit, pošlete ten šperk mojí přítelkyni. OK?"
Prodavač se uklidní, v pondělí chce nechat šek proplatit, ale banka jej odmítne, protože prý není krytý.
Okamžitě volá zákazníkovi a ten mu ledabyle odpoví:
"Klidně ten šek zahoďte, už jsem ji do postele dostal."
Lidstvo odjakživa zajímají dvě zásadní otázky:
Lidstvo odjakživa zajímají dvě zásadní otázky:
1) Kdo vymyslel práci?
2) Jak to, že ho ostatní nezabili?
2) Jak to, že ho ostatní nezabili?
Přísloví Indiánů z kmene Dakotů zní: "Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!"
Nicméně v profesionálním životě často prosazujeme jiné strategie, podle kterých se v takovéto situaci pokoušíme jednat:
* obstaráme si větší bič
* vyměníme jezdce
* říkáme: "Vždyť ten kůň vždycky jezdil."
* založíme pracovní skupinu pro analýzu koně
* navštívíme jiná místa, jak se tam jezdí na mrtvých koních
* zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni
* vytvoříme task force pro oživení mrtvého koně
* vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní
* upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý
* zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni
* zapřáhneme pár mrtvých koní k sobě, aby se jim lépe táhlo
* prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo chvilku jezdit
* po poradě s veterinářem zakoupíme něco drahého, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji
* vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci
* nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm
* nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami
* restrukturalizujeme stáj a zdvojnásobíme příděly krmení
* prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem
* povýšíme jezdce, pak si sedneme a počkáme, až se kůň sám zvedne
* budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli
Jakákoli podobnost s existujícími firmami, jejich projekty a jejich poradci a našeptávači v Česku je samozřejmě jenom čistě náhodná...
Nicméně v profesionálním životě často prosazujeme jiné strategie, podle kterých se v takovéto situaci pokoušíme jednat:
* obstaráme si větší bič
* vyměníme jezdce
* říkáme: "Vždyť ten kůň vždycky jezdil."
* založíme pracovní skupinu pro analýzu koně
* navštívíme jiná místa, jak se tam jezdí na mrtvých koních
* zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni
* vytvoříme task force pro oživení mrtvého koně
* vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní
* upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý
* zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni
* zapřáhneme pár mrtvých koní k sobě, aby se jim lépe táhlo
* prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo chvilku jezdit
* po poradě s veterinářem zakoupíme něco drahého, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji
* vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci
* nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm
* nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami
* restrukturalizujeme stáj a zdvojnásobíme příděly krmení
* prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem
* povýšíme jezdce, pak si sedneme a počkáme, až se kůň sám zvedne
* budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli
Jakákoli podobnost s existujícími firmami, jejich projekty a jejich poradci a našeptávači v Česku je samozřejmě jenom čistě náhodná...
Dispečer profesionálního hasičského sboru přijde do místnosti nejvyšší pohotovosti, kde hasiči tráví volný čas mezi výjezdy. Rozhlédne se, zastaví se, usměje se a dá si z automatu kávu.
Ostatní kolegové se na něj tázavě dívají a on - poté, co kávičku velmi pomalu dopil, říká:
"Pánové, POMALINKU se zvedejte, hoří finanční úřad!"
Ostatní kolegové se na něj tázavě dívají a on - poté, co kávičku velmi pomalu dopil, říká:
"Pánové, POMALINKU se zvedejte, hoří finanční úřad!"
Jedna stará dáma přinesla do Bank of Canada 165 000 dolarů. Jako váženého klienta se jí ujal samotný prezident banky. Ptá se jí: "Babičko, jak se vám podařilo naspořit takovou sumu peněz?"
Babka odpověděla, že to jsou výhry ze sázek. Prezident jí nechtěl věřit, tak mu babka navrhla sázku o 25 tisíc dolarů, kterou prý ona určitě vyhraje: "Pane, vsadím se, že máte hranatá varlata!" povídala babka. Prezidenta to pořádně pobavilo a přesvědčený, že takovou sázku babka nemůže vyhrát souhlasil.
"Pane, jestli souhlasíte, sejdeme se tady zítra v deset hodin a přivedu si i právníka jako svědka, aby bylo všechno jak se patří." navrhla babka a prezident souhlasil.
Druhý den před desátou hodinou přišla k prezidentovi babka i se svým svědkem - právníkem.
Prezident si stáhl nohavice a babka ho požádala, jestli si ho může osahat.
"Samozřejmě," zněla pezidentova odpověď, "však je ve hře fůra peněz."
Babka přistoupila blíž a prezident viděl, jak právník začal zoufale mlátit hlavou do zdi.
"Proč to dělá?" ptá se prezident babky.
"No asi proto, že mi nechtěl věřit, že dnes v deset hodin budu držet v ruce varlata prezidenta Bank of Canada a právě prohrál 100 000 dolarovou sázku."
Babka odpověděla, že to jsou výhry ze sázek. Prezident jí nechtěl věřit, tak mu babka navrhla sázku o 25 tisíc dolarů, kterou prý ona určitě vyhraje: "Pane, vsadím se, že máte hranatá varlata!" povídala babka. Prezidenta to pořádně pobavilo a přesvědčený, že takovou sázku babka nemůže vyhrát souhlasil.
"Pane, jestli souhlasíte, sejdeme se tady zítra v deset hodin a přivedu si i právníka jako svědka, aby bylo všechno jak se patří." navrhla babka a prezident souhlasil.
Druhý den před desátou hodinou přišla k prezidentovi babka i se svým svědkem - právníkem.
Prezident si stáhl nohavice a babka ho požádala, jestli si ho může osahat.
"Samozřejmě," zněla pezidentova odpověď, "však je ve hře fůra peněz."
Babka přistoupila blíž a prezident viděl, jak právník začal zoufale mlátit hlavou do zdi.
"Proč to dělá?" ptá se prezident babky.
"No asi proto, že mi nechtěl věřit, že dnes v deset hodin budu držet v ruce varlata prezidenta Bank of Canada a právě prohrál 100 000 dolarovou sázku."
Přijde žid do švýcarské banky a žádá o úvěr. Bankéř mu vysvětlí vše a také žádá záruku. Sdělí mu i,že úrok bude 3% měsíčně. Žid bankéři řekne, že chce půjčit 100 USD na měsíc a že dá do zástavy nový Mercedes 500 SEL. Bankéř se podiví, ale nakonec v zájmu dobré pověsti banky vezme i netradičního klienta a tak je obchod uzavřen. Za měsíc přijde žid do banky, přinese 103 dolarů, a vyzvedne si auto. Bankéř je zvědavý, k čemu mu bylo 100 dolarů. Žid říká: "K ničemu, ale potřeboval jsem na měsíc do zahraničí, tak mi řekněte, kde jinde bych sehnal tak levné parkování pro svoje auto."
Majitelé firem se baví mezi sebou:
"Poslouchej, ty dáváš výplaty zaměstnancům, i když je krize?"
"Nedávám, a ty?"
"Taky nedávám."
"A chodí do práce i tak?"
"Ano, chodí."
"Poslouchej, neměli bychom od nich vybírat vstupné?"
"Poslouchej, ty dáváš výplaty zaměstnancům, i když je krize?"
"Nedávám, a ty?"
"Taky nedávám."
"A chodí do práce i tak?"
"Ano, chodí."
"Poslouchej, neměli bychom od nich vybírat vstupné?"
Bohatý Američan je na návštěvě v Israeli a je pozván na party v Tel Avivu. Najednou zjistí, že ztratil peněženku, nebo co. Duchapřítomnost ale neztratil. Vylezl na židli, vynutil si pozornost a pravil: „Promiňte vážení, že ruším, ale zřejmě jsem ztratil peněženku, v níž bylo několik tisíc dolarů. Pokud mi ji někdo najde a vrátí, obdrží sto dolarů." Najednou se přihlásí o slovo jakýsi telavivský floutek a do ticha praví: „Já dám dvě stě."
Francouz říká: "V poslední době u nás zdražily kurvy."Čech: "Jako u nás. Ty kurvy zdražily všechno…
Zvoní mobil v posilovně, zvedne jej funící muž: Prosím. Ahoj miláčku, jseš v posilovně? ptá se žena. Ano jsem, co potřebuješ odpoví muž otráveným hlasem. Tak to je fajn. Já jsem ti jen chtěla říct, že ten kožich jak stál 150 tisíc, tak ho slevili na 80. Že si ho můžu koupit? Škemrá žena. Ale jo. Ty jsi hodný. A víš jak jsme chtěli jet na ty Seychely a zdálo se nám to za půl milionu drahé? Tak oni to slevili jen na 400 tisíc. Co říkáš, nemám to vzít? Dobře, ale jen s plnou penzí, zamumlá muž. Jo to já zařídím. A když máš takovou dobrou náladu, tak stojím zrovna před autosalonem Mercedesu a víš jak jsme se dívali na ten za 3 miliony, tak si představ, že oni ho slevili na dva miliony. Nemám ho rovnou zaplatit? Ale jo, ale jen stříbrnou metalízu, řekne muž docela otráveně. Jo, jo, oni to zrovna ve stříbrné mají. Tak to je super, ty jsi dnes tak zlatý! Tak čau, zaševelí sladkým hláskem žena a položí mobil. Muž v posilovně také a se zvednutým telefonem nad hlavou zakřičí: Chlapi, nevíte čí je to mobil?
Pan Kohn se ptá pan Roubíčka: "Pane Roubíček, kdypak mi vrátíte ty peníze, co jsem vám půjčil?" a pan Roubíček na to: "Víte pane Kohn, já dělím věřitele na tři skupiny. Ty první mám rád, vážím si jich a dluhy jim včas vracím. Ty druhé mám také rád, ale na vrácení si prostě budou muset nějaký čas počkat. No a té třetí skupině nic nevrátím, ani by kdyby se na hlavu stavěli." Pan Kohn se trochu nasupeně zeptá: "A do jaké skupiny tedy řadíte mě?" Pan Roubíček odpoví: "Do teď to bylo mezi jedničkou a dvojkou, ale jestli na mě budete dál mluvit tímhle tónem, tak vás přeřadím do trojky a už se z ní nevyhrabete!"
Sejde se katolický kněz, pravoslavný pop a židovský rabín. Baví se o víře a začnou se také bavit o síle modlitby.
Katolický kněz říká: "To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz - všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli!"
Pop na to: "To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mě šlo přímo o život. Jel jsem se psím spřežením tajgou. Naráz se přihnala sněhová bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Hospodina o ochranu. Naráz - všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli!"
Židovský rabín na to: "Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota - šabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peněženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Naráz - všude okolo sobota, nade mnou úterý!"
Katolický kněz říká: "To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz - všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli!"
Pop na to: "To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mě šlo přímo o život. Jel jsem se psím spřežením tajgou. Naráz se přihnala sněhová bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Hospodina o ochranu. Naráz - všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli!"
Židovský rabín na to: "Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota - šabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peněženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Naráz - všude okolo sobota, nade mnou úterý!"
Věčně chudý Kohn zajde za svým známým, Baronem Petschekem: "Kouknou, pane baron, já jich tu mám na seznamu na prvním místě, že by mi určitě půjčili tisíc korun."
Petschek mu říká: "No, tisíc jim nepůjčím, ale že jsou to voni, tak pět set ano" - a podává mu bankovku.
Kohn ji tak převrací v ruce, podrbe se na hlavě a pak povídá: "Tak to fakt nevím - dlužej teď pětset voni mně, nebo já jim?"
—
Babička na smrtelné posteli promlouvá ke své vnučce: "Protože jsi má nejmilejší, chci ti odkázat svou farmu, stodolu, obráběcí stroje, stáda zvířat a 28 752 037 dolarů." Vnučka s úžasem: "Babičko, ty jsi tak hodná, to není možné, to jsem nevěděla, že máš farmu… a kde je? A babička se svým posledním výdechem zašeptá vnučce do ucha: "Na Facebooku."
Petschek mu říká: "No, tisíc jim nepůjčím, ale že jsou to voni, tak pět set ano" - a podává mu bankovku.
Kohn ji tak převrací v ruce, podrbe se na hlavě a pak povídá: "Tak to fakt nevím - dlužej teď pětset voni mně, nebo já jim?"
—
Babička na smrtelné posteli promlouvá ke své vnučce: "Protože jsi má nejmilejší, chci ti odkázat svou farmu, stodolu, obráběcí stroje, stáda zvířat a 28 752 037 dolarů." Vnučka s úžasem: "Babičko, ty jsi tak hodná, to není možné, to jsem nevěděla, že máš farmu… a kde je? A babička se svým posledním výdechem zašeptá vnučce do ucha: "Na Facebooku."
Český turista přijde v Paříži do vykřičeného domu a hned hlásí, že to chce po če…sku. "A jak jste to dělali?" Ptá se bordelmamá, když je po všem. "Normálně," odvětí dívka. "Na fakturu a rozepsat na limonády."
—
Ústí nad Labem:
Muž k pouliční dívčině:
"Heleď krásko, chtěl bych od tebe orálek, jenže mám jen dvacku, ale dám Ti k tomu
mobil, co ty na to?" Dívka souhlasí, akt proběhne, poté inkasuje 20,- Kč a ještě se ptá: "A co ten tvůj mobil?" … "Vidíš, málem bych zapomněl, piš si: 601 422 455."
—
Ústí nad Labem:
Muž k pouliční dívčině:
"Heleď krásko, chtěl bych od tebe orálek, jenže mám jen dvacku, ale dám Ti k tomu
mobil, co ty na to?" Dívka souhlasí, akt proběhne, poté inkasuje 20,- Kč a ještě se ptá: "A co ten tvůj mobil?" … "Vidíš, málem bych zapomněl, piš si: 601 422 455."
Zamiloval se chlapec do dívky, přiznaljí své city a dívka mu hned položila dvě otázky:
"Máš dva Mercedesy?"
"Nemám." odpověděl chlapec
"Máš dvoupatrový dům?"
"No, ani ten nemám." smutně odpověděl.
"Tak se tedy nemáme dál o čem bavit." chladně odvětila
Zlomený chlapec šel pro radu k otci. "Nevím co ti mám říct synu. Když ji tolik milujes, můžeš nakonec prodat Bentley i Lamborgnihi a koupit místo nich dva Mercedesy, ale abychom bourali dvě patra domu kvůlil nějaké cuchtě, se mi zdá hloupé."
"Máš dva Mercedesy?"
"Nemám." odpověděl chlapec
"Máš dvoupatrový dům?"
"No, ani ten nemám." smutně odpověděl.
"Tak se tedy nemáme dál o čem bavit." chladně odvětila
Zlomený chlapec šel pro radu k otci. "Nevím co ti mám říct synu. Když ji tolik milujes, můžeš nakonec prodat Bentley i Lamborgnihi a koupit místo nich dva Mercedesy, ale abychom bourali dvě patra domu kvůlil nějaké cuchtě, se mi zdá hloupé."
Pánbůh si povolá Obamu, Medveděva a Klause a po jednom si je volá k sobě do pracovny. První vyjde Obama, ostatní se na něj sesypou a ptají se co a jak - Obama, viditelně bledý, říká: "Chtěl po mně, abych ukončil všechny války, které vedem, jinak zazvoní na zlatý zvoneček a na Ameriku přijde potopa… Vůbec nevím, co s tím mám dělat…" Druhý jde Medveděv. Podobná situace. "Chtěl po mně odstavit komunisty od moci v celém Rusku… jinak zlatý zvoneček a na Rusko spadne oheň z nebes…. vůbec nevím co s tím." Třetí jde Klaus. Vyjde ven, potutelný úsměv. "Chtěl po mně, aby se v Čechách přestalo krást"…. sáhne do kapsy: "Tak tady je ten zvoneček."
—
Zastaví šofér s autem u prostitutky:
"Co mi uděláš za 100 euro?"
"Všechno, brouku!"
"Tak si sedni, jedeme betonovat!"
—
Zastaví šofér s autem u prostitutky:
"Co mi uděláš za 100 euro?"
"Všechno, brouku!"
"Tak si sedni, jedeme betonovat!"
Jistá žena v balónu ztratila orientaci. Spustí se níž a na zemi zahlédne chlapa. Spustí se ještě níže a volá na něj:
"Promiňte, nemohl byste mi prosím pomoci? Slíbila jsem příteli, že se před hodinou setkáme a teď nevím, kde jsem."
Muž dole odpoví:
"Nacházíte se v balónu přibližně 10 m nad povrchem Země. Vaše konkrétní poloha je 49 stupňů, 28 minut a 11 vteřin severní šířky a 8 stupňů, 31 minut a 58 vteřin východní délky."
"Vy jste určitě inženýr," říká žena v balónu.
"To je pravda", odpoví muž, "odkud to víte?"
"Tedy," povídá žena v balónu, "všechno, co jste mi řekl, je z technického hlediska správně, ale nemám ponětí, co si s vašimi informacemi mám počít, neboť v konečném důsledku stále nevím, kde jsem. Popravdě řečeno jste mi vůbec nepomohl. Nanejvýš jste můj let jen prodloužil."
Muž na to odpoví:
"Vy musíte být určitě zaměstnaná v managementu."
"Ano," povídá žena v balónu, "ale odkud to víte?"
"Tedy," povídá muž, "nevíte, kde jste, ani kam směřujete. Díky velkému množství teplého vzduchu jste se dostala až na současnou pozici. Slíbila jste něco a nemáte ani páru, jak to dodržet, a od lidí pod vámi očekáváte, že vyřeší vaše problémy. Faktem zůstává, že se nacházíte v naprosto stejné situaci jako před našim setkáním, ale z neznámého důvodu jsem na vině já."
"Promiňte, nemohl byste mi prosím pomoci? Slíbila jsem příteli, že se před hodinou setkáme a teď nevím, kde jsem."
Muž dole odpoví:
"Nacházíte se v balónu přibližně 10 m nad povrchem Země. Vaše konkrétní poloha je 49 stupňů, 28 minut a 11 vteřin severní šířky a 8 stupňů, 31 minut a 58 vteřin východní délky."
"Vy jste určitě inženýr," říká žena v balónu.
"To je pravda", odpoví muž, "odkud to víte?"
"Tedy," povídá žena v balónu, "všechno, co jste mi řekl, je z technického hlediska správně, ale nemám ponětí, co si s vašimi informacemi mám počít, neboť v konečném důsledku stále nevím, kde jsem. Popravdě řečeno jste mi vůbec nepomohl. Nanejvýš jste můj let jen prodloužil."
Muž na to odpoví:
"Vy musíte být určitě zaměstnaná v managementu."
"Ano," povídá žena v balónu, "ale odkud to víte?"
"Tedy," povídá muž, "nevíte, kde jste, ani kam směřujete. Díky velkému množství teplého vzduchu jste se dostala až na současnou pozici. Slíbila jste něco a nemáte ani páru, jak to dodržet, a od lidí pod vámi očekáváte, že vyřeší vaše problémy. Faktem zůstává, že se nacházíte v naprosto stejné situaci jako před našim setkáním, ale z neznámého důvodu jsem na vině já."
Policajti mají výplatu a nadporučík vyvolává postupně podle jména. Výplata pomalu končí:
"Vašák!"
"Zde!"
"24 800 Kč." Vašák si jde pro peníze.
"Záruba!"
"Zde!"
"25 200 Kč." Záruba si jde pro peníze.
"Souhrn!" Ticho.
"Souhrn!!!" Stále ticho.
"Tak sakra, Souhrn!!!"
"To je ale vůl," odplivne si nadporučík, "nepřijde si pro výplatu a přitom tu má víc jak tři sta tisíc..."
"Vašák!"
"Zde!"
"24 800 Kč." Vašák si jde pro peníze.
"Záruba!"
"Zde!"
"25 200 Kč." Záruba si jde pro peníze.
"Souhrn!" Ticho.
"Souhrn!!!" Stále ticho.
"Tak sakra, Souhrn!!!"
"To je ale vůl," odplivne si nadporučík, "nepřijde si pro výplatu a přitom tu má víc jak tři sta tisíc..."
Žena se hádá s mužem. Na konci hádky odejde do ložnice a začne si balit věci do kufru.
"Kam chceš jít?" ptá se muž.
"K Pavlovi. Můžu u něho bydlet a ještě mi dá pět set za každou soulož!"
V tu chvíli začne muž balit také.
"A kam jdeš ty?" ptá se překvapená žena.
"Taky k Pavlovi. Chci vidět, jak vyžiješ z té tisícovky měsíčně."
"Kam chceš jít?" ptá se muž.
"K Pavlovi. Můžu u něho bydlet a ještě mi dá pět set za každou soulož!"
V tu chvíli začne muž balit také.
"A kam jdeš ty?" ptá se překvapená žena.
"Taky k Pavlovi. Chci vidět, jak vyžiješ z té tisícovky měsíčně."
Karel Ch. byl svobodný chlapec, který pracoval v rodinném podniku.
Když zjistil, že až jeho nemocný otec zemře, zdědí veliké jmění, tak se rozhodl, že si musí najít ženu, která by se o něj a jeho jmění starala.
Jednoho večera, na investičním mítinku, spatřil ženu neobyčejné krásy. Na první pohled se do ní zamiloval. Přistoupil k ní a řekl:
"Já možná vypadám jako obyčejný člověk, ale za pár měsíců můj nemocný otec zemře a já zdědím dvě miliardy."
Ohromená mladá žena si vzala jeho vizitku a za tři dny se stala jeho............... macechou.
Ženy jsou daleko lepší ve finančním plánování než muži.
Když zjistil, že až jeho nemocný otec zemře, zdědí veliké jmění, tak se rozhodl, že si musí najít ženu, která by se o něj a jeho jmění starala.
Jednoho večera, na investičním mítinku, spatřil ženu neobyčejné krásy. Na první pohled se do ní zamiloval. Přistoupil k ní a řekl:
"Já možná vypadám jako obyčejný člověk, ale za pár měsíců můj nemocný otec zemře a já zdědím dvě miliardy."
Ohromená mladá žena si vzala jeho vizitku a za tři dny se stala jeho............... macechou.
Ženy jsou daleko lepší ve finančním plánování než muži.
Osmadevadesátiletá stařenka na smrtelné posteli se svěřuje svému devětadevadesátiletému manželovi:
"Můj drahý, než umřu, chtěla bych ti něco říct. Nejdřív ale zajdi do stodoly. Pod třetím sloupem vpravo najdeš dvě krabice. Přines je, prosím tě."
Manžel vyhoví a u postele své ženy krabice otevře. V první najde tři vajíčka a v té druhé 300 000 eur.
Nechápe: "Co znamenají ta vajíčka?"
"Za celých 79 let, co jsme spolu, jsem pokaždé, když jsem s tebou neměla orgasmus, dala do krabičky vajíčko."
Stařeček se dme a červená pýchou a stařenka pokračuje:
„No a vždycky když tam těch vajec byl tucet, šla jsem s nima na trh."
"Můj drahý, než umřu, chtěla bych ti něco říct. Nejdřív ale zajdi do stodoly. Pod třetím sloupem vpravo najdeš dvě krabice. Přines je, prosím tě."
Manžel vyhoví a u postele své ženy krabice otevře. V první najde tři vajíčka a v té druhé 300 000 eur.
Nechápe: "Co znamenají ta vajíčka?"
"Za celých 79 let, co jsme spolu, jsem pokaždé, když jsem s tebou neměla orgasmus, dala do krabičky vajíčko."
Stařeček se dme a červená pýchou a stařenka pokračuje:
„No a vždycky když tam těch vajec byl tucet, šla jsem s nima na trh."
Sir Benjamin byl velmi úspěšný a bohatý muž. Když dalším výnosným obchodem ještě velmi zmnožil své bohatství, rozhodl se ve své velkodušnosti vzít svou ženu Sadie na týden do Izraele. Zadal sekretářce, aby vše připravila.
Ta zavolala řediteli hotelu Dan v Tel Avivu:
"Dovolte, abych vám sdělila, že sir Benjamin se rozhodl strávit týden se svou manželkou ve vašem hotelu. Ovšem pro dokonalou pohodu a pocit naprostého soukromí by bylo třeba, aby měli hotel pouze pro sebe. Peníze nepředstavují žádný problém. Můžete to zařídit?"
Ředitel: "Jistě, ani z naší strany to není problém. Klienty přestěhujeme do jiného hotelu."
Sekretářka pokračuje: "A má hotel privátní pláž?"
"Jistě."
"A jaký písek je na té pláži?"
"No, takový stříbrošedý."
"Á... to by mohl být problém," zarazí se sekretářka, "sir Benjamin má rád zlatý. Můžete to zařídit?"
Ředitel ochotně: "Jistě, znám pláže s krásným zlatým pískem. Hned ho tam dám převézt."
"A ještě počasí," stará se sekretářka, "sir Benjamin miluje modré slunce bez mráčku."
Ředitel je zcela v obraze: "Jistě, předpověď počasí je skvělá. Pro jistotu budou v pohotovosti izraelské vzdušné síly a případné mráčky na nebi sira Benjamina by neprodleně rozehnaly."
Tak domluví týdenní pobyt sira Benjamina s manželkou, ti opravdu přiletí, ubytují se, užívají si soukromí v hotelu, a když tak leží na pláži a těší se z dokonale modrého nebe, dí dojatý sir Benjamin své choti:
"Vidíš, Sadie? Krásný, klidný hotel. Nádherná pláž. Dokonalý písek. Nebe bez mráčku. Kdo by ke štěstí ještě potřeboval peníze?"
Ta zavolala řediteli hotelu Dan v Tel Avivu:
"Dovolte, abych vám sdělila, že sir Benjamin se rozhodl strávit týden se svou manželkou ve vašem hotelu. Ovšem pro dokonalou pohodu a pocit naprostého soukromí by bylo třeba, aby měli hotel pouze pro sebe. Peníze nepředstavují žádný problém. Můžete to zařídit?"
Ředitel: "Jistě, ani z naší strany to není problém. Klienty přestěhujeme do jiného hotelu."
Sekretářka pokračuje: "A má hotel privátní pláž?"
"Jistě."
"A jaký písek je na té pláži?"
"No, takový stříbrošedý."
"Á... to by mohl být problém," zarazí se sekretářka, "sir Benjamin má rád zlatý. Můžete to zařídit?"
Ředitel ochotně: "Jistě, znám pláže s krásným zlatým pískem. Hned ho tam dám převézt."
"A ještě počasí," stará se sekretářka, "sir Benjamin miluje modré slunce bez mráčku."
Ředitel je zcela v obraze: "Jistě, předpověď počasí je skvělá. Pro jistotu budou v pohotovosti izraelské vzdušné síly a případné mráčky na nebi sira Benjamina by neprodleně rozehnaly."
Tak domluví týdenní pobyt sira Benjamina s manželkou, ti opravdu přiletí, ubytují se, užívají si soukromí v hotelu, a když tak leží na pláži a těší se z dokonale modrého nebe, dí dojatý sir Benjamin své choti:
"Vidíš, Sadie? Krásný, klidný hotel. Nádherná pláž. Dokonalý písek. Nebe bez mráčku. Kdo by ke štěstí ještě potřeboval peníze?"
Kosher Tsores Comp. Ltd. je v úpadku. Jako ředitele, který má firmu vyvést ke světlým zítřkům, majitelé najmou Chajima Jankela. První den prochází Chajimek podnik a hned chce ukázat nový, svěží, ale tvrdý směr vedení firmy.
Na dvoře se poflakuje několik lidí. Chajimek přikročí k muži, znuděně se opírajícímu o zeď, a hned přejde k věci:
"Mladý muži, kolik si vydělají týdně?"
Mladík se na něj otráveně koukne a na půl huby praví: "Čítám 300 liber. K čemu ti to bude, kemo?"
Chajimek sáhne do šrajtofle, rychle odpočítá 300 liber a zvýšeným hlasem, aby ho všichni ostatní flákači na dvoře slyšeli, zavelí: "Tady, tady maj svejch 300 liber za týden. A už jich tu nechci svejma očima vidět! Nikdy!"
Mladík vezme peníze a pomalu se vytratí. Chajimek se hrdě rozhlédne po přihlížejících, hrdý na exemplární provedení svého prvního vyhazovu. "Můžete mi říci," osloví užaslé dělníky, "co tu ten idiot vlastně dělal?"
Jeden z dělníků se trochu přidušeně osmělí: "To byl, pane šéf, hoch z rozvážky od Pizza Casa."
Na dvoře se poflakuje několik lidí. Chajimek přikročí k muži, znuděně se opírajícímu o zeď, a hned přejde k věci:
"Mladý muži, kolik si vydělají týdně?"
Mladík se na něj otráveně koukne a na půl huby praví: "Čítám 300 liber. K čemu ti to bude, kemo?"
Chajimek sáhne do šrajtofle, rychle odpočítá 300 liber a zvýšeným hlasem, aby ho všichni ostatní flákači na dvoře slyšeli, zavelí: "Tady, tady maj svejch 300 liber za týden. A už jich tu nechci svejma očima vidět! Nikdy!"
Mladík vezme peníze a pomalu se vytratí. Chajimek se hrdě rozhlédne po přihlížejících, hrdý na exemplární provedení svého prvního vyhazovu. "Můžete mi říci," osloví užaslé dělníky, "co tu ten idiot vlastně dělal?"
Jeden z dělníků se trochu přidušeně osmělí: "To byl, pane šéf, hoch z rozvážky od Pizza Casa."
Tři duchovní diskutují problematiku, v jakém poměru správně rozdělit dary věřících na své provozní náklady a povinné odvody svému bohu.
První popisuje svou metodu takto: "Namaluji na zemi velký kříž, vyhodím peníze do vzduchu - a co padne do kříže, je Hospodinovo, co mimo, jde na farnost."
Druhý používá poněkud modifikovaný postup: "Vyhodím peníze nad malým kávovým stolkem, co za něm zůstane, je Alláhovo, ostatní je jeho služebníka."
Třetí je rabín: "Metoda je správná. Též vyhodím peníze do vzduchu a zavřu oči. Nepočítám, kolik si toho Adonaj se svým nezměrným postřehem pochytá ve vzduchu, spokojím se jen s tím, co ve své nezměrné moudrosti nechá svému služebníkovi spadnout na zem."
První popisuje svou metodu takto: "Namaluji na zemi velký kříž, vyhodím peníze do vzduchu - a co padne do kříže, je Hospodinovo, co mimo, jde na farnost."
Druhý používá poněkud modifikovaný postup: "Vyhodím peníze nad malým kávovým stolkem, co za něm zůstane, je Alláhovo, ostatní je jeho služebníka."
Třetí je rabín: "Metoda je správná. Též vyhodím peníze do vzduchu a zavřu oči. Nepočítám, kolik si toho Adonaj se svým nezměrným postřehem pochytá ve vzduchu, spokojím se jen s tím, co ve své nezměrné moudrosti nechá svému služebníkovi spadnout na zem."
"Lou, ty jsi můj nejstarší přítel," povídá sentimentálně Sol Jablon, "a tak ti můžu říci něco velmi osobního."
"Určitě, Maxi."
"Představ si, na jaře mě moje žena požádala, abych jí dával na domácnost o devadesát dolarů měsíčně víc!"
"Devadesát dolarů?" diví se Lou.
"A to není všechno!" pokračuje Max, "v létě po mě znovu chtěla, abych jí dával o devadesát dolarů víc!"
"Můjtybože, Maxi!"
"A poslouchej dál: minulý týden, co bys tomu řekl, znovu chce přidat devadesát dolarů ..."
"Maxi, Maxi, já nevěřím svým uším. Co s těma všema penězma dělá?!?"
"Lou, to já nevím," špitne Sol Jablon, "já jí nikdy nedal ani cent."
"Určitě, Maxi."
"Představ si, na jaře mě moje žena požádala, abych jí dával na domácnost o devadesát dolarů měsíčně víc!"
"Devadesát dolarů?" diví se Lou.
"A to není všechno!" pokračuje Max, "v létě po mě znovu chtěla, abych jí dával o devadesát dolarů víc!"
"Můjtybože, Maxi!"
"A poslouchej dál: minulý týden, co bys tomu řekl, znovu chce přidat devadesát dolarů ..."
"Maxi, Maxi, já nevěřím svým uším. Co s těma všema penězma dělá?!?"
"Lou, to já nevím," špitne Sol Jablon, "já jí nikdy nedal ani cent."
Před rokem jsem si nechala vyměnit všechny vokna za takový ty drahý plastový, tříkomorový a vakuovaný, co šetří energii.
Dneska mi volá ňákej vod tý firmy, a že prej už je to rok a já ještě nezaplatila.
No teda, že jsem blond, ještě neznamená, že musím bejt blbá, ne?
Tak mu říkám, že si moc dobře pamatuju, jak ten chlápek, co mi je prodával, furt mlel dokola: "Paninko, do jednoho roka se vám ty okna zaplatí samy!" A ten rok už byl, ne?! Von pak už jen mlčel, tak jsem zavěsila. Pak už nevolal. Nakonec mi ho bylo líto, vždyť si, chudák, musel připadat jako úplnej debil.
Dneska mi volá ňákej vod tý firmy, a že prej už je to rok a já ještě nezaplatila.
No teda, že jsem blond, ještě neznamená, že musím bejt blbá, ne?
Tak mu říkám, že si moc dobře pamatuju, jak ten chlápek, co mi je prodával, furt mlel dokola: "Paninko, do jednoho roka se vám ty okna zaplatí samy!" A ten rok už byl, ne?! Von pak už jen mlčel, tak jsem zavěsila. Pak už nevolal. Nakonec mi ho bylo líto, vždyť si, chudák, musel připadat jako úplnej debil.
Turista blúdi centrom Bratislavy a strašne potrebuje na WC.
Vtom uvidí farebný nápis EUROTOILETS.
Vojde do mramorom obloženej miestnosti, kde za pultíkmi postávajú mladé slečny v slušivých uniformách.
Jedna mu hneď vyjde v ústrety: "Dobrý deň!, Čo pre Vás môžeme urobiť?"
Turista sa krúti: "Potreboval by som využiť vaše služby."
Slečna sa posadí za počítač: "Želáte si kabínu, alebo pisoár?"
"Kabínu."
"Uprednostňujete farbu modrú, zelenú, ružovú alebo klasickú bielu?"
"Hoci aj bieluúúú..."
"Máte radšej toaletný papier, alebo vám môžeme ponúknuť súčasný trend s intímnou sprchou?"
"Papieéér!"
"Výborne! Želáte si jednovrstvový, viacvrstvový, farebný, s vôňou ruží alebo radšej svieži mentol?"
"Stačia aj noviny!"
"Retro riešenia bohužiaľ zatiaľ nemáme v ponuke, ale ďakujeme vám za námet na rozšírenie našich služieb. Ako protihodnotu vám radi poskytneme použitie umyvárne zdarma. Budete si želať hudbu klasickú, alebo radšej niečo rezkejšie?"
"Aáááááá...." - zavyje turista.
"Áno, poznávam. Takže výber operných árií. Skvelá voľba. Ráčite platiť kartou alebo v hotovosti?"
Turista vytiahne peňaženku a zaplatí nemalú sumu za papier, ktorý práve vyliezol z tlačiarne. Potom cez zuby precedí:
"Tak kde sa môžem vysrať?"
Slečna sa poobzerá, nakloní sa k turistovi a pošepká mu do ucha:
"Nemala by som to vlastne hovoriť, ale my chodíme naproti do krčmy. Tu máme iba zákaznícke centrum. Prevádzka je v Košiciach."
Vtom uvidí farebný nápis EUROTOILETS.
Vojde do mramorom obloženej miestnosti, kde za pultíkmi postávajú mladé slečny v slušivých uniformách.
Jedna mu hneď vyjde v ústrety: "Dobrý deň!, Čo pre Vás môžeme urobiť?"
Turista sa krúti: "Potreboval by som využiť vaše služby."
Slečna sa posadí za počítač: "Želáte si kabínu, alebo pisoár?"
"Kabínu."
"Uprednostňujete farbu modrú, zelenú, ružovú alebo klasickú bielu?"
"Hoci aj bieluúúú..."
"Máte radšej toaletný papier, alebo vám môžeme ponúknuť súčasný trend s intímnou sprchou?"
"Papieéér!"
"Výborne! Želáte si jednovrstvový, viacvrstvový, farebný, s vôňou ruží alebo radšej svieži mentol?"
"Stačia aj noviny!"
"Retro riešenia bohužiaľ zatiaľ nemáme v ponuke, ale ďakujeme vám za námet na rozšírenie našich služieb. Ako protihodnotu vám radi poskytneme použitie umyvárne zdarma. Budete si želať hudbu klasickú, alebo radšej niečo rezkejšie?"
"Aáááááá...." - zavyje turista.
"Áno, poznávam. Takže výber operných árií. Skvelá voľba. Ráčite platiť kartou alebo v hotovosti?"
Turista vytiahne peňaženku a zaplatí nemalú sumu za papier, ktorý práve vyliezol z tlačiarne. Potom cez zuby precedí:
"Tak kde sa môžem vysrať?"
Slečna sa poobzerá, nakloní sa k turistovi a pošepká mu do ucha:
"Nemala by som to vlastne hovoriť, ale my chodíme naproti do krčmy. Tu máme iba zákaznícke centrum. Prevádzka je v Košiciach."
Pozdě večer stojí generální ředitel bezradně u skartovačky, když tu jde kolem mladý dynamický zaměstnanec.
Ředitel povídá: "Prosím vás, mám tu velmi citlivý a důležitý dokument a moje sekretářka už šla domů. Můžete mi pomoci s tímhle přístrojem?"
"Samozřejmě, pane řediteli!" odpoví mladík, hbitě zapne skartovačku, popadne papír a vsune ho dovnitř. Bzzzzum!
"Mockrát děkuji, to víte, já a technika... Ty kopie bych prosil tři..."
Ředitel povídá: "Prosím vás, mám tu velmi citlivý a důležitý dokument a moje sekretářka už šla domů. Můžete mi pomoci s tímhle přístrojem?"
"Samozřejmě, pane řediteli!" odpoví mladík, hbitě zapne skartovačku, popadne papír a vsune ho dovnitř. Bzzzzum!
"Mockrát děkuji, to víte, já a technika... Ty kopie bych prosil tři..."
Žádné komentáře:
Okomentovat