První den nového roku. Patřil by k němu mírně slavnostní pocit, který často doprovází nové začátky, ale daleko spíš převládá únava a kocovina ze silvestrovských oslav. I když nejsem nijak silný piják a dvě nebo tři skleničky za večer (včetně půlnočního přípitku) mi stačí, stejně se obvykle cítím prvního ledna unavená. Nebo spíš takový utlumená. Právě nám skončilo rušné období předvánočních příprav, vánoc a silvestra a spousta lidí – i když mají svátky rádi – si s ulehčením řekne, že zase máme na rok klid.
Ten první leden mi nepřipadá jako začátek nového období, ale spíš ještě dozvuk a ukončení toho starého. K tomu přistupuje i to, že je stále ještě svátek, kdy nejdeme do práce. Jako začátek nového kalendářního roku vypadá až ten druhý leden. Jednak už jsme v zaměstnání, možná máme i nějaké to předsevzetí, že to nebo ono budeme dělat lépe, více, důkladněji. Hromadné volno většiny zaměstnanců a spousta zážitků z posledních dní odsunula pocitově dění před vánoci někam daleko a my tak trochu cítíme, jako bychom začínali znovu s čistým štítem. První den v práci je ještě ve znamení dozvuku svátků, u některých je ještě vidět únava z prvolednové kocoviny, taky to chvíli trvá, než zase zapadneme do pracovního režimu.
Je zvláštní, že si dáváme předsevzetí právě k prvnímu lednu, když jsme unavení, navíc je to svátek, takže si spíš oceníme klidový režim a nanejvýš nějakou tu procházku po obědě. Kdysi jsem slyšela, že daleko vhodnější dobou pro předsevzetí by bylo jaro, třeba první jarní den. To nás totiž probouzející se příroda inspiruje a pomáhá nám k větší aktivitě. To se o zimě moc říci nedá. Možná milovníci zimních sportů se mnou nebudou souhlasit, ale v zimě se raději stáhneme domů, do tepla, uvelebíme se s knížkou a čajem na kanapi a odpočíváme. Skoro jako medvědi a jiná velmmi rozumná zvířata, která zimu prostě prospí. My moc nerespektujeme střídání ročních období, pokud nemusíme. Jasně, že zahrádkáři nebo stavbaři je ignorovat nemůžou.
Přitom hodně lidí třeba špatně snáší ten nedostatek světla, který se se zimou spojuje. Třeba tak, jakoto bylo v posledních dnech, kdy v půl třetí jako by smrákalo a ve čtyři už jsme svítili. Sníh žádný, všude jen pohled na šedohnědou přírodu s malými ostrůvky zeleně. Dokonce jsem objevila i nějaké kvítí: macešky, rozkvetlé semikrásky a nějaký drobný plevel, o kterém nevím, jak se jmenuje.
Už se docela těším, až napadne sníh, to bude hezčí podívání. Barev sice nepřibude, ale vždycky mě fascinuje, jak se díky sněhu odhalí tvary stromů a keřů. Je to všechno takové elegantně černobílé, někomu to připadá smutné, mě se ale zimní krajina líbí.
Zítra mě čeká první pracovní den. Takže bych se na něj asi měla taky vyspat, že? Přeju i vám všem hezké sny.
Žádné komentáře:
Okomentovat