Novoroční předsevzetí 4 – vztahy

Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou potřebujeme, abychom se cítili šťastní, jsou fungující vztahy s ostatními lidmi. A taky je to někdy jedna z posledních věcí, na kterou si uděláme čas. Občas někde zaslechneme frázi, že na vztahu se musí pracovat, že je to tvrdá práce, v duchu si řekneme, že to tak nějak asi bude, a pak zase běžíme budovat kariéru, vydělávat peníze, vařit večeři nebo dělat jinou ze svého nekonečného seznamu povinností.

Nemám ráda výraz tvrdá práce a už vůbec ne v souvislosti s lidskými vztahy. Ty přece nemají být tvrdé, nedají se zvládat vůlí, ve vztazích má být uvolněnost a pohoda, žádná tvrdost. Tedy někdy je třeba jasně a třeba i tvrdě říct, o co mi jde, ale to jsou výjimky. Pokud si myslíte, že vztahy můžou fungovat tak, že budete tvrdě vyžadovat plnění svých požadavků, pak máte jiný názor, než já. Může to fungovat v práci, i když i tam lidé dávají přednost respektu a uznání a to tím spíš, pokud jsou vzdělaní a kultivovaní. Bezohledné prosazování vlastních zájmů vede k tomu, že se s vámi lidi necítí dobře. Začnou se vám vyhýbat, možná podvědomě, možná zcela vědomě a programově. Vztahy jsou o tom, že je nám spolu dobře.

Nějak jsem se rozpovídala, raději se vrátím k těm předsevzetím. Co můžeme udělat pro to, aby se nám s našimi blízkými lépe žilo?

1.       Věnujte lidem pozornost. Celou pozornost, nedělenou a neuspěchanou. V době, když posloucháme jeden druhého na půl ucha, v duchu už si připravujeme svoji vlastní odpověď, nebo si prostě jen myslíme na svoje věci, je docela vzácné, když vám někdo pozorně naslouchá. Dává vám tím najevo, že jste pro něj důležití. Naopak když vás druhý člověk poslouchá jen tak napůl, ani pořádně nevnímá, co říkáte, dává vám najevo lhostejnost a nezájem. Buďte k lidem pozorní, je to zadarmo a je to vzácné.

2.       Neživit v sobě nenávist, závist a zlobu. Všichni známe takové ty žlučovité lidi, kteří mají pocit, že je k nim osud nespravedlivý a že ti kolem se mají nezaslouženě líp. A taky víme, jak je samotná ta závist a nenávist stravuje. Čas od času tomu podlehne snad každý z nás. Neživte v sobě tyto pocity. Jakmile je u sebe zjistíte, zastavte je. To se snáz řekne, než udělá. Vtírají se nám myšlenky, které nechceme, o kterých víme, že nám škodí. Nemůžeme je tak snadno zastavit. Ale můžeme je nahradit. Nahradit destruktivní myšlenky dějakými konstruktivními. Vzít si příjemnou knížku, pustit si hezkou hudbu, nebo třeba přemýšlet nad tím, co nakoupím a uvařím. Je dost pravděpodobné, že se ty zlé myšlenky zase vrátí. Dlouho jsme jim poskytovali prostor ve své hlavě, nemůže čekat, že vyklidí pole bez boje.

3.       Myslet na dobré vlastnosti a činy těch druhých i u sebe. Zkuste vzít dva papíry a napsat na jeden to dobré, co můžete říct o nějakém člověku, na druhý to špatné. Kde toho bude víc? Když bude hdoěn převládat to špatné, je to varování. Vidíte v tom druhém hlavně to negativní. Jak mu asi je, když se na něj díváte s podvědomým pocitem, že je špatný? Jak je vám, když v sámi někdo jedná jako s debilem? Možná jste nespravedliví, možná tomu člověku křivdíte. A jestli je opravdu tak špatný, proč jste spolu? A proč chcete ten vztah vylepšovat? Stojí vám za to? Kdysi možná byl tím nejlepším člověkem na světě. Co se změnilo? Změnil se ten člověk nebo jste zklamaní z toho, že věci nejsou podle vašich představ?

4.       Najít si čas na své blízké. To neznamená držet se za ručičku a koukat na sebe. Spíš spolu něco dělat. Dřív lidé žili víc spolu. Manželé měli hospodářství, dům, zahradu, možná řemeslnickou dílnu. To všechno je spojovalo, starali se o to společně.  Dnes většinou pracujeme každý někde jinde, celý den se nevidíme, večer už jsme unavení a společně trávený čas nám chybí.

5.       Jíst společně. Společné obědy a večeře můžou být příjemným každodenním rodinným rituálem. Podmínkou je, že se vynechají všechna nepříjemná témata. Probírat u večeře pětku z diktátu nebo malou výplatu manžela, to je spolehlivý způsob, jak udělat ze společného jídla galeje, kterým se každý rád vyhne. Takže zakázat nepříjemná témata a dát každému – i dětem – možnost odmítnout jakékoliv téma tozhovoru, které mu vadí.

6.       Denně někomu napsat příjemný email, zavolat, poslat sms, vzkaz nebo někoho pochválit. Takový drobný čin má pozitivní účinek na všechny zúčastněné. Vy sami ze sebe máte dobrý pocit, ten druhý člověk se s vámi cítí o kousek líp (což oceníte, až s ním budete řešit nějakou pracovní záležitost) a pro náhodné svědky jste se právě stali příkladem následováníhodného chování. Všichni totiž sledujeme, jak se chovají ti kolem a podle toho upravujeme svoje chování. Proto příklady fungují. A příkladem jsme my všichni.

7.