Kouzlo knihovny

Taky rádi chodíte do knihovny? Fascinuje mě to množství knížek, to množství znalostí a informací, které se tu dá najít. Vždycky jsem byla knihomol, už jako malá holka jsem hrozně ráda četla. Byl to takový únik do světa fantazie, když ten skutečný svět občas nebyl až tak skvělý. Láska ke knížkám mi zůstala. Čtu všechno možné, nepřipadá mi, že bych se držela nějakého žánru.

Mám ráda fantasy, ale spíš takovou tu pohádkovou, nekrvavou. Knihy (nebo filmy), ve kterých krev teče proudem a na každé stránce je hromada mrtvol, to fakt nemusím. Mým oblíbeným autorem je Terry Pratchet. Bohužel většinu jeho věcí už jsem přečetla.

Ráda čtu knížky z neznámých končin, vzdálených zeměpisně i v čase. Dnes jsem začala číst Taiko od Eidžioho Joshikawy. Už jen svou tloušťkou (700 stránek) vzbuzuje respekt. Děj je z Japonska před několik sty lety. Pro nás dost exotika. Vzhledem k tomu, že se to odehrává v prostředí samurajů, tak se to asi bez nějaké té krve neobejde.

S předchozím souvisí cestopisy. Když nemůžu sama cestovat po světě, přečtu si aspoň to, co zažili jiní. Nedávno jsem četla dvě knihy o Vietnamu a bylo zajímavé, jak ve stejné zemi si dva různí lidé všímali úplně jiných věcí. I když leccos samozřejmě bylo společného.

Občas sáhnu po nějakém českém autorovi, většinou spíš na doporučení. Viewegha čtu, jen z některých jeho knih mám takový šedivý pocit. Zajímavé je, že u filmů, natočených podle jeho románů, ten problém nemám, ty se mi líbí víc.

Baví mě detektivky, v knížkách i ty televizní nebo filmové. Připadají mi jako pohádky pro dospělé. Tak je tam ta zápletka, je tam ten protipól dobra a zla a je tam “šťastný” konec, kdy je zločin vyřešen, zlo potrestáno a příběh uzavřen.

A taky mám ráda tak zvanou naučnou literaturu. Vychovali mě k úctě ke vzdělání a ke znalostem a to se v mém vztahu ke knížkám pořád ještě objevuje, i když dnes se informace hledají spíš na internetu. Knížky ale pořád ještě podle mě svůj smysl mají. Knížka  totiž funguje jako celek. Na internetu najdu spoustu informací, ale jsou to většinou fragmenty, které mi bez znalosti souvislostí nemusí být k ničemu. Například angličtina. Na internetu najdu obrovské slovníky se desítkami, možná stovkami tisíc výrazů, ale když se budu ten jazyk potřebovat naučit, tak mi staromódní učebnice s tisícovkou slov a hlavně s texty, mluvnicí a cvičeními udělá lepší službu.

A co vy, taky máte rádi prostředí knihoven?