Učit se nebo si hrát? Děti v tom mají jasno, hra má vždycky přednost. U malých dětí vidíme, že se při hře leccos důležitého učí: manipulovat s předměty, poznávat různé materiály a hmoty, spolupracovat s ostatními dětmi a podobně.
Jakmile přijde dítě do školy, změní se to. Najednou už učení a hra nejsou jedno a totéž, ale oddělují se od sebe. Učit se je na prvním místě, protože přece potřebujeme pěkné známky. Hra se dostává na druhou kolej, spíš jen jako zábava pro ukrácení dlouhé chvíle. Jakoby už nebyla důležitá.
A počítačové hry, ty jsou obzvlášť zavrhované jako ztráta času případně rozvoj agresivity, špatného držení těla a podobných nežádoucích jevů.
Opravdu je hraní na počítači tak neužitečné? Nemohou nás ty hry něco naučit? Když si uvědomíte, kolik času dokáže člověk strávit hraním nějaké té adventury, plošinovky nebo strategie, tak by bylo zvláštní, kdyby se přitom něco nenaučil. Přinejmenším třeba pohotovosti, schopnosti rychlé reakce, strategickému myšlení nebo schopnosti spolupracovat s ostatními hráči.
Když vidím, jak intenzivně se děti soustředí při hraní her na počítači, mám pocit, že přehlížením a nevyužíváním počítačových her se připravujeme o možnost učit děti zábavněji a snáz. Asi těžko nahradíme celou školní výuku jednou velkou hrou, ale díky počítačům ji můžeme udělat o hodně zajímavější a tím také efektivnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat