Sedím nad prázdným listem papíru a užívám si ten neobvyklý pocit. Obvykle píšu v počítači, připadá mi to praktičtější, ušetřím papír a nemusím ten text pak přepisovat, pokud ho chci třeba zveřejnit na internetu. Ale teď sedím v čajovně, počítač tu nemám, ale mám chuť psát a navíc jsem dostala nový blok.
Papír má oproti počítači jisté nevýhody, dnešní počítačová generace tedy logicky dává počítači přednost. Nedávno jsem četla knihu o spisovateli někdy ze 70. Nebo 80. Let, kde popisuje mimo jiné i to, jak pracuje. Psaní na psacím steoji, potřebný počet kopií zajišťovaly kopíráky (jestli to neznáte, to jsou tenké papíry s vrstvou černé barvy, které se vkládají mezi papíry a pomůžou otisknout písmena i na další stránk, nejen na tu první. Pro více kopií taky musíte do kláves psacího stroje docela silně třískat. Mnohem větší námaha než ťukání na počítačové klávesnici.
Moje maminka psací stroj měla a když jsem byla dítě, bylo to pro mě velké lákadlo. Tím spíš když psala maminka, to byl hotový koncert, protože ona psala hodně rychle. Obdivovala jsem. Když jsem si pak později, už jako dospělá, koupila svůj vlastní počítač, psaní na klávesnici všemi deseti byla první věc, kterou jsem se rozhodla naučit. Bylo to velmi užitečné rozhodnutí. Taková investice do budoucnosti. Naučila jsem se psát hodně rychle a dokonce i bez koukání na klávesnici. Nikdy jsem nepočítala, kolik hodin času už mi tahle dovednost ušetřila, nejspíš to budou stovky hodin, možná i víc. S dovedností rychle psát přišel i příjemná pocit vlastní zručnosti. Miluju ten pocit, kdy se mi prsty rozeběhnou po klávesnici a slova na monitoru se začnou skládat do vět a do řádků. Někdy si píšu jen tak pro sebe, jen pro to potěšení ze samotného psaní.
O to méně píšu v ruce. Nedá se tomu vyhnout úplně a navíc krásné ruční písmo velmi obdivuju. Jako dítě školou povinné jsem psala hrozně. Čmárala jsem, škrtala, přepisovala a záviděla těm spolužákům, kteří uměli psát hezky. Když jsem se v osmnácti zamilovala a psala svému příteli dopisy, začalo mi na mém rukopisu záležet a trénovala jsem ho. Když se soustředím, tak i dnes umím něco napsat krásným psacím písmem. Jenže většinou nepíšu pro krásu, spíš kvůli obsahu a zachycení informací. Soustředím se na obsah, forma a krása písma jde stranou. Dokonce tak moc, že to písmo je hranici čitelnosti i pro mě.
No vida, k jakému zajímavému tématu mě přivedl nový blok s prázdnými papíry.
Žádné komentáře:
Okomentovat