Láska a laskavost. Láska je jedno z nejčastějších témat ve filmech, knížkách a písničkách. Samozřejmě hlavně láska milenecká, ta nádherná euforie, když se zamilujeme. Každé slovo, každý pohyb či pohled milované bytosti je úchvatný, neexistují chyby ani pochyby. Všichni to známe a všichni víme, jak šťastní, ale taky zaslepení dokážeme být. Spousta velkých lásek se ani nedostane za toho stádium zamilovanost. Po čase euforie opadne a z miláčka se stane někdo obtížný, kdo je nám lhostejný nebo dokonce s kým nechceme dýchat ani společný vzduch, natožpak strávit celý život.
Když vztah vydrží, má šanci se rozvinout do lásky méně euforické, ale za to trvalejší, kdy už partneři o svých chybách vědí, ale dokáží s nimi žít. Už nejsou tak zaslepení, už si nemyslí, že našli nejlepšího člověka na světě. Tohle je druh lásky, které si vážím. Zamilovanost je od přírody, ale skutečná láska, ta už vyžaduje rozumného člověka a dost práce na vztahu. Kdo to neumí, může třeba celý život střídat partnery a hledat toho pravého. Nenajde, protože chyba není v partnerovi, je někde jinde. Je v nerealistickém očekávání, že můžu jen brát a nemusím nic dávat zpátky. Partnerská láska je o právě o tom partnerství, o tom, že každý něco do vztahu vkládá. A peníze jsou až to poslední, víc se cení tolerance, pochopení, podpora, upřímnost, důvěda. To je materiál, ze kterého se staví dobré mezilidské vztahy.
Laskavost je něco, co s láskou úzce souvisí. Podle mě bychom v životě potřebovali víc laskavosti. Takové té příjemné laskavosti, když se na vás prodavačka v obchodě usměje nebo kolega v práci řekne něco povzbudivého. Moc se to dnes nenosí a je to škoda. Laskavost nastupuje tam, kde lásku nevyžadujeme a nechceme dávat, ale přesto chceme s lidmi jednat tak, aby nám to bylo příjemné. Láska je emoce a těm se špatně poroučí. Laskavost je akt vůle, je to naše svobodné rozhodnutí. Mockrát jsem si ověřila, že laskavé chování se vyplácí. Lidé mají sklon chovat se k nám taky laskavě. Přijdete na úřad naštvaní a vylejete si vztek na úřednici. Jakou reakci od ní můžete čekat? Když přijdete a chováte se slušně, dokonce když projevíte pochopení s tím, že každý občas může udělat chybu, připravujete si půdu pro vstřícné jednání. Tak by podle mě měly vypadat mezilidské vztahy. Obvykle to tak i funguje, aspoň dokud mezi sebou lidé jednají čestně, bez postranních úmyslů, jako je ošidit nebo poškodit někoho.
K
Knížky. Miluju knížky. Odmalička jsem byla knihomol, četla jsem, co mi pod ruku přišlo.
Knížky přinášeji hlavně dvě věci: příběh a informace.
Příběhy jsou doménou krásné literatury. Tlustý román nebo stručná povídka, jak by mohly existovat bez příběhu? Milujeme příběhy, vyrostli jsme na nich a pohádky z dětství si pamatujeme dodnes. Možná, že pohádky čteme dodnes. Fantasy literatura, ve které vystupují draci, čarodějky, příšery z podzemí nebo andělské bytosti, se dnes velmi rychle rozvíjí. Ale i ta potřebuje příběh. Harry Potter, knihy a filmy o mladém čaroději, jsou silné právě v tom příběhu. Obsahuje také další nadčasové prvky: boj dobra se zlem, kdy dobro nakonec vyhraje. Hrdina je zpočátku outsiderem, to se nám někdy stalo každému, proto pro něj máme takové pochopení a dokážeme se do jeho situace vcítit.
Druhou věc, kterou na knížkách oceňuju, jsou informace. Tak zvaná naučná literatura. Ten výraz naučná se mi vůbec nelíbí. Jako by v něm bylo obsaženo, že mě někdo chce poučovat. Ten, kdo poučuje, má jaksi navrch nad tím poučovaným a to je nepříjemný pocit. Přitom mám ráda knížky, ze kterých se něco nového dozvím, a že jich dnes vychází spousta. Mnohem víc, než by člověk zvládl aspoň letmo přečíst. Navíc, nejsou nijak zvlášť levné, takže si opravdu rozmyslím, co koupím. Další možnost je půjčit si knížky v knihovně. Mým oblíbeným místem v knihovně je regál s novinkami.
V souvislosti s internetem se stále víc mluví o elektronických knihách. To už jsou jen soubory v počítači, úplně jim chybí ta hmotná podstata, nemají váhu, vůni, nemůžeme si je pohladit. Za to se dají sehnat levněji než ty papírové. Hlavně v angličtině, v češtině ten výběr ještě není tak úžasný. Velkou budoucnost podle mě mají elektronické knihy v oblasti naučné a odborné literatury. Znají to třeba studenti vysokých škol. My jsme kdysi měli stohy skript – papírových vysokoškolských učebnic, dnešní studenti mají internet.
Není to zvláštní? Internet je takovou bohatou studnicí informací, přesto stále vychází taková zajímavých knížek. I když říkáme, že nemáme na čtení čas. Stejně ale čteme, i když toho nezvládneme tolik, kolik bychom si přáli.
Žádné komentáře:
Okomentovat