pátek 29. června 2012
Vtipy, vtípky, anekdoty
čtvrtek 28. června 2012
Proč nás baví cestova?
Proč nás to vlastně tak moc baví? Proč podstupujeme nepohodlí spojené s cestováním jen proto, abychom mohli být někde jinde? Proč nezůstaneme doma v pohodlí?
Pro mě osobně je to hlavně poznávání nového a neznámého. Jsem zvědavá a zajímá mě, jak to vypadá jinde, jak tam lidé žijí, co je tam zajímavého. Když opustím svoje domovské místo, jako by se ve mě otevřela nějaká další schopnost vnímání. Najednou přestávám fungovat rutinně a bezmyšlenkovitě chodit po ulicích. Zpomalím, dívám se, obdivuju domy, sleduju lidi. Jsem pozornější a soustředěnější.
Častou motivací je odpočinek - aktivní i pasivní. Opouštíme svůj domov, který je přece jen spojen s prací a všedními starostmi, a hledáme prostředí, kde nám bude příjemně, kde můžeme na svoje trable na chvíli zapomenout. Někdy je to s tím odpočinkem docela sporné, po dlouhém cestování a změně prostředí jsme možná natolik unavení, že bychom potřebovali ještě pár dní v domácím prostředí, abychom se dali ještě trochu do pořádku, než zase naskočíme do pracovního shonu.
Jezdíme i za sportem nebo kvůli nějaké své zálibě. Taková dovolená je mě osobně příjemnější, než pasivní vylehávání u moře (i když mám moře ráda). Ze sportů tedy uznávám hlavně pěší chůzi. Miluju lesy, skály, řeky, ale i hrady a historické památky. To je něco, co se doma opravdu pěstovat nedá.
Někdy cestujeme kvůli dětem. Chceme, aby se dostaly na čerstvý vzduch nebo aby něco nového poznaly. Dvouměsíční letní prázdniny jsou opravdu dlouhé na to, aby se jen tak plácaly okolo domu a vymýšlely, čím zabít čas. Takže je vozíme k příbuzným, na tábory, na dovolené, k moři nebo aspoň na výlety. Jsem velkým zastáncem cestování dětí a mladých lidí. Je to nenásilný a účinný způsob učení a získávání zkušeností. Jisté úskalí může být v tom samotném cestování, dlouhý pobyt v dopravních prostředcích bývá nudný. Je potřeba najít dětem nějakou zábavu. Čím menší dítě, tím menší šance, že vydrží bez problémů a bez naší péče dlouhou cestu. Když mu dáte svoji pozornost, budete si s ním povídat a hrát, nejen že vám cesta lépe uběhne, ale zároveň tak posílíte svůj vzájemný vztah a to je velmi cenná deviza. Tedy pokud se vaše povídání nezvrtne v neustálé okřikování a usměrňování. Dítě je plné energie a nezlobí schválně. Prostě si s tou energií neví rady. K tomu potřebuje vaši pomoc.
Cestování za prací je taky hodně rozšířené. Dokonce je vnímáno jako určitý benefit, když je práce spojena s cestováním do zahraničí. Menší nadšení samozřejmě působí každodenní dojíždění. Je nudné, časově i finančně náročné.
Jen jeden důvod k cestování se mi nelíbí: když se někdo chce pochlubit a vytáhnout před ostatními. Když chce ostatním ukázat, že je lepší, že na to má. Setkala jsem se s tím i u dětí. Dvanáctiletá dívka byla natolik ovlivněná rodinou a tím, že oni jsou ti “lepší”, že nesnesla, když její kamarádka jela na zajímavou cestu a nenechala ji, ani aby o tom vyprávěla. Závist je nepěkná vlastnost. I když musím uznat, že je příjemné, když vidíte, že vám druhý člověk něco závidí.
pátek 22. června 2012
Dovolená snů
Letos mi asi dovolená nevyjde, což mě dost mrzí. Ovšem snít můžu, v tom mi žádná objektivní ani jiná překážka zabránit nemůže.
Zatím jsme jezdili jen na tuzemské dovolené. Je to přece jen jistější, člověk ví, že se domluví, orientuje se v penězích i ve zvyklostech, takže je to do jisté míry pohodlnější. A nejspíš taky levnější.
Navíc je přece fajn poznat zemi, ve které žijeme. Loni jsme byli na Šumavě poblíž Sušice. Bydleli jsme na farmě, kde chovali krávy – to byl zvlášť pro děti úžasný zážitek. Prochodili jsme, co se v okolí dalo.
Jeden rok jsme byli v Třeboni. Třeboňsko je krásný kraj plný rybníků a mě lákal i tím, že mám ryby ráda, takže jsem se těšila na nějakou tu rybí specialitu. Bydleli jsme v kempu těsně u města, ale chyběl nám tam les.
Zase naopak, když jsme byli v Sycheráku v západních Čechách, tam bylo lesů spousta, ale zase trošku dál do města. Kapři se tam daly krmit skoro z ruky, v lese bylo plno borůvek a hned vedle ubytovny měl stánek zmrzlinář. To byla moc hezká dovolená.
Ale jedno z nejhezčích míst byl kemp Sedmihorky v Českém ráji. Je to místo plné skal, moc se mi tam líbilo.
Každá naše dovolená je nejen o odpočinku, ale i o tom, že děláme výlety. Takové poznávací zájezdy nebo vycházky do okolí. Obvykle se i dost nachodíme, je zvláštní, jak na mapě vypadají všechny ty vzdálenosti mnohem kratší, než ve skutečnosti.
Nebavilo by mě, kdybych měla strávit celou dovolenou jen ležením u moře. Je to sice odpočinek, ale taky nuda. Když už někde jsem, chci taky něco vidět. Když opustím svoje známé okolí, probouzí se ve mě zvědavost a chci vidět všechno, co se dá. Občas i víc, než se dá rozumně stihnout. Trpím jakousi obavou, že mi něco uteče, že o něco přijdu.
A kam bych se ráda podívala? Prakticky kamkoliv, všude je myslím co k vidění. Lákalo by mě Španělsko, mimo jiné i proto, že jsem se španělsky učila a chtěla bych vědět, nakolik se domluvím. Ráda bych se podívala i do Anglie. Už jsem tam byla, takže vím, že se domluvím a pamatuju si, jak mi dělalo dobře, když jsem zjistila, že moje znalosti angličtiny jsou docela slušné. Další zemí, která mě láká, je Japonsko. I když my tady o něm asi máme zkreslenou představu. Napadá mé spousta dalších exotických zemí, kam bych se ráda podívala. Díky internetu se dá nakouknout leckam, ale to není ten pravý osobní zážitek.
Asi se budu muset smířit s tím, že na světě je mnohem víc zajímavých míst, než za svůj život stihnu navštívit.
Nabídky pracovního úřadu
čtvrtek 21. června 2012
Motivace
Motivace je motor, který někoho někam (nebo odněkud) žene.
Může pocházet zvnějšku – učíme se I věci nezajímavé, abychom zvládli zkoušku, pracujeme, I když bez velkého nadšení, abychom si vydělali peníze.
Účinnější a trvalejší je motivace vnitřní. Když jsem třeba zamilovaná, udělám pro toho druhého hodně, I když mi za to nekyne jiný prospěch než jen to, že ho potěším.
Motivace může být pozitivní nebo negativní. Pozitivní je taková, kdy po něčem toužím, negativní naopak, když se snažím něčemu vyhnout. Funguje obojí, lepší je ale motivovat se pozitivně. S negativní motivací jsou spojené nepříjemné pocity, to může být občas na překážku. Třeba když se učím na důležitou zkoušku, může mě negativní motivace – strach z neúspěchu a stres – zablokovat a zhoršit moji schopnost učit se.
Pokaždé, když se o něco snažím, vyvstanou nějaké překážky. Energii k jejich překonání mi dá právě silná motivace. Malé překážky nepotřebují příliš úsilí k překonání. Když chci zmrzlinu a jediné, co musím udělat je přejít ulici a vydat něco málo korun, je skoro jisté, že tu zmrzlinu mít budu. Když je mým cílem natrénovat na maraton, bude těch překážek mnohem víc a bude těžké cíle dosáhnout.
Motivace má sklon kolísat, občas zapochybujeme, nejsme si jisti tím, co chceme, často věci vzdáváme a naše odhodlání slábne. V takové chvíli je dobré připomínat si, co chceme a s jakými motivy jsme na začátku začínaly. Podobně fungují třeba obrázky na ledničce nebo na pracovním stole, které nám mnohokrát za den připomenou, čeho chceme dosáhnout. Je opravdu důležité udržovat a posilovat v sobě motivaci.
A jak motivovat někoho druhého? Těžko. Když má svoje motivy, touhy a potřeby a ty mají přednost. Nejlépe funguje, když apelujeme na to, co ten druhý chce. Funguje to třeba v práci. Člověk chce peníze, aby mohl zajistit svoje milované. Když mu je slíbíme, on za to pro nás něco udělá. Problém je v tom, že jeho úsilí je přímo závislé právě na těch penězích.
pondělí 18. června 2012
Vtipy na začátek týdne
Příjde za nima šaman a říká: "Jsme kanibalové, ušetřím váš život jen pod jednou podmínkou. Na měsíc vás zavřu do chýše se dvěma skleněnými koulemi a když mi s těma koulema ukážete něco, co jsem ještě neviděl, tak vás nesežerem."
Za týden příjde šaman do chýše k Rusovi. Ten sedí v prostřed a nad hlavou se mu ty koule vznášejí. A šaman rekne: "To jsem viděl, do kotle!"
Tak jde do chýše za Číňanem, ten sedí a skleněné koule létají po celé chýši a šaman řekne: "To jsem taky viděl, do kotle!"
A tak dojde do chýše k Čechovi, otevře dveře a říká: "Ty vole, tak to jsem ješte v životě neviděl, ten debil jednu ztratil a druhou rozbil..."
Texasan ho přeruší:˝Samí kecy, radši mi ukaž, kde jsou ty nejzlejší a nejstrašnější medvědi.˝
Rus mu ukáže na sever a povídá: ˝Ale jestli tam jdeš bez pušky, tak seš mrtvej!˝
Texasan vyběhne z chaty. Rus a Kanaďan u okénka pozorují. Za chvíli slyší dusot a vidí jak se texasan řítí k chatě a za ním rozzuřený medvěd. Vběhne do chaty, medvěd za ním, texasan vyběhne ven, zabouchne dveře, běží zpátky a křičí: ˝Tak ho zatím stáhněte, já běžím pro dalšího.”
"Koupil jsi chleba?", na což manžel odpoví:
"Chleba, nákupy, to není chlapská práce"
"Tak se svlíkni a pojď dělat chlapskou práci".
Manžel: "Ježíši, ty vùbec nerozumíš srandě, dej mi tu tašku!"
"Radši zpomal, tady bývá policejní radar."
Druhá zpomalí, ale za chvíli za nimi vyrazí policejní auto a zastaví je.
"Co se děje? Já jsem přece nejela rychle!" brání se řidička.
"To máte pravdu, madam. Tu červenou jste projela jenom třicítkou."
Ctihodnosti, já jsem gynekolog a ten osudný den jsem měl 24 hodinovou službu. Provedl jsem 20 vyšetření a 4 potraty. Potom mě požádal kolega, jestli bych za něj nevzal službu a tak jsem pracoval ještě dalších 12 hodin. Po 36 hodinách práce se vracím domů.
Na ulici mě náhle zastavila prostitutka a povídá: ˝Když mi dáš 500 Kč, tak ti ji ukážu.˝
No nezabil byste ji?
Policajt: "Máš krásný kolo! To ti přinesl Ježíšek?
Chlapeček: "Ano"
Policajt: "Příští rok řekni Ježíškovi, aby Ti přinesl taky světla...."
Chlapeček: "Pěkný kůň! Toho ti přinesl Ježíšek?"
Policajt: "Ano"
Chlapeček: "Příští rok řekni Ježíškovi, aby tomu koňovi dal čuráka zespodu
a ne na záda"..
1.Proč je Amerika zadlužená?
2.Nebyla Hirošima největším zvěrstvem v dějinách?
3.Kdy stáhnete vojáky z Iráku?
Ale vtom zazvoní a žáci se rozprchnou.Po přestávce se zase sejdou a Bush zase dá prostor pro otázky a zvedne se Tommy a říká: Mám 5 otázek:
1.Proč je Amerika zadlužená?
2.Nebyla Hirošima největším zvěrstvem v dějinách?
3.Kdy stáhnete vojáky z Iráku?
4.Proč zvonilo na přestávku o 10 minut dřív?
5.Kde je Billy?
Když jsi šťastný, nikdo si nevšímá tvého úsměvu.
Když tě bolí srdíčko, není kdo by si tvé bolesti všiml.
Ale zkus si prdnout...!!! :-)))
Vtipy pro dvacátý pátý týden
„Už je to lepší, pane ministře."
„Jak dlouho už jezdíte?"
„Dvacet osm let."
„A kolik je vám roků?"
„Jedenapadesát, pane ministře."
„Jste ženatý?"
„Ano."
„Hmm... tak mi řekněte, jak vlastně k tomu neštěstí došlo?"
„Totiž, pane ministře, jak se to tak stává. Nedával jsem pozor a pak už jsme se holt museli vzít."
Cestující chvíli čekají - vlak nejede - pak se jeden z nich vykloní z okna a ptá se: "Soudruhu výpravčí, co se děje?"
Výpravčí odpovídá: "Vyměňujeme lokomotivu."
Cestující zaleze a čeká asi půl hodiny, pak se znovu vykloní a ptá se: "Tak soudruhu výpravčí, co děláte?"
Výpravčí: "Vyměňujeme lokomotivu."
Když ani za hodinu vlak nejede vykloní se cestující a ptá se: "Tak co, vyměnili jste už tu lokomotivu?"
Výpravčí: "Ano vyměnili - za vodku."
Karkulka vejde do dveří a v posteli leží 3 babičky. Karkulka přijde k posteli a říká: "Babičko, co je ti?"
A babička odpoví: "Mně nic, Karkulko, ale za to ty jsi ožralá jako hovado."
"No, s jistotou to tvrdit nemohu, ale divnej se mi zdál už tehdy, když ke mně přišel s víkem od kanálu a chtěl ho přehrát na gramofonu."
"Kdepak, ve skladu mám ještě dvě bedny!"
"Proč já? Ať se za špatnou cestu stydí obec."
"Jedno pivo, to bude za 100 korun," povídá barman.
Gorila zaplatí a napije se piva.
"Teda, moc goril k nám zrovna nechodí", poznamená barman šokován tím, že gorila mluví a chodí sama do hospody.
"A vy se divíte," namítne gorila, "když chcete stovku za pivo?"
"Tady věž, prosím hlavního pilota."
"Hlavní...škyt...pilot leží na... škyt...přístrojové desce... škyt...opilej."
"Tak prosím druhého pilota."
"Druhý pilot... škyt...je na mol... v uličce."
"Tak aspoň navigátora, ať víme, co se děje."
"Ten sedí... škyt... vzadu a je též... škyt ...totalně opilý."
"Proboha a s kým hovořím?"
"Tady... škyt... autopilot!"
"Ty, Jardo, bolí tě hlava?"
"Jo."
"I mě, ale zkoušel jsi si prdnout?"
"Neee."
"Tak to ani nezkoušej, volám ti z Tokia."
"Ano," kývla dívka, "ale jíst se musí taky!"
"Ale vždyť je pravá," diví se číšník.
"Není, je falešná, opouští mě, když ji nejvíc potřebuji."
"Nic si z toho nedělejte, ty tu létají jenom při obědě, jinak sedí venku na hnojišti!"
"No to je proto, že ten pes se jmenoval Abdul Ibrahim."
"Z hlediska mé profese vám mohu říci, že byl prvotřídní."
"Pán je řezník?"
"Ne, obuvník."
A chlápek říká: "Víš co, hleď si svého a polib mi prdel."
Z kapsy mu vykoukne malá připitá myška a říká: "Jo a vyřiďte to také svojí kočce."
Koupíme pětikilového krocana (pro šest osob) a láhev whisky. K tomu sůl, pepř, olivový olej a proužky špeku. Krocana poklademe špekem,zavážeme, osolíme, opepříme a potřeme olivovým olejem. Předehřejeme troubu na 200 °C. Nalejeme si sklenku whisky a připijeme na úspěch díla. Poté uložíme krocana na pekáč a vložíme do trouby. Nalejeme si dva bleskové panáky whisky a připijeme opět na úspěch díla.
Po dvaceti minutách nastavíme termostat na 250 °C, ať trouba pořádně bručí. Dame si další tři whisky. Po půl hodině ptáka otočíme a nadále bedlivě hlídáme. Občas se chopíme flašky ffiskie nalejem si do řepy.
Po další bůlhodince se uopatrně vydáme k lince a krocanou rodočíme. Přidom dáuáme bacha, abyzme se neupálili uo ty pojebaný dvéře vod trouby. Si dalších pěét nebo zedm fixki vevnitř sklenice si a pak a tak. Kurvacana pečem další dři hodinkýý (ale je to vcelku fuk) a každých deset minud dem čúlat.
Je-li to aáspoň drožku možný, dolezem ke sforákua úytáhnem troubu z grozana. Dofřejem si ježdě jedoóo loka a znoúua se pokuzíme tu mrchu dostad uen. Zúédnem tóo prokladýo ffóógla z éé zeměéa prrrrrrrrdnemho na boddnos. Dáúuúáme uéélkýho majzla na uklouznutí na zamaštťěnýým liinoúlluélu.
Tošku se plospíme.
Príští den sníme krocana studenýho s majonézou a s aspirínem.
"Měj rozum, stará," odvětil muž, "přeci nebudeme chlastat všichni."
Manželka se ptá: "Karle, ty si nepůjdeš lehnout?"
"Hík... půjdu, škyt... jen co pojede kolem mě postel."
Proč ta střízlivá hovada nezmizí ze silnic?
"Tak copak vás trápí?"
A žába povídá:
"Pane doktore, podívejte se co mi vyrostlo na prdeli!"
"Sestři, poopravte trochu ty varlata... óóó, a pacientovi také..."
"Řidič nervózně nastartuje a ptá se: "Za 10 minut tam budeme, stačí to?"
"Jasně, služba mi začíná až za čtvrt hodiny!"
Doktor podiveně kroutí hlavou:
"1800 korun? To je šílené, jako doktor si tolik za hodinu nevydělám!"
Instalatér ho nechal domluvit a pak klidně říká:
"No, já jako doktor taky tak nevydělával."
"Sestra řekla: Žádnou paniku, uklidněte se, operace slepého střeva není těžká."
"A co je na tom strašného?"
"No ona to řekla chirurgovi."
"U doktora."
"A prohlédl tě?"
"Naštěstí ne, dal mi neschopenku na týden!"
"Víte, já už se strašně těsím na svůj pohřeb....... Jsem totiž slavný gynekolog."
"Pane doktore, já mám nějaké potíže s tím, no, s přirozením..."
"Tak si odložte."
Chlápek si opatrně sundá sako, pověsí ho na ramínko a vyhladí faldy. Kalhoty přeloží pukem na puk, pověsí na ramínko 1/3 na 2/3 a pečlivě uhladí. Sundá košili, pečlivě ji poskládá do čtverečku na stůl. Ponožky nezlomí, nýbrž bez problémů přeloží a poskládá. Když už je úplně svlečený, tak se postaví před doktora.
Doktor se dívá a nic nevidí:
"A co vám jako je?!"
"No... copak nevidíte? Vždyť já mám jedno vejce níž než druhé!!!"
"Sakra, chlape, vždyť to je úplně přirozené, to tak mají všichni chlapi!"
"Ale vždyť to vypadá strašně neupraveně!"
"To je nesmysl," odpoví psychiatr, "já mám taky rád klobásy."
"Opravdu?" zaraduje se muž. "Tak to musíte vidět moji sbírku. Mám jich tisíce."
"Slunce," odpoví pacient.
"No vidíte," povídá optik, "kam dál by jste chtěl vidět?"
"Prosím, pane doktore, kokosové ořechy."
"Ale jo, je to zvláštně jiné, ale příjemné."
"No vidíte. Pokud vás to nebolí, tak není žádný důvod se análnímu sexu vyhýbat, pokud si dáte pozor, abyste neotěhotněla."
"Počkejte, ono se dá i při análním styku otěhotnět?"
"No jistě, jak myslíte, že se rodí právníci?"
pátek 15. června 2012
Pár (docela dost) vtipů před víkendem
Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: „Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku.”
Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: „Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl.”
Sestra opáčila: „A kdybyste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně
nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!”
A recepční povídá:,,Á, to jste nemusel."
A host se usmějě:,,Ládo se stalo."
těžké! Přibližně po roce chození se svoji přítelkyní, jsem se rozhodl
oženit se s ní. Jeji matka, moje budoucí tchýně, je skvělá (navíc je to
kus)! Ona sama se angažovala na kompletní přípravě svatby:
kostel, hudba, fotograf, květiny, atd... Před nedávnem mi zavolala,
abych k nim přišel a zkontroloval seznam pozvaných hostů, navíc ho bylo
potřebné zredukovat, protože přesahoval naše představy a možnosti. Když
jsem přišel, zkontrolovali jsme to a zredukovali počet na 150 pozvaných
hostů.
A potom jsem zůstal s otevřenými ústy: .. najednou mi říká, že jsem se
ji vždy líbil, byl jsem pro ni atraktivní a že když už budu zanedlouho
ženatý muž, ještě předtím, než se to stane, chtěla by se se mnou vyspat.
Postavila se a kráčela smyslně do ložnice, procházejíce okolo mne mi do
ucha pošeptala, že vím, kde jsou dveře a kde mě bude čekat! Zůstal jsem
stát jako přikovaný,až jsem se konečně rozhodl, co musím udělat! Utíkal
jsem ven dveřmi,vyběhl jsem na ulici a venku ... jsem spatřil jejího
muže /budoucího tchána/ opírajícího se o kapotu mého auta, s úsměvem na
tváři. Myslím, že mi řekl něco o tom, jak se ženou chtěli vyzkoušet, zda
si jejich dcera bere toho pravého muže a že já jsem splnil zkoušku na
výbornou. Potřásl mi rukou a objal mě, bez toho, abych se ještě pořád
jako opařený, vůbec zmohl na slovo.
Dodnes nechápu, jak to myslel - když jsem si jen utíkal do auta pro
kondom...
s malou kosičkou a povídá:Pane přišla jsem si pro vašeho
křečka.Pán říká neotravoj a vypadni.Za půl hodiny zase někdo klepe na dveře,pán otevře a tam stojí velká smrt
s velkou kosou a malá smtička s malou kosičkou.Ta malá říká:Mami to je on....
"Prosím Vás, co se Vám stalo?"
"Já mám motorku Suzuki. A jednou si to takhle hasím 180 a najednou zatáčka, tu jsem nevybral a nabořil jsem do stromu."
"A co se stalo Vám?" ptá se doktor druhého.
"No já mám Hondu a jednou jsem jel 230 a najednou zatáčka, tu jsem nevybral a nabořil jsem do stromu."
"A co Vy?" ptá se třetího.
"No já mám Babetu. Jel jsem asi 40 a najednou kolem mě projeli tyhle dva, tak jsem si myslel, že stojím a sesedl jsem."
Figarovu svatbu." Policajti druhy den prisli pekne obleceni a prisli i s
kyticemi a dorty. Sef na ne zlostne krici: "Vy hlupaci! Jdeme na operu a ne na
normalni svatbu!!!" Jeden podrizeny se nastve a rika: "Ted jsi frajer co, ale
kdo prisel v holinkach s udici, kdyz jsme sli na Labuti jezero?"
Sv.Peter se ho zeptá: "Jak se jmenuješ?"
Černoch, v obavě že v nebi jsou rasisti, řekne: "Leonardo Di Caprio".
Sv.Peter se na něj ještě jednou koukne, zamyslí se a ještě jednou se ho zeptá jak se jmenuje.
Černoch znova, že je "Leonardo Di Caprio". Sv.Peter vytáhne mobil a volá Ježíšovi: "šéfe, ten Titanic se potopil anebo shořel???"
lidí. Dojdou za roh a jeden policajt čapne čokla za zadní nohy a prohlíží si
ho zespodu a ten druhej valí oči a ptá se:
"Co je, Franto?"
Franta odpovídá:
"Jak jsme šli kolem těch mladejch, tak někdo říkal, že už zase jde ten pes se dvěma ču....ma..."
Vtipy, vtípky, humor
Mařka si položí ruku na srdce a Josef do rozkroku. Když to Mařka zpozoruje říká:
"Pepo, bude léčit nemocné, ne křísit mrtvé."
"Zlato, za dveřmi je nějaká čarodějnice, co mám udělat?"
Manželka: "Dej jí nějaké sladkosti a pošli ji do prdele!"
A od té doby se mnou tchýně nemluví ...
Odpověď: "Spi doma!"
Za týden zas telegram: "Kde jsou lžičky, nože, vidličky?"
Odpověď: "Spi doma!"
Po měsíci: "Tos mi nemohla normálně odpovědět"?
"Vždyť jsem ti psala, abys spal doma!"
Jde do ložnice a sundá přikrývku. Tam byly nože, lžičky, vidličky...
Pan Kohn si koupil mluvícího papouška, který se umí i modlit hebrejsky.
Rozhlásí to po městě, hned se uzavřou sázky a sjedná se termín, kdy bude papoušek předveden. V den D ale papoušek nevydá ani hlásku. Kohn, naštvaný, že přijde o spoustu peněz, jde hledat pušku, že papouška zabije. Vtom papoušek konečně promluví:
"Počkej do příštího tejdne - a uvidíš ten sázkovej kurz!"
Když jsem se po ní za chvíli znova ohlídl, byla už napůl v mém jízdním pruhu a pořád si malovala ten ksicht!
Já teda něco vydržím, ale tohle mě tak vyděsilo, že jsem upustil holicí strojek, který mi při pádu vyrazil z druhé ruky koblihu. Jak jsem se ve zmatku snažil vyrovnat vůz koleny opřenými o volant a zároveň zachytit koblihu, vyklouznul mi mobil od ucha a spadl do kelímku s kávou, který jsem měl mezi koleny. Kafe se vylilo, popálilo mě na koulích, zničil se mi mobil a přerušil důležitý hovor...
Pitomý baby za volantem!!!
Žena poslala manžela v den výročí svatby koupit do obchodu hlemýždě a víno. Ten se samozřejmě cestou domů zastavil v hospodě, že si jako dá jedno pivko... Najednou jsou dvě hodiny ráno, manžel se motá domů nalitej jak dělo a říká si:
"Ajajaj - jak tohle doma vysvětlím?"
Přede dveřmi pak dostane nápad.
Rozestaví hlemýždě za sebou v 20 cm rozestupech a zazvoní.
Otevře naštvaná manželka, smrt v očích.
Chlap se otočí na hlemýždě a povídá:
"No tak pojďte, vy svině líný, ještě dva metry a jsme doma."
Učiteľka v škole hovorí:
- Tak, detičky, dnes každý z vás namaľuje obrázok, ktorý nejako súvisí s hudbou Ludvíka van Beethovena.
Detičky maľujú, učiteľka chodí pomedzi lavice a pozerá sa. Pristaví sa pri Jankovi a pýta sa:
- Janko, čo to maľuješ?
- Maľujem peknú smutnú jesennú krajinku, pretože sa mi páči Patetická symfónia.
- A ty, Marienka, čo maľuješ?
- Ja maľujem mesiačik, pretože mi učarovala Sonáta mesačného svitu.
V zadnej lavici sa malý Dežko strašne sa snaží a cez celý výkres kreslí obrovský penis. Keď to učiteľka zbadá, zvolá:
- Dežko! Čo to má byť? Dobre vidím?
- Áno, pani učiteľka, to je Pre Elišku.
středa 13. června 2012
Pár trochu drsnějších vtipů
Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: „Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím."
Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: „Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku."
Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: „Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl."
Sestra opáčila: „A kdybyste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně
nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!"
Do firmy nastoupí nový šéf. Je o něm známé, že je to tvrďák. Tak poprvé prochází kancelářemi a vidí muže, který nic nedělá, opírá se o zeď a jen tak kouká. Říká si, že ukáže názorně všem ostatním, jak naloží s takovými, kteří se flákají. Jde k onomu muži a nahlas se ptá: "Jaký máš plat?" Muž na to, trochu překvapeně: "2000 korun týdně...proč?" Šéf vytáhne peněženku, podá mu 4000 a zařve: "Tady máš dvoutýdenní plat a teď vypadni a už se tady neukazuj!!!" Muž vezme peníze a odejde. Šéf má dobrý pocit, že všem ukázal, jak v žádném případě nestrpí lenochy a přitom se ptá: "Může mi někdo říct, co tu vlastně dělal ten línej bulík?" A jeden zaměstnanec mu s úšklebkem odpoví: "Dovezl pizzu..."
Vláda se rozhodla, že vyplatí doživotní rentou vojenské veteráný bojující ve Vietnamu. Zašla proto za prvními třemi veterány. Renta se počítala tak, že každý veterán si zvolí dvě libovolné části těla a změří se délka od jedné části k druhé a podle toho se spočítá renta. První veterán zvedl ruku, stoupl si na špičky a nechal si změřit délku od palce u nohy k prostředníčku na ruce. Byla to délka 180 cm a tak dostane každý měsíc 180000,-. Druhý rozpažil ruce a nechal si změřit od prostředníčku na pravé ruce k prostředníčku na ruce levé. Měl rozpětí 2m 50cm a proto dostane každý měsíc 250000,-.Třetí veterán si chtěl nechat změřit od kořene penisu ke konci varlat. Měřič mu to furt vymlouval, že to bude málo. Ale on si nenechal říct. Tak měřič mu začal stahovat kalhoty a s údivem se zeptal: "Kde máte varlata?" a veterán mu odpověděl: "Ve Vietnamu".
Host přijde do recepce a povídá:,,Já vám poslal postel."
A recepční povídá:,,Á, to jste nemusel."
A host se usmějě:,,Ládo se stalo."
Těžká zkouška před svatbou aneb jak to máme my, muži,
těžké! Přibližně po roce chození se svoji přítelkyní, jsem se rozhodl
oženit se s ní. Jeji matka, moje budoucí tchýně, je skvělá (navíc je to
kus)! Ona sama se angažovala na kompletní přípravě svatby:
kostel, hudba, fotograf, květiny, atd... Před nedávnem mi zavolala,
abych k nim přišel a zkontroloval seznam pozvaných hostů, navíc ho bylo
potřebné zredukovat, protože přesahoval naše představy a možnosti. Když
jsem přišel, zkontrolovali jsme to a zredukovali počet na 150 pozvaných
hostů.
A potom jsem zůstal s otevřenými ústy: .. najednou mi říká, že jsem se
ji vždy líbil, byl jsem pro ni atraktivní a že když už budu zanedlouho
ženatý muž, ještě předtím, než se to stane, chtěla by se se mnou vyspat.
Postavila se a kráčela smyslně do ložnice, procházejíce okolo mne mi do
ucha pošeptala, že vím, kde jsou dveře a kde mě bude čekat! Zůstal jsem
stát jako přikovaný,až jsem se konečně rozhodl, co musím udělat! Utíkal
jsem ven dveřmi,vyběhl jsem na ulici a venku ... jsem spatřil jejího
muže /budoucího tchána/ opírajícího se o kapotu mého auta, s úsměvem na
tváři. Myslím, že mi řekl něco o tom, jak se ženou chtěli vyzkoušet, zda
si jejich dcera bere toho pravého muže a že já jsem splnil zkoušku na
výbornou. Potřásl mi rukou a objal mě, bez toho, abych se ještě pořád
jako opařený, vůbec zmohl na slovo.
Dodnes nechápu, jak to myslel - když jsem si jen utíkal do auta pro
kondom...
Dvě irské jeptišky přistály v Americe po dlouhé cestě lodí a jedna povídá druhé: "Slyšela jsem, že v téhle zemi jedí lidé psy." "Je to sice divné, ale my jsme se rozhodly žít v této zemi a tak budeme jíst to, co jedí američané." Jen co opustily přístav, šly k prvnímu pouličnímu prodavači, který měl na vozíku napsáno HOT DOGS. "Dva hot dogy, prosím." řekla Matka představená. Prodavač jim pečlivě zabalil požadované zboží. Jeptišky zaplatily, obě spěchaly do blízkého parku a nedočkavě rozbalily jídlo. Matka představená se začala červenat, potom se naklonila k druhé sestře a řekla: "Prosím tě, jakou část psa jsi dostala ty?"
Jde tatínek s malým Pepíčkem na procházku a potkají cizího pána. Pepíček ho vzorně pozdraví, pán odpoví a když zajde, tak se tatínek zvědavě ptá: Ty toho pána znáš? Pepíček odpoví: Ano, to je pán z ochrany ovzduší? Tatínek se ptá: A jak to víš? Pepíček: No, on k nám chodí, vždycky když nejsi doma a ptá se maminky, jestli je čistý vzduch.¨
Někdo klepe na dveře,pán otevře a tam stojí malá smrtička
s malou kosičkou a povídá:Pane přišla jsem si pro vašeho
křečka.Pán říká neotravoj a vypadni.Za půl hodiny zase někdo klepe na dveře,pán otevře a tam stojí velká smrt
s velkou kosou a malá smtička s malou kosičkou.Ta malá říká:Mami to je on....
V nemocnici jsou 3 pacienti, přijde k nim doktor a ptá se prvního:
"Prosím Vás, co se Vám stalo?"
"Já mám motorku Suzuki. A jednou si to takhle hasím 180 a najednou zatáčka, tu jsem nevybral a nabořil jsem do stromu."
"A co se stalo Vám?" ptá se doktor druhého.
"No já mám Hondu a jednou jsem jel 230 a najednou zatáčka, tu jsem nevybral a nabořil jsem do stromu."
"A co Vy?" ptá se třetího.
"No já mám Babetu. Jel jsem asi 40 a najednou kolem mě projeli tyhle dva, tak jsem si myslel, že stojím a sesedl jsem."
V jeden den rika sef policajtum: "Zitra se pekne oblecte, protoze jdeme na
Figarovu svatbu." Policajti druhy den prisli pekne obleceni a prisli i s
kyticemi a dorty. Sef na ne zlostne krici: "Vy hlupaci! Jdeme na operu a ne na
normalni svatbu!!!" Jeden podrizeny se nastve a rika: "Ted jsi frajer co, ale
kdo prisel v holinkach s udici, kdyz jsme sli na Labuti jezero?"
Zemře černoch a dostane se do nebe k sv.Petrovi.
Sv.Peter se ho zeptá: "Jak se jmenuješ?"
Černoch, v obavě že v nebi jsou rasisti, řekne: "Leonardo Di Caprio".
Sv.Peter se na něj ještě jednou koukne, zamyslí se a ještě jednou se ho zeptá jak se jmenuje.
Černoch znova, že je "Leonardo Di Caprio". Sv.Peter vytáhne mobil a volá Ježíšovi: "šéfe, ten Titanic se potopil anebo shořel???"
Jdou dva policajti parkem se psem, projdou kolem lavičky s partou mladých
lidí. Dojdou za roh a jeden policajt čapne čokla za zadní nohy a prohlíží si
ho zespodu a ten druhej valí oči a ptá se:
"Co je, Franto?"
Franta odpovídá:
"Jak jsme šli kolem těch mladejch, tak někdo říkal, že už zase jde ten pes se dvěma ču....ma..."
Chlap je u své vdané milenky. Když jsou v nejlepšim, zpod postele vyleze šváb. Chlap ho chce zašlápnout, ale šváb mu povidá: "Nezabíjej mě, můžu ti být nápomocný." Nezabije ho teda a pokračuje. Za chvíli zazvoní zvonek. "Manžel! co budeme dělat? Kam se schováš?" Vtom vyleze ten šváb a řiká: "Když si zatáhneš za penis, proměníš se ve švába. Když si pak zatáhneš dvakrát, bude z tebe zase člověk. Chlap si teda zatáhne za penis, v tu ránu je z něj šváb a zaleze pod postel. Když konečně manžel usne, zatáhne 2x za penis, a nic. Furt je z něj šváb. Tak to zkouší dál, znova, znova. A najednou se za nim ozve ostrym hlasem: "Kolego, nejen že usnete naporadě, ještě tu onanujete!!!"
pondělí 11. června 2012
Vtipy pro dvacátý čtvrtý týden
„Leda tak obložený chleba!"
„A čím?" „Jak to čím? Přece rukama..."
„Vážně?" říká dychtivě sličná, leč ospalá dívčina, „a co se tu tak strašně důležitého dělo?"
„Moc děkuji za nabídku, důstojnosti," povídá vězeň. „Ale na to musí být odborník."
„Je mi líto, pane, ale tenhle vlak tam nestaví." „Musí přece být nějaká možnost!" „No, jedna by byla. Můžu říct trojvedoucímu, aby zpomalil, a já vás podržím nad nástupištěm a dostanu dolů." „To zní šíleně. Bude to fungovat?"
„No, stojí to za pokus." Vlak tedy vjíždí do nádraží, průvodčí drží chlapa za sako ve vzduchu. Chlápek ve vzduchu utíká. Průvodčí jej pomalu spouští níž, až se chlapovy nohy dotknou nástupiště. Kmitají se neuvěřitelnou rychlostí. Průvodčí jej pouští, chlap pomalu ztrácí na rychlosti. Už to není sprint, ale normální svižný běh. Když chlapa míjí konec vlaku, z posledních dveří se někdo vykloní, popadne jej za límec, vtáhne do vlaku a povídá: „Chlape, máte štěstí, že jsem tu zrovna stál. Tenhle vlak tady totiž vůbec nestaví!"
středa 6. června 2012
Míšeň
Tento víkend byl moc fajn, vyrazili jsme s kamarádkami na výlet do Německa a mimo jiné jsme se zastavily na pár hodin i v Míšni.
Míšeň je německé město, známé tím, že tu byla první výroba porcelánu v Evropě. Kromě toho to je krásné městečko, není velké, necelých 30 tisíc obyvatel, ale je moc hezké.
Ve mě ten název Míšeň vyvolává vzpomínky na návštěvy různých hradů a zámků, kdy jsme slýchali o míšeňském porcelánu a pro mě má to jméno takový nádech luxusu a vznešenosti. Míšeň je krásná. Historická část se známou katedrálou je na vyvýšeném místě nad řekou, což vypadá docela impozantně.
Zaparkovali jsme dole u řeky a vyrazili do centra. Příjemným překvapením bylo, že v informačním centru měli letáčky ve spoustě jazyků a také v češtině. Pak jsme vyšlapaly po schodech nahoru ke katedrále. Uvnitř jsme nebyla, ale zvenčí je úžasná. A jak teprve musela působit na středověkého člověka, který žil v malých chaloupkách. Tomu pak musela taková stavba připadat jako něco naprosto neskutečného, co muselo vzniknout jen s přispěním a požehnáním nějaké neskutečné nadpřirozené síly.