Naše televize se před několika měsíci rozhodla stávkovat. Chtěli jsme ji nechat opravit, ale nějak na to nebyl čas a po pár dnech jsme zjistili, že nám vlastně ani moc nechybí. Stejně jsme byli zvyklí sedět večer každý u svého počítače a televize běžela spíš jako kulisa. Takže jsme už několik měsíců bez televize. Zprávy nepotřebujeme, jsou na internetu. Film nebo seriál si taky stáhneme nebo koupíme bez reklam.
Nedávno jsem strávila dva dny v domácnosti, kde jsem hlídala děti. Televizi mají, tak jsem si říkala, že se podívám, co dávají. Celý večer jsem strávila tím, že jsem seděla u televize a přepínala programy ve snaze najít něco ke koukání. Z celé té spousty programů jsem našla jeden koukatelný seriál – asi tak třičvrtě hodiny. Zbytek nestál za nic. Navíc už jsem odvykla i televizním reklamám, takže mi připadají fakt hodně vlezlé a obtížné.
Televize jako kulisa mi taky vadí. Dřív jsem mívala puštěnou televizi při práci na počítači. Byl to zvyk a moc jsem si neuvědomovala, že tak toho moc neudělám. Teď už to vím, vyzkoušela jsem si to. Najednou jsme s tou televizí skoro nebyla schopná nic dělat. Psaní, které je mojí oblíbenou činností a jde mi vcelku snadno, to byl najednou problém. Neudržela jsem v hlavě myšlenku, ta televize mi pořád rozbíjela soustředění. Nechápu, jak jsem to dřív mohla dělat. A jsem vděčná té závadě, která vyřadila naši televizi z provozu.
Žádné komentáře:
Okomentovat