Z jako závěr. Závěr mého seriálku, kdy jsem chtěla na každé písmenko v abecedě najít něco zajímavého, něco, co je pro mě příjemné a pozitivní.
Závěry mi odjakživa dělaly problémy. Strávím spoustu času na nějakém úkolu a pak ho vzdám nebo odložím těsně před koncem. Má to různé důvody. Někdy mě to prostě přestane bavit nebo zjistím, že už to nemá význam, že už to není důležité. Třeba když pletu dítěti svetr a pak zjistím, že z něj vyrostlo dřív, než jsem stačila dokončit. Jindy se toho konce bojím. Třeba když připravuju článek na internet a jsou v něm názory, kterými si nejsem příliš jistá nebo nemám moc chuť je zveřejňovat. Začnu třeba psát v nějaké záchvatu nadšení a eufórie, po pár dnech se na text podívám střízlivýma očima a zjistím, že už tak nadšená nejsem, že už mi to téma nepřipadá tak fantastické. Článek vyhodím a veškerá práce je na nic.
Nepochybuju o tom, že v tomto popisu se pozná spousta dalších lidí. Nedokončování, nedotahování do konce je dost obvyklé. Možná je to právě tím, že začínání věcí je spojeno s půvabem nového, těšíme se na tu činnost a probouzí se v nás zvědavost. Jak práce postupuje, zaujetí novým se ztrácí a ztrácí se i to počáteční nadšení. Objevují se pochybnosti (je to dost dobré? Neukousla jsem si příliš velké sousto? Má to vůbec smysl?)Pak musí nastoupit buď vůle nebo dobrý návyk. Když se nedostává ani jednoho, zprvu nadějný projekt se odloží na později, možná napořád. Rozpletený svetr skončí na dně skříně, rozepsaný román se šoupne do zřídka otevírané zásuvky, zpola rozdělaný web nebo program zůstane někde na disku počítače. Jediné, čím se můžeme utěšovat je, že jsem se na tom hodně naučili. To je určitě pravda. Ale když já se nechci jen učit. Já chci taky někdy něco dokončit!
Naštěstí tento seriálek psaní podle abecedy se mi dokončit povedlo. Není to se mnou tak špatné.
Ještě můžu přidat krátké zhodnocení toho nápadu psát podle abecedy. Může se to zdát omezující, ale pro mě to byl úspěšný pokus. Ćasto mám problém se psaním ne proto, že mě nic nenapadá, ale že mě toho napadá hodně. Že je příliš mnoho témat, možností, nápadů a nevím, do čeho se pustit dřív. Chybí soustředění na to důležité, protože v dané chvíli není vlastně nic důležité, žádné téma není tak žhavé, aby se člověk klepal nedočkavostí, kdy to napíše. V takové chvíli mi pomáhá, když můžu mysl soustředit na jednu věc. I když je téma zvolené tak mechanicky, jako je sled písmen v abecedě.
Ráda bych věděla, jestli se i někomu dalšímu moje metoda psaní podle abecedy osvědčila.
Žádné komentáře:
Okomentovat