Vtipy zvednou náladu

Při někdejší návštěvě USA měl papež zpoždění a vypadalo to, že na jednu z mnoha plánovaných akcí přijede pozdě. Když však popohnal řidiče své limuzíny, aby jel rychleji, řidič mu odpověděl, že má přísný rozkaz nejezdit s ním rychle. Papež se nechtěl opozdit, a tak znovu naléhal na řidiče, ale ten se bál ho poslechnout. Nakonec papež donutil řidiče sednout si na zadní sedadlo a Jeho Svatost usedla za volant. Za pět minut ho zastavil policista pro rychlou jízdu. Když poznal muže za volantem, šel za svým velitelem.
Policista: „Seržante, mám problém. Chytil jsem někoho při překročení rychlosti, ale je to mimořádně velké zvíře. Mám mu dát přesto pokutu?“
Seržant: „Samozřejmě! Nezáleží na tom, kdo je to. Mimochodem, jak moc velké zvíře to je? Jako náš guvernér?“
Policista: „Mnohem významnější!“
Seržant s úšklebkem: „Je snad stejně důležitý jako prezident?“
Policista: „Ještě důležitější.“
Seržant: „Kdo to teda proboha je???“
Policista: „No, pane, přesně to nevím. Ale šoféra mu dělá papež.“

Potkal jsem v baru jednu starší, ale čipernou dámu. Mohlo jí být něco přes padesát, ale byla dobře udržovaná a skvěle jsme se bavili. Něco jsme popili, a pak se mne zeptala: “Už jsi někdy zkusil “domácí trojku”? To je sex s matkou i dcerou zároveň!”
“Ne,” řekl jsem.
Zase jsme něco popili a ona pak povídá: “Hele… jseš skvělej chlap, dobře se s tebou kecá. A dneska bude tvůj šťastnej den. Pojď ke mně, dáme si “domácí trojku”.”
Šli jsme k ní. Odemkla, vešli jsme, a ona zavolala nahoru do haly: “Jsi ještě vzhůru, maminko?”

Dveře se zavírají a tramvaj se chystá k odjezdu ze stanice.
K vozu však dobíhá uřícený muž a zoufale volá: „Prosím Vás, počkejte ještě na mě, jinak nestihnu svou práci!“ Cestující se přimlouvají u řidiče a ten čeká na opozdilce. Pán nastoupí, zavřou se dveře, tramvaj odjíždí a pán praví: „Dobrý den, kontrola jízdenek.“

Přiběhne Pepíček s kanystrem k benzínové pumpě: Deset litrů benzínu, honem! Co je, hoří snad? ptá se pumpař. Jo naše škola. Ale nějak to uhasíná…:)

Na Egona už ve městě všechno padá, nedaří se mu a zdá se mu tam draho. Propadne tedy kouzlu romantiky a odstěhuje se na venkov kde je živobytí lacinější však ne méně pracné. Po čase navštíví staré známé a ti se ho ptají jak se mu daří:” Nestojí to za nic. Neurodí se a neurodí…” “To mi neříkej, že třeba brambory kdybys nasázel….?” “No, kdybych nasázel, tak snad…”
—
Kněz, pastor a rabín se rozhodli zjistit, kdo z nich dělá svou práci nejlépe. V domluvené době se tedy odebrali do lesa, každý si vyhlédl jednoho medvěda a snažil se ho obrátit na svou víru.

Po nějakém čase se znovu sešli…
První promluvil kněz: „Když jsem konečně našel medvěda, předčítal jsem mu nejprve
z katechismu a pak ho pokropil svěcenou vodou. Za týden jde k prvnímu přijímání.
…
Já jsem potkal toho svého u potoka, povídá pastor a kázal jsem mu slovo Boží. Toho medvěda to tak uchvátilo, že se ode mě nechal pokřtít.

Oba pak skloní zrak k rabínovi, který leží celý v sádře na nemocničním vozíku. Rabín
se přiznává: Když teď o tom tak přemýšlím, asi jsem neměl začít obřízkou!