Zázemí

Zázemí, místo, kde se cítíme bezpečně, odkud čerpám sílu a energii. Obvykle takovým zázemím bývá domov a rodina. Přijdeme domů, sundáme nepohodlné boty, odložíme oblečení na ven a převlékneme se do něčeho sice méně pěkného, ale zato mnohem pohodlnějšího. Uložíme se na gauč nebo do křesla a odpočíváme. Sbíráme energii na to, abychom se další den zase mohli vrhnout do víru pracovního nebo podnikatelského života.

Domov, to ale není jen byt nebo dům, to jsou taky lidi, se kterými bydlíme – partneři, děti, rodiče, přátelé. Vlastně si myslím, že jsou to spíš ti lidé. Na těch totiž záleží, jak nám doma bude. Na starý nábytek, malý byt nebo nepěkný obraz, na to bych si dokázala zvyknout. Ale na protivného člověka asi už ne. Mám štěstí, žiju s lidmi, kteří stejně jako já oceňují, když je doma klid a pohoda. I když se mi nemusí leccos na druhém člověku líbit, stojí to opravdu za rozčilování?

Hodně mivadí hádky, konflikty a nepohoda a dokážu skousnout hodně, jen aby byl klid. To máme naštěstí s partnerem společné a díky tomu je pro nás oba domov skutečným zázemím. Tím spíš, že už jsme na světě trochu déle, měli jsme i předchozí partnery, takže víme, jak to vypadá, když to ve vztahu nefunguje. Pak je celkem jedno, že je perfektně naklizeno nebo že je dost peněz.

Člověk je tvor společenský a i když toužíme po bohatství a po materiálních statcích, stejně nám na vztazích s ostatními lidmi velmi záleží. A bude záležet čím dál, tím víc. Aspoň si to myslím po návštěvách domova pro seniory, kdy tím nejdůležitějším, tou nejcennější hodnotou se ve stáří stává rodina. Blízcí lidé, které máme rádi a kterým na nás záleží.

Znám i lidi, kteří na tuto pravdu přišli až ve stáří, když byli sami. K čemu jsou jim nastřádané peníze, když nemají s kým promluvit? Když každého zahnali svojí popudlivostí?

Jestli je nutné si vybrat mezi majetkem a vztahy, tak moje volba je jasná. Přesto doufám, že se obě věci nevylučují a že není nutné být chudá jako kostelní myš, abych měla pohodové a fungující vztahy.