Psaní je pro mě příjemná činnost, hlavně tehdy, když píšu jen tak naplano, skládám slovíčka, jak mě napadne a přesouvám myšlenky z hlavy na papír nebo monitor. To, co napíšu, častopak smažu, protože to slouží jen k tomu, abych si srovnala myšlenky, ujasnila si něco, co se honí v mé hlavě. Samotným psaním je účelu dosaženo a není potřeba pokračovat.
Mozek funguje docela zvláštně. Potácí se jako opilá opice od myšlenky k myšlence a udržet ho u nějakého tématu je někdy těžké. To by mi jistě potvrdili studenti, ti dobře znají problémy se soustředěním a tím, jak snadno myšlenky utečou od předmětu studia.
Papír a tužka – nebo dnes i počítačová klávesnice - jsou velkým pomocníkem, když se na něco chcete soustředit. Myšlenky sice stále přicházejí a občas utíkají, kam chtějí, ale člověk má před sebou viditelnou přípomínku toho, co má dělat, takže I nesoustředěná mysl se k tomu vrací. Na papír si pak taky píšeme poznámky z toho, co se nám v hlavě urodí, a to je velmi důležité. Co si nenapíšeme, to nejspíš zapomeneme, nebo si na to vzpomeneme v nevhodnou dobu nebo pozdě. Nemusí jít o žádné převratné vynálezy. I taková maličkost, jako že mám koupit žárovku, se snadno zapomene.
Žádné komentáře:
Okomentovat