Černá barva

Černá, nejtemnější barva. Spojujeme ji s tajemnem, někdy se zlem, jindy zase s elegancí a nadčasovostí.

V oblékání se černá považuje za klasiku. Má to jen jeden háček: když budeme všichni chodit v černé, bude to nuda. Nedávno jsme viděla fotku ze společenské akce, kde byli muži v tmavých oblecích a dámy větišnou v krátkých černých společenských šatech. Výsledkem byl nezajímavý nebarevný dojem, na kterém by každá jinak oblečená žena působila velmi originálním a osvěžujícím dojmem.

Krátké černé společenské šaty, to je vynález Gabriely Chanelové, starý skoro sto let. Původní myšlenka byla geniální, místo komplikovaných šatů s volánky, krajkami, umělými květinami a všemožným dalším zdobením navrhla jednoduché černé šaty, které byly nenápadné a daly se vzít pro celou řadu společenských příležitostí. V době, kdy si leckterá žena mohla dovolit jen jedny společenské šaty, to bylo určitě praktické. Jenže my jsme na tom dnes o dost lépe, máme skříně plné oblečení, které ani nestíháme unosit. I těch společenských šatů míváme víc. Proto bych se přimlouvala za to, abychom tu černou omezili a sáhli po jiných barvách: červené, vínové, modré, fialové nebo i po světlých barvách.

Černá je také barvou smuteční, i když dnes není zvykem chodit v černé třeba rok nebo i déle po smrti blízké osoby. Dříve ale také postavení vdovy asi bylo jiné, než dnes. Dnes už neřešíme tolik rodinný stav a proto nepovažujeme na nutné dávat ho najevo svým oblečením. Dokonce ani černé pásky na rukávu už se jsem dlouho neviděla. Snad že považujeme úmrtí za soukromou věc, která by neměla narušit naše fungování ve společnosti. Že se s tím máme vyrovnat tak nějak sami, ve volném čase, o samotě. Nevím, jestli je to až takový pokrok a změna k lepšímu.

Černá je taky barvou tajemství, ale i čarodějnictví. Když jsem byla dítě, tak čarodějnice byla skoro vždycky zlá, byla to ta temná strana života. Dnešní generace, která vyrostla na Harry Potterovi už to tak jednoznačně nevidí. Čarodějné a tajemné symboly jsou v módě. Mimořádně oblíbená je fantasy literatura, ve které se vyskytují fantastické bytosti, kouzelníci, čarodějnice, upíři, ale i draci, trpaslíci a další bytosti. Přitom jsou to nejen dětské pohádky, ale i příběhy pro dospělé. Mým oblíbeným autorem žánru fantasy je Terry Pratchet, který si vymyslel celou fiktivní zemi a umístil do ní děj dlouhé řady svých knih.