úterý 29. listopadu 2011

Vánoční nakupování dárků

Vánoční nakupování dárků

Už se to blíží. Ještě měsíc a josu tady vánoce, o kterých sice říkáme, že jsou to nejkrásnější svátky roku, ale taky je proklínáme, protože jsou náporem na naše nervy i peněženky. Obchodníci samozřejmě chtějí využít naší rozjitřené nálady a snahy potěšit své blízké a vnucují nám všechno možné i nemožné. Je snadné podlehnout a bezhlavě nakupovat. A hlavně pro děti. Protože děti mívají z dárků nefalšovanou radost a pro jejich rozzářené šťastné oči bychom udělali všechno na světě. A co teprve když se dospělí začnou trumfovat, když jedni prarodiče mají pocit, že musí dát vnoučkovi víc, než ti druzí, rozvedení tatínkové se snaží svou nepřítomnost odškodnit materiálně nebo pracovně vytížení rodiče se snaží cenou dárků vynahradit to, že na své dítě nemají čas. Někdy si říkám jak je dobře, že jsem na něco podobného nikdy neměla dost peněz, protože jinak bych také podlehla a rozmazlovala své děti spoustou dárků. I když jsem na ně čas měla a věnovala jsem jim tu pozornost, kterou potřebovali.

Mezi dospělými je to jiné. Radost se projevuje jen tak vlažně, často ani nevíme, čím toho druhého potěšit a tak saháme k dárkům spíš nouzovým a praktickým a doufáme, že se to obdarovanému bude aspoň hodit. Různé kosmetické sady, prádlo, ponožky, šály, to je klasika.

Někdy je to i tím, že se o toho druhého málo zajímáme, že ani nevíme, co by chtěl nebo nechtěl. Znala jsem starší paní, která při každých narozeninách dostávala bonboniéru. Vždycky si ze slušnosti vzala jeden kousek, zbytek rozdala, protože neměla čokoládu ráda. Tím se také nijak netajila, přesto ani jejího manžela, ani její dva dospělé syny se snachami nenapadlo, že by jí mohli koupit něco jiného. Prostě ji neposlouchali.

Těžko se vybírají dárky i lidem, kteří jsou příliš skromní a ani sami žádná přání nemají. Některé maminky a babičky jsou vůči své rodině tak obětavé, že když už přes všechny svoje protesty něco dostanou, tak se to snaží někomu dát. Napadá mě případ jedněch známých, kteří když dostali od některého syna třeba bonboniéru, při nejbližší příležitosti mu ji vrátili, aby jejich dospělý, slušně vydělávající synek nedejbože nepřišel k nějaké škodě.

 

 

 

Žádné komentáře:

Okomentovat