Domluvit se

To, jestli se dokážeme s druhými domluvit, je v našich životech důležitější než vzdělání, inteligence nebo vzhled.
Tuhle větu, která se mi moc líbí, jsem si vypůjčila z jednoho článku na serveru psychologie.cz. Skrývá se v ní obrovská pravda, kterou si nemusíme vždycky dostatečně uvědomovat. I proto, že se na ni v našem životě neklade příliš velký důraz. Všichni jsme přesvědčeni, že mluvit a domluvit se ve svém rodném jazyce umíme. Rodiče, společnost, okolí nás většinou učí soustředit se na práci, vzdělání, odbornost, u žen i na vzhled, krásu a upravenost. Myslíme si, že čím lepší odborník, tím výš by měl být na firemním žebříčku. A úplně pomíjíme to, že skvělý odborník může být tak soustředěný na svůj obor, že je obtížné s ním komunikovat.
Naštěstí se objevují knihy a kurzy, které se komunikací zabývají. Někdy jde o skutečné vylepšení komunikace s ostatními, jindy jen o to, aby člověk dokázal ostatní přesvědčit o svém nebo dokonce slovně zmanipulovat.
Efektivní komunikace musí být hlavně o porozumění. Komunikovat je napůl poslouchání, napůl mluvení. Mluvení by nám šlo, to umíme, máme natrénováno, s tím problém být nemusí. Ale naslouchání, to oříšek. Pozorně naslouchat znamená přestat myslet na sebe a plně se soustředit na druhého. Nepřipravovat si v duchu svůj vlastní monolog, který pak svému protějšku předložíme. Vypadá to, jako bychom se pozorným nasloucháním zdržovali. Nejdřív pochopit, co nám chce ten druhý říct, pak teprve přemýšlet o tom, co mu odpovíme. Mezitím strpět třeba i chvilku ticha, než si v hlavě zformulujeme myšlenky - pokud tedy ten druhý nevyužije naše mlčení k tomu, aby dále mluvil.
Ve skutečnosti pozorné naslouchání může čas šetřit. Děláme při něm totiž ještě jednu důležitou věc: dáváme druhému najevo svůj respekt a budujeme vzájemnou důvěru. Spolutvoříme pevnou zem, na které se pak můžeme s jistotou pohybovat.
Sledovala jsem rozhovor svou vzdělaných lidí, manželů, kteří právě prožívají komplikované období. Nepoužívali žádná hrubá slova, ale bylo znát, že spolu mluví s pocitem nedůvěry. Že si nejsou jistí tím, jakou reakci svými slovy vzbudí. Jestli jim ten druhý věří, že mají dobrou vůli a že jim jde o společné dobro. Jakoby každý stál na opačné straně barikády a snaží se opatrně vyjednávat s protistranou. Když se brali, jistě to takové nebylo. Jistě toho druhého necítili jako “protistranu”, naopak, cítili se jako skvělý pár, jako lidé, kteří se k sobě mimořádně hodí.
Nijak výjimečný příklad, každý ze svého okolí známe zamilované dvojice, které se po pár měsících či letech rozcházejí s tím, že si nerozumějí, hádají se a z nejbližší osoby se stane skoro nepřítel. Je to obrovská škoda, když investujeme - hlavně citově - do vztahu a ten pak zkrachuje. A škody ve firmách a v pracovním styku, způsobené špatným porozuměním, ty musí být obrovské.
Když už si člověk uvědomí, že chce komunikovat lépe a kvalitněji, jaké má možnosti?
Určitě lze využít nějakého kurzu. Odlišit kvalitní kurz od nekvalitního bude asi problém. Navíc to stojí peníze, musíme si na to vyhradit čas a třeba i cestovat do místa konání kurzu.
Knížky - to je podobné. Taky si nemůžeme být jisti, která z té spousty dnes vydávaných knih nám bude k užitku. Možná když nám ji doporučí někdo, komu věříme, tak snad, ale jinak se opravdu těžko vybírá.
Webové stránky - těch je taky hodně, ale aspoň nestojí peníze, když je pročítáme. Mohla bych doporučit třeba web psychologie.cz, tam jsou zajímavé články. Čtení je ale málo, komunikovat a naslouchat se naučíme jen praxí.
Takže sledovat, co dělám, když s druhými mluvím a snažit se jim skutečně dobře naslouchat. Nejtěžší a nejnáročnější cesta, proto si ji zvolí málokdo. Ale jako v každém oboru - čím těžší cesta, tím výjimečnějších výsledků se na ní dá dosáhnout. Jednoduše proto, že to ostatní vzdají dříve a vy dojdete nejdál. Nejde to ve všech oborech, takže bychom si měli dobře rozmyslet, v čem se budeme snažit vyniknout a být výjimeční. Komunikace a snaha domluvit se s ostatními mezi takové dovednosti rozhodně patří.