V novinách i na internetu se občas objevují doporučení investičních poradců, které akcie koupit a které prodat, pokud je vlastníte. Dá se takovým informacím věřit? A takovým poradcům?
Kdo jsou vlastně těmi poradci z novin? Čekala bych, že když radí ostatním, jak nakupovat nebo prodávat akcie, tak že v tom sami získali zkušenost a že si díky tomu vydělávají. Myslím tím výnosy přímo z akcií, nikoliv z poradenství. Ono se totiž dá radit průměrně nebo dokonce špatně a uživit se tím. Když si ale investiční poradce nedokáže vydělat nákupováním a prodáváním akcií, proč bychom měli věřit, že to umí? A kdyby si takhle vydělat uměl, proč by se zdržoval nějakými tipy v novinách? Nebo proč by vůbec zveřejňoval informace, které mu můžou přinést zisk?
Když o tom tak přemýšlím, tak by vlastně žádní investiční poradci existovat neměli. Buď umí investovat a pak se živí tím, že investuje vlastní (nebo půjčené) prostředky a nepotřebuje se živit poradenstvím. Nebo to neumí, pak mu peníze za rozdávání rad přijdou vhod, ale jaké rady mi asi tak může dát?
Nedávno mi dokonce volala nějaká investiční společnost s tím, jestli mi může zaslat informace na email s tím, že to prý není žádná obchodní nabídka. Zcela průhledná snaha vylákat ze mě emailovou adresu a souhlas se zasíláním informací, což myslím vyžadují naše zákony. Svůj souhlas jsem nedala, mimo jiné i proto, že nemám důvěru ve firmy, které shánějí zákazníky nebo klienty po telefonu. Obtěžuje mě to a kdyby měli tak skvělé služby, jak se mi zřejmě chystali sdělit, tak by měli klientů tolik, že by je přehazovali vidlemi.
Další věc je efekt podobných investičních tipů. Když někdo v novinách napíše, že akcie ČEZu je dobré koupit a akcie Komeční banky prodat, co se stane? Zareagují na to obchodníci? A když ano, nestane se náhodou to, že se ceny natolik změní – a to velmi rychle – že už to doporučení platné nebude? Třeba tak, že všichni budou chtít koupit ČEZ, tím poroste cena, takže pak už to tak výhodné nebude. Naopak, velká nabídka akcií Komerční banky sníží cenu a dostane se možná natolik nízko, že se opravdu vyplatí ty akcie koupit. Možná by stálo za to udělat si takový malý průzkum, jestli ceny a objemy prodaných akcií nějak reagují na podobné informace v tisku. Takovou analýzu jsem nedělala, ale zkusila jsem něco jiného.
Vzala jsem informace o určitých akciích za určtiou dobu a dívala jsem se, za kolik se ta akcie prodávala ve dny, kdy bylo doporučeno ji kupovat a za jakou, když ji doporučovali koupit. Čísla jsem zprůměrovala a zjistila jsem, že průměrná cena při doporučení prodávat byla o několik set korun nižší než při doporučení nakupovat. (Neberu námitku, že ta doporučení vznikla na základě předchozího kurzu. Ten se totiž nemůže tak rychle změnit třeba o třetinu.) Takže kdyby se člověk řídil těmi doporučeními, nejspíš by za chvíli prodělal kalhoty.
Co bych dělala, kdybych – teoreticky – byla úspěšný investor, který dokáže dlouhodobě investovat do akcií s ročním ziskem řekněme 30%? Nejspíš bych pracovala se svými financemi. Pak bych si někde půjčila. Úroky jsou sice vysoké, nicméně když dám bance třeba 20%, tak mi stále ještě zbyde deset, které bych bez jejich peněz nezískala. Určitě bych taky nabídla možnost zhodnocení lidem kolem. Kamarádce, sestře, rodičům. Ale jen v té míře, v jaké jsem schopná krýt případné ztráty. Nejspíš by si to it lidé řekli a možná bych se na mě obraceli i další lidé. Bez reklamy a bez toho, abych musela obtěžovat lidi nějakou intenzivní reklamní kampaní. Protože v jedné věci jsou finanční služby stejné, jako jakékoliv jiné: když jsou opravdu dobré, lidé si o tom řeknou.
Žádné komentáře:
Okomentovat