Opět jsem namátkou zalovila v knize a poslepu zvolila místo na stránce. Tentokrát je to neobvyklé slovo privilegovaný.
Hodně neobvyklé, v hlavě mám vymeteno a nic mě nenapadá. Vlastně jen jedna věc: kdybych opravdu nic nevymyslela, mohla bych napsat o tom, jaký psací blok ve mě toto slovo vyvolalo. Ale tak zle snad přece jen nebude.
Privilegium je nějaká výsada. Něco, co je jen pro vybrané – privilegované – něco, co ti ostatní nesmějí nebo nemůžou. Napadá mě třeba přístup do první řady na módní přehlídce světoznámého módního návrháře.
Privilegia určitě souvisí s penězi. Ten, kdo je bohatý, si prostě může zaplatit to, co si ten chudší dovolit nemůže. Bohatství ovšem nemusí vést k tomu, že bude člověk oblíbený nebo vážený. Až příliš často jsme svědky toho, že k majetku se dostávají lidé spíš vykutáleností a díky bezohlednosti nebo dokonce amorálnosti. Jistě, poctivou prací nebo podnikáním se také dá vydělat, ale bývá to těžší a ti nepoctiví jsou víc vidět.
Privilegia můžou souviset s rodinou nebo přáteli a známými. Když se narodíte jako páté dítě nevzdělaným a nepracujícím rodičům, jsou vaše šance už od začátku mnohem chudší, než když vyrůstáte v rodině na velmi slušné materiální i kulturní úrovni. Dnes je docela módní zdůrazňovat idnividuální zodpovědnost člověka za vlastní osud. Kdo chce dělat, ten si práci najde. Ten a ten se vypracoval. Když pořádně zabereš, tak to dokážeš. Když se chce, všechno jde. Takové a další hlášky nám naznačují, že když se nám nevede, je to prostě proto, že se málo snažíme. Jenže ono to vždycky nejde. Každý máme někde svoje meze. Tragédie současného světa je v tom, že ti, kdo dříve pracovali na málo kvalifikovaných místech, jsou teď méně potřeba. A co s nimi? Zůstávají bez práce, bez uplatnění a bez privilegií.
I když, kdybychom se neporovnávali jen mezi sebou, ale i s Afričany a Asiaty, možná bychom zjistili, že jistá privilegia máme všichni. Už jen to, že umíme číst, žijeme v zemi s určitou zdravotní péčí, naše děti chodí do školy, netrápí nás hladomory, epidemie (možná snad ta chřipková) ani války, to nás řadí do té menší části lidstva s lepšími životními podmínkami. Přece jen v něčem máme štěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat