Žijeme v lidské společnost a vědomě i podvědomě stále sledujeme, co dělají ti ostatní. A také podle toho korigujeme svoje chování. Už velmi malé děti pochopí, že co se smí u babičky, to maminka nedovolí a naopak. Jinak se chováme v práci, jinak doma, jinak třeba na návštěvě nebo v přítomnosti lidí, na kterých nám záleží. Několikrát jsem vidělat ženu, které se v přítomnosti svého manžela proměnila na jiného člověka. Jako by ji nějakým způsobem formoval do jiné podoby. Nebo dítě, které bylo normální, dokud se neobjevila jeho matka. Pak začalo být ukňourané a protivné.
Bereme si z ostatních lidí příklad, takže třeba v práci dodržujeme nepsaná pravidla, co je a co není přijatelné. Když nastoupíme na nové místo, všímáme si lidí kolem a toho, co dělají nebo nedělají. Co jim prochází a co je naopak vyžadováno. Když se třeba běžně používají hrubá slova, nejspíš je budeme používat také. Naopak, když je zvykem mluvit slušně, pak nám vulgární výrazy taky nepůjdou tak snadno z pusy.
Podvědomě se přizpůsobujeme prostředí, ve kterém se nacházíme.
Ale my to prostředí také spoluvytváříme. Tak jako my koukáme na ty ostatní a poměřujeme se s nimi, totéž dělají i oni. Někdy se říká, že jsme příkladem pro svoje děti a že se naším chováním řídí daleko víc, než tím, co říkáme. Ale ono to neplatí jen pro děti. I dospělí se orientují podle toho, jak se ve stejné nebo podobné situaci chovají ostatní.
Jsou lidé svým způsobem vůdčí, které ostatní docela ochotně následují, takoví lidé – zvlášť když mají i formální autoritu, jsou to šéfové nebo učitelé – mají na lidi kolem sebe větší vliv, ale ani ti nejméně vyznamní členové nějaké skupiny nejsou zcela bezvýznamní.
Když si uvědomím, jak sleduju lidi kolem, snažím se taky chovat aspoň o trochu líp. V poslední době jsem si dala takový závazek, že omezím hrubá slova. Pracuju mezi samými ženami, čekali byste rozhodně lepší slovník, než to, co občas zazní. Těžko můžu někomu říkat, jak má mluvit, ale můžu si dávat pozor aspoň na svůj jazyk. Když je člověk hodně naštvaný, tak si třeba uleví nějakým tím jadrným českým slovem, ale proč se tak vyjadřovat i za normálních okolností?
Takže to je takový malý příklad, kterým bych na svoje okolí ráda působila.
Žádné komentáře:
Okomentovat