Novoroční předsevzetí

Každý rok si na Silvestra dáváme novoroční předsevzetí a bohužel často selháváme. Říkáme si, že o nic nejde, ale to není pravda. Jde o naši sebeúctu a to je zatraceně důležitá věc. Co můžeme udělat, aby to letos bylo lepší?

Rozmyslet si novoroční předsevzetí předem, dřív, než začneme slavit a než nás alkoholové opojení přivede k nějakému nesmyslnému nápadu.

Zvolit si něco, co je důležité pro mě osobně. Ne to, co by se mělo nebo co po mě chtějí ostatní. Požadavky druhých lidí bývají formulovány jasněji a kategoričtěji než hlas našeho já a proto jim často vyhovíme. Nebo se o to aspoň pokoušíme. Novoroční předsevzetí je zcela soukromá věc a proto bychom měli volit podle svých přání, nikoliv požadavků ostatních. Ze svého rozhodnutí bychom měli mít dobrý pocit, spíš než cítit třeba úzkost nebo nervozitu.

Mělo by to být něco malého, až směšně snadného. Je mnohem lepší uspět v maličkosti než selhat při něčem velkém. Cvičit pět minut denně je směšné, když ale vytrváte a přidáte každý měsíc pět minut, jste za půl roku na 30 minutách a to už má příznivý vliv na zdraví. I tady bychom se měli řídit vlastním pocitem. Když v nás náročnost nějakého předsevzetí vzbuzuje nepříjemný pocit, skoro stoprocentně je to špatně. Musíte to nějak zmenšit. Když se vám nedaří přestat kouřit, tak to aspoň omezte. Třeba: žádná cigareta před sedmou ráno, nebo maximálně tolik a tolik cigaret za den.

Nejlépe se dodržují každodenní jednoduché věci, které se snadno stanou zvykem. To můžeme ještě podpořit, když navážeme nový zvyk na nějaký už existující. Třeba když si při čištění zubů nalepíme na zrcadlo papírek s anglickými slovíčky a učíme se je. Každý den takhle děláme navyklým způsobem spoustu věcí (ranní vstávání, navyklé rutiny ráno po příchodu do zaměstnání, činnosti odpoledne po příchodu z práce nebo ze školy, dění okolo večeře, večerní televize nebo procházka se psem, příprava na spaní) , stačí některý ten zvyk jen o malinko modifikovat a přidat k němu něco malého dalšího.

 Návyk se lépe dodržuje, když je každodenní a když má nějaký spouštěč. Tedy činnost nebo situaci, ve které se automaticky vybaví a my fungujeme bez přemýšlení. Když se ráno probudíme, tedy spíš když to skoro spící tělo nějak vstane z postele, automaticky zamíří na WC, pak do koupelny, kde na sebe uděláme podivný (každý den stejný) kukuč do zrcadla, po paměti sáhneme po kartáčku a pastě, to jsou všechno věci, které máme naučené, nevyžadují téměř žádnou námahu. Jak jdou za sebou, tak se jedna věc stává spouštěčem pro tu další.

Nepřetrhnout řetěz. Dáte si předsevzetí, že se budete učit pět nových slovíček každý den. Když to dokážete několik dní po sobě, cítíte se fajn. Snažte se ten řetěz úspěšných kroků nepřerušit. Jednodenní výpadek nemusí být tragédií, ale víc dní, to už může vést k opuštění návyku. Možná vám pomůže odšrtávat si úspěšné splnění úkolu v kalendáři. Primitivní, ale účinné.

Závazek. Slíbit něco veřejně – partnerovi, kamarádce, v partě nebo v blogu na internetu. Tlak těch ostatních vám možná pomůže věc dodržet. Zvlášť fandím tomu blogování, tím totiž můžete pomoci i dalším lidem, kteří se snaží o totéž. Podobné blogy a diskuze na internetu skutečně fungují a pomáhají.