O soutěžení

Je to zvláštní.

malé děti kreslí rády, se zaujetím a také se se svými dílky rády chlubí. Ve škole taky bývá kreslení oblíbeným předmětem, aspoň v těch nižších třídách. A dospělí? Kdo z nich umí nakreslit alespoň nějakou jednoduchou kresbičku pro svoje dítě? Většinou se podobným žádostem brání, protože si myslí, že neumí kreslit. Jako malí tento problém neměli.

Kde se to v nich vzalo?

Nejspíš to má na svědomí soutěživost. Naše kultura hodně staví na výkonu a na porovnávání. Pepíček je lepší v matematice, Anička lépe kreslí a Otík umí lépe házet míčem. Když začnete srovnávat, vždycky najdete někoho lepšího. A co hůř, často porovnáváme s více dětmi ve více různých dovednostech. Pepíček je lepší v matematice, to ano, ale už nedořekneme, že čtení mu nejde a v házení míčem je nehorší ve třídě.

Je to stejné, jako bychom si z lidí kolem sebe vybírali jen to, co umí nadprůměrně a chtěli se jim všem vyrovnat. Být stejně krásná jako modelka v časopise, stejně bohatá jako popové hvězdy, stejně výkonná jako můj tatínek a přitom všem na všechny milá a laskavá a na každého si udělat čas.

Nejde to. Musíme si vybrat. Za všechno se platí, i když to nemusí být vždycky v penězích. Když budu výkonná a pracovitá, nebudu mít čas na všechny, protože si to odporuje. Když budu krásná a populární, bude těžké najít si přátele, kteří by oceňovali mou osobnost víc než moji popularitu a majetek. Když budu na všechny milá a laskavá, bude mě to stát čas strávený pomocí a laskavostí vůči druhým.

Život není nafukovací, všechno se do něj nevejde. Musíme si vybírat. Nesoutěžit se všemi, nehnat se za vším. Život dnes nabízí obrovské množství možností a my máme někdy pocit, že jich musíme využít co nejvíc a co nejvíc naplno, aby nám nic neuteklo. Nemusí to být jenom problémy a úkoly, můžou to být i lákavé příležitosti. Jenže když je jich víc, než jsme schopni zvládnout, tak prostě musíme něco oželet. Buď si vybereme sami, nebo okolnosti (nejčastěji ostatní lidé) vyberou za nás.

Nepodlehnout tomu všudypřítomnému závodu o to, kdo dřív, víc, lépe. Vybírat si, ve kterém závodě běžet chci.

Stanovovat si svoje vlastní měřítka. Málokdy jsou jasná. Výše výdělku, počet kilogramů nadváhy, počet napečených druhů cukroví, to se dá spočítat. Ale jak spočítáte svoji spokojenost s tím, jak vám roste zahrádka nebo jak jste si užili koupání s dětmi?

Jsou věci, kdy soutěžení nemá smysl. Třeba právě u toho kreslení. Malé děti nesoutěží, ty si prostě užívají činnosti, která je baví. Ve škole se naučí, že někdo je lepší, někdo jiný horší. V matematice to má smysl, tam se dá přesně určit, co je dobře a co špatně? Ale u obrázků? Tam má každý svou pravdu a svou krásu.