Takové stříbrné příbory musely být dost drahé, to by byly i dnes, i když si oproti minulým staletím žijeme docela v luxusu. Není divu, že při požárech a podobných neštěstích se zachraňovalo to, co bylo cenné. Rodinné stříbro.
Co bychom zachraňovali dnes? Co první byste se snažili zachránit, kdybyste na to měli jen pár minut? Není to tak abstraktní a nereálná otázka, lidé postižení povodněmi v posledních letech by o tom mohli vyprávět. Pro mě by asi prioritní byly doklady. Děsí mě představa toho, že bych měla běhat po úřadech a všechno znovu vyřizovat. Pak asi mobil. Je malý, vejde se do kapsy a přitom je ho potřeba obzvlášť v krizových situacích. Pak mě napadá notebook. Nejen že stojí spoustu peněz, ale taky je v něm spousta dat, o která bych nerada přišla, i když už jsem se trochu polepšila a jsem docela poctivá pokud jde o zálohování. I když člověk nemá supr tajná data, jako je třeba recept na becherovku, i tak se nějaké cenné informace najdou. Třeba fotky. Opravdu hodně by mě mrzelo, kdybych přišla třeba o fotografie dětí, když byli malé nebo obrázky z dovolených s mým partnerem. I když si je moc často neprohlížíme, jsou to vzpomínky a jsou pro nás po čertech cenné.
Když jsem četla o těch lidech po povodních, hodně těžká pro ně prý byla ztráta právě těchto osobních věcí. Musí to být divné. Jako by se kus vaší minulosti někam ztratil.
A co to skutečné stříbro? Asi bych ho doma těžko hledala. Na šperky si nepotrpím, ale možná bych někde nějaký ten řetízek nebo prstýnek po mamince našla. Stříbrné příbory nemáme, máme jedny starobylé, nejspíš jsou postříbřené, aspoň tak soudím podle toho, jak dokážou zčernat, když je delší dobu nepoužíváme.
Jednodušší by bylo, kdybych měla vyjmenovat věci, které jsou stříbrné jen barvou. Těch máme spoustu. Nejvíc v kuchyni – příbory, nerezové hrnce, vodovodní baterie, nerezový sporák, alobal. Ale nejvíc stříbra máme právě teď – v době vánoční – na stromečku.
Žádné komentáře:
Okomentovat