Sedm otázek

Sedm otázek, které byste si měli zodpovědět, když uvažujete nad něčím novým.

Proč, jak a za kolik

Proč? Proč to dělám? Jaký to má účel? Co to mě (mé firmě, rodině, okolí) přinese? Zdá se to jasné, přece nebudeme dělat nic pro nic zanic, ale přesto často ztrácíme čas tím, že si na tuto otázku neodpovíme nebo odpověď zapomínáme. Dobře rozmyšlený účel projektu nám pomůže soustředit se na ty opravdu klíčové a důležité činnosti a nezdržovat se něčím podružným.

Proč, to je u každé nové věci ta nejdůležitější otázka. Všechno, co děláme, by mělo mít nějaký účel. Nemusí to nutně být peníze, jen to musí být něco, co cítíme jako smysluplné. Když např. vymýšlím novou internetovou stránku, měla bych vědět, k jakému účelu bude sloužit. Jestli je to stránka skupiny koloběžkářů a bude sloužit jejich prezentaci, nebo je to informační stránka pro všechny české jezdce na koloběžkách, kde chci mít drobný zisk z reklamy. Z toho mi pak vyplynou odpovědi i na druhé dvě otázky: jak to udělat a kolik mě to bude stát. V prvním případě budu nejspíš hledat nějaké řešení zadarmo, možná se smířím s vloženou reklamou. Ve druhém případě si raději trochu připlatím za spolehlivý hosting a za vhodnou doménu. Hobby stránku může možná nahradit i blog, který se dá provozovat zadarmo. U výdělečných stránek budu mít nejspíš větší nároky, nejspíš mi je nabídky hostingu zadarmo nezajistí.

Kdo a co

Pak je třeba přemýšlet nad tím, co všechno je třeba zajistit a kdo to udělá. Když je všechno na jednom člověku, je to poměrně jednoduché. U větších projektů se práce musí rozdělit mezi více lidí a tady se můžou krásně projevit nevýhody demokracie: když každý může mluvit do všeho, tak jakákoliv domluva se může dost protáhnout. Jsou lidé, kteří velmi rádi užívají svého práva vyjádřit svůj názor a kecají úplně do všeho, takže věci dost zdržují. I když jsou to ve svém oboru odborníci, zdržují ostatní natolik, že s nimi raději moc dělat nechtějí. Naopak jiní jsou schopni akceptovat názor druhého, netrvají nesmyslně na svém a domluva s nimi bývá snazší. S takovými lidmi víte, že domluva bude hladká a věci se budou hýbat dopředu.

Co všechno je třeba zajistit. Na začátku velkého projektu je snadné něco důležitého přehlédnout nebo podcenit čas a náklady, které se celá věc vyžádá. Vždycky se vyplatí mít v záloze nějaké rezervy, nejet úplně nadoraz. V této fázi je zase naopak dobré, když se sejde víc lidí, protože každý přinese svůj názor, zatímco jedntolivec obvykle trpí určitou formou "provozní slepoty", některé věci prostě nevidí nebo je nepovažuje za důležité.

Velký projekt s účastí více lidí bude taky potřeba rozdělit na části nebo etapy a rozdělit si práci, tak aby za každou část byl někdo zodpovědný. Kolektivní odpovědnost nefunguje. Když víte, že to je jen na vás, tak je vám taky jasné, že se to samo neudělá. Když je zodpovědnost rozdělená, převládne přirozená tendence dělat urgentnější úkoly a nakonec skončíte hádkami o to, kdo co měl udělat a kdo za co může.

Kdy a kde

Kdy, to je veledůležitá otázka na čas. Když si nestanovíte čas, tak se vystavujete riziku, že se všechno bude tak dlouho prodlužovat a odsouvat, až to vyšumí do ztracena a z vašeho skvělého projektu nebude vůbec nic. Nebo ho dokončíte mnohem později a za víc peněz, než jste plánovali. Nejde jen o čas dokončení, ale i o milníky, body na cestě.

Každý velký úkol nebo projekt je potřebné nebo užitečné rozdělit na části. A u každé té části si říct, kdy ji chci mít hotovou. Že se občas něco zdrží, to se stává. Horší je, když se věci zamotají, jeden neví, co dělá druhý, do práce se vloudí chaos. Termíny jsou jednou z věcí, která pomůže nasměrovat enegii žádoucím směrem.

Kde – to je obvykle jasné. Takže odpověď na tuhle otázku je jednoduchá. Pokud neumíme říct, kde se to či ono bude dělat, pak je to známka toho, že v tomto bodě nemáme věci domyšlené do konce.