Teplo domova

Mám ráda teplíčko. Na nějaké otužování si mě neužije. Zachumlat se pod deku, v ruce knížku, na stolku horký čaj, co může být v zimě lepšího? Naštěstí bydlíme v paneláku, takže o teplo se nám stará anonymní někdo, kdo posílá horkou vodu do ústředního topení.

Vzpomínám si na svoji tetu, která bydlela ve venkovském domě, teplo se udržovalo uhlím, které hladově polykala litinová kamna a když v nich vyhaslo, dost dlouho trvalo, než se dům zase vyhřál. Tehdy jsem byla malá a nenechali mě manipulovat s ohněm v kamnech, i když bych to možná ocenila jako zajímavou hru. Zato dnes se ráda nechám rozmazlovat moderní technikou a tuhlenctu romantiku si nechám leda tak na pár letních večerů o dovolené.

Teplo se teď řeší docela hodně. Přiměřeně tomu, jak se zdražují energie a teplo v bytě nebo teplá voda stojí peníze. Zateplování domů je hit posledních let, v kurzu jsou pasivní a nízkoenergetické domy. Všechno proto, abychom si udrželi teploučko, ale taky svoje korunky. Nevím, rychle se vrátí vyšší náklady za zateplení nebo stavbu pasivního domu, asi se to vyplatí, jinak by to lidi nedělali.

A i když už k topení živý oheň nepotřebujeme, stejně si lidé staví v domech krby, aby se mohli kochat pohledem na žhavé plameny. Je zvláštní, jak úžasný je pohled na oheň. Letní dovolená v kempu, to by bez něj snad ani nešlo. Ne kvůli teplu nebo topení, ale kvůli té romantice. Koukáme do ohně, povídáme si nebo jen mlčíme a díváme se, jak plameny pohlcují další a další dřevo a jak jiskry tančí po obloze. Jako by se v nás probouzel ten pračlověk, který žil v jeskyních a oheň tehdy značně zvyšoval „životní úroveň“. Pojem teplo domova tehdy musel mít zcela jiný význam, pokud by tedy pralidé nějaká taková slova měli. Těžko si to představit. Bydlet v jeskyni nebo chatrči a zahřívat se jen u živého ohně. Což v tuhé zimě znamená, že máte přední část těla v horku, záda vám mrznou. Zabalíte se do kožešin a děsíte se okamžiku, kdy budete potřebovat na záchod, protože to znamená jít ven do ještě větší zimy. Přece si nezas...ete jeskyni.

Ani nemusíme jít tak daleko do historie. Ještě před takovými sto lety byla kadibudka na dvoře docela běžnou záležitostí. A vytápěná tedy určitě nebyla.

Když si tak v duchu představuju, jak se dřív lidem či pralidem žilo a kolik práce a energie jim dalo udržet si kolem sebe trochu tepla, začíná mi můj život připadat skoro luxusní. Pravda, nejsem bohatá, nevlastním nemovitosti, akcie ani šperky nebo značkové hadříky. Ale teplo domova mi nechybí. Ani to skutečné, vyjádřené ve stupních Celsia, ani to teplo domova v přeneseném slova smyslu, o kterém mluvíme, když je nám doma dobře. A to je záležitost nejen kvalitního vytápění, ale hlavně kvalitních vztahů.