Myslíme si o sobě, že se rozhodujeme racionálně a přesto občas věnujeme čas nebo majetek zadarmo, bez toho abychom získali nějakou protihodnotu.
Zní to nesmyslně? Proč by to někdo dělal?
Ale ano, určitě to děláte taky.
Když strávíte večer s kamarádkou, která má nějaký problém a vy jí poskytnete psychickou podporu. Když pomůžete kamarádovi se stěhováním nebo s instalací počítače. Když přispějete do nějaké kasičky nebo sbírky na nemocné děti, opuštěná zvířátka a podobně. Když dáte kolegyni oblečení po dětech a nic za to nechcete. Když vám vyroste příliš mnoho cuket na zahrádce a vy ty přebytky rozdáte známým zadarmo.
Proč to vlastně lidé dělají? Proč se vzdávají peněz (a těch není nikdy dost), které tak pracně vydělali? Přece když vydávám peníze, chci něco na oplátku. Peníze slouží ke směně, k placení, jsou univerzální a dá se za ně pořídit téměř cokoliv. Jaký smysl je jen tak rozdávat?
Protože je ještě něco cennějšího než peníze. Lidé a vztahy s nimi. Peníze nás nedokážou udělat dlouhodobě šťastnými, ale lidé to dokážou. Když náhle získáte velkou sumu peněz, tak vám to samozřejmě udělá radost a budete se cítit šťastní, ale pak si na to zvyknete. Když získáte přítele, kamarádku, zapadnete do fajn party lidí, můžete s nimi být šťastní celé roky.
A proto, že podvědomě cítíme, jak jsou vztahy důležité, tak do nich investujeme čas i peníze.
Čím bližší lidé, tím víc máme sklon jim dávat. A nejvíc dětem. Nevím, jak vy, ale já když věnuju svůj čas- dětem (třeba i cizím), mám z toho dobrý pocit, připadá mi, jako bych ten čas investovala pro lepší budoucnost. Je to pocit, rozumem to nemám, jak obhájit.
Vlastní děti? Už jen to rozhodnutí mít děti. Děti jsou totiž po čertech drahé, vyžadují ohromné množství peněz i času a to dlouhodobě. Přitom se nám tato investice nevrátí, protože na stará kolena nám i ti nejhodnější potomci vrátí jen zlomek z toho, co jsme do nich vložili. Kdybychom uvažovali jen a jen o penězích, nikdy bychom si děti nepořídili. Ale my je chceme, toužíme po nich a milujeme je. Takže tady asi funguje něco silnějšího než chladně kalkulující mozek.
Občas přispíváme i na dobré věci, jako jsou psí útulky, nadace pro nemocné děti a podobně. Jedinou odměnou je nám dobrý pocit, že jsme přispěli na nějaký smysluplný účel. Že jsme nějakým drobným činem udělali něco pro to, aby byla lidská společnost o kousek lepší.
Život není jen o penězích. Život je i o tom, dělat něco smysluplného. Proto si myslím, že rozdáváme ze svého času nebo majetku. Je to tak správně. Samozřejmě tehdy, když to děláme dobrovolně a ze své vůle, nikoliv když nás k tomu někdo nutí. Měli bychom dávat a měli bychom se sami rozhodnout, kdy a co podpoříme.
Žádné komentáře:
Okomentovat